Děj a postavy v Tóře předznamenávají, co čeká židovský národ. Balaam se pokusil proklít Židy – a pro ty, kdo démonizují Izrael, by mohlo být poučné, co se mu stalo.

Autor: Steve Apfel 14. července 2025, 20:35

O dějích a postavách Starého zákona se říká, že předznamenávají, co čeká židovský národ. Pokud je tomu tak, pak zmatená epizoda z Knihy Numeri předpověděla spiknutí proti modernímu Izraeli: Pokud válka nedokáže národ porazit, zkuste ho proklít.

Poutavá zápletka s mnoha zvraty, dobrými i špatnými předtuchami, je dobře známá. Začíná touhou moábského krále Baláka zastavit osvobozené otroky po jejich nečekaných vítězstvích nad skutečnou armádou. Za neporazitelnými Židy nestála vojenská síla. Balák to chápal. Síla tohoto začínajícího národa podle něj spočívala v řečnických schopnostech jejich vůdce. Mojžíš byl tajnou zbraní.

A to Baláka přivedlo na nápad. Pokud Mojžíš mohl promlouváním s Bohem dát národu moc, jistě je lze zbavit moci také promlouváním.

Král tedy najal pohanského proroka. Balaam, militantní proklínač a pán mluvícího osla, byl pro tuto práci jako stvořený. Balaam, vnuk Lábana, největšího intrikána ze všech, se narodil, aby proklínal. Dosud si vydělával na živobytí tím, že proklínal vybrané lidi k ošklivé smrti. Blízký východ byl plný takových zlovolných praktiků. Tady se naskytla královská zakázka, která měla Balámovi zajistit nesmrtelnost.

Balák mu řekl: „Vím, že kdokoli požehnáš, je požehnaný, a kdokoli proklínáš, je prokletý.“ Nabídl strašlivému věštci královské výkupné, aby proklel Boží lid. Konečným cílem nebylo vyhladit putující dav z povrchu pouště. Šlo o to zabránit jim ve vstupu do Zaslíbené země.

„Vyžeňme je,“ řekl král na schůzi se staršími Moábskými a Midjánskými. Nebáli se Židů, ale myšlenky suverénního židovského státu. Bez domova a bez státní příslušnosti nebyli Židé problémem, Boží vyvolený lid mohl dodržovat své přísné zákony, kdekoli se mu zachtělo, jen ne v zemi Izrael. Sousední národy byly připraveny žít a nechat žít. Ale Boží vlastní národ, který by vlastnil Boží zemi, by byl něco úplně jiného.

Pohanské národy, spokojené se svými božstvy a podivnými zvrácenostmi, se obávaly, že suverénní Izrael by zásadně změnil svět. Bylo proto nezbytné, aby Mojžíš a jeho lid byli prokleti a uvrženi do duchovní zapomnění.

Poslouchejte, říká rozrušené shromáždění v daleké budoucnosti, odkdy izraelský lid žije a prosperuje v Zaslíbené zemi. Tisíce delegátů pro lidská práva se scházejí na okraji přelomové konference v indickém městě Durban. Píše se rok 2001 a spiknutí je v plném proudu.

Poslouchejte, žvaní spiklenci; válka za válkou zanechala Izrael nejen neporušený, ale i nezranitelný. Proč nevyhlásit válku jiného druhu? Válku, kterou Izrael nemůže vyhrát. Naší zbraní budou slova. Srazíme Izrael na kolena silou negativní publicity. Budeme sionisty odsuzovat a démonizovat do té míry, že se stanou vyvrhely. Sjednotíme národy světa v společné nenávisti.

Byla to opojná vize a mnoho subjektů a lidí, kteří se chtěli pomstít za minulé křivdy, jí byli opojeni. Co mohlo být jednoduššího, než vybrat nejhorší mezinárodní zločiny a přišít je Izraeli!

Napadl je apartheid. Kdo by měl mít rád zemi obviněnou z apartheidu! Etnické čistky, válečné zločiny a okupace byly těsně na druhém, třetím a čtvrtém místě.

Byla to perspektiva, ze které spiklenci slintali. Přidejte trochu nápaditého marketingu a PR, čerpejte z hlubokých kapes, aby se vše hladce rozběhlo, a v mžiku se z vize stala plnohodnotná mezinárodní kampaň. Než se Izrael nadál, veřejnost se už zabývala jeho případem. Od té chvíle to šlo z kopce. Izrael byl nucen bojovat proti terorismu v rukavičkách, protože mu byla nastavena nemožně vysoká laťka v oblasti práva a morálky.

