Izraelci a svět už vědí, jak identifikovat ty, kdo Židy nenávidí a že Židé jsou již kolektivně nenáviděni daleko za hranicí toho, co v roce 1879 popsal Wilhelm Marr jako antisemitismus. A znají i Emmanuela Macrona. Názor…

Autor: Gudrun Eussnerová 14. dubna 2025 16:05

V německém Východním Vestfálsku bychom o někom, jako je Emmanuel Macron, řekli: „Hodně mluví, když je den dlouhý!“. Tento jeho zvyk bude pokračovat i po 7. říjnu 2023. Už 12. října 2023 ve 20 hodin se bude deset minut mračit ve veřejnoprávní televizi a šišlat něco o vojenské podpoře Izraele ze strany mezinárodního společenství. Všichni vědí, že je to jen jeho obvyklý coup de com, francouzsky publicistický kousek, pouhé teatrální hřímání, nic nového pod sluncem! (Viz „Le coup de com“ permanent d‘ Arnaud Benedetti. Collection Actualité, 128 stran – avril 2018).

Čtvrtou ze sedmi priorit je pro Macrona, pět dní po masakru 7. října 2023, zřízení státu pro palestinské Araby „jako záruka bezpečnosti Izraele“:

„S našimi hlavními evropskými a americkými spojenci sdílíme stejné priority: chceme Izraeli poskytnout rozhodnou a všestrannou podporu, zabránit rozšíření konfliktu do sousedních zemí, zejména do Libanonu, a koordinovat mezinárodní humanitární pomoc.“ Pro Emmanuela Macrona „jsou podmínky trvalého míru známé: jsou jimi nezbytné záruky bezpečnosti Izraele a státu pro Palestince“.

Naopak Arabové a muslimové ve světě by vznik tohoto „druhého“ státu považovali za vítězství v duchu svého postupného plánu. Takto vnímali předání Gazy Arielem Šaronem v roce 2005. To by Izraeli a Blízkému východu nepřineslo mír, ale vedlo by to k dalším bojům.

„Vícefázový plán“ Organizace pro osvobození Palestiny (OOP)

Dne 9. června 1974 přijala Palestinská národní rada postupný plán:

• Založit ozbrojeným bojem nezávislou bojující národní autoritu na jakémkoli území osvobozeném od izraelské nadvlády (článek 2).
• Pokračovat v boji proti Izraeli z osvobozeného území (článek 4).
• Zahájit totální válku, v níž její sousedé zcela zničí Izrael (osvobodí celé palestinské území) (článek 8).

Benjamin Netanjahu bude 24. října 2023 v Tel Avivu pro Macrona „milým Bibim“. Zda ten jeho projevu, pronesenému ve francouzštině, rozumí, pro něj není důležité; je určen domácím Francouzům: „Nevím, jestli existuje překlad, ale postarám se, abyste mi rozuměli.“

Připomíná mi to mou přísnou matku, která mě, tvrdohlavé dítě, ujišťovala: „Ujistím se, že rozumíš tomu, co ti říkám!“. Měla k tomu moc.

V dlouhém projevu se neobjevuje termín islám a Hamás se objevuje třikrát; nepřekračuje hranice terorismu, Daeše a al-Káidy. Kdo ví, že Daeš je zkratka pro al-Dawla al-Islamiya fi al-Iraq wa al-Sham, Islámský stát v Iráku a Levantě, a že Hamás je stejně jako al-Káida odnoží Muslimského bratrstva?

Emmanuel Macron ví, co je pro Izrael dobré, přiznává zemi sebeobranu, ale jako by byl Netanjahu podřízený, ukazuje „Bibimu“ pravidla a poučuje ho: „Boj musí být nemilosrdný, ale ne bez pravidel, protože jsme demokracie bojující proti teroristům. Jsou to demokracie, které respektují válečné zákony a zaručují humanitární přístup, demokracie, které úmyslně neútočí na civilisty v pásmu Gazy ani kdekoli jinde.“

Nemilosrdnost nezná zákony ani pravidla. Co teď?

