Jak válka lží a jazyků ohrožuje nejen židovský stát, ale i samotný Západ, se dočtete v nové knize historika Richarda Landese. Op-ed.
Autor: Prof. Phyllis Cheslerová 14. 12. 2022 12:53
Od chvíle, kdy Jásir Arafat v roce 2000 zahájil svou dlouho plánovanou druhou intifádu proti Izraeli, byly o Židech i Izraeli neúnavně pronášeny ty nejnestoudnější lži, kterým všichni věřili. Mistři propagandisté v kyberprostoru, západních médiích a akademické obci dokázali po léta ďábelsky převracet realitu. Celý svět uvěřil naprosto lživému vyprávění.
Nová práce Richarda Landese Může se celý svět mýlit?: Vražedná žurnalistika, antisemitismus a globální džihád, tuto historii neohroženě, pečlivě, neúprosně a brilantně dokumentuje.
Landes je historik a znalec apokalyptických hnutí. Je autorem osmi knih a bezpočtu článků. Spravuje impozantní webové stránky The Augean Stables. Je také dokonalým mistrem slova. Například vymyslel výraz „Pallywood“ (palestinský Hollywood), kterým popisuje taktiku Palestinců, kteří ve válečných zónách inscenují divadelní představení, aby vytvořili protiizraelskou propagandu maskovanou za zprávy.
Landes ve své knize postupuje od jedné krvavé pomluvy k druhé, počínaje ikonickou smrtí Mohammeda al-Dury, gazanského dítěte údajně zavražděného se zlým úmyslem krutými izraelskými vojáky. Jeho smrt byla zachycena na videu a okamžitě svedena na Izrael, ačkoli video nic takového neprokázalo, a al-Dura se stal chlapcem, jehož obraz zdobí tisíce hrnků a triček, rozzuřil celý svět a vedl k nesčetným muslimským zvěrstvům, včetně sebevražedných atentátů, střelby, útoků nožem a přepadení autem izraelských civilistů.
Jak poznamenává Landes, první zprávy o tomto incidentu byly zlomyslné a podnětné: „(Chybné) záběry a doprovodné vyprávění se okamžitě staly virálními a poté mýtickými. Záběry byly velkolepé, stejně emocionálně silné jako psi útočící na černošské demonstranty v Birminghamu (1963) nebo vyděšená vietnamská dívka běžící nahá po silnici, zapálená napalmem (1972). … Navzdory rozsáhlým problémům se záběry … se novináři na příběh vrhli. … Stala se ikonou nenávisti pro 21. století. Její dopad nelze dohlédnout.“
„Role al-Dury jako podněcovatele je jasná,“ píše Landes, „a pokud byly škody menší než u starých evropských pogromů, pak jen proto, že se Izraelci mohli bránit, jako se nemohli bránit Židé v Kišiněvě.“
Landes také připomíná, že Usáma bin Ládin použil al-Duru v náborovém videu pro globální džihád a že první palestinští sebevražední atentátníci uváděli al-Duru na videích, která po sobě zanechali.
Měli nadšené spolupracovníky v médiích. Landes poznamenává: „Moderátorka zpravodajství Catherine Nay (Europe News, Decryptage, 2003) to komentovala slovy: ‚Symbolickou silou této fotografie Mohamedova smrt anuluje, vymazává smrt chlapce s rukama nad hlavou před esesáky ve varšavském ghettu‘. Emmanuel Brenner (Naibed, 2007) vyložil argumentaci: „Opravdu, „tito lidé“ (Židé) se chovají stejně špatně jako my. Hanebnost holocaustu už neexistuje! Mohamedova smrt vymazala chlapce z ghetta“.
Palestinský básník Mahmúd Darwíš šel tak daleko, že napsal ódu na „chladnokrevného střelce“, popsal scény „na kameru“, které neexistovaly, a odvolával se na „malého Ježíška“.
Podle Landesova názoru způsob, jakým západní novináři s příběhem naložili, „představuje jedno z nejmonumentálnějších selhání profesionální žurnalistiky v dlouhé a proměnlivé historii válečné žurnalistiky“.
Balistická analýza později zjistila, že kulky, které zabily al-Duru, nemohli vystřelit vojáci IDF. Média o tom nepřekvapivě odmítla informovat.
