Na rozdíl od Zelenského, miláčka Západu, je Netanjahu očerňován a jeho země odsuzována, a to i spojenci, včetně Ukrajiny, v OSN. Názor…

Autor: Ruthie Blumová 3. března 2025, 6:44

Ruthie Blumová, bývalá poradkyně v kanceláři izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, je oceňovanou publicistkou a vedoucí redaktorkou JNS. Spolu s velvyslancem Markem Regevem je moderátorkou podcastu JNS-TV „Israel Undiplomatic“ a píše o izraelské politice a americko-izraelských vztazích. Pochází z New Yorku, do Izraele se přestěhovala v roce 1977. Je pravidelným hostem v národních i mezinárodních médiích, včetně Fox, Sky News, i24News, Scripps, ILTV, WION a Newsmax.

(JNS) Kolektivní povzdech, který se v pátek ozval v evropských hlavních městech – a který se ozval i v určitých kruzích v Jeruzalémě – byl oprávněný. Ještě nikdy nebyla konfrontace, jaká se odehrála mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Oválné pracovně, tak veřejná a tak syrová.

Dokonce i Trump si na konci slovní přestřelky nemohl pomoci a poznamenal, že to byla dobrá televize. To se mu povedlo. Výměna názorů se okamžitě stala virální na všech platformách sociálních médií.

Poslední dva dny se analytici po celém světě zamýšleli nad tím, jak se téměř hodinové setkání/improvizovaná tisková konference – za přítomnosti viceprezidenta JD Vance, ministra zahraničí USA Marca Rubia a řady novinářů – po velmi zdvořilém, dokonce přátelském začátku náhle zvrtlo.

Spor má dvě části.

Jedna se týká slušného chování, kdy sympatizanti Ukrajiny obviňují Vance z vyvolání přepadení, k němuž se Trump nadšeně připojil. Druhá se soustředí na podstatu – podmínky a moudrost „mírové“ dohody, kterou se Trump snaží zprostředkovat mezi Zelenským a ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Co se týče prvního, ať už k válce na Ukrajině zaujímáme jakýkoli postoj, Zelenského chování bylo zcela mimo mísu. Ve skutečnosti to byl on, kdo zaskočil své hostitele, a ne naopak.

Naznačil totiž, že účelem jeho návštěvy v Bílém domě – mimochodem na jeho vlastní žádost – bylo podepsání dohody o společných americko-ukrajinských investicích do nerostných a jiných zdrojů vzácných kovů. Před médii však dal jasně najevo, že to není dostatečná záruka bezpečnosti Kyjeva vůči Moskvě.

Nebylo to ani poprvé během necelých dvou týdnů, kdy Zelenskyj provedl takový kousek s novou administrativou ve Washingtonu. Jeho okázalá drzost, sarkasmus a nabubřelý postoj vůči Trumpovi a Vancovi však vyvolávaly úlety.

Tím nechci říct, že Putin je něco jiného než zlovolný herec nebo že není důvod k obavám z Trumpova vystoupení. Přesto alarmistům možná uniká širší kalkulace, která se skrývá za Trumpovým zdánlivým usmiřováním Kremlu: jde o reálpolitický manévr, jehož cílem je odlákat Rusko od osy Čína-Írán.

Zejména Izrael by udělal dobře, kdyby prozkoumal strategické důsledky tohoto posunu, než začne spěchat se svými soudy. I když je osud Ukrajiny tragický, je to Jeruzalém – nikoliv Kyjev -, kdo se nachází v srdci nejkritičtějšího globálního konfliktu.

Jaderné ambice Teheránu, jeho zástupné cíle snažící se o zničení židovského státu a prohlubující se vazby s Pekingem a Moskvou představují pro Izrael existenční hrozbu. Pokud Trumpova vstřícnost vůči Putinovi povede k vrážení klínu mezi Rusko a Írán, je to kompromis, který stojí za zvážení.