9. LISTOPAD 2023

Dne 12. listopadu 2023 uspořádali Yaël Braun-Pivet a Gérard Larcher, předsedové Národního shromáždění a Senátu, „Pochod proti nenávisti a antisemitismu“, kterého se Emmanuel Macron nezúčastnil, protože francouzsko-marocký komik Yassine Belattar, jeho dlouholetý blízký přítel, během noční návštěvy Elysejského paláce důrazně nedoporučil prefektovi Frédéricu Roseovi, poradci pro vnitřní záležitosti a bezpečnost, a Bruno Roger-Petitovi, poradci pro paměť, aby se pochodu zúčastnili:

„Emmanuel Macron chce mít, jak tvrdí jeho okolí, „tisíc senzorů“ a zajišťuje, aby bývalého člena prezidentské rady měst, který byl v září odsouzen za vyhrožování smrtí, vyslechly jeho týmy.“ Jak objednáno, tak doručeno!

Tak promarnil příležitost a ještě téhož dne telefonicky hovořil s prezidentem Isaakem Herzogem a tajemníkem kabinetu Bennym Gantzem, kterého v té době američtí demokraté stavěli jako náhradu za Benjamina Netanjahua. Oba také instruoval, jak by se měl Izrael chovat k palestinským Arabům: „Zopakoval, že tento boj musí být veden v souladu s mezinárodním humanitárním právem a s náležitým ohledem na ochranu civilistů.“

Na 27. a 28. února 2024 pozval na státní návštěvu šejka Tamima bin Hamada Al Tháního, katarského emíra, který Hamás financuje a hostí jeho představitele v Dauhá. Veřejně ho označil za prostředníka v konfliktu v Gaze. Šejk mu poděkoval za ochotu Francie zastavit dodávky zbraní do Izraele.

„Znovu potvrdili, že jediným schůdným řešením je dvoustátní řešení s vytvořením palestinského státu v hranicích z roku 1967, v němž by Izrael a Palestina žily vedle sebe v míru a bezpečí.“

Jen si to představte! Arabové prohráli všechny vyhlazovací války, které proti Izraeli od roku 1948 vedli, ale Emmanuel Macron je chce odměnit státem v hranicích z roku 1967, tedy v hranicích před šestidenní válkou. Do té doby byla Gaza pod správou Egypta a Judea a Samaří, „Západní břeh“, byly anektovány Jordánskem.

Retrospektiva:

Vzpomínáte? Od roku 2012 investoval Katar 300 milionů dolarů do islamizovaných předměstí Paříže. Aby to nebylo tak nápadné – protesty se valí zprava doleva od středu -, byla jeho investice přejmenována a už není určena výhradně pro tyto zóny:

„Řekl jsem, že nejlepší by bylo vytvořit společný investiční fond s katarským a francouzským kapitálem na pomoc malým a středním podnikům,“ prohlásil François Hollande, který byl před svým zvolením (6. května 2012) vůči Kataru spíše zdrženlivý. Francouzský prezident upřesnil, že tento nový fond sice nebude zaměřen na konkrétní zeměpisné oblasti nebo profily, nicméně bude k dispozici podnikům ‚v našem sousedství‘.“ Přesně tak!

Tuto plodnou spolupráci nezpochybňuje ani Emmanuel Macron.

Dne 26. března 2024 vyzvala Rada bezpečnosti OSN k okamžitému příměří v Gaze poměrem hlasů 14-0-1, přičemž Spojené státy se zdržely hlasování.

V den židovského šabatu, kdy izraelské úřady nepracují a neodpovídají okamžitě, v sobotu 5. října 2024, Emmanuel Macron na FranceInter zopakoval svou výzvu k zastavení dodávek zbraní používaných Izraelem v konfliktu v Gaze. Naštěstí od rozpuštění Národního shromáždění 9. června 2024 a nových voleb 30. června a 7. července 2024 nemá příliš šancí do toho zasahovat.

O dva dny později, v pondělí 7. října 2024, si na X. stránce francouzsky, anglicky a hebrejsky posteskne: „Bolest zůstává, stejně čerstvá jako před rokem. Ta izraelského lidu. Naše. Zraněného lidstva. Nezapomínáme na oběti, ani na rukojmí, ani na rodiny, jejichž srdce jsou zlomena nepřítomností nebo čekáním. Posílám jim naše bratrské myšlenky.“ O teroristech z Hamásu a civilistech v pásmu Gazy, kteří se na této masové vraždě aktivně podíleli, se nezmiňuje.

