Když jsem se vzpamatoval z prvotního šoku, který mi způsobil nájezd Hamásu a takzvaných „obyčejných lidí“ z Pásma Gazy do jižního Izraele, bylo mi jasné, že tato příšernost má potenciál měnit svět tak, jako ho změnilo 11. září v USA.

Prostě jsem při diskusích začal lidem říkat, že svět už nikdy nebude stejný jako před tímto datem.

Nebudu se vyjadřovat k biblickým otázkám, nejsem k tomu kompetentní a nejsem věřící. V dění kolem Izraele nevidím žádný hlubší Boží záměr. Kdybych mohl dostat odpověď na jedinou otázku, byl bych za ni velmi vděčný. Kde byl Bůh, když byly upalovány malé děti se svými matkami, kde byl, když byli lynčováni a vražděni vojáci IDF, kde byl, když byly vražděny stovky lidí, často těch, kteří věřili tomu, že s palestinskými Araby je možno se domluvit? Tuto otázku ale už raději nekladu, protože odpověď, kterou mohu dostat, by mě neuspokojila.

Takže trochu normálního vojensko-politického pragmatismu.

Předně je snad jasné každému, kdo se o události na Středním a Blízkém východě zajímá, že Izrael udělal vše proto, aby Hamásu tu hrůzu umožnil, a plnou odpovědnost za to nese jak Bibiho vláda, tak vláda před ním. Hamás se jen připravil tak, jak mu to:
– nečinnost,
– opomíjení jasných fakt a
– slepota s hluchotou státu Izrael umožnily.

Díky přebytku peněz, které dostává od EU, OSN a různých dárců, se mohl dokonale vyzbrojit, vycvičit a připravit.

Vždy mě při přednáškách překvapuje, jak málo lidé vědí o tom, jak EU a OSN otevřeně financují terorismus palestinských Arabů proti Izraeli.

Cíle byly jasné: způsobit takovou katastrofu, která donutí Izrael k brutální odvetě a za cenu životů desítek tisíc lidí dostat Izrael na pranýř před většinu světa. Tento cíl byl splněn v plném rozsahu. Hamás potřebuje co nejvíce obětí na straně palestinských Arabů, protože dobře ví, a nejen on, jak citlivé je na to „zlevičákované“ veřejné mínění ve významné části světa – myslím tím EU.

Na tomto webu se tím zabýval kolega Daniel, tak přikládám jen odkaz:

Snaha podvést Trumpa? – Prezident Palestinské autonomie oznámil pokračování plateb za vraždy, pak video se svým projevem smazal

Obrázek potom připomíná podobu hlavního palestinského vraha, Mahmúda Abbáse.

Jenže, a to naštěstí, zapracoval jeden prvek, který vrazi a jejich donoři – zde Írán jasně vede – nevnímali. Tento prvek se nazývá „nedostatek představivosti“. Tak tedy Hamás, který čekal tvrdou reakci, určitě nepředpokládal, jak bude důsledná: že nakonec Izraelci ostřelovaní ze všech stran zbraněmi teroristů a prohlášeními politiků, přestanou řešit, co si myslí svět, který klidně bude ignorovat vraždění Židů, ale palestinskému Arabovi se nesmí ublížit. A prostě nesleví z toho, co řekli, že udělají. Hamás prostě zničí. Jestli je to reálné, nevím, ale zatím se Izraelci opravdu snaží.

Jako bývalý voják připravovaný jak na taktické tak i operační úrovni vím, že většina plánů ztrácí platnost s prvním výstřelem. Hamás zaútočil, Hizballáh ne. Je otázka, jestli zaútočit měl, ale jeho aktivita se omezila na raketovou palbu a i když Izraelci museli vyklidit severní Izrael, nemuseli sem nasunout pozemní vojsko, které by bylo potřebné k útoku na jižní Libanon a mohli se soustředit na pozemní operaci v Pásmu Gazy. Prostě pravdou je, že na této frontě to byli Izraelci, kdo rozhodl, kdy se na Libanon a Hizballáh zaútočí a jak.

Hamás tak zůstal na přímé frontové linii sám. Zde selhala i představivost Íránu, který roky budoval tu svoji opěvovanou Osu odporu: Hamás a spol, Hizballáh, Sýrii, Hútíe v Jemenu… Měli za něj odvádět a odvést špinavou práci, ale nikdo si nedokázal představit, že by mohl Izrael hlavu Hamásu, Ismáíla Haníju, zabít 31. července 2024 přímo v Íránu při inauguraci nového íránského prezidenta. Takový políček si Írán nemohl nechat líbit a musel reagovat. Obrázek šéfa Hamásu níže:

A zde opět nedostatek představivosti. Při odrážení útoku na Izrael izraelské armádě pomohlo mimo jiné i letectvo a armáda Jordánského království, přestože bylo jasné, že pády raket a dronů na jordánské území jsou pro jordánské obyvatelstvo vážnou hrozbou. To je fakt, který v Íránu nikdo nepředpokládal.

