Rozdíl mezi Hamásem a „běžnými“ palestinskými Araby je z větší míry falešný. Názor…

Autor: Melanie Phillipsová 18. ledna 2024 21:10

Melanie Phillipsová, britská novinářka, hlasatelka a spisovatelka, píše každý týden sloupek pro JNS. V současné době pracuje jako sloupkařka pro londýnské Timesy a její osobní a politické paměti Guardian Angel (Anděl strážný) vyšly v nakladatelství Bombardier, které v roce 2018 vydalo také její první román The Legacy (Dědictví). Přístup k jejímu dílu naleznete na adrese: melaniephillips.substack.com.

(JNS) V současné válce na Blízkém východě je samozřejmé, že je třeba rozlišovat mezi Hamásem a „běžnými“ palestinskými Araby žijícími v Gaze.

Toto rozlišování je však je z větší míry falešné.

Článek v deníku The Washington Free Beacon, který čerpal z rozhovorů propuštěných rukojmích poskytnutých izraelské televizi, potvrdil, že běžní obyvatelé Gazy byli hluboce zapojeni do pogromu ze 7. října a vystavili rukojmí krutosti, týrání a hladu.

Nili Margalitová vyprávěla, jak ji při útoku 7. října vzali jako rukojmí „civilisté, běžní lidé“ z Gazy. Margalitová uvedla, že „kluk… 17, možná 18 let“ a „starší muž s nožem“ vyrazili dveře jejího domu v kibucu Nir Oz a donutili ji, bosou a v pyžamu, nastoupit do ukradeného golfového vozíku.

Margalit řekla, že viděla „dav, tisíců lidí“, včetně „žen a dětí“, jak se valí přes narušenou hranici Izraele s Gazou vzdálenou necelé dva kilometry.

Viděla dva kluky, z nichž jednomu „nebylo víc než čtyři nebo pět let“ a druhému 15 nebo 16, jak jedou na terénním vozidle, které patřilo jejímu otci, chovateli dobytka, který byl toho dne mezi zavražděnými. Chlapci již zřejmě absolvovali jednu cestu z Nir Ozu do Gazy a vraceli se pro další kolo krveprolití.

Řada osvobozených rukojmích uvedla, že část svého zajetí strávili v rodinných domech, nemocnicích a dalších civilních objektech v Gaze, kde byli zavíráni do pokojů, hladověli a byli týráni.

Mia Schemová, která byla postřelena do ruky a unesena z hudebního festivalu Supernova, uvedla, že ji únosci přivezli přímo do nemocnice v Gaze, protože krvácela.

Schemové pak nebyla poskytnuta žádná další léčba, dokonce ani léky proti bolesti. Byla převezena do soukromého domu, kde ji muž a jeho rodina drželi v zajetí s „čirou nenávistí“ a zakazovali jí mluvit, plakat nebo se hýbat. Celé dny nedostávala jídlo a nikdy se nesměla vykoupat.

Jakkoli byly podmínky rukojmích špatné, jejich věznitelé jim opakovaně říkali, že pokud je objeví obyčejní obyvatelé Gazy, budou v ohrožení života. Rukojmí takové varování téměř nepotřebovali.

Sharon Aloni Cunio vzpomínala, jak ji a její tříletá dvojčata 7. října napadl dav, když je teroristé přivezli do Gazy na traktoru z jejich domu v Nir Ozu. „Lidé začali mlátit každého, kdo seděl v traktoru – prostě nás bili, ze všech stran. Bylo to strašné,“ řekla.

Svědectví osvobozených rukojmích má zvláštní váhu, protože se nejedná o extrémní nacionalisty. Jsou to Izraelci, kteří byli až do 7. října obecně nejhorlivějšími vyznavači mírového soužití s palestinskými Araby, převáželi obyvatele Gazy do nemocnic v Izraeli, zaměstnávali je a navázali s nimi řadu vazeb.

Věřili, že bez ohledu na chyby palestinských vůdců chtějí palestinští Arabové prostě žít vedle nich v míru a bezpečí. Nyní tvrdí něco zcela jiného. „Zažila jsem peklo. Všichni tam jsou teroristi,“ řekla Schemová. „Není tam žádný nevinný civilista, ani jeden.“

Agam Goldsteinová-Almogová, která byla spolu s matkou a dvěma mladšími sourozenci unesena poté, co Hamás zavraždil jejího otce a starší sestru v jejich domech ve Kfar Aze, řekla: „Pokud jsme dříve věřili, že je tu šance na mír, ztratili jsme v tyto lidi jakoukoli důvěru, hlavně poté, co jsme tam byli mezi místním obyvatelstvem.“

Ani většina Arabů žijících na sporných územích Judeje a Samaří není jiná. Od 7. října do 15. ledna zaznamenali Záchranáři bez hranic více než 2 600 útoků namířených proti izraelským civilistům a vojákům, včetně 760 případů házení kamenů, 551 zápalných bomb, 12 pokusů o bodné útoky nebo úspěšných útoků nožem a devíti útoků na vozidla.

