Praha Jeruzalém

Po informacích o složce zemské armády s názvem KEDYW  se vrátím k dění v ghettu.

25. dubna se jednotky ŻZW doposud bojující v Ghettu po vyhodnocení situace která se nejevila jako beznadějná, rozhodly k postupnému odchodu mimo ghett na už tolikrát zmiňovanou árijskou stranu.

První skupině bojovníků pod vedením Pawla Frenkela se podařilo dostat z ghetta tunelem na který měl vstup na Muranowském náměstí a poté se ukryla v bytech na ulici Grzybowske číslo domů 11-13. 

Další skupina 36 povstalců odešla tunelem se vstupem u ulice  Leszne, a pak se pokusila dostat do lesů u města Otwock.  Byla to už druhá skupina která chtěla po úniku z ghetta nalézt úkryt v tomto nevelkém lesním masivu, který se nachází jihovýchodně od Varšavy. 

V samotném Otwocku Němci zřídili po okupaci menší ghetto. Ale holocaust zde začal hned po okupaci – v rámci aktivity Action T4, tedy vraždění lidí s těžkou duševní poruchou a tělesně postižených, zde Němci vyhladili místní sanatorium. Místní židovskou populaci soustředěnou v ghettu Němci potom povraždili dílem ve vyhlazovacích táborech a dílem povražděním na místě v roce 1942.

Tato fotografie byla pořízena 19. srpna 1945 a ukazuje – bohužel velmi nekvalitně – polovinu, tedy 4 000 židů shromážděných toho dne k odvozu do vyhlazovacího tábora Treblinka. Celkem jich toho dne odjelo na smrt více než 8 tisíc…

V Michalinu, vesnici poblíž Josefova v okrese Otwock, jen několik kilometrů od cíle byli objeveni německou policií…Následoval boj, ve kterém někteří vojáci ŻZW zahynuli a některým se podařilo vrátit do Varšavy a připojit se ke svým kamarádům ubytovaným v ulici Grzybowská. Dne 2. května byla v boji zničena skupina povstalců, která doposud úspěšně vzdorovala v objektu označovaném jako Toebbensova kůlna. 

Ozbrojenci operující ze svých úkrytů v ulici Grzybowské se zorganizovali, získali další bojové prostředky od Zemské armády a zahájili výpady do ghetta, s cílem vyprostit co nejvíce obklíčených civilistů. Při jednom takovém výpadu 6. května zahynul v boji velitel ŻZW Leon Rodal a s ním velká část jeho jednotky. 

Po těchto úspěšných akcích Němci začali mít i další úspěch. Začali shromažďovat velká množství bezbranných civilistů a okamžitě rozjeli svůj vraždící stroj.

Další kolona lidí odsouzených k smrti. Pro tyto lidi byla situace o to horší, že většinově věděli, jaký je čeká osud.

Asi 300 povstalců z ŻOB a většina jejich velení se shromáždilo v centrálním bunkru organizace na ulici Mila, pod domem číslo 18. Odtud vedli bojové výpady, zde měli své raněné a zde se loučili s těmi, co byli odesláni mimo ghetto k dalšímu boji. V tomto bunkru se až do své smrti nacházel i velitel celého povstání, „Andílek“ tedy nám už známý Mordechai Anielewicz.


Poválečná rekonstrukce uvedené centrálního a velitelského bunkru.

Tento bunkr postavil a spravoval gang pašeráků pod vedením Szmula Oszera, který se ujal povstalců a dal jim prostory bunkru plně k dispozici. Byl to pašerák ale současně pomáhal v činnosti – a to už před samotným povstáním – proti nacistům. Místo bylo dobře zásobené – byl zde vodovod, elektřina, kanalizace a dokonce kuchyň se zásobou potravin.  Důležité bylo, že mimo vstup měl bunkr dalších pět únikových tunelů.  

Bděle pracující němečtí pozorovatelé dne 8. května bunkr objevili, a vyčleněné síly jej obklíčili. Podařilo se jim najít vstup a čtyři únikové tunely. Následně Němci nabídli ukrytým povstalcům kapitulaci.Ti co patřili k ozbrojeným silám povstání odmítli, ale civilisté zde ukrytí rezignovali a vyšli do zajetí. Němci jich pár vyčlenili pro výslechy a zbytek byl okamžitě odeslán na shromaždiště a na cestu do nenávratna. 

Němci se rozhodli o bunkr nebojovat, ale použili bojový plyn. Neznámé množství povstalců plyn zabil a zbytek přiotrávil. Živí povstalci, kteří se díky otravě nemohli bránit ani ustoupit, se rozhodli spáchat sebevraždu. Bylo to asi 120 lidí včetně velitele, Mordechaie Anielewicze. 

Fotografie vrcholové stély památníku, který se nachází nad troskami a modelem centrálního bunkru povstalců. Kameny které se nachází na jeho horní části jsou dovezeny z Izraele.

Malé skupině – celkově pouhým šesti lidem, se podařilo opustit bunkr jediným únikovým tunelem, který Němci neobjevili. Byli mezi nimi i další osobnosti povstání,například Tosia Altman, Pnina Zalcman, Jehuda Węgrower a Menachem Bigelman. 

Jiná část skupiny z centrálního bunkru včetně Cvi Lubetkinové byla v době útoku Němců na akci v prostoru ghetta a přežila. 


Fotografie Tosie Altman. Byla to velmi motivovaná a statečná žena. Za dobu od německé invaze do své smrti toho stihla více, než mnoho lidí za několik životů.