Přišla izraelská odveta. A je jasné, že při ní a potom při další odpovědi na provedení raketodronového útoku Íránem na Izrael po smrti Hasana Nasralláha, nejvyššího představitele libanonského Hizballáhu, ke které došlo dne 27. září 2024, Izrael provedl dokonalou rekognoskaci (tzn. průzkum) schopností íránské protivzdušné a protiraketové obrany.

Jediný z íránské Osy odporu, pro mě osobně Osy vrahů a zločinců, který je mimo opravdu účinný dosah Izraele, jsou Hútiové v Jemenu,  ale jejich hrozba má zatím nízkou intenzitu.

Hasan Nasralláh, zabitý vůdce Hizballáhu

Hamás je ničen v doposud trvající válce o Pásmo Gazy. Přes mimořádné nasazení izraelských ozbrojených sil bojuje vytrvale dál a bojovat bude. Nemá jinou možnost mimo kapitulaci a tu si neumím představit. Možná, že v tomto směru trpím nedostatkem představivosti i já.

Hamás přišel o většinu klíčových osobností, nahrazuje je sice velmi rychle, ale jde už o třetí a čtvrtou garnituru, které nemají kvalitu těch, kteří jsou mrtví. Jenže jsme svědky stále stejného scénáře. Ten zní takto:

Po tvrdých bojích IDF oznámí, že ovládla tu a tu lokalitu a Hamás v ní zničila. Za pár dní se tam bojuje zase. I IDF si nedokázala ani z 10 % představit, jak tvrdý protivník Hamás bude a hlavně se bojuje v třírozměrném prostředí. Tedy za pomoci tunelů, to znamená, že nikdo netuší, co vše pod povrchem Pásma Gazy za peníze EU Hamás vykopal. Válka se stává nekonečnou a svět se může zbláznit.

V Libanonu a s Hizballáhem to nabralo jiný scénář. Opět nedostatek představivosti. Nikdo netušil, jak hluboce Izrael infiltroval Hizballáh a dle všeho i íránské ozbrojené složky. A nakonec došlo i k likvidaci do té doby jakoby nenapadnutelné osobnosti Hizballáhu, Nasralláha. Mělo to zajímavý podtext.

V únoru 2024 vyzval Nasralláh členy Hizballáhu, aby místo chytrých telefonů používali pagery s tím, že Izrael vlastní technologie, pomocí nichž může telefony infiltrovat. Hizballáh poté koupil novou značku pagerů, které byly následně dovezeny do Libanonu.

Dne 17. září 2024 pak tisíce těchto pagerů v Libanonu a Sýrii v rukou členů Hizballáhu nebo jejich blízkých explodovalo. Nejméně 12 lidí včetně dvou dětí bylo zabito a přes 2 800 zraněno, z toho 300 vážně. Následujícího dne příslušníkům Hizballáhu začaly vybuchovat vysílačky. Zemřelo 20 lidí a 450 jich bylo zraněno. Hizballáh, Írán i Libanon z útoků obvinily Izrael, ten událost nekomentoval.

Poměrně krutá, ale věc vystihující karikatura k pagerové akci

Hizballáh byl těžce otřesen a otřes prohloubilo to, že sedm dní po pagerové akci byl zabit i jejich vůdce.

Toto vše probíhalo na pozadí toho, že od 7. října 2022 Hizballáh vypálil na severní Izrael a do hloubky izraelského území přes 6 500 raket. Izrael tomu čelil evakuací desítek tisíc lidí z ohrožených oblastí – OSN neřekla ani slovo, které by mělo jakýkoliv reálný význam, mimo obvyklého žvanění o umírněnosti a neeskalování konfliktu.

Ovšem nemálo států neopomnělo pagerovou akci označit za státní terorismus. Izrael na útoky reagoval leteckými a dělostřeleckými údery. Zde je na místě uvést, že Izrael čelí trestnímu stíhání u mezinárodního soudu v Haagu za všechno možné.

Nikdo ale necítí potřebu pohnat k odpovědnosti libanonskou vládu, která činnost Hizballáhu desítky let umožňuje. Libanonské ozbrojené síly se 30. září stáhly do vzdálenosti zhruba 5 km od hranic mimo území, které bylo Izraelci považováno za bojovou zónu. Izrael téhož dne zahájil omezené přeshraniční nájezdy do Libanonu. Američtí představitelé však předpokládali pouze omezenou invazi těsně u hranic s Libanonem.

Odvrátit izraelskou invazi se pokoušel libanonský premiér Nadžíb Míkátí, když prohlásil, že Libanon je připraven splnit rezoluci č. 1701 Rady bezpečnosti OSN z roku 2006, podle které se jednotky Hizballáhu mají stáhnout za řeku Lítání. Nesdělil, jak hodlá tuto rezoluci implementovat bez dohody s Hizballáhem. Libanonská armáda je mnohem slabší a má horší vybavení než Hizballáh, který je v jižním Libanonu faktickým vládcem. Hrozba razantního úderu přiměla po 19 letech libanonského politika aspoň něco navenek rozumného udělat.

