„Shromážděte syny Benjamínovy ze středu Jeruzaléma, v Tekoi zatrubte na šofar a nad Bét-HaKerem vztyčte prapor, neboť od severu je vidět zlo a velké neštěstí.“ (Jeremiáš 6,1)
Autor: Nosson Šulman, 20. dubna 2023
Dnes navštívíme nádherný poklad přímo v srdci Jeruzaléma. Přestože je ze všech stran obklopen jeruzalémskými čtvrtěmi, není oficiálně součástí samosprávy Svatého města, ale je spíše samostatným kibucem. Nyní se nazývá Ramat Rachel a mnozí archeologové dospěli k závěru, že se jedná o místo biblického Beth-HaKerem (v biblických dobách bylo toto místo významným správním centrem). Kromě krásné archeologie se v kibucu nacházejí také jedinečná venkovní umělecká díla, okouzlující olivové sady a jeden z nejlepších panoramatických výhledů na Jeruzalém a Betlém.
Archeologové tvrdí, že jako první zde stavěl spravedlivý král Ezechiáš, který na vrcholu tohoto kopce ze strategických důvodů vybudoval malou pevnost a správní centrum (asi 560 př. n. l.). Proč právě toto místo? Zaprvé, bylo stejně vzdálené od Betléma i jeruzalémského Starého města (3-4 km od každého z nich) s výhledem na obě města.
Stálo také nad hlavní starověkou silnicí (dnešní Dálnice 60), která procházela Judskem a Samařím. Při vykopávkách bylo objeveno 164 keramických rukojetí s otisky vyraženými slovy „L’Melech“ (což znamená „Králi“). Za Ezechiáše se do těchto nádob vybíraly daně po celém Izraeli v podobě olivového oleje, obilí, produktů a vína.
V další fázi pahorku (asi 6.-5. století) se palác rozšířil do podoby, kterou světoznámý archeolog Gabi Barkai označil za „nejlepší stavbu, jaká kdy byla z období Prvního chrámu objevena“. Byl luxusní a svými architektonickými prvky výrazně předběhl svou dobu. Bylo zde nalezeno jedenáct (11) protoionských hlavic (z celkových 16 v Izraeli, včetně Davidova města, Hatsoru, Megida a Samaří). Protože tyto návrhy iónských kapitálů připomínají judskou monarchii, vybrala je moderní izraelská vláda jako vzor na dnešní minci v hodnotě 5 šekelů.
Palác byl obehnán vnější i vnitřní kasematovou zdí (dvě rovnoběžné zdi, mezi nimiž je určitý prostor, který lze vyplnit drobnými kameny, aby se zeď zpevnila proti taranům).
Po vstupu do hradeb se vcházelo na velké obřadní nádvoří (dosud dobře zachované) dlážděné bělavým drceným vápencem. Nádvoří vedlo do všech místností paláce.
K paláci patřila luxusní a supermoderní zahrada (některé stromy byly dovezeny až z Persie a Libanonu). Důmyslný systém bazénů a vodních nádrží je k vidění dodnes.
Místnosti paláce byly postaveny z vysoce kvalitního zdiva. Tvarované kameny byly postaveny s tak náročným řezem, že k jejich spojení nebylo zapotřebí malty.
Nacházely se zde také propracované okenní balustrády. Na základě těchto nálezů a doby, kdy byl palác postaven, vyslovil archeolog, který místo vykopával (Yohanan Aharoni), domněnku, že jej nechal postavit zlý král Joakim. Jeremiáš kritizoval zlého krále Joakima slovy: „Běda tomu, kdo staví svůj dům bez spravedlnosti a své horní komnaty bez soudu, kdo nutí svého bližního pracovat bez mzdy a jeho nájem mu nedává. Kdo říká: Postavím si široký dům s prostornými horními komnatami, vyřeže si okna a vyzdí ho cedrovým stropem a vymaluje vermilionem (Jeremiáš 22,13-14)“. Podle Aharoniho se tato kritika vztahuje právě k tomuto paláci.
