Izraelci krčí rameny nad hrozbami EU ohledně zbrojního embarga. Názor…

Autor: Chris Robbins 25. listopadu 2024 19:51

Vzhledem k tomu, že mnoho evropských vesnických idiotů nyní volá po přijetí francouzského zbrojního embarga vůči Izraeli z 5. října 2024, stojí za to připomenout poslední francouzské embargo. K němu došlo 72 hodin před šestidenní válkou.

Ať už se vzdávají německým tankovým jednotkám, nebo se vyhýbají odpovědnosti vůči svým válečným spojencům, Francouzi vedou svět v morální i fyzické zbabělosti.

Přesto tentokrát Izraelci nad francouzským embargem krčí rameny. Izrael už není tak zranitelným národem jako v roce 1967. Dnes je Izrael ve skutečnosti významným konkurentem Francie v celosvětovém zbrojním průmyslu.

Začněme výletem do minulosti.

Bylo 3. června 1967. Na jižní hranici Izraele se shromáždilo přes 130 000 egyptských vojáků a 900 tanků. Jordánsko mobilizovalo 56 000 vojáků a 270 tanků na východě Izraele. Sýrie se chystala zaútočit ze severu se silou 50 000 mužů.

„Naším základním cílem bude zničení Izraele,“ prohlásil egyptský prezident Gamel Násir. K válečným cílům podle dalších arabských vůdců patřilo i zaměřování se na židovské civilisty a jejich vraždění. Arabové zmobilizovali více bojovníků než v kterékoli jiné bitvě na Blízkém východě v historii.

Předtím se do operace amerického prezidenta Lyndona Johnsona Regata v Rudém moři, jejímž cílem bylo prolomit egyptskou námořní blokádu Tiranské úžiny, nepodařilo vyslat jedinou loď. Posledním významným spojencem a dodavatelem zbraní Izraele byla v té době Francie.

Po 15 let byly francouzsko-izraelské vztahy silné a bilaterální. V roce 1956 Izrael pomohl Francii a Spojenému království nakrátko znovu dobýt Suezský průplav. Izraelští odborníci sloužili v podpůrných funkcích ve francouzské armádě. Izraelské posádky ponorek cvičily s francouzskými kolegy. Francouzi se podíleli na tom, že se Izrael stal jadernou velmocí. Strategické spojenectví začalo v roce 1953.

Když však arabské armády obklíčily Izrael, Francie z něj vystoupila. Stejně rychle, jako mohli jeho krajané z dob druhé světové války zvednout ruce před postupujícími německými tankovými divizemi, vyhlásil francouzský prezident Charles De Gaulle zbrojní embargo vůči vlastnímu spojenci – ještě před začátkem války.

Embargo mělo začít okamžitě s odmítnutím Francie dodat 50 stíhacích bombardérů Mirage 5J. Izrael za tyto stíhačky zaplatil 200 milionů dolarů již o šest měsíců dříve. Izraelští letečtí inženýři pomáhali Francii v průběhu let zlepšovat konstrukci a výkony Mirage. To byla zrada nejvyššího řádu.

Nic nového pod sluncem.

Dne 5. října 2024 francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že ukončil tok francouzských zbraní do Izraele. Vyzýval ostatní vedoucí představitele, aby se k jeho zbrojnímu embargu připojili. S tím, jak minulý týden Mezinárodní trestní soud oznámil vydání falešného zatykače na Benjamina Netanjahua za válečné zločiny, nabývá embargo na síle.

Tentokrát je naštěstí situace jiná. Izraelci nad posledním aktem bezohlednosti Francie pokrčili rameny.

Ačkoli je Francie po USA druhým největším vývozcem zbraní na světě s 11% podílem na světovém trhu se zbraněmi, Izrael se v roce 1967 poučil. Zatímco francouzské zbrojní embargo z roku 1967 bylo vážnou hrozbou pro bezpečnost Izraele, zbrojní embargo z roku 2024 jí není. Izrael prosazuje strategii téměř nezávislé země. Je dokonce globálním vývozcem zbraní.

Izrael dnes zaujímá 2,4 % světového trhu se zbraněmi. V roce 2023 dodal zbraně v hodnotě 1,15 miliardy dolarů. Židovský stát je světovým lídrem v oblasti řízené munice, kybernetického boje, raket, protiraketové obrany, pokročilých radarů, avioniky a mnoha dalších. Začal vyrábět zbraně, na jejichž odběru od USA byl závislý.

