Podvádění při volbách je strašlivý čin modloslužby. Obchází vůli lidu – a tím i vůli Boží. Není divu, že většina totalitářů není věřící. Názor…

Autor: Orit Arfa 3. listopadu 2024 20:24

Do amerických prezidentských voleb zbývá několik dní a je velká šance, že bez ohledu na to, kdo vyhraje, se jedna strana s vítězstvím té druhé plně nesmíří.

Kamala Harrisová a demokraté například obvinili Donalda Trumpa z podkopávání demokracie, když jeho stoupenci 6. ledna vtrhli do Kapitolu, aby protestovali proti údajně zfalšovanému výsledku voleb. Někteří republikáni tvrdili, že zahájení procesu impeachmentu proti Trumpovi bylo zpětným způsobem, jak delegitimizovat jeho zvolení.

Podkopávání vůle lidu ve jménu „demokracie“

Viděli jsme, jak lze v Izraeli podkopávat vůli lidu dlouho poté, co byla vytvořena vláda. Když premiér Benjamin Netanjahu a jeho převážně náboženská koalice navrhli soudní reformy, které měly zvýšit odpovědnost Nejvyššího soudu vůči Knesetu (izraelskému parlamentu), jeho odpůrci blokovali silnice, vedli celostátní stávky a hrozili uzavřením země a odmítnutím služby v IDF, to vše ve jménu „záchrany demokracie“, kterou spojovali se zachováním liberálního a nezávislého Nejvyššího soudu. Nepokoje potlačily politickou debatu a zastínily skutečnou občanskou neposlušnost, čímž Izrael vnitřně oslabily a rozdělily.

V demokraciích po celém světě je vůle lidu stále častěji obcházena politickými manévry. V zemích s koaličním systémem jsou strany, které získaly nejvíce hlasů, odsouvány na vedlejší kolej spojenectvím menších, méně populárních stran. Vezměme si Francii. Poté, co ve volbách v červenci 2024 získalo největší podíl hlasů Národní shromáždění Marine Le Penové, se levicové strany spojily, aby ji nepustily k moci.

V loňském roce získala největší podíl hlasů polská konzervativní strana Právo a spravedlnost, ale nedokázala vytvořit většinu. V Nizozemsku byl Geert Wilders zablokován v cestě do premiérského křesla, přestože dovedl svou stranu k vítězství. A v Německu je Alternativa pro Německo (AfD) systematicky vylučována z koaličních jednání, přestože je v několika spolkových zemích druhou nejpopulárnější stranou.

Často jsou to právě konzervativní strany, přirozený domov pro věřící křesťany a Židy, které jsou svými oponenty převálcovány, paradoxně ve jménu „demokracie“. Demokracie je však ve skutečnosti systémem věřících a pro věřící. Umožňuje lidem vést produktivní život – zakládat rodiny, chodit do práce, studovat – bez strašidla politického násilí a neustálých zmatků, s vědomím, že usilovnou prací mohou včas změnit svou vládu tak, aby řešila problémy, které je nejvíce trápí.

Důstojná diskuse: znak demokracie

Ve své knize Konzervatismus: Znovuobjevení, biblický učenec a politický teoretik Yoram Hazony popisuje další důležitý rys skutečné demokracie: zachování národní soudržnosti prostřednictvím důstojné diskuse.

„Politika dnes poklesla natolik, že se veřejnosti neustále předkládá strach a házení špíny,“ píše Hazony. „Do diskuse mezi soupeři se nesmí dostat žádný náznak úcty, žádný náznak legitimity druhé strany, ale pouze odporné projevy pohrdání, znechucení, nedůvěry a nenávisti. Je to zhýralá politika, v níž je starost o soudržnost národa podřízena osobním a stranickým ambicím a vzájemná loajalita lidí je spálena na bezútěšném oltáři momentální výhody.“

Pokud prohrajete volby, nejlepší cestou vpřed je chovat se jako loajální opozice a bojovat o to, abyste se dostali na řadu při vládnutí. To vyžaduje víru – ne víru v nadpřirozený zásah, ale víru v podstatu toho, kým jsme jako lidé stvoření k obrazu Božímu, obdaření úžasnou tvůrčí, intelektuální silou pokračovat ve vytváření Božího vesmíru směrem k tomu, co je dobré. Vůle lidí, pokud žijí ve společnosti, která dodržuje základní morální zásady Desatera, je tedy výrazem Boží vůle.

