Zatímco se svět soustředí na sektářské násilí mezi různými náboženskými skupinami, skutečné nebezpečí se skrývá v džihádistických frakcích zakotvených v syrské vládě, které vytvářejí mnohem nebezpečnější budoucnost pro Izrael a region. Názor…

Autor: Amin Ayoub 11. března 2025 14:59

Probíhající chaos v Sýrii není jen dalším blízkovýchodním konfliktem – je to existenční hrozba pro bezpečnost Izraele. Krvavá lázeň v Latákíji je jasnou připomínkou toho, že sektářská nenávist zůstává v regionu mocnou silou. Uprostřed této nestability vyvstává otázka: Kdo z tohoto chaosu profituje? Odpověď je jasná – současná džihádistická vláda, která využívá klamání a manipulace k upevnění své moci. Izrael si nemůže dovolit nečinně přihlížet tomu, jak se Sýrie stává ještě nebezpečnější platformou pro terorismus namířený proti židovskému státu.

Jádrem tohoto zmatku je princip takíja – forma nábožensky schváleného podvodu, který často používají extremistické skupiny, aby skryly své skutečné záměry. V Sýrii tuto taktiku využívá režim k zastírání své radikální povahy. Zatímco se svět zaměřuje na zjevné sektářské násilí mezi různými náboženskými skupinami, skutečné nebezpečí se skrývá v džihádistických frakcích zakotvených v syrské vládě. Tyto frakce nejsou pouze politickými hráči, ale zajišťují si pozice v syrském vojenském a politickém aparátu, čímž vytvářejí mnohem nebezpečnější budoucnost pro Izrael a celý region.

Extremistické elementy v rámci opozice po léta maskovaly své radikální ambice pod rouškou boje za demokracii a mír. S pokračujícími boji se však ukazuje, že takzvaná jednota Sýrie je fraška. Asadovi věrní jsou pronásledováni, alavité jsou zabíjeni při odvetných útocích a džihádistické milice se tiše připravují na to, že až se prach usadí, potvrdí svou nadvládu. Navzdory tvrzení o umírněnosti je nové syrské vedení úzce propojeno s extremistickými sítěmi, což ze země činí potenciální odrazový můstek pro útoky nejen proti Izraeli, ale i proti širšímu regionu.

Nedávné boje v Sýrii byly obzvláště brutální. Bylo zabito více než 1 300 lidí, z toho téměř 1 000 civilistů, především v alavitských oblastech. Násilí vypuklo mezi novými syrskými bezpečnostními silami a věrnými bývalého Asadova režimu. Na rozdmýchávání těchto nepokojů se významně podílejí džihádistické frakce, režim však rostoucí vliv extremismu v zemi nadále popírá. Toto popírání zpochybňují jasné důkazy o tom, že v rámci Sýrie působí radikální milice, které využívají probíhajícího konfliktu jako příležitosti k posílení svých pozic.

Po Asadově odchodu do Moskvy v prosinci po pádu Damašku džihádistické frakce překalibrovaly svou strategii. Nyní se prezentují jako „umírněná“ tvář syrské vlády, ale jejich činy vypovídají o mnohem temnějším příběhu. Podle posledních zpráv se koalice džihádistických skupin, známá jako „Fronta islámského odporu v Sýrii“, stala pro Izrael hrozivou hrozbou. Tato skupina, která byla dříve známá jako „Fronta osvobození jihu“, otevřeně vyzvala ke stažení Izraele z jižní Sýrie a již se přihlásila k odpovědnosti za několik útoků proti IDF. Jejich přítomnost v jižní Sýrii představuje přímou výzvu pro bezpečnost Izraele a jejich výzvy k dalším útokům by neměly být podceňovány.

Konflikt v Sýrii se dostává do kritického bodu. Džihádistický režim využívá chaosu k upevnění svých sil podél izraelských hranic, poskytuje extremistickým skupinám moderní zbraně a připravuje se na budoucí agresi. IDF si tváří v tvář této rostoucí hrozbě nemůže dovolit spoléhat se pouze na letecké údery. Pozemní operace se mohou brzy stát nutností k neutralizaci přítomnosti džihádistů v Sýrii a zabránění další eskalaci. Podle posledních zpráv se na nedávných masakrech podílelo nejméně 4 000 bývalých Asadových věrných. Někteří z nich nyní přešli k džihádistickým skupinám, což dokazuje, že extremisté upevňují moc v celé Sýrii.

