V minulé části jste se měli možnost podívat na to, jak se vojenské křídlo Hamásu proměnilo a co se z něj stalo za hrozbu. Dobře stalo se, a Izrael se s tím srovná. Až tato válka skončí, moc toho z Hamásu nezbude a stejné škody utrpěli a ještě utrpí i další teroristické formace, které se v Pásmu Gazy proti Izraeli angažují…

Ale je zde další záležitost, kterou je potřeba probrat, abych pokročil k současnosti. A to je dlouhodobá blokáda Pásma Gazy a incidenty s pokusy různých aktivistických skupin tuto blokádu prorazit. 
Schéma blokády: 

Blokáda Pásma Gazy je opatření, které Izrael provádí ve spolupráci s Egyptem. Zahájena byla v roce 2007, kdy se vlády v Pásmu Gazy ujalo hnutí Hamás, které předtím v roce 2006 vyhrálo volby a následně vyvraždilo konkurenční Fatah.

Pásmo Gazy hraničí s Egyptem, s Izraelem a s mořem. Nejkratší hranici má s Egyptem, pouhých 12 kilometrů, kde Egypt vybudoval podzemní ocelovou stěnu, která má zabránit ražení pašeráckých tunelů. Izrael hlídá jak svou pozemní hranici, kde povoluje pouze omezený přísun humanitární pomoci, tak přístup do Pásma Gazy po moři. Izraelské vojenské námořnictvo udržuje blokádu ve vzdálenosti tří námořních mil od pobřeží Izrael, jako důvod blokády uvádí od samého počátku snahu zajistit vlastní bezpečnost a domnívá se, že blokádou dosáhne omezení raketových útoků na svá města a vyzbrojování Hamásu. Egypt tvrdil, že zrušení blokády by bylo považováno za uznání legitimity Hamásu, oslabilo by legitimitu Palestinské autonomie a posvětilo odloučení Pásma Gazy od Západního břehu Jordánu. 

Podle názoru výboru Červeného kříže je tato blokáda považována za okupaci. Zdá se že Červený kříž je postižen tupostí, ale to je – když jde o palestinské Araby – onemocnění které postihuje kde koho. 

Poté, co v Egyptě padla Mubarakova vláda, Káhira na své hranici s Pásmem Gazy blokádu značně uvolnila, za prezidenta as-Sísího ji opět zpřísnila. 

Po začátku války Státu Izrael s Hamásem v říjnu roku 2023 byla Izraelem na Pásmo Gazy uvalena totální blokáda.

Izrael nepovoluje přímý přísun humanitární pomoci, veškerá pomoc musí projít jeho kontrolou. Tedy to funguje tak, že vše co do pásma má projít je podrobeno kontrole a teprve potom pokračuje dál. Platí to pro dodávky po souši tak po moři, kde je požadováno aby loď s nákladem pro Gazu zakotvila v přístavu v Egyptě nebo Izraeli a proces pokračuje popsaným způsobem. Rada bezpečnosti OSN vydala 8. ledna 2009 v době války v Gaze ohledně přísunu humanitární pomoci do pásma Gazy rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1860, která mj. vyzývá k umožnění přísunu potravin, pohonných hmot a zdravotního ošetření do Gazy. Izrael, coby člen OSN podle článku 25 je oficiálně svazován, nicméně tuto rezoluci vytrvale ignoruje a pokud i svolí k pohybu materiálu do pásma, jeho přístup lze jen velmi obtížně nazvat vstřícným.

Chování Izraele má své kořeny v prokázaných pokusech propašovat do Pásma Gazy zbraně. Historicky mám zdokumentováno celkově 5 pokusů propašovat zbraně Hamásu a někdy i Hizballahu.