A nikdo nemá odvahu pohnat k odpovědnosti samotnou OSN, která pro Libanon zřídila vojenskou misi UNIFIL, která se na území Libanonu doslova a do písmene fláká od roku 1978. Měla zajistit obnovení míru a bezpečnosti po izraelské invazi do Libanonu a jedním z jejích úkolů je pomoc libanonské vládě obnovit její efektivní správu nad jihem země. Nezajistila vůbec nic. Posledních 20 let otevřeně kolaboruje s Hizballáhem, aby si tak vykoupila bezpečnost svých vojáků. A tak si tam žijí a dívají se, jak kolem nich Hizballáh kope tunely a buduje dělostřelecká postavení a odpaliště raket…

Ovšem když když 8. října 2024 přešel Izrael do generálního kombinovaného útoku, kdy hlavní tíhu pozemních bojů nesla 98. divize IDF, dokonale sehraná formace přesunutá sem z Pásma Gazy, svět se mohl zbláznit a jediné co, řešil byly možné válečné zločiny izraelské armády, tedy tak, jako vždy.

Fotografie výše ukazuje výzbroj Hizballáhu nalezenou v teroristickém tunelu 100 metrů od brány základny sil OSN UNIFIL v jižním Libanonu.

Výsledek byl pro Libanon a Hizballáh tristní. I pro OSN. Mnoho důkazů spolupráce Libanonu s Hizballáhem, stejně jako totální morální bankrot mise UNIFIL. Hizballáh utrpěl těžkou porážku a Izrael vyřadil z boje jednu silnou složku Osy zločinu řízené a placené Íránem.

Ale to nebylo vše. Ke dni 8. prosince 2024 povstalci bojující proti Bašáru Asadovi po krátké kampani rozložili syrskou armádu a vůli státu bojovat a obsadili Damašek. Bašár Asad utekl do Ruské federace a vládu převzaly osobnosti do té doby označované za teroristy. Je pro mě velmi těžké dívat se, jak se EU a OSN předhání v jejich podpoře a sypou jim peníze, jen se práší.

Že to udělá i Donald Trump, je pro mě osobně velké zklamání. Ale opět – možná jen trpím nedostatkem představivosti.

Prezident přechodné vlády Ahmad Šara

Izraelský premiér Netanjahu prohlásil, že si přeje korektní vztahy s novou syrskou vládou, nicméně, že izraelské síly nebudou váhat zaútočit, pokud vláda umožní Íránu znovu se usadit v Sýrii a povolí přesuny zbraní pro Hizballáh nebo sama zaútočí na Izrael. Toto varování je jasné a srozumitelné. Vnímám ho takto:

„Vás, tedy nové vládce Sýrie, v minulosti zabíjeli teroristé z Hizballáhu a Íránci. Pokud se s nimi ale z jakéhokoliv důvodu ‚sčuchnete‘, máte problém.“

Zatím to asi nehrozí, ale IDF převzala na svá bedra přímou ochranu Drúzů a vytvořila širší nárazníkové pásmo. Samosebou za velkého vztekání se OSN a EU.

A Írán utrpěl další debakl. Dva jeho protiválečníci jsou potlučení, a to velmi vážně. Libanon má Hizballáhu plné zuby. Sýrie vyhnala vše íránské ze svého území a Hizballáh má velmi ztíženou existenci. Hamás je potlučený a i když zatím bojuje, jeho význam už je spíše v rovině ovlivňování veřejného mínění.

Sám Írán přes velkohubé bláboly v obou masových útocích provedených raketami a drony na Izrael neuspěl. Jenže těmi útoky otevřel pověstnou Pandořinu skříňku. Izrael se rozhodl dále nebrat ohled na nikoho a na nic a začal řešit íránský jaderný program sám od sebe. Měl k tomu několik důvodů:

Mapka ukazující základní rozmístění jaderných zařízení Íránu.

Prvním byly nekončící verbální útoky a vyhrožování Státu Izrael úplným zničením a vyhlazením židovské populace.

Druhým potom reálná obava z eskalace schopnosti Íránu obohacovat uran na zbraňovou kvalitu. Izrael je malou zemí, možná i jediný jaderný výbuch ráže 30 kilotun by pro něj byl osudový

Třetím potom bylo to, že většina zemí EU a mnoho dalších odmítala vstoupit do hry a zatlačit na Írán a přimět ho jaderné zbrojení ukončit. Kdysi to dokázala Jihoafrická republika s Libyí a také jadernou výzbroj zlikvidovala. Proč tedy ne Írán? Jenže současně je potřeba položit otázku: Proč by se Írán měl vzdát svých ambicí? Nevidí k tomu důvod.

Dovedu si představit, že Izrael došel k názoru, že je v tom zase sám a když je někdo sám, tak prostě asi musí něco udělat. A bylo jasné, že diplomaticky to nepůjde.