‚Děláme vše, co od nás armáda potřebuje,‘ dělí se Ori a Maor, bojovníci 52. praporu, o své pocity z bojiště v Džabaliji s Arutz Ševa.

Autor: Yoni Kempinski 5. ledna 2025 19:52

Ori a Maor, bojovníci 52. praporu působícího v oblasti Džabalíja, hovořili s Israel National News o svých pocitech po návratu do bojů v regionu, o incidentu, při němž byl zraněn velitel roty, a o své motivaci pokračovat v boji navzdory obtížím.

Ori, spojka velitele roty, popsal pocity vojáků: „Atmosféra se časem mění. Je to horská dráha emocí, nedá se to popsat někomu, kdo tu není. Ale děláme vše potřebné, vše, co je třeba udělat, protože to děláme z lásky k zemi, a ne z nenávisti k nepříteli.“

Podělil se o své emoce spojené s prvním pozemním vpádem do pásma Gazy: „Absolutní strach, obecně dlouhá cesta, trvalo dvanáct hodin, než jsme ujeli tři kilometry, obrovská kolona tanků, obrněných vozidel, střelba, palba, na takové věci nejsme zvyklí. Pomalu si na to zvykáme. Dnes je to naše hudební kulisa.“

Hovořil o operační připravenosti i po dlouhém období bojů: „Nejsme si jisti a víme, že nesmíme nikdy sundat nohu z plynu, pokud jde o nepřítele. Vždycky nás mohou překvapit. Zůstáváme neustále ve střehu, a to i v noci, a i kdybychom měli pět hodin v mrazu a dešti připravovat přepadení, tak to uděláme.“

Maor vysvětluje, proč se IDF vrátila do uprchlického tábora Džabalíja již počtvrté a z jeho pohledu podruhé: „Když jsme tam vstoupili poprvé, bylo tam více nepřátel. Tehdy jsme se soustředili spíše na eliminaci nepřátel než na vyčištění oblasti, a napodruhé už oblast čistíme. Likvidujeme jejich identifikátory a spoustu výbušnin, aby se zde nemohli znovu usadit.“

Pohled zpět do Izraele dodává vojákům sílu pokračovat. Ori říká: „Podívejte se za sebe. Vidíte všechna světla Aškelonu, celého jihu, celého okolí Gazy. Když se podíváte dopředu, uvidíte temnotu města Gazy. Když se podíváš na lidi za sebou, na své přátele, na svou rodinu, děláš něco, co je důležitější.“

Vzpomíná na incident, při kterém byl zraněn velitel roty: „Před dvěma dny jsme připravili léčku a kvůli dešti a špatné viditelnosti jsme neidentifikovali dva teroristy, kteří na nás vypálili střelu RPG. Můj velitel roty byl zraněn střepinou v obličeji, nebylo to nic vážného, už se vrátil, protože je to „tvrdý chlap“. Navzdory zranění jsme misi nevzdali, protože mise je nade vše. Na přepad jsme šli i bez něj.“

Na závěr chtěl Ori popřát své matce, která slaví narozeniny: „Chci ti popřát všechno nejlepší. Myslím na tebe, stýská se mi, samozřejmě i všem členům rodiny, ale matka je matka.“

Maor poslal vzkaz své rodině: „Chci pozdravovat mámu a tátu, chybíte mi, brzy se vrátím. Mám vás rád.“