Generální prokurátorka Baharav-Miara a koaliční vláda jsou v rozporu od roku 2023.

Autor: J. Micah Hancock 4. prosince 2024

Dva poslanci Knesetu ze strany Náboženský sionismus nedávno předložili návrh zákona, který by umožnil vyšetřování generální prokurátorky (AG) a státního zástupce kvůli údajným pochybením.

Tento krok přichází uprostřed výrazných neshod mezi koaličními ministry a generální prokurátorkou Gali Baharav-Miarou, která se stala polarizující postavou současného izraelského politického diskurzu.

Návrh zákona předložili v Knesetu poslanci Simcha Rothman a Zvi Sukkot, kteří tvrdí, že v systému existuje mezera, která v současnosti vyjímá generální prokuraturu a státní zastupitelství z trestního stíhání.

„Generální prokurátor a státní zástupce stojí v čele systému vymáhání práva a trestního stíhání v Izraeli,“ vysvětlili oba členové Knesetu.

„Ačkoli existuje několik ustanovení týkajících se zahájení vyšetřování a podání obžaloby proti vysokým funkcionářům, jako je premiér, ministr, soudce a další, existuje mezera, pokud jde o zahájení takového řízení proti generálnímu prokurátorovi a státnímu zástupci,“ uvedli Rothman a Sukkot při oznámení návrhu zákona.

Ačkoli návrh zákona tvrdí, že řeší mezeru v právním systému, nelze jeho zavedení oddělit od pokračujícího napětí mezi Baharav-Miarou a koaliční vládou vedenou premiérem Benjaminem Netanjahuem. Konflikty mezi generální prokurátorkou a vládními ministry se staly téměř týdenním jevem.

Pokud bude navrhovaná legislativa přijata, umožní státnímu zástupci a AG, aby byli vyšetřováni na příkaz ministra spravedlnosti, a to prostřednictvím nezávislého vyšetřování.

Zdá se být zřejmé, že účelem předložení návrhu zákona v této době je zvýšit tlak na tyto vrcholné představitele justice uprostřed vážných sporů mezi generální prokurátorkou a ministry vlády.

Jak se vlastně Baharav-Miara stala tak polarizující postavou?

Část konfliktu pramení z jedinečné povahy generálního prokurátora v izraelském politickém systému ve srovnání s jinými demokratickými zeměmi. AG zastává současně dvě různé funkce – funkci právního poradce vlády – jehož rady jsou však právně závazné – a zároveň funkci hlavního žalobce, a to i v případě vládních představitelů obviněných z trestných činů nebo přestupků. Ve většině demokratických zemí jsou tyto funkce rozděleny mezi dva samostatné úřady.

Od nástupu současné vlády k moci Baharav-Miara několikrát odmítla hájit stanovisko vlády v podáních k Nejvyššímu soudu. Vláda tak byla nucena vyhledat externího právního poradce, když bylo zřejmé, že nepodpoří navrhované opatření nebo návrh zákona.

Aby toho nebylo málo, pro mnohé v koalici je Baharav-Miara také právní osobou, která má na starosti vyšetřování a současný soudní proces s premiérem Benjaminem Netanjahuem v různých kauzách, v nichž byl obviněn.

Baharav-Miara byla v lednu 2022 jmenována tehdejším ministrem spravedlnosti Gideonem Sa’arem, aby nahradila Avichaie Mandelbita.

Mandelbita jmenoval Netanjahu generálním prokurátorem poté, co předtím působil jako tajemník jeho kabinetu. Vzhledem k úzkému propojení a historii mezi Netanjahuem a Mandelbitem byli mnozí šokováni, když ten 21. listopadu 2019 navázal na doporučení policie a obvinil premiéra z korupce.

Netanjahu často označoval korupční kauzy proti své osobě za „hon na čarodějnice“ a v očích mnoha jeho příznivců z ní samotný fakt, že Baharav-Miarová v případu pokračuje, jak jí ukládá zákon, dělá nepřítele hodného nedůvěry. Považují ji za představitelku „státu ve státě“, který se snaží Netanjahua svrhnout za každou cenu.

