Netanjahu nyní čelí vlastnímu ikonickému okamžiku, stejně jako kdysi Ben Gurion. Op-ed.

Autor: Malcolm Dash 21. února 2024 9:23

Od svého nástupu k moci je Netanjahu vystaven iracionální nenávisti a nadávkám ze strany post-sionistických radikálně progresivních elit. A po mnoho z těchto let je souzen za to, co mnozí renomovaní právní experti považují za hluboce chybná, politicky vykonstruovaná obvinění.

Premiér se mohl tomuto vysilujícímu právnímu utrpení vyhnout, kdyby souhlasil s dohodou o přiznání viny a odešel z celostátní politické scény. Odhodlaně se však snaží prokázat svou nevinu. Jen několik málo vybraných vůdců disponuje statečností, která je nezbytná k tomu, aby na sebe vzali odpovědnost za řízení národa a zároveň se vypořádali s náročným soudním procesem, každodenním odrážením ostré kritiky médií, veřejnými demonstracemi a vyprázdněnou politickou opozicí.

Během působení prezidenta Obamy prokázal Netanjahu odvahu a výjimečné politické schopnosti. Obešel Obamu a promluvil přímo k americkému lidu, když přednesl projev v Kongresu, kde ostře kritizoval Obamovu jadernou strategii týkající se Íránu.

Netanjahu vyniká jako jediný současný izraelský vůdce, který má zásadní zkušenosti a odborné znalosti potřebné k řešení války s Hamásem. Jeho rozsáhlé znalosti ho vybavily potřebnými nástroji, aby se dokázal orientovat ve složitých situacích a přicházet s účinnými řešeními. ať už Netanjahu čelí vnitropolitickým bojům nebo vnějším hrozbám, častěji než jindy se projevuje jako sebevědomý a kompetentní vůdce. Jeho obratné řízení přispělo k utváření izraelské politiky, zajistilo desetiletí hospodářského růstu a relativní mír ve velmi nestabilním regionu.

Dá se tedy říci, že Netanjahu má na svém kontě mnoho národních úspěchů. Vedle nich však také několik matoucích neúspěchů. Pravděpodobně nejkřiklavějším z nich je politika zadržování Hamásu a Hizballáhu. Nebyl v tom sám. Na tomto katastrofálním strategickém selhání se podíleli i další. Patří mezi ně i elity izraelského establishmentu. Konkrétně armáda, Mossad, Šin Bet, politici, soudci a za vydatného přispění „páté velmoci“. Každý z nich hrál klíčovou roli při prosazování této politiky, která nakonec selhala.

V důsledku toho se Izrael v současné době nachází v zásadním a existenciálním bodě svých dějin, který se svým rozsahem vyrovná válce za nezávislost v roce 1948. Pokud Izrael nedosáhne jednoznačného a absolutního vítězství nad Hamásem a Hizballáhem, je budoucnost Izraele vážně ohrožena.

Izraelská vláda je v současné době vystavena zastrašovací a nátlakové taktice, která se nápadně podobá té, jež byla použita proti Československu před vypuknutím druhé světové války. Americká administrativa spolu s většinou mezinárodního společenství ironicky vyzývá Izrael, aby „vyrval porážku z čelistí vítězství“. Ať už je k tomu vede patologický antisemitismus, ideologický pokrokářský woke-ismus, nebo snad ještě zlověstnější plán – likvidace Izraele prostřednictvím jednostranného uznání palestinského státu.

Naposledy musel izraelský premiér čelit srovnatelným existenčním výzvám jako Ben Gurion. A navzdory svým chybám a předchozím neúspěchům učinil Ben Gurion zásadní rozhodnutí, která zajistila vznik židovského státu. Tohoto úspěchu dosáhl, i když se potýkal se značnými globálními tlaky a často rozděleným kabinetem. Přitom velel formacím nedostatečně vyzbrojených partyzánských bojovníků s minimálními nebo žádnými předchozími zkušenostmi se střetem s organizovanými vojenskými silami.

