Velké části pouště rozkvétají a Ben-Gurionova vize se naplňuje přímo před našima očima.
Autor: Tuvia Pollack 14. ledna 2023
Již od dob prvních sionistických osadníků se Izrael zasloužil o rozkvět pouště, která je dnes celosvětovým centrem inovací.
Ben-Gurionova Negevská univerzita v Beerševě vyvíjí technologie využitelné po celém světě a přitahuje zemědělské vědce z celého světa.
A všechno to začalo u Abraháma.
Negevská poušť zabírá dvě třetiny rozlohy Izraele, ale žije v ní pouze 10 % obyvatel. Abraham žil v Beerševě, která je dnes největším městem v severním Negevu s více než 200 000 obyvateli. Negevská poušť je také jedinou částí Izraele, po které chodil Mojžíš.
Do zaslíbené země nesměl, ale putování Izraelitů pouští je přivedlo ze Sinaje přes Negev, odkud vyslali 12 zvědů a pak byli ponecháni 40 let na poušti.
Kniha Numeri vypráví o tom, jak Izraelci obcházeli edomskou zemi a dobývali Amorejce a jak moábský král poslal proroka Baláma, aby je proklel. Všechny tyto země se nacházejí v dnešním Jordánsku, takže Izraelci museli někdy projít Negevem.
Nakonec po Mojžíšově smrti vstoupili do Izraele překročením řeky Jordán u Gilgálu.
To znamená, že Negevská poušť má v dějinách židovského národa významné místo.
Právě zde Bůh ukázal svou moc a sílu, seslal Mannu z nebe a je možné, že právě v této oblasti se odehrál zázrak s bronzovým hadem, o kterém Ježíš mluvil s Nikodémem v J 3,14-15: „Jako Mojžíš vyzdvihl na poušti hada, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl v něm život věčný.“
Po Jozuově dobytí byl severní Negev přidělen kmenům Juda a Simeon. Později Šalomoun rozšířil hranice Izraele až k Ejlatu.
Po babylonském vyhnanství a během perské a řecké éry se Negev nacházel mimo hranice velkých říší, místo toho jej ovládaly nabatejské kmeny, které Negev kontrolovaly kvůli svým karavanním obchodním cestám mezi Petrou a přístavem v Gaze. Dokonce i v Ježíšově době se Negev nacházel mimo římskou říši – Římané tuto oblast dobyli až v roce 106 n. l. O půl tisíciletí později sem dorazil islám.
Za vlády Osmanské říše byla Negevská poušť po staletí málo rozvinutá a zanedbaná. Turci měli na starosti jiné, mnohem větší pouště. Jakmile ji v roce 1917 dobyla britská vojska ANZAC, stal se Negev součástí britského mandátu Palestina.
Peelova komise v roce 1937 navrhla rozdělení britského mandátu na arabský a židovský stát, přičemž celý Negev měl být součástí arabského státu. Podobný návrh byl předložen i v roce 1946. V říjnu téhož roku Židovská agentura přes noc vybudovala v Negevu 11 osad, včetně plně funkčního systému zásobování vodou. Doufali, že další plán rozdělení učiní Negev součástí židovského státu – a měli pravdu.
Plán rozdělení OSN z roku 1947 skutečně zahrnul většinu Negevu jako součást navrhovaného židovského státu, protože se na místě objevily nové skutečnosti. V izraelské válce za nezávislost v letech 1948-1949 izraelské jednotky úspěšně dosáhly až do Ejlatu, kde vyvěsily improvizovanou izraelskou inkoustovou vlajku. Ikonická fotografie, která tuto událost zachycuje, připomíná americkou fotografii z roku 1945, kdy byla vztyčena americká vlajka na ostrově Iwo Jima.
David Ben-Gurion byl hnací silou rozvoje a osidlování pouště. Není náhodou, že je po něm pojmenována univerzita v Beerševě. Když odešel z politiky, přestěhoval se do kibucu Sde Boker, kde je i pohřben.
Ve své kanceláři měl Ben-Gurion vždy před sebou list papíru s biblickým proroctvím Izajáše o tom, že poušť rozkvete, a před sebou sochu Mojžíše. Vysazování stromů v poušti pro něj bylo podstatou sionismu.
Izrael je malá země, a protože Negev zabírá dvě její třetiny, nemůžeme si dovolit ten luxus, že bychom ji nevyužívali, na rozdíl od Osmanů, pro které byla poušť bezvýznamnou součástí jejich obrovské říše.
Ben-Gurion byl vizionář a už v 50. letech říkal o poušti věci, které by mohly znít, jako by byly napsány dnes; například využití pouště pro solární energii, odsolování vody z Rudého a Středozemního moře.
Tyto vize se nyní uskutečňují. V poušti je řada velkých solárních polí a další se budují. Odsolování mořské vody již probíhá, což Izraeli umožňuje vyvážet vodu do sousedního Jordánska. Izraelští odborníci navštěvují Dubaj, aby se podělili o své know-how. Studenti Ben-Gurionovy univerzity z rozvojových afrických zemí se učí, jak rozvíjet potravinovou a vodní bezpečnost ve své vlasti.
Podle některých odhadů bude do roku 2050 kvůli nedostatku půdních zdrojů a rozšiřování pouští vysídleno zhruba 700 milionů lidí. Izrael již možná řešení nabízí.
K dnešnímu dni je Izrael jedinou zemí na světě, kde nehostinná poušť neroste, ale zmenšuje se. Velké části pouště rozkvétají a Ben-Gurionova vize se naplňuje přímo před našima očima.
Jacob Blaustein Institutes for Desert Research, akademická fakulta Ben-Gurionovy univerzity, stojí v čele tohoto úsilí a vyvíjí know-how, které se má rozšířit na všech pět kontinentů. Více než 50 postdoktorandů z více než 30 různých zemí se učí, jak dlouhodobě přežít v suché oblasti, jak rozvíjet solární energii, šetřit vodou a pěstovat potraviny v drsných podmínkách – to vše je pro budoucnost lidstva životně důležité.
Negev je také geologicky jedinečný. Pouze v Negevu najdete macheš – přirozeně vzniklý kráter. V Izraeli jsou tři, největší známý je kráter Ramon. Dno tohoto kráteru je natolik podobné povrchu Marsu, že v něm Evropská kosmická agentura a Izrael prováděly simulace s potenciálními astronauty.
Díky své bohaté historii a úžasnému potenciálu pro budoucnost lidstva je Negevská poušť skutečně minulostí, přítomností i budoucností Izraele – a celého světa.