Landes vysvětluje, že to mělo důsledky přesahující izraelsko-palestinský arabský konflikt. Tvrdí, že jazyk byl „ozbrojen“ a „znehodnocen“, aby „vyvolal pobouření a morální paniku“. Správně poznamenává, že „Izrael byl prvním silným, globálním projevem této narativy vyvolané morální hysterie, první masivní morální dezorientace tohoto století. Od té doby nedostatek kontaktu s realitou, na němž je postavena, jen rozšířil její rozsah. … V současné době se snažíme myslet hluboce zkaženým slovníkem, s pojmy, které byly zbaveny obsahu, i když zůstávají emocionálně nabité.“
Nedávný masivní nárůst útoků proti Židům nevedl k větší podpoře Landesovy práce. Vedlo však k dennímu, dokonce hodinovému informování o zločinech proti Židům – a ke slyšením a rezolucím. Komise, konference, zákonodárné sbory a mezinárodní orgány se jí věnují na svých zasedáních. Ty samé židovské organizace, které kdysi tento jev bagatelizovaly, nyní žádají o finanční prostředky na jeho řešení. Snaží se udržet v činnosti tím, že slibují, že se budou zabývat antisemitismem, který se jim nedařilo řešit.
Na počátku 21. století se různé pobočky United Jewish Appeal zaměřovaly na restrukturalizaci svého poslání, ale o antisemitismu se nezmiňovaly. Naproti tomu současná kampaň newyorské UJA na získávání finančních prostředků se antisemitismu věnuje ve velké míře, stejně jako dárcovské stránky Konference prezidentů a ADL.
Mají však americké židovské organizace skutečně plán na vytvoření železné kopule proti krveprolití?
Má Landes nějaké návrhy? Podle něj je třeba znovu si přečíst mediální intifádu, která začala al-Dúrou, abychom pochopili, jak byla fakta a realita probuzenou levicí a médii překroucena, převrácena a vyměněna za lži, což vedlo k převládajícímu narativu o Izraeli jako síle zla z podstaty a Palestincích jako věčných obětech.
„Opětovné přečtení prvních let roku 2000 tedy může nastartovat proces morální a kognitivní reorientace, sladění s progresivním krédem, které je více založeno na realitě, a proto je z dlouhodobého hlediska účinnější,“ tvrdí.
Landes také navrhuje „odvahu“, ochotu čelit veřejné „hanbě“ a dokonce i fyzické újmě v zájmu pravdy, jako jediný způsob, jak se postavit protizápadnímu barbarství.
„Jsme v boji o život,“ říká, „v boji za civilizaci, která umožnila Blakeovu vizi světa duševního boje, nikoli tělesného zabíjení. Bojujeme s těmi, kdo si myslí, že pravda a čest pocházejí z mrtvých těl a panství.“
Landes chce, abychom si vybrali život místo smrti: „Přijmout život znamená přijmout zranitelnost, ale také žádat vzájemnost. … Otevřeně a bez obrany se stýkat s lidmi, kteří takovými zásadami pohrdají a touží po nadvládě, i když se obracíte proti těm, kteří se těmto zásadám téměř čtyři tisíciletí věnovali, definuje pošetilost a ztělesňuje ohromující hloupost. V přijetí života odměna odpovídá požadavkům. Zvolte si život, ať je jakkoli obtížný.“
Tato kniha je důležitou lekcí z dějepisu, zejména pro ty, kteří ještě nebyli na světě, když krvavé pomluvy začaly, ale kteří nyní čelí metastázám nenávisti vůči Židům na univerzitách a v ulicích.
Prof. Phyllis Cheslerová je emeritní profesorkou psychologie a autorkou dvaceti knih, mimo jiné „Ženy a šílenství“ (1972), „S dítětem“ (1979) a „Nový antisemitismus“ (2003, 2014). Vedla a publikovala čtyři studie o vraždách ze cti. Jejími posledními knihami jsou „Americká nevěsta v Kábulu“, která získala Národní židovskou knižní cenu a nyní vychází v arabštině; „Rodinné spiknutí: Vražda ze cti“, „Politicky nekorektní feministka“. Je zakládající členkou organizace Scholars for Peace in the Middle East (SPME).
