Pokud si někdo myslí, že přiznání kontroly nad Pásmem Gazy Palestinské samosprávě (Fatahu) znamená porážku Hamásu, špatně chápe realitu.

Autor: Haggai Huberman, izraelský novinář, spisovatel a redaktor Matzav HaRuach, přeložil Hillel Fendel, úterý 4. června 2024.

Čím více si stěžujeme na „koncepci“, která svedla vládu a armádu na scestí přímo ke katastrofě na uplynulém Simchat Tóře, tím více se zdá, že nyní přehlížíme další „koncepci“, která klíčí v našem středu – a která není o nic méně nebezpečná než ta předchozí. Ještě před osmi měsíci panovalo všeobecné přesvědčení, že Hamás je „odstrašen“, že Sinwar chce pouze obnovit pásmo Gazy a že vše je pod kontrolou. Nyní je však nová koncepce, kterou chrlí a opakují všichni politici a mluvící hlavy na všech kanálech a webových stránkách, které si otevřete – tedy na levici – následující: Neexistuje žádný způsob, jak Hamás vojensky porazit.

Z toho vyplývá, že musíme předat pásmo pod kontrolu Palestinské samosprávy – jinak známé jako Fatah, nemesis Hamásu – a že to bude konečná porážka Hamásu. Hamás je k smrti vyděšený ze ztráty své vládnoucí kontroly v Gaze, a proto je podle tohoto mylného přístupu obrazem vítězství Izraele, když Abú Mazén (Mahmúd Abbás) a jeho síly triumfálně napochodují do Gazy.

Je zajímavé, že ti, kdo prosazují dohodu o zajatcích a vládu Palestinské samosprávy v Gaze, si zřejmě nevšimli vnitřního rozporu ve svém postoji: Výměnou za rukojmí Hamás požaduje ukončení války a ukončení izraelských pokusů o jeho sesazení – což je přesně v rozporu s tím, že by kontrolu nad Gazou získal Fatah. To znamená, že pokud budeme trvat na vládě Fatahu, nemůže dojít k dohodě o rukojmích a naopak.

„Ale to není hlavní problém,“ říkám svým přátelům na levici. „Hlavním problémem je, že si opět vytváříte falešnou představu – mylně založenou na vašich přáních a touhách, ale zcela odtrženou od reality.“

„Váš první omyl spočívá v tom, že předání Pásma pod kontrolu Fatahu není tak velkou porážkou Hamásu, jak si myslíte. Ve skutečnosti Hamás nemá žádný problém s tím, abychom předali kontrolu Abú Mazínovi. V nejhorším případě je to malá závada v jejich plánech udržet si výhradní kontrolu nad Gazou. Zcela jistě vědí, jak se Fatahu zbavit, což se jim podařilo již v roce 2007 při vojenském převratu, jehož součástí bylo shazování rivalů Fatahu ze střech (na což Fatah odpověděl stejnou mincí).“

Připomeňme si historii: V červnu 2007 začala eskalace násilí mezi Hamásem a Izraelem slábnout po další sérii desítek raket vypálených na židovská města v blízkosti Gazy. Současně se začaly zintenzivňovat vzájemné boje mezi Fatahem a Hamásem v Gaze. Přestože Fatah i Hamás byly v té době partnery v jedné vládě, v jejímž čele stál Ismail Haníja z Hamásu, jejich boje v jeden konkrétní den – 11. června 2007 – skončily s nejméně 18 mrtvými. Sám Haníja jen o vlásek unikl pokusu o atentát. Následujícího dne předložil Hamás Fatahu ultimátum, v němž požadoval odevzdání všech zbraní a odstoupení z vládních pozic.

Fatah se nenechal vyvést z míry a boje pokračovaly. Dne 14. června se Hamás zmocnil sídla preventivní bezpečnosti, jedné z posledních bašt Abú Mazéna a sil Fatahu v Gaze, a pohrozil popravou vysokých představitelů Fatahu. Do večera toho dne Hamás ovládl většinu pásma Gazy a mnoho bezpečnostních štábů Fatahu. Následujícího dne Hamás obsadil osu Filadelfie na egyptské hranici a tamní přechod Rafáh. Dne 16. června desítky příznivců Hamásu vyplenily dům Jásira Arafata a přechod Erez na straně Palestinské autonomie.

Sečteno a podtrženo: 15 000 mužů Hamásu porazilo 60 000 mužů Fatahu.

Jen blázen by věřil, že se historie v tomto případě nebude opakovat. Pokud se nyní Izrael stáhne z Gazy a předá ji Fatahu, bude Hamásu trvat mnohem kratší dobu než dva roky, které mu minule trvalo nemilosrdně porazit Fatah.

Existuje pouze jeden subjekt, který může výše uvedený scénář zastavit: Izraelské obranné síly. Nezbytnou podmínkou pro obnovené ovládnutí pásma Gazy Hamásem je úplný odchod IDF z celé oblasti. Platí tedy i opačný postup: jediným způsobem, jak zaručit, že se Hamás nevrátí k žádné formě moci, je, že si Izrael ponechá nad pásmem Gazy výhradní bezpečnostní kontrolu.

Pouze za těchto podmínek je možné diskutovat o tom, jaký civilní orgán bude po skončení války pověřen řízením každodenního života obyvatel Gazy.