TEL AVIV, IZRAEL – Byla horká a vlhká noc.

Autor: Joel C. Rosenberg 26. května 2024

Ale to není nic ve srovnání s politickou teplotou, která uvnitř židovského státu rychle stoupá.

Protestní hnutí proti současné izraelské vládě – a konkrétně proti premiérovi Benjaminu Netanjahuovi – rychle a zuřivě roste.

Rozhodl jsem se proto přijet sem, do „bodu nula“, projít se bobtnajícími davy, poslouchat projevy, skandovat, mluvit s lidmi, klást jim otázky a snažit se skutečně pochopit, co protestující chtějí a kam jejich hnutí směřuje.

CO JSEM VIDĚL V GROUND ZERO

Několik postřehů:

– Myslím, že toto hnutí se bude rozrůstat a že to bude dlouhé, horké politické léto.

– Někteří z protestujících jsou skutečně levicoví revolucionáři. Viděli jsme několik samozvaných anarchistů – s cedulemi, na kterých se označovali za anarchisty – spolu s dalšími, kteří se označovali za komunisty. Obě skupiny požadovaly vytvoření palestinského státu a zároveň požadovaly stát anarchie a šíření komunismu. Wow.

– Většina protestujících není radikální ani nebezpečná. Viděl jsem spoustu normálních, obyčejných, báječných Izraelců – starší lidi, teenagery, ty, kterým je dvacet, třicet, čtyřicet a padesát. Byla tam tak široká škála lidí. Osobně jsem nebyl svědkem žádného zatýkání, i když včera večer k nějakému došlo. Většina pokojně poslouchala řečníky, mávala izraelskými vlajkami, držela transparenty a svou přítomností vyjadřovala podporu. Někteří byli rodinami rukojmích. Jiní byli obchodníci. Setkal jsem se také s izraelským generálem ve výslužbě Danem Halutzem, bývalým náčelníkem generálního štábu IDF, a vedl s ním rozhovor (rozhovor s ním zveřejním za několik dní).

– Viděl jsem hlavně nadšení. Ne divokou, ani bláznivou, ale hlubokou a upřímnou. Mají velmi hluboké přesvědčení. Vědí, co chtějí, a především chtějí být vyslyšeni.

CO PROTESTUJÍCÍ VLASTNĚ CHTĚJÍ?

Co přesně tedy protestující požadují?

Za prvé požadují, aby Netanjahu okamžitě uzavřel dohodu s Hamásem – za každou cenu – a okamžitě dostal všechna rukojmí z Gazy.

Za druhé požadují přinejmenším dočasné zastavení palby, aby se rukojmí dostali ven, ačkoli mnozí chtějí trvalé ukončení války v Gaze.

Zatřetí požadují nové volby. Domnívají se, že volby je třeba vypsat okamžitě a že Izraelci musí mít možnost zvolit si nové vůdce, kteří jim budou vládnout.

Začtvrté někteří – i když ne všichni – požadují, aby Netanjahu okamžitě odstoupil. Mnozí říkají, že je v konečném důsledku zodpovědný za katastrofu 7. října, že vede válku příšerně a že nepřijímá rozhodnutí, která by vedla buď k rozhodnému vítězství ve válce, nebo k návratu všech rukojmích domů. Tito lidé tedy chtějí konec této války a konec Netanjahuovy politické kariéry.

Jak již bylo řečeno, ve všech těchto otázkách nepanuje jednota.

Jinými slovy, ne všichni se svými kolegy souhlasí – na protest si podávají ruce, ale jejich poselství není zcela ve shodě.

Je důležité si uvědomit, že to není jen v Tel Avivu, kde se tyto protesty v sobotu večer konají.

Začínají se konat i v Jeruzalémě a v různých městech po celé zemi.

A protestní hnutí se rozrůstá.

Izraelská média uvádějí, že v sobotu večer jich přišlo až 80 000.

To nemohu ověřit. Policie číslo neuvedla. Ale určitě to byly desítky tisíc lidí.

Bylo opravdu fascinující, že jsem se účastnil protestů pro ALL ISRAEL NEWS a že se mnou byl štáb TBN pro THE ROSENBERG REPORT.

Chtěl jsem to vidět na vlastní oči, pokusit se to lépe pochopit a zjistit, kam to směřuje.

SLEDUJTE YOAVA GALLANTA – TADY JE DŮVOD, PROČ.

Pokud nedojde k nějaké nepředvídatelné události, myslím, že tyto protesty budou v následujících týdnech neustále narůstat – možná exponenciálně.