A další „plus“ pro strůjce zla: stálo to židovské životy. „Nebuď příliš spravedlivý, ani příliš moudrý,“ varuje Kazatel 7:16. A Šimon b. Lakish dodává: „Kdo projeví milosrdenství krutému, bude nakonec krutý k těm, kteří si milosrdenství zaslouží.“ Izraelští vůdci by udělali dobře, kdyby dbali na tyto pravdy v dlouhotrvající válce v Gaze, která si vyžádala stovky životů izraelské mládeže.

Sionistická brutalita, sionistický útlak, sionistická okupace, sionističtí nacisté: tyto nadávky stačí, aby se židovská diaspora schovávala jako zločinci. Ti, kdo nadávají, jsou trénováni, aby se vyhýbali slovu „Žid“. Nadávejte sionistům, jak chcete, ale neříkejte jim Židé. Chraňte náš nejcennější majetek, svatozář lidských práv. Pamatujte na naši svatozář a udržujte ji jasnou. Tak varujte scénáristy. Vymáhejte svatozář a my proklejeme Izrael do záhuby.

Klub proklínajících vede pět velkých organizací: Amnesty, Oxfam, Human Rights Watch, Christian Aid a Rada OSN pro lidská práva. Nominálně jsou to humanitární, neziskové a apolitické organizace. Ve skutečnosti však nejsou ani jedno z toho. Existují stovky druhořadých pomlouvačů Izraele, jejichž počet je v malém Izraeli ohromující. Organizace jako B’Tselem, „Výbor proti demolici domů“, Židovské hlasy za mír a mnoho dalších mezi sebou tvrdě soutěží o to, kdo Izrael nejvíc pomluví.

S publicitou přicházejí peníze. O to v konečném důsledku v obchodu s lidskými právy jde.

Kdokoli, kdo má co říct proti Izraeli, dostane spoustu peněz zdarma. Nadace George Sorose vyhazují stovky milionů. Evropská unie je opravdovou zlatou husou. Obchod vzkvétá, peníze tečou a hráči jsou odhodlaní. Pro aktivisty za lidská práva jsou izraelské zločiny husou, která snáší zlatá vejce.

Tak se v Durbanu zrodila válka jinými prostředky. A v jejích stopách se objevilo hnutí za bojkot, odprodej a sankce. Strategie spočívá v paralyzování Izraele do té míry, že zůstane osamocený a zranitelný mezi národy, jako krotká kořist pro číhající vlky. Negativní lidé (všímaví i té nejmenší chybě), arogantní lidé (domnívající se, že vědí lépe než palestinští Arabové, co je pro ně dobré), chamtiví a líní lidé (snadné peníze za snadnou práci) jsou potomky patriarchálního prokletí Bileáma.

Potká je stejný osud jako vychytralého čaroděje? „Když Všemohoucí řekl Bileámovi, aby držel jazyk za zuby, neuposlechl. Sláva celebrit mu před očima vlála jako hrnec zlata. Jako zosobněná zlomyslnost vyprázdnil celý svůj pytel triků. Ale Všemohoucí měl s Balaamem jiné plány. Zmatený jezdil z místa na místo. Stal by se nesmrtelným, ale z důvodů, s nimiž nepočítal.

V rozhodující chvíli mu z úst, nástroje militantních kleteb, nástroje štěstí a neštěstí, mistra mluvícího osla, vyklouzla špatná slova. Balaam, který se narodil, aby proklínal, pronesl nejvznešenější požehnání v dějinách lidstva a opustil tento svět s bolestí bouřící se a hnijící v jeho hlavě.

Jak krásné jsou tvé stany, Jákobe, tvá obydlí, Izraeli!

Za poctu, která se dodnes recituje v synagogách, tedy děkujeme pohanskému prorokovi. Ještě podivnější je, že můžeme děkovat celoživotnímu nepříteli Židů. A nejpodivnější ze všeho je, že můžeme děkovat největšímu proklínači, který kdy žil.

Steve Apfel je blázen do rozmanitosti. Ekonom. Bývalý ředitel a zakladatel School of Management Accounting. Veterán v oblasti antisionismu. Aktivista proti antisemitismu. Úžasný autor. Napsal více nekonvenčních děl o antisemitismu než většina lidí.