Izrael dlouho váhal s hlubším zapojením do syrského konfliktu, ale situace se změnila. Současné mocenské vakuum představuje pro Izrael příležitost narušit rostoucí vliv džihádistických skupin. Rozhodným jednáním může Izrael oslabit nepřátelské milice, omezit schopnost režimu spoléhat se na extremistické síly a přinutit přechodnou syrskou vládu, aby se od těchto skupin distancovala. Zatímco mezinárodní společenství zůstává rozptýleno jinými starostmi, Izrael si nemůže dovolit čekat, až se situace zlepší sama od sebe.

Cílená izraelská vojenská operace zaměřená na zásobovací trasy džihádistů, bašty teroristů a klíčové strategické objekty by mohla změnit průběh konfliktu. To by nejen oslabilo džihádistické frakce, ale také vyslalo světu jasný signál, že Izrael nebude tolerovat hrozby vycházející ze syrského režimu řízeného takíjou. Rovněž by to demonstrovalo ochotu Izraele podniknout kroky na svou obranu bez ohledu na mezinárodní názory.

Džihádistická vláda v Sýrii se při dosahování svých cílů nespoléhá pouze na hrubou sílu. Uplatňuje mnohostranný přístup a pracuje politicky, vojensky a ekonomicky na přeměně Sýrie v centrum radikalismu. Džihádistické frakce infiltrovaly syrské bezpečnostní složky, ozbrojené milice a pěstují loajalitu mezi bývalými opozičními vůdci. Jejich konečný cíl je jasný: vytvořit extremisty ovládaný stát, který by mohl sloužit jako odrazový můstek pro teroristické útoky proti Izraeli a jeho spojencům.

Nečinnost světa tyto skupiny pouze povzbudila a umožnila jim rozšířit svůj vliv, aniž by čelily významnému odporu. Západní mocnosti z velké části obrátily svou pozornost jinam a nechaly radikální frakce působit bez zábran. Izrael si však nemůže dovolit udělat stejnou chybu. Čím déle bude těmto silám umožněno nekontrolovaně růst, tím těžší bude je vyřadit. Jakmile se v Sýrii plně zakoření, bude obtížné, ne-li nemožné, jejich přítomnost odstranit.

Hizballáh, který situaci pozorně sleduje, se již nyní připravuje na to, aby využil jakékoli další nestability v Sýrii. Pokud Izrael nebude čelit rostoucí džihádistické hrozbě nyní, brzy se ocitne tváří v tvář posílené teroristické síti na syrské i libanonské frontě. Hizballáh již otestoval izraelskou obranu prostřednictvím hraničních vpádů a raketových útoků a sondoval slabá místa. Nová syrská fronta by izraelské vojenské zdroje ještě více natáhla a ztížila by zvládnutí hrozby.

Izrael musí proti tomuto rostoucímu nebezpečí jednat preventivně. Namísto čekání na útok džihádistů by měl Izrael převzít iniciativu – přerušit zásobovací řetězce, zaměřit se na vůdce teroristů a zajistit, aby extremistické skupiny nemohly využít Sýrii jako druhou základnu pro útoky. Izraelská vláda si již nemůže dovolit ignorovat rostoucí hrozbu v Sýrii. Veřejnost musí požadovat agresivnější přístup, který by řešil příčinu problému a zajistil dlouhodobou bezpečnost Izraele.

Důsledky váhání jsme viděli již v minulosti. Hizballáh v Libanonu se z malé milice stal mocnou teroristickou armádou. Hamás proměnil Gazu v odpalovací rampu pro raketové útoky. Pokud Izrael nebude jednat nyní, riskuje, že umožní džihádistickým skupinám udělat totéž v Sýrii.

I když je vojenská akce rozhodující, Izrael musí rovněž zahájit diplomatickou ofenzívu. Sjednocením regionálních spojenců, jako jsou Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, může Izrael vytvořit koalici, která bude čelit vlivu džihádistů. Spolupráce s USA a evropskými mocnostmi by dále vyvinula tlak na nové vládce Sýrie a narušila tok zdrojů k radikálním skupinám.

Izrael stojí na křižovatce. Buď se může rozhodnout ignorovat rostoucí přítomnost džihádistů v Sýrii, nebo může podniknout rozhodné kroky k zajištění své bezpečnosti a formování regionální rovnováhy sil ve svůj prospěch. Historie ukázala, že otálení situaci pouze zhoršuje. Čím déle bude Izrael vyčkávat, tím více se džihádisté upevní. Strategii taqiya v Sýrii, vedené jejím extremistickým vedením, je třeba čelit přímo. Nyní je čas jednat.

Amin Ayoub – je novinář žijící v Maroku.