Po zradě Francie v roce 1967 Izrael hledal a získal lepší spojence a dodavatele. Navázal trvalé vztahy s USA a Německem, pravděpodobně dvěma nejlepšími zbrojními partnery na planetě. Zatímco Německo může být náchylné k nátlaku Mezinárodního trestního soudu a levice, USA nikoli. Trumpovo zvolení by mělo odstranit zpomalení iniciované Bidenem.

Tyto vztahy, stejně jako v minulých dnech vztahy s Francií, jsou bilaterální. Přestože je Izrael malý, je významným vývozcem zbraní zpět svým přátelům a spojencům. Podle databáze transferů zbraní SIPRI poskytl Izrael USA v letech 2021 až 2023 10 % veškerého dovozu zbraní (331 milionů dolarů). Ve stejném období se podílel na dovozu zbraní do Německa 4,4 %.

Významná je také skutečnost, že největšími odběrateli zbraní Izraele jsou téměř všechny demokratické země. Patří mezi ně Indie, Filipíny, USA a Německo a mnoho dalších.

Naproti tomu Francie prodává zbraně téměř každé zemi, která se ozve, bez ohledu na to, zda je demokratická, svobodná nebo má relativně svobodnou ekonomiku. Francouzi dokonce prodávají své zbraně bez většího ohledu na dodržování lidských práv, stabilitu států nebo dokonce na existenci občanských válek a konfliktů. Francie dokonce prodává zbraně zemím, které je v minulosti použily proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu.

Konkrétní příklady jsou objasňující. V roce 1999 prodala Francie obrněná vozidla násilnickému diktátorovi Robertu Mugabemu v Zimbabwe. V roce 2002 prodala rakety Venezuele Huga Cháveze. V roce 1991 dodala minomety do Rwandy a v roce 1992 vrtulníky. Komunistický hrdlořez Evo Morales, který vraždil a věznil svou zvolenou opozici, obdržel francouzské vrtulníky v letech 2009 a 2017.

Francouzi tvrdí, že Izraeli zbraně neprodají kvůli probíhajícím bojům, občanským nepokojům a nepokojům v Gaze a Libanonu. Jsou to skutečně omezující zásady Francie?

Uvažte, že Francie v roce 2019 ráda dodala rakety Libanonu, zhroucenému státu částečně ovládanému islámskými teroristy (a v období civilních protestů a represí). V roce 1989, v roce masakru na náměstí Nebeského klidu, prodala Francie čínské komunistické straně vrtulníky, rakety a námořní děla. V roce 2015 prodala vojenské juntě Myanmaru lodní motory. V roce 2013 prodala Vladimíru Putinovi vrtulníky, když vyzbrojoval brutálního syrského diktátora Bašára Asada.

I v regionálním měřítku, na Blízkém východě, Francouzi rovněž profitují z prodeje zbraní téměř každé arabské, muslimské nebo blízkovýchodní zemi, která se ozve, bez ohledu na to, zda je demokratická, stabilní nebo zapojená do regionálních konfliktů. Dodávají Kataru, Saúdské Arábii, Egyptu, Tunisku, Spojeným arabským emirátům, Jordánsku, Somálsku, Turecku, Iráku, Maroku, Pákistánu, Ománu, Kuvajtu, Bruneji, Bahrajnu a Alžírsku.

Tato rozhodnutí Francouzů svědčí přinejlepším o naprostém nedostatku předvídavosti. V horším případě se zdá, že Francii nezáleží na tom, komu prodává zbraně, pokud jejich příjemci nejsou Židé.

Izrael vydrží s francouzskými zbraněmi a podporou nebo bez nich. Podpora nebo její nedostatek ze strany Francie, která od roku 1918 nezískala žádné významné vojenské vítězství, je pochybná. Skutečnou otázkou je, jak dlouho vydrží morálně zkrachovalá Francie. Je to Francie, která je zaplavena protizápadními hodnotami, lhostejná k osudu židovských rukojmích, která však předstírá rozhořčení a přitom vyzbrojuje násilnické diktátory.

Rami Chris Robbins je publicista, který se věnuje otázkám Blízkého východu a zahraniční politice.