Na konci operace Gideon’s Chariots, jak se nazývá obnovená izraelská vojenská kampaň proti Hamásu v Gaze, která začala v květnu tohoto roku, má IDF v současné době operační kontrolu nad přibližně 75 % pásma Gazy.

Autor: J. Micah Hancock 26. srpna 2025

Izraelská vláda požádala izraelskou armádu, aby předložila plán na převzetí poslední zbývající bašty Hamásu v Gaze. Náčelník generálního štábu IDF Eyal Zamir navrhl řešení, v rámci kterého by se IDF soustředila na udržení operační kontroly nad oblastí, kterou ovládá, a zároveň dále konsolidovala tuto kontrolu a vyčistila zbývající teroristickou infrastrukturu Hamásu. Současně by IDF prováděla cílené razie a údery, aby vedla vyčerpávající válku s Hamásem v zbývajících oblastech pod jeho kontrolou: v Gaze, částech Khan Younis a centrálních táborech, kde Hamás stále udržuje svou přítomnost.

Tento plán by IDF umožnil snížit závislost na záložních vojácích, kteří byli téměř dva roky opakovaně povoláváni a nasazováni, ale bylo nepravděpodobné, že by vyvinul dostatečný tlak na Hamás, aby zajistil jeho porážku nebo ho donutil k další dohodě o propuštění rukojmí.

Premiér Benjamin Netanjahu a ministr obrany Israel Katz upřednostňovali další rozsáhlou operaci s cílem porazit Hamás jako vojenskou i vládní sílu v pásmu Gazy a zároveň případně dosáhnout dalšího propuštění rukojmí.

Požádali Zamira a IDF, aby předložili plán pro takový scénář. Tento plán byl schválen vládou, přičemž Katz a náčelník IDF jej označili jako Operace Gideonovy vozy II.

V rámci tohoto plánu se IDF zaměří na tři hlavní body:

Za prvé, usnadní evakuaci téměř 1 milionu obyvatel města Gaza do jižní části pásma Gazy, především do humanitární zóny al-Mawasi nebo jiných přilehlých bezpečných zón.

Za druhé, po významné evakuaci civilistů začne IDF převzetí města Gaza, zaměřené na oblasti, o nichž bezpečnostní složky věří, že jsou bez izraelských rukojmí. Kampaň bude zahrnovat dobytí území a rozebrání infrastruktury Hamásu, což pravděpodobně povede k rozsáhlé demolici stávajících staveb ve městě.

Třetím bodem by bylo rozšíření humanitární infrastruktury v jižní části pásma Gazy, včetně lepšího přístupu k polním nemocnicím zřízeným Spojenými arabskými emiráty a dalšími zeměmi. Mohlo by to zahrnovat i kontroverzní „stanové městečko“, které si představuje ministr obrany Katz a které by navzdory mezinárodnímu pobouření zlepšilo životní podmínky desítek tisíc Palestinců, kteří v současné době žijí v jižní části Gazy v minimálních přístřešcích.

Rozsáhlá pozemní operace v Gaze by byla prováděna metodicky a pomalu, aby se minimalizovalo riziko pro rukojmí a zvýšil tlak na Hamás v naději, že se podaří dosáhnout dohody o propuštění většiny nebo všech zbývajících rukojmí.

Předpokládá se, že jakmile Hamás uvědomí, že ztratil politickou kontrolu nad většinou obyvatel Gazy, a bude svědkem zničení poslední velké městské oblasti, která nebyla zasažena boji, pochopí, že jeho čas vypršel, a ve snaze zachránit si život souhlasí s dohodou o rukojmích výměnou za vyhnanství zbývajících militantů Hamásu nad většinou obyvatel Gazy, a jak bude svědkem zničení poslední velké městské oblasti nedotčené boji, pochopí, že jeho čas vypršel, a ve snaze zachránit si život souhlasí s dohodou o rukojmích výměnou za vyhnanství zbývajících militantů Hamásu.

