Minulý týden byli propuštěni další tři izraelští rukojmí, které Hamás držel v Gaze 491 dní. Tito tři muži se vrátili domů vyhublí, vyzáblí a se známkami utrpení z důvodu těžké podvýživy, včetně složitých srdečních problémů a infekcí.

Autor: JONATHAN FELDSTEIN 12. února 2025

Když jsme je viděli, jak je Hamás předvádí v nelidském veřejném představení před tisíci ozbrojených teroristů a jásajících „nevinných civilistů“, nebylo možné se vyhnout přirovnání, že vypadají jako lidé, kteří před 80 lety přežili nacistické koncentrační tábory.

Kromě záměrného vyhladovění existuje řada zpráv o fyzickém a psychickém mučení rukojmích a také o jejich sexuálním zneužívání. Po masakru 7. října 2023, který je správně označován za největší masakr Židů v jeden den od holocaustu, se nyní vracejí muži a ženy, kteří přežili nevýslovné hrůzy a vypadají stejně jako oběti z roku 1945.

Mezinárodní červený kříž (MVČK), který čekal na místě jako divák, náležitě čelil rozsáhlé kritice a posměchu veřejnosti. MVČK téměř 500 dní nečinně přihlížel, ani jednou nenavštívil a nezkontroloval stav žádného z 251 rukojmích unesených před 16 měsíci, ani jednou nedodal zdravotnický materiál, neřekl rodinným příslušníkům rukojmích, že by se měli o Gazany starat, a umožnil a podílel se na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti Hamásu.

The hostages released today from Hamas captivity looked gaunt and broken. They then had to hear that their loved ones had been murdered.

Today’s images have triggered the trauma of the Holocaust for Jewish people. If you have Jewish friends, please do reach out to them. pic.twitter.com/IhUTITuDEk

— Victims’ Commissioner London (@LDNVictimsComm) February 8, 2025

Člověk by si mohl myslet, že se MVČK uchází o vítězství v kategorii „Nejlepší herec ve vedlejší roli v hororu ze života“.

Nikde není selhání Červeného kříže a opuštění rukojmích tak názorné jako v případě těch nejzranitelnějších z nich, včetně desítek žen a dětí, a dokonce i starších lidí, kteří přežili holocaust. A nikde mezi těmi nejzranitelnějšími to není tak patrné jako u rodiny Bibasových, jejichž otec Yarden byl před týdnem po nesnesitelných 16 měsících propuštěn.

Yardenova manželka Širi a dva krásní zrzaví synové Ariel (4) a Kfir (9 měsíců) byli uneseni a od té doby o nich nikdo neslyšel. Teroristé nejenže unesli celou rodinu Bibasových, ale postarali se i o to, aby z mnoha úhlů natočili hrůzu v očích Shiri a Ariela křičícího strachy. Červený kříž by se jistě už dávno zasadil a měl zasadit o propuštění rodiny Bibasových a trvat na návštěvě malých chlapců, aby zkontroloval, jak se jim daří. Ale nic. Prostě se Červený kříž na zrzavé děti vykašlal.

„No tak, Jonathane. Určitě přeháníš,“ říkáte si možná. Ale ne, fakta jsou nezvratná. Ve skutečnosti je to ještě horší. Stačí se podívat na podívanou, jíž se Červený kříž stal účastníkem. Po propuštění rukojmích se zástupci Červeného kříže ochotně zúčastnili groteskního veřejného podepisování „osvědčení o propuštění“ Hamásu. Copak nikdo z Červeného kříže nikde na světě neřekl: „Ne, nebudeme se podílet na vaší pokračující dehumanizaci rukojmích?“.

Jak je možné, že Červený kříž v každém případě propuštění rukojmích umožnil ozbrojeným teroristům z Hamásu obklíčit a vylézt na vozidla převážející rukojmí na svobodu a vyhrožovat a týrat své oběti i poté, co se dostanou ze spárů Hamásu?

Proč Červený kříž převáží rukojmí ve vozidlech s průhlednými okny, což je odporný zásah do soukromí lidí, kteří prožili tolik utrpení? Neposkytují propuštěným rukojmím žádnou ochranu před krvežíznivými davy, pro které by jedno „Alláhu akbar“ navíc mohlo vyvolat smrtící lynč.

Červený kříž se v podstatě každý den, počínaje prvním dnem, podílel na 251 válečných zločinech. Jen za prvních 50 dní je to 12 500 válečných zločinů. U zbývajících 76 rukojmích je to téměř 38 000 kumulativních dnů válečných zločinů, na kterých se Červený kříž podílel a nic neudělal.

Jak poznamenala Rolene Marksová, mezinárodní novinářka a mediální odbornice: „Červený kříž se podílí na zločinech proti lidskosti, včetně vyhladovění a mučení rukojmích. Nesplnil svůj mandát, neposkytl léky, nepožadoval sociální kontroly ani neudělal nic pro zvýšení povědomí o rukojmích nebo pro jejich obhajobu. Zklamali židovský lid během holocaustu a zklamali židovský lid i dnes.“

Srovnání s holokaustem skutečně není jen kvůli vizuálním známkám hladovění přeživších. Červený kříž, skrývající se za maskou „neutrality“, si nadále nese hanbu za svou samolibou účast na vyvraždění šesti milionů Židů nacisty. Během holocaustu, kdy udržoval vztahy s Třetí říší, MVČK neodsoudil nacistická zvěrstva, a dokonce je nemorálně kryl.

