Brigitte B. Nussbächer
Jsme Němci, Češi, Poláci, či Slováci, mnozí z nás vnukové generací druhé světové války, a máme šanci nepostavit se znovu proti izraelskému národu, ale podpořit jej! Máme novou šanci neopakovat chyby našich předků!

Eskalace – Křišťálová noc 1938 versus Černý šabat 2023 
Překvapení nebo logický postup – Německo v roce 1933 versus Izrael v roce 1948 
Reakce světa – Evianská konference 1938 versus Valné shromáždění OSN říjen 2023 
Co následovalo – Holocaust, ticho církve, skrytí hrdinové versus naše odpověď v roce 2023: nové začátky, naše šance

Eskalace  Křišťálová noc 1938

Během Křišťálové noci bylo rozbito a vypáleno 1400 synagog. Mnozí židovští civilisté, byli týráni, zatčeni a zavražděni.

Uplynulo právě 85 let od „Reichtskristallnacht“ neboli „Křišťálové noci“, triviálně nazývané podle střepů zničených okenních tabulí. Ve skutečnosti toho bylo zničeno mnohem víc!

Té noci z 9. na 10. listopadu 1938 vyhořelo v Německé říši 1 400 synagog. Bylo zničeno 7 500 židovských obchodů a dalších institucí (včetně škol a sirotčinců!). Členové SA, „Sturmabteilung“ (polovojenská bojová organizace NSDAP), za přítomnosti policie, zneužívali židovské civilisty, bylo jim vyhrožováno, byli zatýkáni a vražděni i na veřejných prostranstvích.   

Přesný počet mrtvých není znám. Odhaduje se, že té noci a v následujících dnech zemřelo přes 1300 lidí. Dnes víme, že Křišťálová noc znamenala přechod od diskriminace německých Židů, které začalo v roce 1933, k jejich systematickému vyhánění a útlaku. Počínaje 10. listopadu 1938 byli Židé deportováni do koncentračních táborů. Nakonec tyto akce vyvrcholily holocaustem, jehož cílem bylo kompletní vyhlazení židovstva.  Bylo zavražděno více než 6 milionů Židů.  Jak se to mohlo stát v „civilizované Evropě“ a před očima celého světa?

O Černém šabatu teroristé Chamáasu dobyli a zničili více než 20 měst v Izraeli a zabili židovské civilisty

7. října 2023 zažil Izrael novou „Křišťálovou noc“ nyní nazývaný „Černý šabat“ (Black Shabbat). Za úsvitu teroristé Hamásu z pásma Gazy prolomili hranici s Izraelem. Zničili přes 20 izraelských měst a vesnic a způsobili strašlivé krveprolití. Unesli více než 230 rukojmí, zneužili mučili a zavraždili přes 1400 židovských civilistů. „Viděli jsme obrazy strašné krutosti, barbarství, mrzačení, rozřezávání, znásilnění. Mnozí lidé byli svázáni a upáleni zaživa; jiným byly odebrány různé orgány zaživa. Děti byly nuceny sledovat, jak jsou jejich rodiče mučeni a zabíjeni; rodiče byli donuceni sledovat, jak jsou jejich dětem byly vyloupnuty oči a rozbíjeny hlavy. V pokojích, kuchyních, postýlkách, hračkách, kolébkách, koupelnách, na trávnících i v autech – všude zůstala krev zavražděných Židů.“ (Zdroj: Israel Today, Stan Goodenough, 29.10.2023). Ani o tři týdny později se nepodařilo identifikovat všechna částečně rozřezaná a spálená těla.

Jaké budou důsledky 7. října 2023?
Zatímco Hamás pokračuje ve střílení raket, Izrael se brání a útočí na pásmo Gazy zamořené teroristy. Také ze severu začíná Hizballáh (další islamistická teroristická organizace) odpalovat rakety na izraelská území. Hrozí také Írán, jehož dlouho deklarovaným cílem je zničit izraelský stát.