Kritici začali varovat, že pokud se Trump dokáže obrátit proti spojenci USA, jako je Ukrajina, může stejně snadno ztratit trpělivost s Izraelem, zejména pokud mu dojde trpělivost s postupem premiéra Benjamina Netanjahua ve válce v Gaze. Možná ho například podráždilo, když Netanjahu plně nevyužil zelenou k rozpoutání „pekla“ na Hamás.

Zatím se však zdá, že jsou oba vůdci v souladu. O víkendu se Netanjahu a Trumpův blízkovýchodní vyslanec Steve Witkoff dohodli, že další fázi dohody o příměří odloží a místo toho prodlouží příměří do Ramadánu a svátku Pesach ve snaze zajistit propuštění dalších rukojmí. Toto rozhodnutí, stejně jako Netanjahuovo rozhodnutí z nedělního rána zastavit veškerou humanitární pomoc do Gazy, bylo přijato s Trumpovým požehnáním.

Rubio zdůraznil jednoznačnou podporu administrativy tím, že „podepsal prohlášení o využití mimořádných pravomocí k urychlenému poskytnutí vojenské pomoci Izraeli ve výši přibližně 4 miliard dolarů“.

Vysvětlil: „Rozhodnutí zvrátit částečné zbrojní embargo Bidenovy administrativy, která Izraeli neprávem odepřela řadu zbraní a munice, je dalším znamením, že Izrael nemá v Bílém domě většího spojence než prezidenta Trumpa.“

Pokračoval: „Od svého nástupu do úřadu schválila Trumpova administrativa téměř 12 miliard dolarů v rámci velkých prodejů FMS (Foreign Military Sales) Izraeli. Toto důležité rozhodnutí se shoduje s tím, že prezident Trump zrušil memorandum z Bidenovy éry, které ukládalo neopodstatněné a zpolitizované podmínky pro vojenskou pomoc Izraeli v době, kdy náš blízký spojenec vedl válku o přežití na mnoha frontách proti Íránu a teroristickým zmocněncům.“

Nakonec prohlásil: „Trumpova administrativa bude i nadále využívat všechny dostupné nástroje k naplnění dlouhodobého amerického závazku vůči bezpečnosti Izraele, včetně prostředků proti bezpečnostním hrozbám.“

Srovnejte to s obtížnou situací Ukrajiny. Rubio byl po setkání v Bílém domě viditelně frustrován Zelenského nekonzistentními zprávami. Zpočátku ukrajinský prezident naznačil ochotu zvážit Trumpovu navrhovanou dohodu – jen aby se pak vrátil domů a sdělil tisku, že jakýkoli takový kompromis odmítl.

Smíšené signály nejenže podráždily Trumpovu administrativu, ale také oslabily pozici Ukrajiny. Jak Trump Zelenskému neomaleně řekl: „Nemáte karty.“ To se mu nelíbilo.

Místo aby mlčel, Zelenskyj odpověděl: „Já karty nehraju.“ A tak se rozhodl, že bude pokračovat ve hře.

Izraelský premiér jakožto vůdce, který je dobře obeznámen s tím, že mu byly rozdány velmi špatné karty, mohl svůj ukrajinský protějšek v tomto ohledu uvést na pravou míru. Na rozdíl od Zelenského, který byl miláčkem Západu, byl Netanjahu po celou dobu izraelské obranné války proti islamistickým teroristům vedené na několika frontách očerňován. A jeho země byla odsouzena, dokonce i spojenci – včetně Ukrajiny – v OSN.

Pokud chce Zelenskyj získat šanci bojovat s novým šerifem ve městě – proti němuž otevřeně vystupoval v Pensylvánii během prezidentské volební kampaně – potom musí rozumět tomu, kdo je v místnosti a pokorně se v ní orientovat, nikoliv dávat najevo své pohrdání těmi, kdo „drží karty“, které chce. Jinak bude nucen karty složit a odejít bez žetonů.