Praha Jeruzalém

Opakovat chyby z minulosti by bylo šílenstvím a klasickou definicí šílenství je očekávat jiný výsledek při realizaci stejného řešení, které přineslo katastrofu a brutální masakr.

Autor: Cookie Schwaeber-Issanová, 16. ledna 2024, All Israel News

Všichni si pamatujeme na srdcervoucí scény z roku 2005, kdy vojáci násilně vystěhovali více než 8 000 obyvatel z jejich domovů v Guš Katifu, který se nachází na jihozápadním okraji pásma Gazy. Přestože o evakuaci oblasti rozhodl tehdejší premiér Ariel Šaron v naději, že míru bude dosaženo tím, že se Izrael vzdá půdy, většina z nás byla skeptická k tomu, že takový čin dosáhne svého aspiračně vytčeného cíle.

Velká část tohoto kroku měla také zlepšit mezinárodní postavení Izraele, které nikdy nebylo v dobrém stavu. Ale nyní, když americký ministr zahraničí Antony Blinken navrhl, aby se Izrael vzdal části severu výměnou za to, že síly Hizballáhu opustí hranice, je možná opravdu vhodná doba podívat se zpátky, jak to zhruba před 19 lety dopadlo v náš prospěch.

Přestože v oblasti pásma Gazy zůstalo značné množství infrastruktury, včetně silnic a elektřiny, což Palestincům umožnilo vybudovat vlastní komunitu, nic z toho se nestalo. Ve skutečnosti to bylo až o rok později, kdy se nově zvolenou vládou v Gaze stal Hamás, což vysvětluje, proč se tam nikdy nic nerozvinulo.

Na rozdíl od vzkvétající zemědělské komunity Guš Katif, kde se ve sklenících pěstovaly bylinky a zelenina a kde se dařilo chovu dojnic – což podle odhadů přinášelo ročně majetek v hodnotě 23 miliard dolarů – se za vlády Palestinců tato oblast naopak změnila ve vojenský výcvikový tábor, odkud se na Izrael odpalovaly rakety. Místo výstavby škol, nemocnic, průmyslu a domů byla vybudována síť tunelů, která umožnila přepravu zbraní a snadný přístup do obcí na jižní hranici Izraele.

Jak řekl jeden z bývalých obyvatel Guš Katifu: „Když neexistují osady, není tu armáda, která by udržovala mír. Když není armáda, která by udržovala mír, dochází ke smrtícím válkám.“

Stručně řečeno, toto území o rozloze 41 kilometrů čtverečních se proměnilo v teroristickou masu, odkud lze zahájit destrukci. Nyní se Blinken marně vzpírá definici naprostého šílenství – ta spočívá v tom, že, když se dělá totéž, co se sice dříve zkoušelo, ale trpce selhalo, dojdeme k jinému výsledku.

Diplomatické řešení, které nyní navrhují Spojené státy v naději, že se vyhnou totální válce, by zahrnovalo stažení severního území známého jako Shebaa Farms a kopce Kfar Shuba. Na oplátku budou síly Hizballáhu povinny stáhnout svou přítomnost od hranic. Jaký význam však mají tyto dvě oblasti, kterých by se Izrael musel vzdát?

Shebaa Farms je 5,5 km dlouhá oblast, která se nachází na křižovatce libanonsko-syrské hranice, ale je považována za součást Golanských výšin, a proto je pod kontrolou Izraele od doby, kdy byla v roce 1967 zabrána. Pokud by se Hizballáhu podařilo tuto oblast obsadit, získal by strategickou kontrolu nad izraelskými severními městy a vystavil by je tak vážnému nebezpečí.

Stejně tak je vojensky strategická oblast Kfar Šuba, neboť z ní je výhled na izraelské území. Tato společná oblast pod izraelskou kontrolou zajišťuje bezpečnost severu, ale pod libanonskou kontrolou by obyvatelům severu Izraele přinesla pouze riziko možnosti dalšího 7. října, a toho jsme si snad neužili dost?

Izraelská ministryně zpravodajských služeb Gila Gamlielová varovala, že „pokaždé, když se Izrael stáhl z území, stalo se to území základnou pro teror a krveprolití – od Gazy přes Libanon až po Rudé moře“.

Právě na pozadí těchto skutečností Gamlielová předkládá své argumenty a staví se proti myšlence dvoustátního řešení. Podle jejího přesvědčení je nyní čas „vyzkoušet nová řešení“, což je součástí jejího projevu, který přednesla minulý čtvrtek na konferenci v Jeruzalémě pod názvem: „Poučení z Gazy – konec myšlenky dvou států“. Gamlielová připomněla, že „Írán je prostřednictvím svých zástupců, včetně Hamásu, zodpovědný za veškerý terorismus a konflikty na Blízkém východě“, a jako „největší selhání“ uvedla odpoutání se od konfliktu v roce 2005. Dále uvedla, že byla vyzkoušena všechna řešení, včetně „kontroly obohacování uranu, uhlazování konfliktů a stavění vysokých zdí“, přičemž žádné z nich nefungovalo.