Po staletích židovského pronásledování, pogromů a válek, bude dnešní svět sledovat další pokus jak zničit Židy beze slova?
Pochopíme už tentokrát, co se od nás čeká?
Uvědomíme si, že dostáváme další šanci ukázat, že jsme se poučili z minulosti?
Budeme ochotni se postavit se za Izrael? Budeme mezi těmi, kdo něco změní?

Překvapení nebo logický postup?

Co předcházelo Křišťálové noci?  Německo v roce 1933

Byla Evropa a s ní celý svět v roce 1938 překvapen? Byly důvody se domnívat, že Křišťálová noc byla jen dočasné šílenství či zločin davu?
Nikoliv! Protižidovská politika nacionálně socialistické německé vlády začala již v lednu 1933, kdy se Adolf Hitler dostal k moci.

Několik faktů:
• V dubnu 1933 proběhla první centrálně řízená teroristická kampaň v Německé říši: „Bojkot Židů“.
• Ve stejném měsíci následoval „Zákon o profesionálních státních zaměstnancích“ a „Zákon o přijetí do advokacie“, v jehož důsledku přišlo v Německu o živobytí asi 37 000 Židů
• V září 1935 byly přijaty norimberské zákony, „Zákon na ochranu německé krve a německé cti“ zakazoval manželství a pohlavní styk mezi židovským a nežidovským obyvatelstvem. Zákon o říšském občanství vytvořil různé třídy občanů.
• Od konce roku 1937 se začalo objevovat rychlé nucené vyvlastňování. SA násilníci vyhnali tisíce židovských majitelů firem z jejich obchodů, podniků a domovů… a vzali si je pro sebe.

Křišťálová noc byla skutečně eskalací nepřátelství vůči Židům – ale zároveň logickým pokračování antisemitských opatření, která platila už několik let.

Co předcházelo Černému šabatu?  Situace v Izraeli od roku 1948

Byl útok Hamásu,  „Černý šabat“ 7. října 2023 překvapením? Bylo to jen dočasné šílenství či zločin davu?
Nikoliv. Od rezoluce Valného shromáždění OSN číslo 181 z 29. listopadu, 1947, která požadovala vznik židovského a arabského státu je stát Izrael pravidelně napadán. Palestinci a arabské země odmítly (a některé to dělají dodnes!) přijmout rozdělení území Palestiny.
• První útok přišel o půlnoci poté, kdy David Ben Gurion dne 14. května 1948 vyhlásil vznik židovského státu. Zaútočilo pět arabských zemí: Egypt, Sýrie, Jordánsko, Irák a Libanon.
• V roce 1973 byl Izrael napaden Egyptem a Sýrií na nejvýznamnější židovský svátek Jom Kippur.
• Mezitím došlo v roce 1956 k zablokování Suezského průplavu pro izraelské lodě, což vedlo k Suezské krizi a v roce 1967 oznámili Egypt, Sýrie, a Jordánsko útok známý jako šestidenní válka. 
• V roce 1982 zaútočily teroristické skupiny na Izrael z jižního Libanonu. V roce 2006 byli uneseni dva vojáci Hizballáhem. Tyto incidenty vedly ke dvěma libanonským válkám.

Pokud jde konkrétně o Gazu, Izrael se z jejího území zcela stáhl v roce 2005. Ale ani to nepřineslo mír.

• Roky ostřelování izraelských měst několika tisíci raketami z Gazy se vystupňovaly v operaci „Cast Lead“ v roce 2008, která skončila jednostranným prohlášením Izraele o příměří v lednu 2009.
• Hamás a další palestinské skupiny pokračovaly v odpalování raket na Izrael, zejména v druhé polovině roku 2012, kdy rakety poprvé dosáhly Tel Avivu a Jeruzaléma.  Způsobily tak totální narušení každodenního života více než milionu lidí v Izraeli. Izrael odpověděl v listopadu 2012 operací „Cloud Pillar“, která skončila příměřím během jednoho měsíce…
• … ale nepřinesla mír.  V červenci 2014 Izrael zahájil operaci Strong Rock v reakci na opakované raketové palby Hamásu a dalších palestinských militantních skupin z Gazy.
To skončilo v srpnu neurčitým příměřím.