V polovině až konci 5. století začali Izrael ovládat Babyloňané. Když se blížili k Jeruzalému, řekl Jeremiáš obyvatelům Bét-HaKerem (dnešní Ramat Rachel), aby vyvěsili prapor (buď vlajku, nebo prapor), neboť „zlo (Babyloňané) je vidět od severu a veliká pohroma“ (viz Jeremiáš 6,1). Podle židovských pramenů bylo účelem této standarty shromáždit vojsko a bojovat o život, a vztyčení válečného praporu z místa, kde by byl vidět v celém Jeruzalémě, by dávalo smysl. Babylóňané nakonec Izrael ovládli a v roce 422 př. n. l. (někteří historici uvádějí rok 586 př. n. l.) zničili Bét-HaKerem a první jeruzalémský chrám. Babylóňané vládli jen několik desetiletí, než se vlády ujali Peršané, kteří Židům umožnili návrat a obnovu Judska a Jeruzaléma.
Archeologie ukazuje, že Peršané palác rozšířili a z Bét-HaKerem učinili císařské správní centrum (viz Nehemiáš 3,14, který potvrzuje, že toto město bylo i nadále sídlem správního obvodu a že jeho obyvatelé přestavěli jeruzalémskou Hnojnou bránu).
Brzy poté Alexandr Veliký dobyl perskou říši a helénističtí Řekové nadále využívali Ramat Rachel jako správní centrum. V polovině 2. století př. n. l. se vlády v Izraeli ujali židovští Makabejci, kteří na tomto místě vybudovali mnoho mikvaot (rituálních lázní) pro masy židovských poutníků, kteří sem měli příkaz přijít třikrát do roka (Pesach, Sukot a Šavut). Aby mohl Žid vstoupit do Chrámu, musel být rituálně čistý. Protože se toto místo nacházelo na hlavní cestě do Jeruzaléma pro všechny, kdo přicházeli z jihu, bylo by to výhodné místo pro jejich umístění (dosud jich zde bylo nalezeno nejméně 10, i když jich pravděpodobně existovalo více).
V pozdějším období Druhého chrámu (kdy Římané poprvé ovládli zemi) bylo toto místo nadále židovským městem. Bylo zde objeveno kolumbárium (holubník). Holubice byly v této době velmi žádané kvůli konzumaci, vynikajícímu hnojivu, které produkovaly, a kvůli obětem ve Svatém chrámu v nedalekém Jeruzalémě.
Během Velkého židovského povstání byl Ramat Rachel zničen a kopec byl opuštěn až do 3. století n. l., kdy zde Římané vybudovali honosné město. Byly zde nalezeny pozůstatky římské vily a lázně s mozaikovou podlahou.
V byzantské době se město rozrostlo na odhadovaný počet 5 000 obyvatel a nacházel se zde velký klášter.
V raném islámském období (asi v 7. a na počátku 8. století) začal význam města upadat, až bylo téměř opuštěno. Zůstalo jím po více než tisíciletí, až do roku 1926, kdy do této opuštěné země přišla skupina židovských průkopníků a založila zde kibuc. Následujícího roku sem zavítal Menachem Usiškin (jeden z nejvýznamnějších prvních sionistů), který v dálce spatřil Ráchelinu hrobku a nazval ji Ramat Ráchel (což v doslovném překladu znamená Rácheliny výšiny). V létě roku 1929 se Arabové nechvalně proslavili výtržnostmi proti židovskému obyvatelstvu v celé zemi, při nichž zahynuly desítky Židů (jen v Hebronu jich bylo 67). Všechny domy v Ramat Rachel byly vypáleny a jeden židovský obyvatel byl zabit. Následujícího roku se vrátili a své domy znovu postavili.