Ve středu 23. října 2024 poskytl premiér Benjamin Netanjahu rozhovor televizní stanici CNews, která je odsuzována jako pravicově extremistická a kterou by francouzská levice nejraději okamžitě zakázala, v němž jasně vyjádřil pozici Izraele jako státu napadeného ze všech stran. V té době, kdy Hizballáh a Libanon byly Íránem již dávno zataženy do války a z jižního Libanonu byly na Izrael vypáleny statisíce raket.

Některá levicová francouzská média to obracejí a uvádějí, že statisíce raket vypálil Izrael na Libanon.

Interview exclusive de B. Natanyahou sur CNews. Punchline, CNews, 23. října 2024 Benjamin Netanjahu : „Notre guerre est aussi la vôtre“ (exkluzivní rozhovor Europe 1/CNews).

Laurence Ferrari, Europe 1/ CNews, 24:12‚, YouTube, 23. října 2024

„Den po exkluzivním rozhovoru Benjamina Netanjahua pro CNews, prezident republiky ve čtvrtek 24. října prohlásil, že izraelský premiér „rozsévá barbarství“ v Libanonu. … ‚Nejsem si jistý, že bráníte civilizaci tím, že rozséváte barbarství‘, tak zničující byla Macronova reakce na Netanjahua ohledně situace na Blízkém východě.“

Zde je to ve francouzštině:

„Je ne suis pas sûr qu’on défende une civilisation en semant la barbarie“ : la réponse cinglante de Macron à Netanyahou sur la situation au Proche-Orient. Laurinda Brunet, JDD, 24. října 2024.

Kdo mu řekne, že v Izraeli jsou to právě Izraelci, kdo je bráněn proti barbarům z Hamásu?

Emmanuel Macron se staví proti Izraeli i jinak, když požaduje, aby Francie převedla 100 milionů eur Libanonu, tedy peníze, které nemá kvůli nadměrnému zadlužení, aby tak trochu zmírnila „barbarství“ Benjamina Netanjahua.

Dne 24. října 2024 se bude konat další z jeho nesčetných velkých divadel: jím narychlo svolaná mezinárodní konference o humanitární pomoci. První se konala 9. listopadu 2023.

Do Paříže se opět podívá 70 delegací a 15 mezinárodních organizací, které téměř jistě navštíví Notre-Dame, než bude vstupné 5 €.

Emmanuel Macron otevřeně a trvale vystupuje proti Izraeli.

Poté, co se strhla bouře v podobě zvolení Donalda Trumpa 47. prezidentem Spojených států, otázka druhého státu ustupuje do pozadí, ale nyní se znovu naplno objevuje na politické scéně. Emmanuel Macron prosazuje politiku proti Donaldu Trumpovi, proti přesídlení palestinských Arabů do jiných islámských států, což je jediné řešení, které by mohlo konečně přinést mír Izraeli a regionu. Prosazuje politiku amerických demokratů – vždy musí existovat zdroj války, jinak z ní nebudou žádné zisky.

Ve středu 9. dubna 2025 poskytl Emmanuel Macron v letadle z Káhiry do Paříže rozhovor státní televizní stanici France 5. V rozhovoru uvedl, že se jedná o velmi důležitou otázku. Prohlásil „prostou pravdu“, že jediným způsobem, jak umlčet zbraně, je diplomacie. Spoléhá na naši krátkou paměť. Kdo by to byl řekl, že za druhé světové války se bojovalo až do posledního dne a posledního muže, a dokonce i po ní?

Francouzská média, čím levicovější, tím nadšeněji se na tuto dobrou zprávu vrhla: Emmanuel Macron podle všech médií naznačil, že Francie by mohla uznat palestinský arabský stát „v červnu“ nebo „v příštích několika měsících“. „Možná“!

Francie by se tak stala 148. státem, prvním členským státem G7 a prvním členským státem Rady bezpečnosti OSN. Východní část Jeruzaléma by byla prohlášena za „palestinskou část města“, kterou nikdy nebyla.