Od té doby však raketové útoky na Izrael pravidelně pokračují. Například v květnu 2019, den předtím, než jsme letěli do Izraele, bylo z Gazy vypáleno 800 raket.
To, co je v jiných částech světa považováno za katastrofu a vede k válce, se v Izraeli stalo smutnou normalitou. Svým obranným systémem „Iron Dome“ se Izrael snaží (většinou úspěšně) rakety zachytit a zneškodnit, takže život jde dál … a svět se dívá jinam!
„Černý šabat“ je skutečně eskalací nenávisti k Židům a státu Izrael. Je to vystupňování agrese Hamásu a zároveň pokračování již letitých útoků.

Reakce světa

Konference v Évianu, rok 1938

Již před Křišťálovou nocí se proud židovských emigrantů z Německa zvyšoval a v této situaci navrhly Spojené státy uskutečnit mezinárodní konferenci. Tato se konala ve francouzském Évianu v červenci 1938. Zúčastnili se jí Velká Británie, Francie, Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Irsko, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a téměř všechny středoamerické a jihoamerické země. Polsko a Rumunsko vyslaly pozorovatele.

Vlády zúčastněných států si byly v té době vědomy, že Židé v Německu a Rakousku byli téměř úplně zbaveni práv a tisíce z nich již byli zavražděni nebo zahnáni na smrt. Nicméně žádná z 32 zúčastněných zemí s tím nesouhlasila přijmout větší počet ohrožených Židů.

Velká Británie ve snaze uklidnit situaci v Palestině zavedla přísná omezení vstupu do Palestiny již v listopadu 1937, přestože Židům slíbili „národní domov“ v Balfourově deklaraci z roku 1917. V roce 1938, vzhledem k hrozbě války a v souladu s přáním arabských států, Anglie opět snížila imigrační kvótu pro Palestinu: na maximálně 20 000 za rok.

Koncem roku 1938 se před americkými konzuláty sešlo přibližně 125 000 lidí, aby získali víza ke vstupu do USA. V roce 1939 se počet zvýšil na 300 000. Kvótový systém povoloval vydat pouhých 27 000 přistěhovaleckých víz. Ve druhé polovině roku 1941 nastavilo americké ministerstvo zahraničí ještě přísnější imigrační kvóty, navzdory zprávám o masových vraždách spáchaných nacisty. To bylo odůvodněno obavami o vnitřní bezpečnost USA.

Švýcarsko přijalo asi 30 000 Židů, ale také přibližně stejný počet odmítlo při vstupu na hranicích. Bolívie přijala asi 30 000 imigrantů. Dalším 15 000 Židům se podařilo uprchnout do Číny a dalších 600 se vydalo do Dominikánské republiky.

Opravdu to nebylo možné, aby země přijaly více uprchlíků? Dnešní pohled vyvrací tuto tezi. Například Německo přijalo v letech 2015/16 více než jeden milion uprchlíků (většinou ze Sýrie). Podle oficiálních zdrojů přišlo jen do Německa přibližně jeden milion Ukrajinců. Skutečná čísla jsou možná i vyšší. (Zdroj: https://mediendienst-integration.de)

Valné shromáždění OSN dne 27.10.2023

Výsledek volby v OSN ze dne 27.10.2023.

Ačkoliv po hrozném útoku Hamásu vyjádřili mnohé státy solidaritu s Izraelem, ukázalo se jen málo opravdu praktické podpory. Už jen o dva týdny později, 27. října, hlasovalo Valné shromáždění OSN o rezoluci vyzývající k okamžitému příměří ze strany Izraele. Rezoluce dále vyzývá k poskytnutí vody, potravin, paliva a elektřiny, stejně jako neomezený humanitární přístup, pro Palestince v Gaze. Rezoluce vůbec nejmenuje teroristickou organizaci Hamás a neodsuzuje zvěrstva která se stala 7. října, ani nepotvrzuje právo Izraele na sebeobranu podle mezinárodní úmluvy.