První Incident: loď Santoriny. Santorini byla rybářská loď používaná k pašování zbraní, která byla zajata v květnu 2001 izraelským námořním komandem. Jednalo se o první loď přistiženou při pokusu propašovat zbraně na území kontrolované Palestinci. V květnu 2002 byli tři členové posádky Santorini usvědčeni z pokusu propašovat zbraně do pásma Gazy.

Podle IDF zásilka obsahovala následující zbraně: 50 raket ráže 107 mm, čtyři protiletadlové střely Strela 2 (SA-7), 20 protitankových zbraní RPG-1 se 120 protitankovými střelami, dva minomety  ráže 60mm, 98 kusů minometných granátů ráže 60 mm, 62 protitankových min TMA-5, 8 kusů protitankových pozemních min TMA-3. Protitankové miny byly jugoslávského původu. Dále zde bylo 24 kusů ručních granátů, 30 kusů útočných pušek AK-47, 13 000 kusů nábojů do AK-47 ráže 7,62 mm

Lidová fronta pro osvobození Palestiny – její vojenské velitelství potvrdilo, že „zásilka byla jejich, s tím  že to nebyla první zásilka a ani nebude poslední.“

Zabavená výzbroj z lodě Santorini

Druhý incident: Karine A, známý také jako operace „Noemova archa“, byla izraelská vojenská akce z ledna 2002, při níž se izraelské námořnictvo zmocnilo v Rudém moři lodi patřící palestinské společnosti. Po zadržení bylo zjištěno, že mimo jiné je na lodi 50 tun zbraní a munice. Hodnota výzbroje ukryté pod běžným civilním nákladem dosahovala hodnoty 15 milionů dolarů.

Obsahem zásilky byly: rakety ráže 107 a 122 mm, minometné granáty ráže 82 a 120 mm, zbraně RPG-7, protitankové miny, odstřelovací pušky SVD Dragunov, útočné pušky AK-47, munice a 2,5 tuny trhavin.

Zbraně zabavené na lodi Karine A- je to skutečně impozantní pohled

Třetí incident: Francop, byl incident na otevřeném moři ze 4. listopadu 2009, při kterém Izraelské námořnictvo zadrželo nákladní loď MV Francop ve východní části Středozemního moře a její náklad stovek tun zbraní údajně směřujících z Íránu pro Hizballah v Libanonu. Incident je také známý pod názvem vojenské operace Operation Four Species.

Šéf izraelského námořnictva řekl, že množství nalezených zbraní je desetkrát větší než množství nalezené během Operace Archa Noeomova. Zásilka zbraní vážila 320 tun a byla uložena v kontejnerech označených íránskými přepravními kódy.

Zabavená výzbroj sestávala z 9 000 minomentných granátů ráže 82 mm, 2 125 kusů 107 mm raket do raketometů, 685 raketových zápalnic, 690 raket ráže 122 mm, 21 100 obranných ručních granátů F-1 a 566 220 nábojů ráže 7.62 mm pro útočné pušky AK-47. Izraelská armáda uvedla, že dodávka odpovídala asi deseti procentům zásob Hizballáhu. Tato zásilka zbraní byla největší, jakou kdy Izrael zabavil.

Dne 5. listopadu 2009 byli velvyslanci a diplomaté ze 44 zemí, vojenští přidělenci z 27 armád světa a mezinárodní média pozváni IDF a ministerstvem zahraničí, aby jim ukázali zbraně a munici zabavené z lodi Francop.

Obsah zásilky z lodi Fracop, krázně jsou vidět rakety ráže 107 mm

Čtvrtý incident: Victoria – krycí název Operace Iron Law, byla vojenská operace vedená izraelským námořnictvem v březnu 2011, při níž zadrželo plavidlo Victoria v mezinárodních vodách ve Středozemním moři a objevilo ukryté zbraně, které byly podle IDF určeny pro Hamás a další teroristické formace v Pásmu Gazy. Bylo zjištěno, že plavidlo převáželo přibližně 50 tun výzbroje a dalšího vojenského materiálu.

