Některé věci se nikdy nemění a antisemitismus je jednou z nich. Kde je dnešní „J’Accuse“? Názor…

Autor: Jeff Dunetz 11. ledna 2024 5:56

„J’accuse!“, což znamená „Obviňuji!“, je pravděpodobně nejslavnější novinový titulek vůbec. Vyšel 13. ledna 1898 jako otevřený dopis Emila Zoly na titulní straně o 4 000 slovech francouzskému prezidentovi na obranu kapitána francouzské armády Alfreda Dreyfuse, který byl obviněn a odsouzen za velezradu, a vyčítal těm, kteří ho soudili na základě falešných obvinění.

Jak však Zola zdůraznil, skutečným Dryfusovým zločinem bylo to, že byl Žid.

Hlavním důkazem proti Dreyfusovi byl papírek nalezený v německém vojenském odpadkovém koši. Francouzští odborníci na rukopis nedokázali s konečnou platností spojit písmo na papírku z popelnice s Dreyfusovým rukopisem. Francouzské armádě to však stačilo k tomu, aby Dreyfuse odsoudila u vojenského soudu.

Celá Dreyfusova aféra ukazuje, že pokud jde o antisemitismus, od konce 19. století do současnosti se toho změnilo jen málo.

Dreyfusova aféra vyvolala antisemitské nepokoje po celém světě. Ve Francii došlo k nepokojům ve více než dvaceti francouzských městech a nepokoje v Alžíru si vyžádaly několik obětí. Antisemitské nepokoje z let 1896 a 1897 byly podobné násilným antisemitským nepokojům, které 2023-2024 po celém světě vyvolal Izrael, který se bránil po masakru 7. října.

Dreyfus prodělal veřejný obřad zvaný degradace. Zúčastnilo se ho 20 tisíc francouzských občanů, kteří s potěšením sledovali, jak je Dreyfus veřejně zbaven vojenských insignií a jeho meč přelomen v půli.

Dreyfus o tom napsal ve svém svazku „Pět let mého života: Deník kapitána Alfreda Dreyfuse“.

Jeho části byly zveřejněny na stránkách UMKC o slavných procesech:

Jakmile byl rozsudek přečten, hlasitě jsem se rozplakal a obrátil se k vojákům: „Vojáci, ponižují nevinného člověka. Vojáci, znevažují nevinného člověka. Ať žije Francie, ať žije armáda!“

Přistoupil ke mně seržant Republikánské gardy. Rychle mi strhl knoflíky, pruhy na kalhotách, znaky mé hodnosti z čepice a rukávů a pak mi zlomil šavli o koleno. Viděl jsem, jak mi všechny tyto hmotné symboly mé cti padají k nohám. Pak jsem, celou svou bytostí zmítán strašlivým záchvatem, ale s tělem vzpřímeným a hlavou vztyčenou, znovu a znovu vykřikoval k vojákům a shromážděnému davu výkřik své duše.

(…)

„Ze skupiny se ozývá jasný hlas:.

„Dobře víte, že nejste nevinní. Ať žije Francie! Špinavý Žide!

(Špinavý Žid? Jé, některé nenávistné komentáře se také nikdy nezměnily…).

Po svém odsouzení byl Dreyfus odsouzen k doživotní samotce na Ďábelském ostrově, který mnozí považují za nejobávanější vězení na světě.

Reportáž o vzpouře a ponižujícím ceremoniálu znechutila reportéra vídeňských novin. Theodor Herzl viděl nenávist vůči Židům, kterou proces vyvolal, a následné nepokoje Herzla motivovaly k poznání, že Židé nikdy nebudou v bezpečí, dokud nebudou žít v židovském státě.

Herzl chtěl vybudovat silné sionistické hnutí, a proto přesvědčil drobné sionistické organizace, aby se spojily a vytvořily jedno silné sionistické hnutí. Hnutí za sebeurčení a státnost židovského národa v jeho věčné vlasti, v zemi Izrael.

Dnes národy praktikují antiizraelismus, což je zdvořilý způsob, jak vyjádřit svůj antisemitismus. Ať už je antisemitská nenávist v dnešní době vyjádřena jakkoli, dokazuje, že Herzlova slova o potřebě židovského státu stále platí,

Dreyfusova aféra stále vřela. Objevilo se mnoho článků, které podporovaly zatčení a uvěznění kapitána Dreyfuse nebo byly proti němu. Největší dopad měl otevřený dopis francouzskému prezidentovi J’Accuse, který napsal Emile Zola a který byl zveřejněn 13. ledna 1898 na titulní straně novin L’Aurore.

V otevřeném dopise se zčásti psalo.

To jsou tedy fakta, která vysvětlují, jak mohlo dojít k justičnímu omylu; a morální důkazy, Dreyfusovo štěstí, absence důvodů, jeho neustálé volání po nevině, ho dokonale ukazují jako oběť mimořádných představ velitele Paty de Clam, klerikálního prostředí, kde byl, lovícího „špinavé Židy“, což zneuctívá naši dobu.

Zola ve svém otevřeném dopise obvinil nejvyšší představitele francouzské armády z antisemitismu. A tvrdil, že na základě nenávisti k Židům neprávem odsoudili Alfreda Dreyfuse. Otevřený dopis končí uvedením jmen vysoce postavených mužů v armádě, kteří se na tomto justičním omylu podíleli nebo mu napomáhali. Listu L’Aurore, který měl obvykle náklad 30 tisíc výtisků, se v době, kdy byl J’Accuse na titulní straně, prodalo 300 tisíc výtisků.

Zolovo psaní a žaloba za pomluvu Dreyfuse neosvobodily. Přiblížila ho však k jeho cíli, kterým bylo prokázání neviny. Zolova práce také odhalila rostoucí antisemitismus ve francouzské armádě. Dreyfusovo propuštění a prohlášení za nevinného by se neuskutečnilo bez Zolovy snahy, která dokázala, že i jeden člověk může něco změnit.

V roce 1899 byl Dreyfus vrácen do Francie k novému vojenskému soudu. Ten se konal ve vojenské věznici ve francouzském Rennes. Navzdory všem důkazům prokazujícím jeho nevinu, které byly objeveny od prvního procesu, byl Dreyfus znovu odsouzen. Tentokrát byl jeho trest omezen alespoň na deset let ve vojenské věznici v Rennes. Pořád je to vězení, ale oproti Ďábelskému ostrovu je to obrovský pokrok.

Dreyfus nemusel v novém vězení zůstat dlouho. Dne 19. září 1899, jen několik dní po jeho druhém odsouzení, francouzský prezident, který chtěl Dreyfusovu aféru konečně ukončit, Dreyfuse omilostnil. Dreyfus milost přijal, ale vyhradil si právo pokračovat v úsilí o prokázání své neviny. O sedm let později, v roce 1906, prohlásil francouzský kasační soud Dreyfuse za nevinného. skutečným pachatelem činu velezrady, z něhož byl kapitán Alfred Dreyfus neprávem obviněn a odsouzen, byl shledán německý špion Ferdinand Esterhazy.

Dreyfusova aféra byla definitivně ukončena. Antisemitismus však pokračuje.