Rezoluce byla schválena 2/3 většinou, celkem 120 hlasy; 14 bylo proti (jedním z hlasů proti bylo Rakousko, které se asi poučilo ze své minulosti! Také Česko hlasovalo proti poznámka překladatelky). 45 členů se zdrželo hlasování.

Skutečnost, že i země jako Německo, které tvrdí, že bezpečnost Izraele je základní podmínkou existence státu, a přitom nehlasujte proti usnesení, jasně ukazuje, jak moc (nebo jak málo!) znamená verbální solidarita!

Co následovalo

Holocaust 

Smutnou pravdou je, že nacistické Německo zdokonalilo masové vraždění strašným způsobem a napsalo tak nejtemnější stránku světových dějin.
Smutnou pravdou je i to, že kdyby se nacisté setkali doma s větším odporem, nebyli by tak úspěšní. 
Dánsko má vzácnou čest být jedinou zemí v Evropě, která ačkoliv byla nacistickým Německem okupovaná, odolala pokusu nacistického režimu deportovat své židovské občany a zachránila jich tak 99 %.
V roce 1943 se dánským rybářům podařilo evakuovat téměř všechny Židy do neutrálního Švédska během tří týdnů.

Také Finsko, německý spojenec od roku 1941, většinu svých Židů nevydalo. A Bulharsko, také spojenec Německa, zachránilo asi 50 000 Židů.
Tyto příklady dokazují, že odhodlaný odpor pomohl mařit německé vyhlazovací plány.

Jiná situace však byla ve východní Evropě, kde žilo 5 milionů Židů – v oblastech které dnes patří k Ukrajině, Polsku, Bělorusku, Moldavsku, Rumunsku a Litvě. V bývalém carském impériu proti Židům zasahovali stát i církev už od devatenáctého století. Židé byli omezováni zvláštními zákony a napadáni pogromy. 

I tyto země byly koncem roku 1939 (Polsko) a v létě 1941 (Ukrajina, Bělorusko) okupovány nacistickým Německem. Nenávist k Židům, už znali z vlastní minulosti…

V mnoha městech na západní Ukrajině byli Židé zabíjeni bez výslovného rozkazu nacistických okupantů. Ve vesnici Babij jar v kyjevské oblasti bylo při masové střelbě ukrajinské a německé policie zavražděno asi 100 000 Židů. Celkem se na Ukrajině stalo obětí holocaustu asi 1,5 milionu Židů.

Rumunsko pod vojenskou diktaturou generála Iona Antonesca a organizací „Železná garda“ nařídilo v roce 1941 deportaci asi 350 000 Židů. Také mnozí členové Wehrmachtu, rumunské armády, policejních jednotek i civilní obyvatelstvo se podíleli na vraždách. V Polsku byli Židé opakovaně zabíjeni a zraňováni už od roku 1935. Lidé jim také plenili obchody.

University a vysoké školy zavedly kvóty pro studenty židovského původu. Také uspořádáním sedadel v posluchárnách se uskutečňovala segregace studentů židovského původu. Lukrativní zaměstnání byla Židům nepřístupná. Po okupaci nacisty začaly hrozné masakry i za pomoci polského obyvatelstva (např Jedwabne).

Osvětim je jedním z vyhlazovacích táborů, ve kterém bylo zabito více než 3 miliony Židů.

V roce 1940 začala výstavba táborů hromadného vyhlazování. Na rozdíl od koncentračních táborů, kde kromě jednotlivých vražd umírali chovanci především na následky přepracování, nemocí a podvýživy, vyhlazovací tábory se stavěly za účelem vraždit. Je to náhoda, že všechny vyhlazovací tábory, ve kterých byly zavražděni více než tři miliony lidí se nacházejí v dnešním Polsku a Bělorusku?

Ticho církve

Většina církví během holocaustu buď mlčela anebo ho i podporovala.

Před druhou světovou válkou se ke křesťanství v Německu hlásilo 96 procent obyvatel. Dvě třetiny z nich byli protestanté a jedna třetina katolíci. V Bibli jasně stojí, že Židé jsou vyvolený národ, s nímž Bůh uzavřel věčnou smlouvu. (Gen 15:18; 2Mo 34:10; Jeremjáš 31:31–33). A že kdokoli žehná Izraeli, bude požehnán, zatímco kdokoli prokleje Izrael, uvalí na sebe prokletí. (Gen12:3; 1Mo 49:9; Num. 23:24).