Zpravodaj deníku Le Figaro v Jeruzalémě s příhodným křižáckým jménem Guillaume de Dieuleveult, „Vilém z Boží vůle“, Deus vult, nás potěší velmi informativním článkem o těchto plánech, který doprovází fotografie agentury Reuters od Ludovica Marina. Emmanuel Macron je na ní středem pozornosti v táboře Croix-Rouge française; staví se před kamery světových vysílacích stanic, ruce má zformované do kosočtverce jako Angela Merkelová, které říká „kosočtverec“; ona vystavila „kosočtverec moci“.

V červnu 2025 bude společně s MBS předsedat konferenci v New Yorku, kde by se „mohlo uzavřít hnutí vzájemného uznání“. Čí? Chce oslavit slib Saúdů, že uznají Izrael poté, co Francie uznala Palestinu? Bůh ví, Deus scit.

„Vše záleží na tom, kdy se Emmanuel Macron rozhodne.“ Diplomaté se letos chovají jako čtenáři čajových lístků, i když žádný čaj není, ani teplý, ani studený, dokonce ani šálek!

„Tímto postojem se Emmanuel Macron distancuje od Trumpova spojenectví s Netanjahuem: posiluje to vliv Francie na Blízkém východě,“ tvrdí David Khalfa, spoluředitel Observatoře pro severní Afriku a Blízký východ při socialistické Nadaci Jeana Jaurèse, a jen socialisté se mohou tak mýlit. Proti Francii se tak staví nejen Donald Trump a Benjamin Netanjahu, ale celé USA plus Izrael, nemluvě o většině světových Židů.

A pak tohle: „Nebudu to dělat proto, abych se zavděčil tomu či onomu. Udělám to proto, že to v určitém okamžiku bude správné, a také proto, že se chci podílet na kolektivní dynamice, která musí umožnit všem těm, kdo brání Palestinu, uznat Izrael.“

Já, já, já! Nic víc v tomto divadle není, ani teď, ani později.

Emmanuel Macron zneužívá svůj úřad k osobnímu prospěchu. Podkopává sbližování mezi Saúdskou Arábií a Izraelem a z něj vyplývající mírovou dohodu; jednání byla pozastavena 7. října 2023. Otevřeně se staví proti Donaldu Trumpovi. Nyní musí být nejprve založen a uznán palestinský arabský stát?

Bez hranic, bez občanů, bez vlády – to je druhý palestinský arabský stát vedle prvního, Jordánska, a stejně tak bez hranic, bez osobnosti a bez sebekontroly je i Emmanuel Macron hříčkou svých vlastních sklonů.

Izraelci a svět už vědí, jak identifikovat ty, kdo Židy nenávidí a že Židé jsou již kolektivně nenáviděni daleko za hranicí toho, co v roce 1879 popsal Wilhelm Marr jako antisemitismus. Vědí, kdo jsou nepřátelé židovského národa a Izraele, a vědí, kdo jsou jeho přátelé a spojenci. A znají i Emmanuela Macrona. Ve funkci prezidenta je od 7. května 2017 a od samého počátku vystupuje proti Izraeli, a to v rezolucích OSN, na konferencích i v diskusích. Staví se proti mírové politice Izraele, jak ji prezentoval Benjamin Netanjahu ve svém projevu 22. září 2023 a jak ji podporují USA Donalda Trumpa.

„Dlouho jsem usiloval o uzavření míru s Palestinci.

„Jsem však také přesvědčen, že Palestincům nesmíme dát právo veta při uzavírání nových mírových smluv s arabskými státy.

„Palestinci by mohli mít z širšího míru velký prospěch. Měli by být součástí procesu, ale neměli by mít právo veta nad tímto procesem.

„A také se domnívám, že uzavření míru s více arabskými státy by ve skutečnosti zvýšilo vyhlídky na uzavření míru mezi Izraelem a Palestinci.

„Víte, Palestinci tvoří pouze 2 % arabského světa. Dokud budou věřit, že zbylých 98 % zůstane ve válečném stavu s Izraelem, mohla by ta větší masa, ten větší arabský svět nakonec židovský stát zadusit, rozpustit, zničit.“

Emmanuel Macron toto veto oživil. Jeho politika vrací mírová jednání zpět. Palestinský arabský stát na „Západním břehu“, možná ještě spojený s Gazou, by byl základem pro další muslimské boje za zničení Izraele – viděli, že jejich postupný plán funguje.

Paní Gudrun Eussnerová – je novinářka a bloggerka, která žije v Perpignanu ve Francii.