Ve třech kontejnerech ukrytých pod bavlněnými pytli s čočkou zabalenou takto v Sýrii byly následující zbraňové systémy: 6 protilodních střel C 704 čínského původu vyrobených v licenčně v Íránu, 230 minometných granátů ráže 120 mm, 2 270 minometných granátů ráže 60 mm, 2 naváděcí radarové systémy vyrobené ve velké Británii, 2 raketomety, 2 hydraulické montážní jeřáby pro radarový systém, 66 960 nábojů ráže 7,62 mm pro zbraně AK-47.

Podle IDF byly zbraně doprovázeny uživatelskými manuály v perštině. Balicí list 60mm minometu také obsahoval tabulku dosahu pro použití s ​​modelem nárazové zápalnice AZ111-A2, vyráběné výhradně Íránem. Ve snaze uvést v omyl případné inspektory byly na všechny bedny připevněny štítky „Vyrobeno v Británii“.

Zabavená minometná munice z lodi Victoria

Pátý incident: operace Úplné odhalení byla další akce izraelského námořnictva dne 5. března 2014 v Rudém moři. Po několika dnech sledování daleko na moři se speciální komando izraelské maríny zmocnilo Íránem vlastněné a v Panamě registrované obchodní lodi Klos C, která vyplula z Íránu a zamířila přes Irák do Port Súdánu. Na palubě komanda nalezla rakety dlouhého doletu, u kterých bylo podezření, že byly určeny pro pásmo Gazy, ukryté v kontejnerech plných íránského cementu. Každopádně by skončily v Pásmu Gazy.

Zabavené dalekonosné rakety z lodi Klos C. Kolik by asi napáchaly škod a zabily lidí?

I blbec vidí a musí pochopit, že jestli má být Izrael v bezpečí a díky tomu mohou být v bezpečí i obyvatelé Pásma Gazy, musí blokáda existovat. Bohužel jak víme z předchozí části o Hamásu, není to asi možné a blokáda je děravá jak ementál.

Prolomit blokádu a dovést do Pásma Gazy po moři humanitární pomoc, a dokonce jak je v příslušných dokumentech uváděno, i lidské zdroje, se snaží za tímto účelem založená koalice organizací a aktivistů za lidská práva, nazvaná Hnutí za svobodnou Gazu.

Hnutí za svobodnou Gazu je koalice organizací a aktivistů bojujících za lidská práva, která se sjednotila za účelem čelit izraelské blokádě Gazy a snažit se do Pásma Gazy dovést lodní cestou humanitární pomoc. Organizace, které v této koalici spolupracují, zahrnují např. Mezinárodní hnutí solidarity.

První plavba Hnutí za svobodnou Gazu, společně s hnutím Mezinárodní hnutí solidarity, se uskutečnila na začátku srpna 2008 na dvou lodích. Dala by se označit za úspěšnou, neboť Izrael nezasáhl a lodě 23. 8. 2008 do Pásma Gazy dopluly.

Druhá plavba se konala ke konci října 2008 na cca 20m jachtě Dignity se zdravotnickou pomocí a 26 aktivisty, mj. laureátkou Nobelovvy ceny míru, Mairead Corriganovou, a členem Palestinského legislativního sněmu, Mustafem Barghoutim. Přestože Izrael nejdříve avizoval, že Dignity zastaví, nakonec ji nechal doplout.

Jachta Dignity po druhé plavbě v Libanonu. Vypadá jako by prošla tajfunem.

29. prosince 2008 vyrazila Dignity z Kypru opět k Pásmu Gazy. Nesla Gazanům přes 3,5 tuny zdravotnických pomůcek a na její palubě byli mimo jiné Caoimhe Butterly, novináři Al Jazeera a CNN, tři chirurgové a americká politička Cynthie McKinneyová. Dignity byla stíhána izraelskými námořními loděmi a jejímu kapitánu bylo nařízeno vrátit se. Podle Hnutí za svobodnou Gazu do ní izraelské lodě narážely a vojáci kolem ní stříleli z kulometů do vody Izrael to odmítl a dodal, že posádka nereagovala na radiovou komunikaci s jejími válečnými loděmi. Dignity se nicméně ocitla bez dostatečného množství paliva na plavbu zpět a byla odtažena do Libanonu, těžce poničena.