Už od roku 325 po Kristu se však v křesťanských církvích traduje, že Židé jsou „vrazi Pána Ježíše“, nehodni Boží lásky a ti, kteří ztratili svoji úlohu v Božím plánu spasení světa. Tento pohled je nazýván teologie náhrady, myšleno tak, že křesťané ve svém poslání nahradili Židy a stali se „Novým Izraelem“. Teologie náhrady dominovala po staletí v křesťanských společenství různých denominací, ačkoliv už apoštol Pavel v jedenácté kapitole k Římanům jasně vysvětluje, že Bůh svou smlouvu s Izraelem nikdy nezrušil, ale naopak pohany skrze oběť Pána Ježíše Krista připojil ke svému vyvolenému národu. Rezoluci podporující Hitlerův antisemitismus přijali mnohé protestanské sbory i například letniční církev už před Křišťálovou nocí. Mnohé církve změnily své ústavy v souladu s Norimberskými rasovými zákony: „Odstranění Židů ze společenství našeho lidu, jako z jiných národů, je pro nás proces podle božské prozřetelnosti a vůle!“ (Zdroj: Israel Today, Charles Gardner 26.09.2023).

Ačkoliv Bible – základ křesťanské víry – pochází od Židů, obsahuje dějiny judaismu, zaslíbení proroků pro Izrael a zvěst o Pánu Ježíši Kristu, který byl Žid, církve se proti vyhlazování Židů nepostavily.  Naopak spolupráce většiny křesťanských církví s nacistickým režimem nejen v Německu významně přispěla k vraždění evropských Židů.

Skrytí hrdinové

Existovali i lidé, kteří zachraňovali Židy a riskovali při tom vlastní životy. Jejich příběhy a jména jsou uchována v památníku holocaustu v Jerusalemě nazvaném Yad Vashem.

Ve všech zemích byli lidé, kteří smýšleli a jednali jinak, než jim přikazovala nacistická propaganda. Byli připraveni riskovat své životy, aby zachránili jednotlivé Židy i celé rodiny. Známý je Oskar Schindler a Corrie ten Boom, ale byli i další. Někteří dávali Židům přídělové lístky, jiní falešné doklady anebo jim pomáhali najít lepší místa.
Další poskytovali úkryt – buď na pár dní, a nebo na několik roků. Ve světě naprostého morálního kolapsu existovala tato menšina, která projevila mimořádnou odvahu v prosazování lidských hodnot. Byla tu pro ně hranice, kterou nebyli ochotni překročit.
Někteří z nich jsou oceněni jako „Spravedliví mezi národy“ v památníku holocaustu v Jeruzalémě, ale mnozí zůstali „skrytými“, neznámými hrdiny.

Tito lidé jsou důkazem, že každý z nás musí udělat svá rozhodnutí a s nimi žít až do konce. Žádná hysterie davu, žádné ideologie, žádné perzekuce nejsou tak silné, aby potlačily lidské svědomí, které umí rozlišit zlo od dobra.

Viktor Frankl, vídeňský Žid, neurolog a psychiatr, který přežil koncentrační tábor, napsal ve své knize „Man’s Search for Meaning“:  „Člověk je bytost, která rozhoduje, co je smysl života“. „Žít konec konců neznamená nic jiného, než nést odpovědnost za správnou odpověď na životní otázky, a za splnění úkolů stanovených pro každého jednotlivce, za splnění požadavku dané hodiny.“ I v koncentračním táboře, „může být člověku odebráno všechno, kromě lidské svobody přizpůsobit se daným okolnostem, tak či onak.“
Tito skrytí hrdinové nás učí, že KAŽDÝ může něco změnit.

Nové začátky po válce

Od konce holocaustu neuplynulo ještě ani 80 let. Ačkoliv veřejnost vyjádřila zděšení nad tím, co se odehrávalo ve vyhlazovacích táborech, jen málokdo byl ochoten po válce přijmout ty, co přežili a pomáhat jim.

