Elíša došel až do Šunemu a tam byla jedna významná žena, která ho přemlouvala, aby se najedl… Kdykoli šel kolem, zastavil se tam, aby se najedl. Řekla svému muži: „Hle… svatý Boží muž, který kolem nás pravidelně prochází. Udělejme malou zděnou horní komůrku a postavme mu tam lůžko, stůl, židli a lampu; a bude to tak, že když k nám přijde, obrátí se tam.“ A tak se stalo. (2 Král 4, 8-10)

Autor: Nosson Shulman, licencovaný průvodce, 8. června 2023

Dnes navštívíme svaté místo, kde se i dnes pravidelně dějí zázraky! Toto místo je tak odlehlé, že o něm většina průvodců a izraelských geografů neví a na internetu lze najít jen velmi málo informací. S ohledem na to pojďme toto zázračné místo společně prozkoumat!

„Dům Šunamitské ženy“ se nachází v dnešní severní arabsko-izraelské vesnici Sulam.

Město (historicky nazývané Šunem) má dlouhou historii, která sahá až do kanaánských dob. Ve staroegyptských dokumentech je zmiňováno jako jedno z měst, které dobyl faraon Thutmose III (asi 1450 př. n. l.), když dobýval Kanaán. Úspěšně se zmocnil Izraele a Egypťané zemi vládli po několik staletí (31 kanaánským králům městských států dovolil, aby si ponechali svou vládu, pokud slíbili věrnost svým egyptským vládcům).

Město je několikrát zmíněno v Bibli. Když Pelištejci vedli válku proti králi Saulovi u hory Gilboa, utábořili se v Šunemu (viz 1 Samuelova 28, 4). Filištíni v této bitvě zvítězili a král Saul byl zabit.

V posledních letech života měl král David krásnou společnici jménem Abišag, která pocházela ze Šunemu (viz 1 Kr 1, 3). Dominantní příběh se zde ovšem odehrál v době proroka Elíši, Eliášova žáka (viz 2 Král 4). Ten cestoval po zemi, učil lidi a povzbuzoval je k pokání.

Na těchto cestách často projížděl Šunemem, který se nacházel poblíž důležité křižovatky (nedaleké město Afula je dodnes významnou křižovatkou). Ve městě žila bohatá, zbožná žena, která byla vdaná, ale již mnoho let bezdětná. Kdykoli Elíša městem projížděl, zvali ho na jídlo. Jednoho dne řekla svému muži, že když je mužem Božím, měli by mu v domě zřídit místo, kde by mohl během pobytu přespat (podle židovských pramenů její manžel skutečně postavil velmi pevnou kamennou stavbu, aby měl jejich host maximální soukromí).

Když byl Elíša příště ve městě, přijal její nabídku, aby u něj přespal (podle židovských pramenů to bylo na Roš ha-šana, židovský nový rok). Když se ukládal ke spánku, řekl svému průvodci Gehazimu (který obvykle cestoval s ním), aby se ženy zeptal, zda pro ni může něco udělat, aby jí projevil svou vděčnost za její laskavou pohostinnost.

Protože byla zbožná žena, o nic nežádala, což znamenalo, že se spokojila se vším, co jí Bůh již dal (nepohostila Elíšu z nějakých postranních úmyslů nebo proto, aby dostala odměnu). Elíša ji přesto chtěl odměnit a zeptal se Gehaziho, zda nemá nějaký nápad, co by se jí hodilo. Protože manželé byli starší a bezdětní (podle židovských pramenů byla již v plodném věku), navrhl Gehazi požehnání, aby měli dítě. Prorok si pak ženu zavolal a radostné nastávající matce sdělil, že se jí do roka narodí dítě (podle židovských pramenů tím dítětem nebyl nikdo jiný než budoucí prorok Habakuk, jehož proroctví byla zaznamenána v Bibli).

Dítě rostlo a jednoho dne pomáhalo otci na poli, když si stěžovalo na bolesti hlavy. Přinesli ho domů a zemřelo matce na klíně.

Přinesla syna do pokoje, který pro proroka postavila, a položila jeho mrtvé tělo na postel. Poté osedlala osla a vydala se na horu Karmel, aby proroka Eliáše našla.

Když dorazila na horu Karmel a spatřila Elíšu, rozběhla se k němu, chytila ho za nohy a vyprávěla mu o svém synovi s tím, že neodejde, pokud Elíša nepůjde s ní.  Když se vrátili do jejího domu v Šunemu, prorok šel do svého pokoje a uviděl tělo.  Zavřel za sebou dveře, pomodlil se k Bohu a lehl si na chlapce: „Položil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně (2 Král 4,33).“ Pak vstal a chodil sem a tam, zahloubán do těžké modlitby. Pak si na něj znovu lehl a chlapec náhle sedmkrát kýchl a otevřel oči!  Prorok si pak zavolal Šúnemanku, která byla radostí bez sebe, když viděla, že její syn zázračně opět žije.

Příhodné místo k modlitbě za děti

Ve 2. knize královské 8. kapitole Bible vypráví další příběh, který se týká Šunamitské ženy. Elíša (který pobýval v jejím domě) varoval, že se na Izrael řítí sedmiletý hladomor. V důsledku toho odešla do země Filištínů. Když se vrátila, zjistila, že byla oloupena o svůj majetek a její dům obsadili cizinci. Šla ke králi, aby požádala o navrácení svého majetku. Když přišla do paláce, král právě hovořil s Gehazim (Elíšovým pobočníkem) o zázraku, který pro ni Elíša vykonal (podle židovských pramenů to byla Boží prozřetelnost, že tento rozhovor probíhal právě v okamžiku jejího příchodu). Král ji poté požádal, aby příběh ověřila, načež nařídil, aby jí bylo vše vráceno (včetně zaplacení úrody, kterou squatteři sedm let neoprávněně pěstovali na jejím pozemku).

Dnes z domu zbyla jen zeď označující místo, kde kdysi stával vchod. Ačkoli o tomto místě existuje na internetu jen málo informací a málokdo o něm vůbec slyšel, dobře ho znal rabín Chaim Kanievsky, jeden z předních mudrců Tóry naší generace, který nedávno zemřel. Jeho otec, Steipler Gaon (významný mudrc Tóry předchozí generace), mu vyprávěl, že díky zázrakům, které se zde odehrály, je toto místo stále velmi prodchnuto svatostí a je vhodným místem pro modlitby dětí. Rabín Kanievsky následně vedl na místo delegaci bezdětných párů (všem lékaři řekli, že nemají naději mít děti), aby se zde intenzivně modlili. Během krátké doby téměř všechny přítomné ženy otěhotněly. Od té doby povzbuzoval všechny bezdětné páry, aby se snažily modlit na tomto úžasném místě. Nedaleko byla také založena ješiva (akademie pokročilého studia Tóry a talmudu).

Pokud při své příští cestě do Izraele hledáte něco netradičního, vřele doporučuji toto místo navštívit!

Nosson Shulman je novinář a licencovaný průvodce v Izraeli specializující se na biblické prohlídky.