V lednu 2009 Hnutí za svobodnou Gazu opět zorganizovalo humanitární pomoc do Pásma Gazy, tentokrát na řecké osobní přepravní lodi Arion s 21 aktivisty na palubě, mezi nimiž bylo několik doktorů. Mise byla neúspěšná – Arion narazil na odpor izraelských válečných lodí, které mu nepovolily vstup na pobřeží Pásma Gazy.

Plavidlo Arion posléze přejmenované na Spirit of Humanity

Plavidlo Arion, poté, co se po neúspěšném pokusu vrátilo v březnu na Kypr, dostalo nové jméno – Spirit of Humanity a hnutí začalo připravovat další humanitární plavbu. 29. června 2009 vyrazil Spirit of Humanity z Larnacy se 3 tunami humanitární pomoci a 21 aktivisty na palubě, včetně americké bývalé kongresmanky Cynthie McKinneyové a Mairead Maguireové, šesti novináři (dvěma z Al Jazeera) a dokumentaristy Adama Shapiro.

30. června 2009, předtím, než se loď dostala do izraelských vod, je zastihly izraelské lodě a radiovou komunikací ji poroučely vzdálit se pobřeží Pásma Gazy. Spirit of Humanity odmítla a nato byla násilím odtažena do Asholdu. Posádka lodi byla držena v detenčním centru v Gimonu, jednalo se o jejich vyhoštění, a byli v jeden okamžik přemlouváni a nuceni, aby podepsali, že se záměrně pokoušeli porušit izraelskou blokádu, což odmítli.

Humanitární pomoc do Pásma Gazy z května a června 2010 byla již sedmou či osmou plavbou a pátou či šestou, které se setkaly se zásahem izraelského námořnictva a současně první, jehož pomoc a posádka měla skutečně mezinárodní účast, a zároveň i první, při které došlo k obětem na životech.

Motivace k těmto plavbám je podle mě relevantní. Vlivem blokády, která trvala i po dobu války a po ní, neměli místní obyvatelé možnost poválečné obnovy a výstavby, ale především ani poskytnutí dostatečné zdravotní péče raněným. Podle mnohých humanitárních organizací byly poválečné podmínky v Gaze krajně špatné, více než polovina obyvatel neměla přístřeší a přístup k pitné vodě, o čemž jsem přesvědčen, že je naprostá pravda.

Když prosejete vše co o tomto dnes už pomalu zapomínaném incidentu bylo napsáno, byl průběh asi takovýto:

Izrael již před vyplutím konvoje z přístavů v Turecku 29. května 2010, varoval, že připravované flotile neumožní proplutí k pobřeží pásma Gazy, a společně s Egyptem nabídl, aby byla zamýšlená humanitární pomoc dopravena do izraelského či egyptského přístavu a následně přepravena přímo do Pásma Gazy. Tyto nabídky však byly aktivisty odmítnuty. Můj závěr: nešlo o humanitu, šlo o to vyvolat konfrontaci.

K vlastnímu incidentu došlo 31. května v ranních hodinách, kdy se šest plavidel flotily přiblížilo k hlídkujícím izraelským lodím. Ty celý konvoj opakovaně vyzvaly k zastavení a k vyložení přepravovaného zboží a materiálu v přístavu Ašdod. Poté co aktivisté opět nereagovali, začala izraelská elitní námořní jednotka Šajetet 13 v 04:00 hodiny ráno obsazovat všechna plavidla. Po násilném vstupu na palubu lodí začali izraelští vojáci střílet paintballovými kuličkami na cestující, kteří utvořili lidský řetěz na obranu kapitánů, a paralyzovali je slzným plynem a elektrickými výboji.