Organizace spojených národů dala Židům šanci založit si vlastní stát v jejich původní vlasti, ale záhy poté jej přestala podporovat. Už v roce 1948 musel Izrael s 650 000 obyvateli, z nichž mnozí přišli z koncentračních či vyhlazovacích táborů, bojovat o přežití s okolními arabskými národy, které čítají 160 milionů obyvatel. Mnohé z národů, které hlasovaly pro vznik Izraele v OSN, svoji podporu stáhli a skutečnost holocaustu odstrčili do pozadí. 

Generace, která přišla později, si byla jistá, že budou jednat jinak. „Nikdy znovu!“ bylo motto.

Evropa a svět se vzpamatovaly z hororů války.

I Německo, které bylo na konci války zcela zničeno, začalo vzkvétat. Z popela a ruin vyrůstala pomalu ekonomická prosperita – navzdory okupačním zónám a rozdělení země na Západně orientovanou federativní republiku (SRN) a sovětskou, komunistickou republiku (NDR). I tato rána byla nakonec zahojena: 50 let po začátku 2. světové války a 51 let po Křišťálové noci (přesně 9. listopadu 1989!) padla Berlínská zeď Německo bylo na cestě k znovusjednocení. Opravdu někdo věří, že je to náhoda? Pro mě jsou poválečné události v Německu jasným znamením milosti a nové šance.

Otázka dnes zní: jak naložíme s touto novou šancí dnes? Jednotlivci, Německo, další národy? Dodržíme svůj slib: „Už nikdy více“?

Je to jen na nás – chopíme se příležitosti?

I dnes země zbrojí proti Izraeli a vyhrožují jeho zničením. Kde si stojí Evropa? Proč byly divoké demonstrace téměř v každém evropském hlavním městě? Jak to, že v ulicích nikdo neutišil hlasy volající po zničení Izraele? V Německu se počet antisemitských incidentů v posledních týdnech zvýšil o 240%! K dnešnímu stavu jistě přispívá skutečnost, že 86% z jednoho milionů uprchlíků, které Německo přijalo od roku 2015, pochází ze zemí, které popírají právo Izraele na jeho existenci (Sýrie, Írán, Irák, Afghánistán, Turecko).
Vede nás to k otázce, jak dalece Německo vlastně prakticky plní svůj závazek stát s Izraelem a Židy…

Také ve Velké Británii bylo hlášeno přes 600 antisemitských incidentů. V USA židovští studenti říkají, že se bojí opustit své pokoje a na Kavkaze davy přebírají veřejné instituce, které hledají Židy k lynčování. (Zdroj: Israel Today, Telegram 30.10.2023)

A kde jsme my – každý z nás individuálně? Jsme vnuci generace druhé světové války a stále známe historii z první ruky. Měli bychom vědět, zda naši předci Židy pronásledovali anebo je chránili. Máme vědět z filmů, knih a příběhů, co se během války stalo, a jak se to stalo. Nikdo by se neměl skrývat za bezradnost.

Každý z nás má svoji šanci!

Každý hlas se počítá, každý člověk může něco změnit!

Máme šanci se NEZÚČASTNIT, až se svět znovu obrátí proti Izraeli a neopakovat chyby a hříchy našich předků.

Křesťané mají možnost modlit se za Izrael a Židy: „Ó Jeruzaléme, ustanovil jsem strážce nad Tvými zdmi, ti neumlknou ani ve dne ani v noci. Kdo tě bude Hospodinu stále připomínat, dokud On, Hospodin, neučiní Jerusalem znovu chválou celé země.“ (Izajáš 62:7) Těmi strážci můžeme být my!

Ale i bez modlitby se můžeme postavit za Izrael v praktických, byť jen malých věcech, třeba jen tím, že ukážeme náklonost a lásku.

Minulost změnit nemůžeme, ale svými slovy a skutky tvoříme přítomnost a budoucnost

Chopíme se této příležitosti, budeme ten rozdíl?!