Je důležité si uvědomit, že před 7. říjnem se protestní hnutí loni v létě rozrostlo až na 500 000 Izraelců každou sobotní noc.

To je v zemi s pouhými 10 miliony obyvatel obrovské číslo.

Tehdy požadovali, aby byly okamžitě zastaveny návrhy soudní reformy, které představil Netanjahu, a aby Netanjahuova vláda odstoupila.

Jak si jistě vzpomínáte, došlo k velkému hněvu, když Netanjahu propustil ministra obrany Yoava Gallanta poté, co prohlásil, že snaha o reformu soudnictví uvnitř vlády vyvolává obrovské sociální rozdělení a trápení.

Gallant naléhal, aby se reformní úsilí na nějakou dobu pozastavilo, aby se snížila společenská a politická teplota a země se pokusila znovu sjednotit.

Gallant také varoval, že tak hluboké rozdělení Izraele vytváří lákavý cíl, který by mohl nechtěně svádět nepřátele Izraele k útoku.

Netanjahu se na Gallanta rozzuřil, že tato prohlášení učinil bez jeho pověření, přestože se Gallant snažil o těchto otázkách s Netanjahuem komunikovat již několik týdnů.

Nakonec Netanjahu Gallanta vyhodil.

V tu chvíli se mnozí Izraelci obávali, že Netanjahu nebude naslouchat rozumu.

Gallant koneckonců není divoký radikální levičák.

Je členem pravicové strany Likud, kterou vede Netanjahu.

Byl vojákem z povolání, než vstoupil do politiky v rámci Likudu.

A je Netanjahuovou rukou vybraným ministrem obrany.

Pokud se tedy Netanjahu chystal vyhodit někoho takového postavení a kalibru – jen proto, že Gallant veřejně varoval, že snahy o reformu soudnictví vytvářejí nebezpečné sociální rozdělení a zvyšují vyhlídky na útok nepřátel Izraele – pak se Izraelci obávali, že Netanjahu vůbec nebude naslouchat rozumu.

Prezident Isaac Herzog pak varoval, že se „občanská válka“ stává reálnou možností.

Zavíraly se banky, univerzity a stávkovaly celé odborové svazy.

Netanjahu nakonec přece jen vyslyšel celonárodní protesty.

Své rozhodnutí odvolal, ale nedokončil to, co dal do pohybu, pokud jde o propuštění Gallanta.

Gallant je ministrem obrany dodnes.

Minulý týden však Netanjahua veřejně kritizoval s tím, že premiér musí předložit plán, který by vysvětlil, jak by mělo pásmo Gazy po nástupu Hamásu vypadat.

SLEDUJTE TAKÉ BENNYHO GANTZE – ZDE JE DŮVOD, PROČ.

Ministr válečného kabinetu Benny Gantz, sám bývalý ministr obrany, minulý týden rovněž vystoupil s projevem, v němž trval na tom, aby Netanjahu předložil zásady, podle nichž by bylo Gaza spravována po porážce Hamásu.

Oba muži Netanjahua v zákulisí a nyní i na veřejnosti ostře kritizovali s tím, že Netanjahu není ochoten formulovat svou vizi toho, jak by měla Gaza po této válce vypadat.

Oba muži se domnívají, že je to chyba – vážná chyba.

Gantz zašel tak daleko, že prohlásil, že pokud Netanjahu takový plán pro Gazu po nástupu Hamásu do 8. června nepředloží, že on a jeho strana opustí vládu národní mimořádné jednoty a vrátí se do opozice.

To by samo o sobě ještě neznamenalo pád Netanjahuovy vlády.

Netanjahuova koalice by se tím vrátila na 64 členů.

K jejímu udržení potřebuje alespoň 61 členů.

Otázkou je, zda Gantzův odchod nepovede Joava Gallanta k rozhodnutí, že i on odstoupí – nejen z funkce ministra obrany, ale možná i z vlády a možná i ze strany Likud.

Má Gallant další lidi, kteří by mohli odejít z vlády s ním, opustit Likud nebo jiné pravicové strany?

To teď nikdo neví.

Víme jen to, že roste tlak na Netanjahua, aby tuto válku ukončil, dostal rukojmí ven a vytyčil plán pro svět po nástupu Hamásu v pásmu Gazy.

Proto jsme svědky tohoto rostoucího protestního hnutí.

DLOUHÉ, HORKÉ POLITICKÉ LÉTO

Co bude dál?

Bude Netanjahu reagovat na rostoucí tlak veřejnosti a předloží plán?

Vyhlásí Netanjahu předčasné volby?

Nebo Netanjahuova vláda padne?

Čeká nás dlouhé a horké politické léto.