Tím by incident skončil jako několikrát předtím. Lodě by pod kuratelou izraelských námořních sil dopluly k určené destinaci. Pod dozorem mezinárodních aktivistů a posádek lodí by byly vyloženy a náklad by byl, pokud by byl z pohledu myslí deformovaných válkou nezávadný, odvezen do Pásma Gazy. To už se stalo několikrát před tím a mnohokrát potom.

Ale pokračujme. Ještě před naloděním na hlavní loď flotily, s názvem Mavi Marmara, byli podle tvrzení izraelské strany izraelští vojáci aktivisty napadáni vodními děly, omračujícími granáty a řetězy. A izraelská strana pokračuje tím, že po nalodění na Mavi Marmaru vojáky napadli připravení aktivisté s železnými trubkami, noži a střelnými zbraněmi a na vojáky zaútočili. Při následující konfrontaci bylo izraelskými vojáky zabito 9 lidí, dalších 60 aktivistů a 10 vojáků Izraelských obranných sil bylo zraněno. Podle izraelské armády se aktivistům během násilností podařilo odzbrojit jednoho vojáka a jeho zbraní následně střílet.

Mavi Marmara

Po návratu do Turecka ale šéf „Nadace pro humanitární pomoc“ Bulent Yildirim uvedl, že přibližně 10 aktivistů se v sebeobraně zmocnilo izraelských zbraní, které poté naházeli do moře. To mi připadá poněkud nevěrohodné. Že by 10 mírových aktivistů dokázalo odzbrojit každý jednoho vojáka od třetí nejlepší jednotky, co Izraelská armáda má považuji za nesmysl a účelovou lež. To jako by se můj kluk pokusil odzbrojit někoho od SEAL-u. Pokud to dokázalo 10 aktivistů, asi nešlo jen o aktivisty. Ale nic na tom.

Celé to vedlo k velkému mezinárodnímu pnutí. Nebudeme se zabývat vším. Pro mě a pro tuto práci je důležité posoudit, jak byla akce hodnocena.

Vlastní vyšetřovací komisi ustavila v červnu také Rada pro lidská práva OSN složenou ze soudců a právníků. Byli to:
Karl T. Hudson-Phillips 
Sira Desmond de Silva 
Mary Shanthi Dairiamová

Komise ve své zprávě dané k veřejné diskusi 29. září konstatovala, že se Izrael dopustil řady porušení mezinárodního práva včetně lidských práv jak v době zásahu proti flotile, což já považuji za nesmysl, tak při zadržování pasažérů v Izraeli před jejich vyhoštěním, s čímž plně souhlasím.  Zpráva konstatuje, že zabití 6 aktivistů na lodi Mavi Marmara může být charakterizováno jako nezákonná, svévolná a hromadná poprava. Jelikož později pitva ukázala, že všechny oběti byly zastřeleny, z toho pět střelou do hlavy a jedna z mimořádné blízkosti 2 – 14 cm a devatenáctiletý Američan tureckého původu Furkan Doğan byl střelen do hlavy a několikrát do těla, je tento výklad možný. Pokud se i elitní voják brání, asi střílí do těla – byl na policejní akci nikoliv v boji. Je tedy možné, že izraelští specialisté hrozbu vyhodnotili jako příliš vážnou a přešli k přímému zabíjení.

Zajímavá výbava mírumilovných aktivistů

Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoğlu okamžitě oficiálně uvedl, že zpráva byla spravedlivá, nestranná a založená na silných důkazech. Mě to až tak jasné nepřipadá. Nevěřím totiž v nestrannost hodnocení takové akce bojovníky za lidská práva.

Turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan označil izraelskou operaci za státní terorismus a řekl, že Izrael porušuje mezinárodní právo. To řekne premiér země, která provádí mučení kurdských zajatců, bez soudu je popravuje a vede proti nim podobnou nekonečnou válku jako Izrael proti kde komu. Ale jelikož je tento člověk označován ve všeobecné shodě za osobu, která postupně ruší sekulární stát v Turecku a zavádí zde postupnou islamizaci, asi jiné hodnocení od něj není možno očekávat.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan v roce 2010, dnes jeden z největších nepřátel Státu IZrael

Jako zásadní ale považuji zprávu, kterou 2. září 2011 zveřejnil list The New York Times. Je to zpráva vyšetřovací komise OSN. Zpráva kritizuje jak postup Izraele, tak postup Turecka, ze všeho nejvíce ale ze vzniklé situace viní Fond humanitární pomoci.

Bod 1.: pro příště je třeba podobným incidentům předejít.

Bod 2.: se věnuje volnému pohybu po moři, který je ale podle mezinárodního práva udělován pouze výjimečně. Izrael čelí skutečné bezpečnostní hrozbě ze strany militantních organizací v pásmu Gazy, blokáda je tedy v této situaci legitimním bezpečnostním krokem. Jedině tak se dá zamezit přílivu zbraní do Gazy.

Bod 3.: osvětluje, že flotila nebyla státní iniciativou.

Bod 4.: přiznává svobodu projevu, nicméně tvrdí, že flotila byla organizována neopatrně a pokusila se prorazit izraelskou blokádu.

Bod 5.: rozšiřuje bod třetí s tím, že ani Izrael ani Turecko neměly zájem na tom, aby byl někdo zraněn. Obě strany postupovaly obezřetně a snažily se zabránit násilným střetům. Podle Palmerovy zprávy měly obě strany svou snahu ještě zvýšit.

Bod 6.: se vyjadřuje k izraelskému rozhodnutí vstoupit na palubu lodi Marmara. Tento krok Palmerova zpráva označuje za přehnaný a nelogický, Izrael měl přistoupit k jiné, nenásilné formě.

Bod 7.: zpráva v něm říká, že izraelská armáda stála před organizovanou a násilnou skupinou a sílu použila k sebeobraně.

Bod 8.: vyzdvihuje fakt, že Palmerova komise nedostala dostatečné vysvětlení k incidentu na palubě a devíti mrtvým.

Poslední bod kritizoval Izrael za zacházení s účastníky flotily.

Sir Geoffrey Winston Russell Palmer, předseda komise OSN, která se přes určité, a to tvrdé výhrady vůči izraelské akci, ve své podstatě Izrael podpořila a smetla ze stolu aktivistické bláboly vyšetřovací komise Rady pro lidská práva OSN složené ze soudců a právníků…

Takže klidně můžeme konstatovat, že tato komise nezatížená nadšením na straně jedné a zlostí na straně druhé ochránců lidských práv označila izraelskou blokádu pásma Gazy za legální a konstatovala, že Izrael má právo se bránit proti pašování zbraní, kterými je Hamás ostřeluje. I způsob, jakým Izrael blokádu realizuje, je podle ní v souladu s mezinárodním právem a nepředstavuje kolektivní trest pro obyvatele Gazy. Flotila jednala neuváženě, když se snažila blokádu prolomit, a úmysly některých aktivistů byly pochybné. Izraelští vojáci narazili na lodi Mavi Marmara na organizovaný a násilný odpor a jednali v sebeobraně, uvedla komise. Podle ní hlavním cílem flotily nebyla humanitární pomoc, ale upoutání mezinárodní pozornosti.

Turecká vláda podle komise musela vědět, že hrozí násilné zastavení flotily, ale nezabránila jí ve vyplutí, přestože ji Izrael opakovaně varoval. Izraeli komise pouze vyčetla, že vojáci použili nepřiměřenou sílu, aniž naznačila, jak si představuje sílu přiměřenou. Konstatovala rovněž, že izraelské úřady nevhodně zacházely se zadrženými pasažéry flotily.