V kibucu Ramat Rachel se odehrály jedny z nejprudších a nejdůležitějších bitev války za nezávislost v roce 1948, kdy město během čtyř dnů (21.-24. května) šestkrát změnilo majitele. Kontrola nad tímto místem byla důležitá, protože tento kopec stál v cestě mezi Egypťany postupujícími z jihu a Jordánci přicházejícími z východu.
Jordánci se na tomto místě setkali se svými egyptskými spojenci a místo toho, aby bojovali společně jako soudržná jednotka, se přeli o to, kdo nakonec tento kopec ovládne. Tento boj je během několika dní přišel draho. Ženy a děti byly z kibucu evakuovány a 21. května toto místo Židé špatně bránili (asi 100 lehce ozbrojených místních obyvatel, 40 bojovníků Irgunu a několik bojovníků Hagany), zatímco Arabové měli nejnovější a nejlepší zbraně a vyspělé dělostřelectvo.
Bojovníci požádali o evakuaci, ale premiér David Ben Gurion to odmítl s tím, že tento kopec je to jediné, co stojí v cestě do Jeruzaléma. Po těžkých bojích Egypťané zvítězili a vítězně vztyčili své vlajky (bylo to nejdále na sever, kam se Egypťané kdy dostali).
Následující noc se židovští bojovníci vrátili a po dalších těžkých bojích kopec zázračně dobyli zpět. Následujícího rána se Egypťané vrátili a kopec znovu dobyli, ačkoli v bojích té noci Židé kopec znovu získali. Následujícího rána se Egypt zmocnil pahorku naposledy.
Té noci Palmach (elitní úderná jednotka Hagany) vstoupil do města a znovu ho dobyl, ačkoli do té doby byla většina kibucu zničena. V důsledku toho se Egypťané Jeruzaléma vzdali a členové kibucu znovu postavili své domovy. Celkem při obraně tohoto strategického místa zahynulo 20 Židů, zatímco Arabové údajně ztratili více než 100 bojovníků. Přestože byl nyní kibuc pevně v rukou Izraele, vedlejší kopec obsadilo Jordánsko, které si na tomto kopci vybudovalo mohutnou základnu Mar Elias a často střílelo na civilisty v Ramat Rachel. V roce 1956 se zde konala velká archeologická konference a (předtím, než zde bylo vysázeno mnoho stromů, které zde nyní rostou) Jordánci měli na shromáždění dobrý výhled a zahájili palbu, při níž zabili 4 civilisty a dalších 16 zranili.
Protože se jednalo o hranici, Izrael kopec s výhledem na Mar Elias silně opevnil. Turisté si dodnes mohou prohlédnout bunkry a zákopy.
Kibuc zde pěstoval plodiny a ovoce, ale v 80. letech 20. století se podobně jako mnoho kibuců po celé zemi v této době potýkal s finančními problémy a patřil k nejchudším v zemi. V 90. letech 20. století prodali 20 % své půdy developerům, což umožnilo výstavbu nových židovských čtvrtí (které jsou dnes velmi drahé). Tím se z kibucu stal možná nejbohatší v zemi. Kibuc dnes provozuje velmi úspěšný hotel (kde jsem osobně bydlel), kongresový sál a je také oblíbeným místem pro pořádání svateb. Vlastní také sportovní centrum a velký bazén, který si lze pronajmout na různé akce. Nyní se zde pěstují ekologické plodiny (mnohé z nich se používají k výrobě likérů) a vyrábějí se zde i špičkové zemědělské produkty, které se hojně využívají po celém světě.
Vzhledem k tomu, že kibuc je nyní tak bohatý, vybudoval v roce 2002 z vlastních prostředků krásný archeologický park (byl jednou z prvních soukromých institucí v zemi, která tak učinila, aniž by následně vybírala vstupné). Kibuc (stále v kolektivním vlastnictví) se nachází v centru města a čeká na vás, až ho navštívíte při své příští cestě do Izraele!
Nosson Shulman je licencovaný průvodce a organizátor zájezdů v Izraeli, který se specializuje na historické, tanachovské (biblické) a dobrodružné zájezdy.