IDF svádí na těchto územích těžké boje s cílem zmařit útoky a zničit teroristickou infrastrukturu. V posledních týdnech vyšetřuje možné infiltrační tunely objevené v blízkosti židovských obcí v Hebronských kopcích v Judeji a v Siloe v samařské oblasti Benjamin.

Palestinská samospráva pogrom ze 7. října nikdy neodsoudila, naopak její hlavní strana Fatah tato zvěrstva opakovaně vychvalovala. Průzkum zveřejněný Palestinským centrem pro politiku a průzkum veřejného mínění ukázal, že podpora Hamásu v Judeji a Samaří se po 7. říjnu více než ztrojnásobila, přičemž útok podpořilo neméně než 82 % tamních Arabů a 70 % z nich podpořilo „ozbrojený boj“ proti Izraeli.

V jakémkoli morálním vesmíru by se skupinou lidí, kteří se snaží vyhladit jiné, mezinárodní společenství zacházelo jako s vyvrheli a jejich práva by byla považována za ztracená.

Přesto Amerika i nyní trvá na tom, že „cesta k míru“ vede přes palestinský arabský stát, v němž musí vládnout „revitalizovaná“ a „reformovaná“ Palestinská autonomie.

Šance na takovou reformu je nulová. Takový stát by pouze oživil schopnost palestinských Arabů způsobit Izraeli ještě více genocidních útoků.

Amerika a Velká Británie se nadále zaklínají „dvoustátním řešením“, protože odmítají uznat, že tento konflikt se netýká rozdělení území. Místo toho se jedná o vyhlazovací válku proti Židům a židovské vlasti, která trvá již téměř 100 let.

Důvodem, proč konflikt stále trvá, je navíc chování samotného Západu.

V čele s Velkou Británií ve 30. letech 20. století Západ soustavně odměňoval a motivoval arabské agresory usilující o zničení Izraele, zatímco Izraeli bránil přijmout opatření nezbytná k tomu, aby tuto hrozbu jednou provždy zažehnal.

Základním předpokladem jakéhokoli řešení je, aby Západ přestal podporovat agresi palestinských Arabů a jednoznačně podpořil izraelskou sebeobranu. Bez západního financování i potvrzení by se palestinský program rozpadl.

Místo toho Západ nadále podporuje vražednou fikci, že existují „dobří“ palestinští Arabové, kteří si zaslouží vlastní stát – což by byl stát teroru, jemuž by byl Izrael vydán na milost a nemilost.

Smrtící chyba Západu je ještě hlubší.

Amerika a Velká Británie si neuvědomily, že stejně jako Hamás nelze oddělit od palestinských Arabů, ale jsou součástí téhož genocidního útvaru, tak i válka proti Izraeli je pouze neuralgickým bodem civilizační války mezi muslimským světem a Západem.

Tato válka byla vyhlášena v roce 1979, kdy islámská revoluce v Íránu mobilizovala a radikalizovala sunnitské i šíitské muslimy po celém světě a pomohla vytvořit al-Káidu.

Nový íránský režim vyhlásil Západu válku a od té doby ji vede prakticky bez odporu. Místo toho západní ústupky pomohly financovat a podpořit íránský terorismus, zástupné války a snahu o hegemonii.

Tato katastrofální strategie spolu s pokračujícím financováním a podporou palestinské arabské agendy ze strany Západu umožnila pogrom Hamásu a útok na Izrael z mnoha front v Libanonu, Sýrii, Jemenu, Judeji a Samaří.

Obáváme se, že tento již metastázující konflikt předznamenává světovou válku, v níž se Rusko a Čína spojí s Íránem proti Západu, který na Blízkém východě prokázal tak žalostnou slabost.

Británie a Amerika nejenže trvají na tom, že „zlý“ Hamás se liší od „hodných“ palestinských Arabů. Stejně tak tvrdí, že al-Káida, ISIS a další radikální islamisté jsou pouze darebáckými aktéry v jinak nikoho neohrožujícím muslimském světě.

Británie i Amerika proto nedokázaly rozpoznat, jak se džihádisté, kteří mají v úmyslu dobýt Západ pro islám – což je podle Hamásu jejich vlastní konečný cíl -, tunelují do britských a amerických demokratických struktur a institucí stejně ničivě, jako se tunelují do Izraele z Gazy a Libanonu.

V důsledku krátkozrakosti, zmateného myšlení a morální zbabělosti se Amerika a Británie nesnaží pouze zajistit, aby se Izrael, který se brání před přímým zničením, i nadále zmítal ve vražedném islamistickém větru. Dávají také nepřátelům civilizace jasně najevo, že je Západ zralý na dobytí.