Mnozí členové současné koalice se přiklánějí spíše k populistickému výkladu demokracie, podle něhož by strany s největším zastoupením měly mít možnost vládnout podle svého uvážení, včetně změny zákonů, s nimiž nesouhlasí. Z tohoto důvodu koalice naplánovala řadu soudních reforem, aby zkrotila to, co považuje za „aktivistické soudnictví“.

V očích koalice je snaha zbavit se současné generální prokurátorky pouze součástí tohoto pokusu o reformu systému, který je podle ní zakořeněn proti jejím zájmům.

V úterý tyto pokusy pokračovaly, když ministr komunikací Šlomo Karhi zaslal dopis tajemníkovi kabinetu Jossimu Fuchsovi, v němž vyzval k odvolání Baharav-Miary kvůli pokračujícím neshodám s koaliční vládou.

Dopis podepsalo 13 koaličních ministrů, ale nedosáhl minimálního počtu 17 ministrů, v což Karhi doufal, aby se mezi členy kabinetu okamžitě rozproudila diskuse o odvolání generální prokurátorky.

V důsledku dohody o střetu zájmů, kterou Mandelbit stanovil na rok 2020, Netanjahu Karhiho dopis vyzývající k odvolání AG nepodepsal a ani jej veřejně nepodpořil.

Podle podmínek dohody o střetu zájmů, která mu zakazuje jmenovat vysoké představitele orgánů činných v trestním řízení a soudů – nebo se angažovat v legislativních záležitostech, které by mohly ovlivnit jeho probíhající soudní proces s obviněním z korupce – by jakýkoli Netanjahuův pokus podniknout kroky proti AG mohl okamžitě vyústit v jeho prohlášení za nezpůsobilého vykonávat své povinnosti.

Je však zřejmé, že několik jeho nedávných prohlášení o nedostatečném vyšetřování úniku informací z jednání vlády nebo výborů bylo namířeno proti Baharav-Miarové. Premiérovi také prospívají výzvy koaličních poslanců k vyšetřování nebo výměně generální prokurátorky, neboť vyvolávají veřejné pochybnosti o motivech postupu jejího úřadu vůči koaličním poslancům.

Karhi ve svém dopise tajemníkovi kabinetu Fuchsovi uvedl, že Baharav-Miarová „vědomě maří vládní politiku z politických důvodů, přičemž si vymýšlí nepodložené právní motivy a extrémně vybočuje z mezí svého zákonného mandátu“.

Několik koaličních ministrů však dopis odmítlo podepsat s odkazem na existující právní metody k odvolání generálního prokurátora.

Ministr hospodářství Nir Barkat místo toho vyzval k přijetí zákona, který by rozdělil roli generálního prokurátora a státního zástupce do dvou samostatných úřadů, podobně jako je tomu v mnoha demokratických zemích včetně Spojených států.

Několik izraelských komentátorů rovněž poznamenalo, že podle současného zákona by měl ministr spravedlnosti iniciovat jakoukoli snahu o odvolání generálního prokurátora a musí poskytnout důkazy odůvodňující takový krok výběrové komisi odpovědné za výběr nového generálního prokurátora. Poté, co výbor zjistí, že existují důvody pro odvolání, může vláda v této věci rozhodnout, nebo dokonce jednat proti rozhodnutí výboru. To by však mohlo vést k tomu, že Nejvyšší soud rozhodnutí vlády zruší.

Pro koalici a její příznivce je tato situace příkladem toho, co považují za nadměrnou moc a vliv soudu při rušení vládních opatření a právních předpisů.

Kritici návrhu zákona a snahy vládních ministrů sesadit Baharav-Miarovou varovali, že soud a AG jsou jedinou pojistkou, která brání tomu, aby se Izrael stal „neliberální demokracií“, kde většina nemá žádná omezení, i když by její politika poškodila menšinové komunity.

Aktualizováno:

V době, kdy byl článek připravován k vydání, byl pokus koaličních poslanců o odvolání generální prokurátorky Gali Baharav-Miary v přímém hlasování zmařen, když opozice shromáždila dostatek hlasů, aby hnutí porazila poměrem 41-40.