Po válce za nezávislost si Ben Gurion svým vytrvalým a zkušeným vedením vysloužil loajalitu a vděčnost lidu. Už jen tento úspěch by Ben Gurionovi zajistil pozici výjimečného vůdce v análech židovských dějin.

Netanjahu nyní čelí vlastnímu ikonickému okamžiku, stejně jako Ben Gurion. Byl vybrán osudem, aby provedl Izrael válkou v Gaze. Je to klíčový okamžik jeho kariéry, který mu dává příležitost upevnit své místo v análech židovských dějin a ukázat se jako vizionářský vůdce, který stojí v čele monumentálního triumfu a přetváří politickou krajinu regionu. Aby tohoto cíle dosáhl, musí vést národ k drtivému vítězství nad Hamásem a Hizballáhem.

Po skončení současné války, bez ohledu na její výsledek, budou izraelské establishmentové elity, opoziční frakce a pouliční protesty spolupracovat na tom, aby Netanjahu nesl odpovědnost za zvěrstva ze 7. října. Jakýmikoliv prostředky ho zostudí, vymažou jeho historické úspěchy a donutí ho odejít z funkce. Pokud však premiér dovede zemi k nespornému vítězství, a to jak vojenskému, tak politickému, potom vděčnost národa přehluší malý počet pokrokových liberálních hlasů.

Pokud se válečný kabinet nebo vojenští představitelé pokusí zpochybnit deklarovaná válečná prohlášení, musí Netanjahu prosadit svou autoritu a v případě potřeby vyměnit vysoce postavené důstojníky. Aby zaručil účinnost války a využil její potenciální příležitosti, je nezbytné, aby přijal následující opatření:

– Zablokovat snahy Bidenovy administrativy o ukončení probíhajících operací.

– Zahájit komplexně financovanou globální iniciativu zaměřenou na zajištění bezpečného útočiště pro uprchlíky z Gazy, která by odrážela úsilí o přesídlení rozšířené na miliony ukrajinských a syrských žadatelů o azyl.

– Zavést v Gaze stanné právo.

– Jednoznačně odmítnout všechny jednostranné proklamace týkající se vytvoření palestinského státu.

– Rozšířit svrchovanost nad údolím Jordánu a všemi židovskými osadami.

– Udělit palestinským Arabům domovské právo s autonomií v jejich vlastních záležitostech. Případně by rodinám, které se dobrovolně přestěhují, mohly být nabídnuty štědré dotace.

Současná izraelská generace nepochybně prokázala ochotu přinést nejvyšší oběť. Jejich bojové schopnosti vyvolávají vzpomínky na Makabejce, kteří by byli poctěni, kdyby mohli bojovat po jejich boku.

Židovští vojáci dělají v poli úctyhodné pokroky a jejich statečnost povede k vítězství, které bude podle všech kritérií výjimečné.

Izrael si možná bude muset počkat mnoho desetiletí na další příležitost, aby jeho občané žili v obranyschopných a bezpečných hranicích.

Netanjahu, čas nadešel, jste připraven, a pokud budete neochvějný, národ se za vámi semkne.

Malcolm Dash byl až do odchodu do důchodu ředitelem operací Izraelského institutu pro strategická studia (IISS) www.strategic-israel.org. V roce 1968 uskutečnil aliju z Kapského Města, kde vystudoval ekonomii a obchodní administrativu na univerzitě v Kapském Městě, sloužil v IDF včetně služby během jomkipurské války v roce 1973 a pracoval jako dobrovolník v sekci veřejné diplomacie „Hasbara“ izraelského ministerstva zahraničních věcí. Později založil Asociaci pro izraelsko-mezinárodní záležitosti a úspěšně organizoval soukromé brífinky a semináře pro velvyslanectví Číny, Indie a Vietnamu.