Pokud se lidem nelíbí jimi zvolení vůdci nebo politika, měli by se vrátit k hlavnímu demokratickému způsobu protestu: k diskusi, což je důvod, proč je pro demokratickou společnost tak důležitá svoboda slova a čestná média.

Nezasévejte chaos a násilí. Vyzývejte současné vládce, ale s citem pro národní soudržnost a fungování. Sepisujte si třeba urážlivé pamflety o špatných politicích, ale nenazývejte je probůh „Hitlerem“.

Sedmý říjen a obrat k Trumpovi

Většina Izraelců a ortodoxních Židů v Americe doufá ve vítězství Trumpa. Dokonce i můj velmi sekulární přítel v Tel Avivu fandí Trumpovi, protože: „Nás má rád.“ A zatímco se mnozí obávají, že vláda Kamaly Harrisové by posílila antisemity a genocidní mulláhy – nemluvě o zničení amerického způsobu života -, moji náboženští přátelé se v jádru obávají nejméně. „Bůh se o to stará,“ říkají.

Nemyslím si, že mají na mysli nadpřirozený zásah. Mají na mysli, že musíme přijmout realitu a pracovat s našimi Bohem danými schopnostmi, abychom ji změnili. Nakonec musíme věřit, že když budeme jednat morálně a účinně, zlo bude potrestáno a dobro odměněno, stejně jako když Hitler skončil ve svém bunkru. Jedinou otázkou je: jak dlouho to bude trvat a kolik lidí bude muset zemřít, než dobro zvítězí?

Mnozí konzervativci měli podezření na podvody při volbách v roce 2020. Podvádění ve volbách je strašlivý akt modloslužby. Obchází vůli lidu – a tedy i vůli Boží. Není divu, že většina totalitářů není věřící. Chtějí být bohy. Když však většina právních bitev o prokázání volebních podvodů selhala, museli se Trumpovi příznivci smířit s výsledkem a dát se do práce jako loajální opozice.

Žel o tři roky později Bůh přece jen „zasáhl“. Slabost Bidenovy a Harrisovy administrativy a nedostatečná ostražitost Izraele pravděpodobně vedly k masakru 7. října a následné explozi antisemitismu v ulicích Evropy a Ameriky.

Bylo zapotřebí katastrofy, které se dalo předejít, na blízkovýchodní, evropské a americké půdě, v kombinaci s tvrdou prací Trumpova týmu, aby si významní vlivní lidé jako Elon Musk a Robert F. Kennedy Jr. a prominentní Židé, jako miliardář Bill Ackman a herec Michael Rapaport, uvědomili, že Demokratická strana nedokáže vyřešit problémy národa a že Trump je jejich muž.

„Too big to rig“ (Příliš velký na to, aby se dal zmanipulovat) se nyní v USA stalo mobilizačním heslem Trumpových voličů. zdá se, že vítězství drtivou většinou se stane jedinou skutečnou zárukou toho, že nejoblíbenější politici a strany budou moci sestavit vládu a že v Americe i mimo ni zvítězí skutečná demokracie.

Tento článek byl původně publikován v proizraelské německé publikaci www.Achut.com a přeložen autorem.

Orit Arfa je spisovatelka a novinářka žijící v Berlíně. Její debutový román Osadník sleduje následky stažení z Gazy v roce 2005. Její dílo najdete na adrese: www.oritarfa.net.