Boje v Gaze budou podle očekávání trvat od dvou do více než šesti měsíců, v závislosti na tom, jak pevně je Hamas v městě zakořeněn a jak aktivně se zapojuje do ozbrojeného konfliktu s jednotkami IDF.

Pokud Hamas bude i po porážce v Gaze pokračovat v boji, IDF se zaměří na centrální tábory, zejména Nuseirat, Bureij, Deir al-Balah a Mughazi. IDF již začala vyvíjet tlak na Hamás v těchto oblastech a povzbuzuje palestinské obyvatele, aby se přesunuli na jih.

Převzetí centrálních táborů by mělo trvat přibližně stejně dlouho jako dobytí města Gaza, zejména proto, že Zamir chce zabránit vyčerpání záložních vojáků.

Izraelským poválečným cílem pro Gazu je enkláva bez Hamásu a dalších palestinských militantních frakcí, což pro izraelskou vládu zahrnuje i Palestinskou samosprávu. Upřednostňuje zřízení civilní správy, která by byla rekrutována na místní úrovni a řízena za přispění Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie.

Podle tohoto plánu by se Spojené arabské emiráty a Saúdské království také významně podílely na rekonstrukčních pracích a zavedení nového vzdělávacího systému.

Izrael také upřednostňuje spolupráci s perskými státy a organizacemi podporovanými USA s cílem zvýšit humanitární pomoc během války i po ní, protože považuje OSN a její přidružené nevládní organizace za příliš kompromitované kvůli jejich problematickým vztahům s Hamasem v průběhu let.

Obnovené úsilí o dosažení dohody o propuštění rukojmích a příměří se v poslední době začíná rýsovat, zejména pod vedením Egypta, který nechce, aby Izrael provedl úplné převzetí Gazy, i když Izrael souhlasí s tím, že se vyvaruje úplné okupace.

Nedávný egyptský návrh požadoval propuštění 10 živých a 18 zemřelých rukojmích na začátku 60denního příměří. Hamas tvrdil, že s dohodou souhlasí, ale jeho souhlas přišel ihned poté, co Netanjahu prohlásil, že již nebude souhlasit s částečným propuštěním rukojmích a bude uvažovat pouze o komplexní dohodě o propuštění všech zbývajících rukojmích, živých i mrtvých, najednou. Předpokládá se, že Hamas mohl návrh přijmout po Netanjahuově oznámení, protože věděl, že jej odmítne, a tím mu způsobí další politické dopady doma.

Obnovení rozsáhlých bojů v Gaze a centrálních táborech představuje pro rukojmí značné riziko, jak sám Zamir vyjádřil během nedělní návštěvy námořní základny v Haifě.

Údajně řekl: „Na stole je dohoda, vylepšený Witkoffův plán. Je třeba ji přijmout. IDF stanovila podmínky pro dohodu o rukojmích; nyní je to v rukou Netanjahua. Životy zajatců v okupovaném městě Gaza jsou vystaveny velkému riziku.“

Navzdory tomuto prohlášení IDF začala přesouvat své síly v Gaze, aby se připravila na dobytí města Gaza, včetně zahájení některých leteckých útoků v rámci města Gaza a jeho okolí.

Netanjahu se zdá, že sleduje dva cíle současně: porážku Hamásu jako vládní a vojenské síly v Gaze a propuštění zbývajících rukojmí. Věří, že vyvinutí dostatečného tlaku spolu s odstraněním civilního obyvatelstva jako lidských štítů by mohlo vést k rozpadu Hamásu a přijetí podmínek kapitulace, včetně propuštění zbývajících rukojmí.

Otázkou, před kterou stojí IDF, je, jak provést operaci tak, aby vyvinula tlak na Hamás, aby souhlasil s těmito podmínkami, aniž by se příliš zvýšilo riziko pro rukojmí.