Prezident Isaac Herzog promluvil k národu a ocenil jeho „nezlomného ducha“ tváří v tvář válce s Hamásem.
Prezident Isaac Herzog 1. listopadu 2023, 22:17
Občané Izraele, dnes večer bych rád oslovil každého z vás osobně a promluvil o odolnosti, duchu a duši na osobní i národní úrovni. Je to téměř měsíc, co naše země prošla vážnou změnou. Téměř měsíc jsme ve válce, jaká nemá obdoby. Téměř měsíc uplynul od onoho prokletého dne, kdy vyšlo slunce, rozkvetly květiny a ti hrdlořezové vraždili, vraždili a vraždili – ženy i muže, starce i nemluvňata, z kibuců, obcí, komunit, měst i městeček. Od té naprosté hrůzy – která se nám znovu a znovu míhá před očima, den za dnem, hodinu za hodinou – uplynul téměř měsíc.
Stupně zármutku se přelévají způsobem, který nelze vůbec zvládnout, způsobem, který nelze uchopit srdcem ani myslí. Obklopuje nás a otřásá námi. Všichni to cítíme, my sami, rodiče, děti. Odsun statisíců lidí z jejich domovů, statisíce rekrutů záložníků a válka, která se vede – od fronty až po zázemí – nás všechny zasahuje psychicky, osobně i národně. A padlí – ti nejlepší z našich dětí -, které jsme v posledních dnech oplakávali, jen přispívají k bolesti, kterou v této době všichni prožíváme. Navždy budeme vzpomínat na ty, kteří statečně a srdnatě bojovali v poslání bránit lidi a naši vlast. Objímáme jejich rodiny a modlíme se, aby nepoznaly další smutek. Ve válce každý z nás prožívá chvíle, které jsou prostě nesnesitelné. Každý den se setkávám s rodinami a komunitami vyhnanými ze svých domovů, navštěvuji raněné v nemocnicích a rodiny pohřešovaných nebo držených rukojmích. Skutečně izraelská mozaika, jaké není rovno. Bolest rodin rukojmích a pohřešovaných je prostě nepochopitelná. Moje rozhovory s nimi jsou těmi nejbolestivějšími, jaké jsem kdy v životě vedl. Matky a otcové, rodiny, manželé a partneři už více než tři týdny nespí. Nejkrutější a nejtemnější propast pohltila tyto rodiny i nás jako národ. Řeknu vám, co jsem rodinám řekl, jednoznačně: na rukojmí myslíme a jejich návrat je nedílnou součástí úspěchu této kampaně – samozřejmě – vedle vítězství v této rozhodující válce proti nepříteli a obnovení bezpečnosti všech izraelských občanů.
Vědomě se vám zavazuji, že nejlepší mozky – tisíce Izraelců, od vedení země až po všechny úrovně bezpečnostních služeb – budou každou minutu profesionálně a obětavě pracovat na splnění naší morální povinnosti jako země – na jejich návratu domů.
Právě tento týden jsme byli svědky příkladu úspěchu tohoto úsilí, kdy byl při odvážné, vynalézavé a odhodlané společné operaci našich sil zachráněna z rukou Hamásu vojákyně Ori Magidiš. Včera večer jsem byl na operačním velitelství bezpečnostních sil a mohu z první ruky dosvědčit, že reakce Hamásu – jako by Ori nedržel – byla falešná a odráží míru tlaku, kterou cítí.
Zrůdný nepřítel se ze všech sil snaží vést psychologickou kampaň i proti nám a používá k tomu ty nejodpornější nástroje. Tento týden jsme ji viděli mnohokrát a odhaduji, že ji v různých podobách uvidíme mnohokrát i v budoucnu. Chtějí nás vystrašit pomocí videí, fám a lží. Snaží se nás psychicky podkopat, zranit našeho osobního i národního ducha. Nedovolíme, aby se jim to podařilo. Prostě jim to nedáme. Našeho ducha nelze zlomit. Hamásu nesmíme věřit. Lidským zrůdám se nesmí věřit. Nesmí se chytit do pasti psychologické války. Nesmíme jim dovolit, aby si krutě pohrávali s našimi hlavami a dušemi. Prosím, v této době musíme všichni jednat zodpovědně. Nešiřte nepodložené fámy.
Chtěl bych ocenit zodpovědnost, kterou projevily izraelské sdělovací prostředky svým rozhodnutím nehrát do karet brutálnímu psychologickému teroru našich nepřátel.
To platí pro nás jako zemi a platí to pro každého z nás.
