Naše vláda se má co učit z mise, na kterou Mojžíš před více než 3 300 lety vyslal zvědy, aby prozkoumali zemi.  Řekl jim mimo jiné, aby zjistili, zda jsou obyvatelé „silní nebo slabí, mnoho nebo málo“ a zda jsou „jejich města otevřená nebo opevněná“.

Autor: Orit Strook, 13. června 2023

Klasický komentátor Raši vysvětluje, že jim Mojžíš naznačoval, že pokud města nejsou uzavřená, je to známka jejich síly a sebedůvěry, ale pokud se opevňují a uzavírají za hradbami, znamená to, že jsou slabí, žijí s neustálým pocitem nebezpečí a strachu. Zvědové, vůdci izraelských kmenů, dostali pokyn, aby tomuto jevu věnovali pozornost, až přijdou vyhodnotit bezpečnostní situaci v Zemi Izrael.

Dnes židovské vesnice v srdci Galileje obývají „opevněná města“. A my (ve vládě), kteří jsme byli vysláni, abychom působili jako dnešní „vůdci kmenů“, musíme vzít tuto obtížnou situaci na vědomí a v žádném případě ji ignorovat nebo přehlížet. Musíme jednat v souladu s tímto vážným stavem věcí a prosazovat všechna nezbytná opatření, abychom dosáhli zásadní změny.

V nedávné zprávě se uvádí: „Stávající situace v srdci Galileje je taková, že mnohé židovské vesnice, hlavní dopravní trasy a silnice vedoucí do samotných měst jsou obklopeny hustě osídlenými arabskými centry… Pro zajištění nezbytné bezpečnosti obyvatel Galileje a umožnění volného pohybu v oblasti je nezbytné výrazné posílení venkovského (židovského) osídlení a také změna demografické rovnováhy.“

Pod touto analýzou, která vyšla v brožuře s názvem „Bezpečnost a správa v Izraeli, počínaje Galileou a Negevem“, jsou podepsány desítky bezpečnostních pracovníků ze všech stran politického spektra.

Nedávno se konalo shromáždění „Fóra pro bezpečnost, správu a osídlení“ – sponzora výše uvedeného dokumentu – za účasti bývalých vrcholných představitelů různých izraelských bezpečnostních a obranných orgánů. Byli mezi nimi bývalý policejní komisař Šlomo Aharoniški, generálové IDF ve výslužbě Ejal Ben-Reuven, Moti Almoz, Amos Gilad, Amos Jadlin a velmi mnoho dalších. Výše uvedená analýza byla vypracována.

Pod analýzou jsou podepsáni také téměř všichni představitelé samosprávy v severním a jižním Izraeli a dlouhá řada veřejných činitelů, z nichž většina není zdaleka ztotožňována s „pravicí“, mj: Nir Meir, generální tajemník Hnutí kibuců, Ami Palmor, bývalý generální ředitel ministerstva spravedlnosti, profesor Daniel Chaimovitz, rektor Ben Gurionovy univerzity – a seznam by mohl pokračovat.

Všichni stojí za následujícím prohlášením: „Národní program na podporu osídlování izraelského obyvatelstva (pozn. red.: absence slova „židovského“ je do očí bijící!) v oblastech Galileje a Negevu je národní a existenční nutností prvního stupně (zvýraznění doplněno).“

Tamtéž se také píše: „Program by měl zahrnovat zahušťování a zakládání nových komunit na základě přijímacích komisí, pobídky pro ty, kteří sloužili v bezpečnostních složkách nebo vykonávali státní službu, pobídky k přemisťování obchodních center…“. V dokumentu je samozřejmě zdůrazněno i to, co by mělo být samozřejmé, ale bude jistě nejtěžším prvkem k realizaci: „Vládní úřednický rámec a zákonné orgány musí být podřízeny směrnicím politické úrovně a musí být nastíněna jasná vládní politika k posílení odlehlých oblastí izraelského obyvatelstva“.

To vše jsme začali dělat v posledních několika týdnech, a to prostřednictvím řady vládních rozhodnutí a zákonů, které v současné době procházejí Knesetem.

V uplynulém týdnu jsem měl tu čest promluvit na pódiu Knesetu o důležitém návrhu zákona, který předložil poslanec Jicchak Kroizer (ze strany Otzmah Jehudit – Židovská síla). Tento návrh zákona umožní židovským obcím v Galileji a Negevu růst a rozšiřovat se až na 1 000 domácností namísto současného zákonného maxima pouhých 400 domácností.

Tento návrh zákona je již ve velmi pokročilé fázi legislativního procesu: připravuje se jeho závěrečné čtení v Knesetu. V předchozím Knesetu (než se Jicchak Kroizer stal poslancem Knesetu) prošel prvními čteními, ale požádal o spolupředložení zákona. Samozřejmě jsem mu k tomu poblahopřál, protože je vždy chvályhodné připojit se k úsilí o micvu, a zvláště k micvě osídlení Země Izrael. 

Vysvětlil jsem Knesetu, proč je tak důležité zvýšit počet rodin tímto způsobem. Za prvé, většina komunit již dosáhla hranice 400 a nemůže se dále rozrůstat. Problém je v tom, že mnozí z původních obyvatel se tam přestěhovali v 80. letech nebo později a stárnou – stejně jako samotné komunity. Jesle a školky se zavírají po desítkách. Mnozí obyvatelé odešli do důchodu a brzy už nebudeme moci mluvit o počtu batei av (domácností), ale spíše o počtu batei avot (středisek pečovatelské služby). To znamená, že je třeba umožnit a podporovat vstup mladších rodin, ale zároveň zachovat zásadní potřebu zajistit, aby noví členové odpovídali charakteru komunity.

V Parlamentu se samozřejmě ozvaly hlasy, které tento pozměňovací návrh označily za „rasistický“. Na to jsem odpověděl velmi jednoduše: „Sionismus není rasismus.“ Posilování židovského osídlení není rasismus, ale nejvyšší národní hodnota Státu Izrael. Je povinností naší země umožnit komunitám další růst a zajistit, aby nezanikly. To je základní etická povinnost státu vůči jeho vesnicím a městům a je to také jeho sionistická povinnost.

A ve skutečnosti se tento nový pozměňovací návrh těší podpoře velké většiny v Knesetu, a to nejen koalice, ale i významné části opozice.

Pokud by se Stát Izrael vzdal židovského osídlování v Galileji a Negevu, znamenalo by to porušení jeho nejzákladnější povinnosti a funkce, stejně jako jeho práva na existenci.

Nepodporovat židovské osídlovací podniky by bylo nemorální nejen z osobního hlediska vůči tamním obyvatelům, které tam sám stát vyslal, aby pomohli rozvoji naší země. Byla by to také zrada jeho úkolu jako národního státu celého židovského národa. Podpora a posilování židovského osídlení v Zemi izraelské je nejvyšší sionistickou hodnotou.

Současná vláda je odhodlána jednat v souladu s těmito hodnotami a jsem rád, že se k nim neobrací zády ani mnozí členové opozice, naopak ji podporují slovy, činy, a dokonce i hlasy.

Tento týden s pomocí Boží pokročíme s touto důležitou legislativou ve Výboru pro národní iniciativy Knesetu, který vede poslanec Ohad Tal (Náboženský sionismus). Společnou prací a inspirováni těmito sionistickými hodnotami uspějeme.