Francie ztratila šanci léčit rakovinu, když se objevila poprvé – nyní metastázuje a už je nevyléčitelná. Op-ed.

Autor: Giulio Meotti 5. července 2023 16:08

První bilance války ve Francii:

5 000 spálených vozidel, 1 000 hořících budov, 3 164 zatčených, 250 napadených policejních stanic, 10 000 požárů odpadu, 700 zraněných příslušníků policie, 234 zasažených škol, z nichž mnohé nebudou v září znovu otevřeny, 99 napadených starostů.

Dva francouzské policejní odbory, které tvoří 90 % policejních složek, vydaly dramatické varování politické třídě. Tvrdí, že „již nemohou snášet diktát těchto násilnických menšin“. Žádají, aby se s tímto „parazitem“ „bojovalo“. A že „jsme ve válce“.

Ušetřena nezůstala ani malá města, vzdálená od velkých populačních center a předměstí. A právě tam více chápeme, co se děje.

Požár v Pithiviers, městečku Loiret galského původu, které má 12 000 obyvatel. Stejně jako v Côte-d’Or, v Beaune, 22 000 obyvatel. „Útok na pekárnu a benzinovou pumpu, zapálená vozidla, ohňostroj na policejní stanici,“ píše v titulku Le Bien Public. Belley v Ain, 9 000 obyvatel, sídlo velmi starého biskupství.

– Četné útoky, píše Le Progrès. Zapálená auta, rozbitá okna, terasa baru zcela zničená „dvaceti mladíky“.

– Annonay, 16 000 obyvatel, proslulé balónem, který se jednoho krásného dne roku 1783 vznesl k nebi. O 240 let později tam hořely nákladní automobily a dvě auta byla vhozena na četníky a hasiče.

– V Pau, městě krále Jindřicha ležícím na úpatí Pyrenejí: zapálená policejní kancelář, střední škola a mediatéka.

– V Moissacu s 13 000 obyvateli a slavným klášterem z 11. století hoří čtyři policejní auta.

– Ušetřeno nebylo ani Amboise, třítisícové město ležící na břehu Loiry, jemuž dominuje hrad: shořela radnice.

– Také Montargis, 15 000 obyvatel, známé jako „malé Benátky“ pro své mosty a vodní cesty. Zde je vyprávění o tom, čím prošlo: „Lékárna, cukrárna, optik a krejčí lehli popelem. Na 300 výtržníků rabovalo a zapalovalo čtvrť. Neschopni zvládnout rozvášněný dav v kuklách, nechalo je 35 policistů řádit až do jejich odjezdu ve tři hodiny ráno.“

„Francie prochází neustálou krizí,“ vysvětluje pro Atlantico Alžířan Boualem Sansal. „Dostala se do bouřkové zóny: krize následují jedna za druhou a podobají se jedna druhé, a to téměř ve všech zónách. Jsou lidé, kteří tvrdí, že se Francie hroutí: takový názor zastává například Michel Onfray nebo Eric Zemmour. Jak řekl bývalý ministr vnitra Gérard Collomb, sklouzáváme ke konfrontaci. V tuto chvíli stojíme bok po boku, zítra se můžeme střetnout tváří v tvář a házet po sobě bomby a granáty.“

„Když je škoda napáchána, když to jde tak daleko, je to srovnatelné s rakovinou, která se usadila a metastázuje. Bylo třeba reagovat dříve, v okamžiku prvních příznaků. V té době, abychom se drželi lékařské metafory, mohla být léčba poměrně jednoduše nasazena. Je tu touha rozejít se s Francií a její kulturou. To vše vyvolává nenávist, která pak vede k násilí. Návrat k tomu, jaká byla Francie v 60. letech, už nebude možný. Je konec, voda pod mostem utekla a Francie sama se hodně změnila: vzdala se celých sektorů své suverenity ve prospěch EU, byrokratické a apolitické organizace.

„Všude se všechno hroutí. Přesto na straně islamismu (v obecném slova smyslu) najdete lidi, kteří vědí, kam jdou, jsou organizovaní a motivovaní: dobývají srdce a území, ale také ekonomické prostory, průmysl, náboženství… Je to skutečná globální chobotnice, která strategicky postupuje.“

„Francie je odsouzena v nejhorším případě k občanské válce, v nejlepším k rozdělení,“ řekl Pierre Brochand, bývalý ředitel francouzské vnější zpravodajské služby (DGSE), při slyšení v Senátu.

Řešením by mohly být dva státy pro dva národy s rozděleným hlavním městem Paříží.

Giulio Meotti je italským novinářem listu Il Foglio a dvakrát týdně píše sloupek pro deník Arutz Sheva. Je autorem anglicky psané knihy „A New Shoah“, která zkoumala osobní příběhy obětí izraelského teroru a kterou vydalo nakladatelství Encounter, a knihy „J’Accuse: The Vatican Against Israel“, kterou kromě knih v italštině vydalo nakladatelství Mantua Books. Jeho texty se objevily v publikacích, jako jsou Wall Street Journal, Gatestone, Frontpage a Commentary.