Nepřítel se mimo jiné snaží podněcovat nenávist v nás – mezi židovskými a arabskými občany. Proti těmto pokusům je třeba nekompromisně a jednoznačně bojovat. Musíme vymýtit jakékoli ztělesnění nepřátelství, rasismu a násilí vůči různým skupinám v nás. Nezapomínejte, že jsou zde desítky arabských občanů, kteří zaplatili životem při strašlivém masakru a v rámci bezpečnostních složek a IDF. Nezapomínejte na vzájemnou odpovědnost, kterou projevuje drtivá většina arabské společnosti v Izraeli.
Občané Izraele, nacházíme se ve válečném období, které nám bylo vnuceno a které žel – jak už to v kruté a vleklé válce bývá – přinese další vzestupy a pády, chvíle naděje i chvíle smutku a bolesti.
Rád bych se s vámi podělil o slova, která jsem právě dnes ráno řekl matce a pozůstalé rodině devítileté Tamar z Ašdodu, která zemřela v důsledku záchvatu úzkosti poté, co cestou do krytu zakopla při siréně na raketový útok.
Slova, která jsem v posledních týdnech opakovaně říkal stovkám a tisícům jednotlivců, rodin a celých komunit.
Na velmi osobní úrovni chápu, jak zdrcující a náročné tyto okamžiky jsou. Tyto pocity jsou tak velmi přirozené a lidské a je třeba jim dát prostor, aby mohly být procítěny. Je vhodné, dokonce doporučené, vyjádřit bolest, obavy a slzy. Je vhodné a doporučené verbalizovat úzkost. Péče o duši a péče o ni je v tomto období tak důležitá. Při takovéto skutečnosti je důležité, aby každý z nás našel sílu, byť jen trochu, v něčem, co poskytuje trochu klidu, uklidňuje, zaměstnává, ať už je to jakkoli všední a jednoduché. Michal (manželka prezidenta Herzoga – pozn. překladatele) i já tuto sílu nacházíme na cestách, když projíždíme zemí a setkáváme se s izraelskými lidmi. To nás posiluje a posouvá. To nám dodává sílu a naději.
Chtěl bych mluvit o dalším zdroji velké naděje v této době, i nyní – v mlze, zejména nyní. Izraelský duch. Nezlomný duch. Duchu bouře, která povstala z popela a zkázy a již vane ze všech sil. Tento duch se mocně projevil v tisících hrdinských příběhů z fronty i z domácí fronty. Vane skrze každou nataženou ruku v příkladném izraelském dobrovolnictví a vzájemné odpovědnosti, snaží se posílit, obejmout, podpořit. Vane v každém koutě naší pozoruhodné země – v každém koutě. Je to věčný duch, který nám předaly generace před námi, duch, který nás bude i nadále provázet, z generace na generaci.
Tímto duchem jste vy – mé sestry a bratři – lid Izraele. Izraelská společnost je naší skutečnou tajnou zbraní. Jste mou největší nadějí, naší největší nadějí. Am Jisrael Chai (Lid Izraele žije).
Modlím se odtud za uzdravení zraněných – na těle i na duši. Objímám pozůstalé rodiny zasažené zármutkem, chci nabídnout sílu a povzbuzení silám IDF, ISA, Mosadu, policii a vězeňské službě, jejich velitelům, všem bezpečnostním, záchranným a pohotovostním složkám spolu s pracovníky sociální péče, zdravotnictví a školství. Všem, kteří se podílejí na svatém díle.
Oceňuji národní odpovědnost, kterou projevila opozice, a její touhu podpořit a posílit vedení země a válečný kabinet při vedení války tak, aby vedla k vítězství – s Boží pomocí.
Máme silnou zemi a skvělý a velkolepý lid. Máme důležité a mocné spojence po celém světě. Máme židovské sestry a bratry v diaspoře, kteří při nás stojí ze všech sil navzdory útokům a hrozbám, které jsou proti nim vedeny. A především máme národní odolnost a neutuchající sílu. A v každém okamžiku máme s sebou sílu naděje. Naděje, která existuje už tisíce let, dech v našich plicích, naděje, která nemá v dějinách obdoby, naděje národa na návrat do své země, do své vlasti. Naději, že obnovíme, vybudujeme, zasadíme a vypěstujeme. Naděje – že úroda na polích a v sadech kibuců, obcí, měst a městeček bude znovu a znovu a znovu růst a my budeme růst s nimi, všichni lidé v celé své rozmanitosti, po celé zemi.
Vždy budeme mít na paměti věčná slova: „Naše naděje není ztracena. Dva tisíce let stará naděje. Být svobodným národem v naší zemi, v zemi Sionu a Jeruzaléma.“