Ztráty na životech prohlásila za nepřijatelné a doporučila, aby Izrael vyjádřil lítost a nabídl rodinám zabitých Turků odškodnění – a Izrael obojí udělal. Turecko však trvá na oficiální omluvě a to izraelská vláda kategoricky odmítá. Premiér Benjamin Netanjahu zdůraznil, že se nemůže a nebude omlouvat za to, že vojáci bránili své životy. Izrael je se závěry komise v podstatě spokojen, i když nesouhlasí s pasáží o nepřiměřené síle. Největší cenu mělo pro něj uznání zákonnosti blokády, která může v budoucnu sloužit proti dalším propalestinským flotilám.

Zato Turecko zuřilo. Když Izrael potvrdil, že se neomluví, turecká vláda se začala chovat jako uražené dítě a od té doby se mstí všemi myslitelnými způsoby. Vypověděla izraelského velvyslance, přerušila s Izraelem vojenskou spolupráci a prohlásila, že bude vojáky i nejvyšší izraelské představitele žalovat u mezinárodních soudů. V rozporu se závěry komise také hodlala u mezinárodních soudů napadnout zákonnost blokády, a dokonce posílit námořní přítomnost ve Středozemním moři a doprovázet do Gazy propalestinské aktivisty. Premiér Erdogan chtěl také Gazu osobně navštívit.

Palmerova komise zničila Erdoganovi všechny argumenty, kterými přes rok krmil tureckou veřejnost. Po odmítnutí pomoci libyjským povstalcům a neúspěšných ultimátech syrskému prezidentovi Bašaru Asadovi to bylo další fiasko jeho zahraniční politiky, jak v tureckém parlamentu připomněla opozice. Turecko trvalo na izraelské omluvě, přestože samo nevyhovělo kurdskému parlamentu v Iráku, který požadoval jeho omluvu za zabití 160 Kurdů při nedávném bombardování iráckého území.

Tímto bych ukončil výběr vojenských střetů a konfrontací mezi Hamásem a Izraelem. Ale musím říci jednu důležitou věc:

Přestože vždy Izrael plnil své cíle, nakonec vždy střet ukončil pod tlakem ze zahraničí. A Hamás na tom po skončení střetu nikdy nebyl hůře než před ním. A vždy potom velmi halasně proklamoval své vítězství. Celý Izraeli nepřátelský svět, či část světa slavil s ním… prostě Izrael nikdy nedotáhl svoji věc do konce a spokojil se s tím, že Hamásem otřásl a způsobil mu vážné škody. Hamás si na to zvykl a začal pracovat na 7. říjnu 2023. Protože i tyto aktivity vedené za účelem prolomení blokády Pásma Gazy jsou všechny ku prospěchu právě Hamásu. Co v kostce řekl Hamás o blokádě, když zdůvodňoval proč došlo k té hrůze 7.10. 2023?

„Pásmo Gazy je odříznuto od zbytku světa a přístup ke zdrojům včetně potravin, vody a elektřiny je téměř zcela pod kontrolou Izraele“. Blokáda způsobila v Pásmu značné ekonomické potíže a Hamás ji uvedl jako jeden z důvodů své ofenzívy do Izraele.

V nahrávce z prvního dne útoku dále uvedl, že útok byl reakcí na „znesvěcení mešity al-Aksá“ a na to, že „Izrael letos zabil a zranil stovky Palestinců“.

Vyzval Palestince a izraelské Araby, aby „vyhnali okupanty a zbourali zdi“. Operace byla zahájena, aby „nepřítel pochopil, že doba jeho řádění bez odpovědnosti skončila“.

Nyní se musíme podívat do Izraele. Tedy na to, jak vnitropolitická situace dodala Hamásu poslední díl odvahy k rozhodnutí, které vedlo k tomu, čeho jsme od 7. října svědky.