V roce 1941 pobývala ve Vilniusu, kde organizovala skupiny sebeobrany v místním ghettu a v následujícím roce připravila zprávu o situaci židovského obyvatelstva v ghettech Grodno, Bialystok a Slezsko. Byla aktivistkou Židovské odbojové organizace ve Varšavě a nosnou spojkou mezi Ghettem a írijskou stranou. 

Po úniku z bunkru se zapojila do dalších akcí a až do 24. května se jí dařilo pokračovat v činnosti. Toho dne se nacházela s malou skupinou povstalců v továrně na výrobu celuloidových filmů. Došlo k požáru, 8 spolubojovníků zahynulo, ona sama s dalšími dvěma druhy přes těžké popáleniny unikla. Ukryli se na střeše a zde je zadržela polská Modrá policie. Ona a další dívka byly vydány Němcům. Tosi zemřela po dvou dnech v nemocnici po krutém utrpení, protože Němci zakázali personálu jakoukoliv léčbu. Stalo se 26. května 1943

Před 6. květnem vyslal ŻOB svého emisara Symchu Ratajzera na árijskou stranu, aby se pokusil zorganizovat evakuaci těch, co doposud přežili ze ŻOB. 

Ratajzer úspěšně navázal kontakt s Icchakem Cukiermanem, zástupcem ŻOB na „árijské“ straně. Spolu se pokusili získat pomoc od Zemské armády, ale ta se odmítla angažovat. 

Ale Lidová Garda pomoc poskytla. Její člen Władysław Gaik se této záležitosti ujal iniciativně a do Ghetta vyslal styčné důstojníky, aby vyhledali všechny povstalce co doposud přežili. Nakonec 8. května v noci našel Symcha Ratajzer přeživší v ulici Franciszkańska 22.


Fotografie už jako starého pána… byl to mimořádný člověk. Zemřel jako vážený muž 22. prosince roku 2018 v Jeruzalémě.

Bylo zde asi 50 lidí civilistů i povstalců, včetně marka  Edelmana a Cvi Lubetkinové. V noci sestoupili do kanalizace a zde zaměstnanci vodohospodářské zprávy spolupracující s Lidovou gardou tyto lidi vyvedli mimo prostor Ghetta. Jmenovali se Wacław Śledziewski a Czesław Wojciechowski, jejich jména je potřeba uvést, za jejich čin jim hrozila smrt. 

Uniklí se soustředili v Rovné ulici a čekali na evakuaci mimo Varšavu. 10. května je odvezl nákladní automobil- šlo o 38 lidí. Zbytek při čekání na další kolo – čekali dva dny – odvozu byli odhaleni když vylezli z podzemí a chtěli se ukrýt v ruinách. Správně řečeno byli udání a všichni zahynuli v boji s Němci. 

Značná část přeživších povstalců kterým se podařil únik mimo Varšavu se zapojila do bojů s Němci kde se dalo. Vznikl dokonce oddíl Lidové gardy tvořený výhradně těmito lidmi a nesl jméno Mordechaje Anielewicze, někdy se mu také říkalo Oddíl obránců Ghetta. Operoval v lesích u Wyszkowa a jeho součástí se stali i vojáci Rudé armády, kterým se podařilo utéci z nedalekého zajateckého tábora.  

Oddíl ale brzy zanikl v bojích s Němci a také v bojích se silami třetí složky protiněmeckého a po válce i protisovětského ozbrojeného odboje s názvem Narodowe Siły Zbrojne. Tato složka odboje mimo boje proti Němcům, vedla tvrdý boj s veškerým komunistickým odbojem a několikrát o své vůli vraždila i Židy. To je i případ podílu na zničení zde popisovaného židovského partyzánského oddílu. 

Když v srpnu 1944 prapor Zemské armády s krycím názvem „Zośka“  osvobodil tábor Gęsiówka , mezi více než 300 osvobozenými vězni byli účastníci povstání v ghettu, například David Goldman, Henryk Lederman a Henryk Poznański. Tito tři se okamžitě po krátkém zotavení aktivně zapojili do velkého Varšavského povstání a všichni tři v něm také padli v boji. 

Po celou tuto dobu Němci postupně ghetto obsazovali, a všechny zajištěné osoby posílali do likvidačních táborů. 


Další fotografie skupiny zajatých židů, odváděných na shromaždiště před odvezením do Treblinky.

Při této činnosti nestále ghetto bořili, vypalovali a hledali podzemní úkryty a bunkry. Když je objevili, pokud jeho obyvatelé odmítli kapitulaci, byli napadeni plynem, plamenomety nebo zavaleni velkými náložemi. Když se vzdali, byli prohledáni na místě, vyslechnuti a zastřeleni.

Zde vidíte skupinu povstalců která se vzdala. Posledního ještě Němci prohledávají. Všimněte si té dvojice v levé části fotografie. Vědí, že za pár minut budou zavražděni. A tak se k sobě naposledy přitulili a pohladili se. Poslední minuty s milovaným člověkem, nebo jen blízkým druhem a spolubojovníkem.


Skupina zastřelených povstalců…

01.04.2023 08:04 Jaromír Vykoukal78Zdroj: Redakce Israel.cz

Klíčová slova

Přidání komentáře

Váš email nebude zveřejněn.
Abychom zabránili spamu, musí být Váš první komentář schválen. Mějte prosím strpení.

O profilový obrázek se stará Gravatar.