HORRIFYING NEW TESTIMONIES on the captivity of Or Levy, Eli Sharabi, and Ohad Ben Ami.

•⁠ ⁠One of the ex-hostages freed yesterday, choosing to remain anonymous, revealed he was BOUND IN CHAINS, and only towards his release did he learn how to walk again.

•⁠ ⁠The… pic.twitter.com/jqhzHCpIpZ

— Hen Mazzig (@HenMazzig) February 9, 2025

V celé nacistické Evropě navštívil MVČK pouze několik koncentračních táborů za přísně kontrolovaných podmínek. K nejslavnější návštěvě došlo v červnu 1944 v Terezíně, kterou nacisté zinscenovali, aby oklamali mezinárodní společenství. V důsledku toho vydal Červený kříž zavádějící a lživou pozitivní zprávu, která přispěla k nečinnosti a k vyvraždění dalších milionů lidí.

V roce 1942 se do MVČK dostaly podrobné zprávy o masovém vyhlazování Židů. Klíčovým momentem byl rok 1944, kdy dva slovenští Židé uprchlí z Osvětimi, Rudolf Vrba a Alfred Wetzler, poskytli obsáhlou zprávu o fungování tábora jako továrny na smrt. Navzdory těmto důkazům MVČK většinou mlčel.

Po válce se MVČK zaměřil především na pomoc válečným zajatcům, ale ne Židům a dalším obětem holocaustu, které byly klasifikovány jako civilisté, s tvrzením, že jsou mimo jeho mandát. Teprve v roce 1995 vydal prezident MVČK Cornelio Sommaruga omluvu, v níž přiznal morální selhání organizace, která se neprojevila důrazněji.

Na základě této skutečnosti a nečinnosti vůči rukojmím se zdá, že MVČK se ze svých chyb nikdy skutečně nepoučil, ať už z nedostatku péče, nebo z hluboce zakořeněné zaujatosti vůči židovským obětem.

Yarden Bibas, was released from hospital in Israel today, after recovering from 484 days of Hamas captivity in Gaza. He emphasized that he cannot heal until his wife, Shiri and two children, Kfir and Ariel, who are still held hostage in Gaza are free as well. 🎗️🧡 pic.twitter.com/H5sEPQUTaM

— StandWithUs (@StandWithUs) February 10, 2025

Kromě oprávněné všeobecné kritiky MVČK se stal předmětem všeobecného posměchu. Nejlepším z nich byla nedávná parodie přirovnávající Červený kříž k aplikaci na sdílenou dopravu.

Yarden Bibas dnes čelí chmurné realitě, že jeho žena a synové byli možná zavražděni. To však samozřejmě nevíme, protože Hamás nikdy nebyl nucen poskytnout seznam rukojmích a jejich stav a Červený kříž se vzdal své povinnosti zajistit, aby se tak alespoň stalo.

Hillel Fuld, světový řečník, technologický publicista a marketingový poradce pro startupy, k tomu řekl: „Červený kříž zůstal věrný svému historickému morálnímu bankrotu. Nikoho by nemělo překvapit, že zcela selhal ve své práci, pokud jde o rukojmí. Každý, kdo má morální kompas, tak nějak v hloubi duše doufá, že tentokrát to bude jiné, ale to se nikdy nestane. Možná s tím Trump něco udělá, jako to udělal s tolika hluboce nemorálními organizacemi po celém světě.“ Fuldův bratr Ari byl při teroristickém útoku v roce 2018 ubodán nedávno propuštěným teroristou.

S přibývajícími náznaky, že zbývající rukojmí, kteří by mohli být naživu, jsou v zoufale horším stavu, ale bez jasných znalostí o tom, kdo trpí nejvíce, kdo je naživu, koho by Hamás mohl raději popravit než vrátit živého, by se měl Červený kříž zasadit a požadovat odpovědi. Jejich kostýmy spíše čekají na další propuštění rukojmích, aby mohli pózovat na fotografiích po boku maskovaných a ozbrojených teroristů Hamásu.

Místo toho, aby trvali na bezpodmínečném propuštění Šírího, Ariela a Kfíra, slouží jako rekvizity pro skutečný horor Hamásu.

Někteří lidé v Izraeli vyzvali MVČK, aby byl nejen pohnán k zodpovědnosti a odsouzen za svou neopatrnou a neschopnou spolupráci s Hamásem, ale aby byl také zbaven finančních prostředků a uzavřen. To by se mělo rozšířit i na další národní společnosti Červeného kříže, včetně Amerického Červeného kříže, které svou nečinností a nedostatkem vlastních odvážných kroků rovněž samolibě umožňují, aby mateřská organizace neplnila svůj vlastní mandát.

Vzhledem k nečinnosti MVČK a dalších mezinárodních organizací zahájila nadace Genesis 123 celosvětovou petici, která má vyvinout tlak na Hamás, aby bezpodmínečně propustil všechna zbývající rukojmí.