Gamlielová se obává toho, co se stane den poté, co Hamás zmizí. Jak říká: „Stále tu budeme mít asi 2 miliony lidí, z nichž mnozí volili Hamás a oslavovali masakr nevinných mužů, žen a dětí.  Gaza je živnou půdou pro extremismus. Gaza je místo zbavené naděje, ukradené genocidními teroristy z Hamásu, Islámského džihádu a dalších teroristických skupin.“

S jejím hodnocením, které se ukázalo jako správné, lze samozřejmě těžko polemizovat. Proč si tedy někdo, včetně americké Bidenovy administrativy, jejíž vyslanec Blinken si myslí, že se u našich severních sousedů, kteří jsou stejně jako Hamás motivováni skoncovat s židovskou vlastí, stane něco jiného?

Opakovat chyby z minulosti by bylo šílenstvím a klasickou definicí šílenství – očekávat jiný výsledek při realizaci stejného řešení, které přineslo katastrofu a brutální masakr.

Nikdo nikdy neobvinil Izrael z toho, že se zmocnil území, které mu beztak právem patřilo, a pak na tomtéž území vybudoval teroristické objekty, které pak byly použity ke zničení jiného národa. Přesně to se však děje, když Izrael dobrovolně vrací půdu.

Nic z toho by však nemělo nikoho překvapovat, protože brutální rozdíly mezi Izraelem a jeho sousedy jsou zcela rozpoznatelné. Izrael, jehož existenčním smyslem je budovat, poskytovat, rozvíjet a sdílet vše, co vyprodukuje, je nepopiratelný, protože to je výsledek jeho 75 let trvajících úspěchů ve prospěch lidstva. Nic na tom nemění skutečnost, že národ nenáviděný a haněný velkou částí světa chce stále žehnat obyvatelům země.

Naproti tomu sousedé Izraele je chtějí ovládnout, podřídit náboženství, které vyžaduje naprostou oddanost bohu, jenž přikazuje vyhubit nevěřící (ty, kteří se odmítají klanět Alláhovi), a udržovat je v plné podřízenosti. Je to ideologie otroků a pánů, kteří udržují koloběh otroctví a odmítají myšlenku svobody a volnosti.

Proč by se tedy měl Izrael vzdát nějaké země v naději, že se situace změní? Jak říká hebrejské přísloví: „Hayiti b’seret hazeh kvar“ neboli „V tomto příběhu už jsem jednou hrál“.

Poselství Gamlielové zní: „Otevřete dveře. Říkám mezinárodnímu společenství: Nikdo nikoho netlačí ani nenutí odejít, ale jistě nemůžete být lhostejní k jejich utrpení. Prostě otevřete dveře a nechte ty, kteří si to přejí, aby se připojili ke statisícům Gazanů, kteří už v posledních letech dobrovolně odešli. Povinností vedení je navrhovat řešení a ne jen kroužit kolem stále stejných otřepaných myšlenek a klišé.“

Já si zase myslím, že má pravdu!  Otázkou je, zda se tyto dveře otevřou, nebo zůstanou zavřené.

Cookie Schwaeber-Issanová – bývalá ředitelka jeruzalémské základní a střední školy a vnučka evropských Židů, kteří přišli do USA před holocaustem. V roce 1993 učinila aliju, je v důchodu a nyní žije s manželem v centru země.

02.02.2024 05:45 Daniel Žingor370Zdroj: All Israel news

2 komentáře

  1. Jiří Ouška

    2. 2. 2024

    Odpovědět

    Dobrý den, tak komunita o 8 000 lidech měla roční výnos 23 miliard dolarů... ha ha.... tj. na obyvatele 2 875 000 dolarů ročně, (66 000 000 kč). To museli mít i záchody ze zlata...V např. porovnání se Švýcarskem, kde je HDP na hlavu cca 75 000 dolarů ročně zhruba 30x více.

    • Daniel Žingor

      4. 2. 2024

      Odpovědět

      hmmm... asi souhlas - originál říká "yielding an estimated $23 billion of assets per year" což nemůžu přeložit jinak - tedy netuším, kde může být chyba... :\. Položil jsem tuto otázku do diskuse originálního článku - uvidím jestli dostanu nějakou reakci...

Přidání komentáře

Váš email nebude zveřejněn.
Abychom zabránili spamu, musí být Váš první komentář schválen. Mějte prosím strpení.

O profilový obrázek se stará Gravatar.