Íránská odveta, první den, 13. 7. 2025

13. červen

V reakci na izraelské útoky íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí prohlásil, že Izrael „vyhlásil Íránu válku“ a slíbil „tvrdou odvetu“. Následně nejmenovaný íránský vysoký vojenský velitel pohrozil, že Írán zaútočí na americké základny na Blízkém východě.

V první vlně odvetných útoků Írán vypálil přibližně 100 raket a v následující vlně desítky dalších. Írán rovněž vyslal na Izrael více než 100 dronů. Íránské rakety zasáhly Tel Aviv, včetně vojenského komplexu ve čtvrti ha-Kirja. V jordánském hlavním městě Ammánu byly spuštěny sirény. Na sestřelování dronů se podílelo jordánské královské letectvo a izraelské letectvo, které sestřelovalo drony nad Sýrií či Saúdskou Arábií. Podle izraelských představitelů se na zachycování íránských balistických raket podílely i Spojené státy. Jeden ze sestřelených dronů dopadl na dům a zranil tři osoby v jordánském Irbidu. Izraelské obranné síly odhadují, že Írán vypálil ve dvou vlnách přibližně 150 balistických raket.

Zásah Tel Avivu íránskou raketou

Jiné údaje tvrdí, že Írán vypálil toho prvního dne dvě salvy raket v počtu 83 kusů a cca 115 dronů. Dron nepronikl nad Izrael ani jeden. Protiraketová obrana střely filtrovala a ty, které měly dopadnout mimo obydlené oblasti, neřešila. S ostatními vedla boj a nakonec jich na území Izraele první den dopadlo pět. Z raket, které dopadly na izraelské území, potom byly tři do civilních oblastí a dvě do vojenských oblastí. Další škody potom způsobily dopady trosek raket po jejich zásahu protiraketovou obranou.

Tato čísla jsou od pana Lukáše Visingra, mám tedy tendenci věřit, že jsou reálnější.

Jemenští Hútíové zasáhli Hebron na Západním břehu Jordánu a zranili pět Palestinců. Izraelská zdravotnická záchranná služba Magen David Adom oznámila, že bylo zraněno nejméně 63 Izraelců – jeden kriticky, jeden vážně, osm lehce a zbytek mírně. Mezi zraněnými bylo sedm vojáků, kteří utrpěli lehká zranění.

Televizní stanice Al-Džazíra informovala, že někteří izraelští Arabové nebyli puštěni do protileteckých krytů. Jestli je to pravda, je něco v Izraeli špatně.

Zásah Hebronu na Západním břehu raketou odpálenou Hutíi z Jemenu

Dále se podíváme na nasazené Íránské zbraně, jejich základní parametry, a proběhneme i celou válku den po dni, ale ne tak podrobně jako tento první den.

Raketový a dronový útok Íránu.

Po dvou předchozích tvrdých střetech bylo jasné, že Írán bude reagovat. Odhady možností byly různé. Vědělo se, že ledacos vystřílel v prvních střetech. Vědělo se, že jeho možnosti vyrábět rakety jsou omezené – v Parčíně byly zničeny výrobny raketových tuhých pohonných hmot a rakety na kapalná paliva jsou takticky velmi těžkopádné.

Přesto se předpokládalo, že Írán má k dispozici cca 2 000 až 3 000 balistických raket a z toho 750 až 1 000 s doletem až do Izraele. Bylo považováno za možné, že Írán dokáže kompletovat až 50 raket měsíčně a tedy každý měsíc odkladu zvyšoval jeho možnosti. Hrozilo, že za dva roky by mohl mít až 8 000 raket a to by bylo hodně zlé.

Írán disponoval i 21 raketovými základnami s podzemními sily a kolem 350 mobilních odpalovacích zařízení. Mohl tedy rozložení sil pro odvetu diverzifikovat a ztížit jejich odhalení a ničení.

Byly identifikovány tyto použité střely:

Haj Qassem s doletem asi 1400 kilometrů s hlavicí těžkou 500 kilogramů je dvoustupňová a na tuhé pohonné hmoty. Je to vylepšená varianta rakety Qassem Bassir. Dle Íránu má být schopna proletět pokročilou protiraketovou obranou a zasáhnout s velkou přesností bodové cíle.

Rakety Haj Qassem na přepravnících, přehlídka

Další raketou byl Kheibar Shekan-1 a Kheibar Shekan-2

Jde o raketu na tuhé pohonné raketové hmoty, dlouhou 11,4 metru, která má průměr 76 centimetrů a váží 6,3 tuny s 550 kilogramovou hlavicí. Lze ji odpalovat z několika druhů odpalovacích zařízení, mobilních i stacionárních, je relativně malá a její hlavice má být schopna manévrování, aby snadněji překonala protiraketovou obranu. Zlé je, že ji lze zamaskovat i s odpalovacím zařízením na civilní návěs a z něj i odpálit. Hlavice při dopadu má mít rychlost Mach 2 až 3. Typy se od sebe liší jen v detailech a v rychlosti, za jaký čas je lze odpálit, a mají dolet 1450 kilometrů.

Kheibar Shekan na mobilní odpalovací rampě

A nyní trochu blízkovýchodní barvitosti. „Kheibar“ odkazuje na pevnost poblíž Medíny, nesla název Chaibar. Ta byla osídlena Židy a v roce 628 n. l. byla napadena a dobyta muslimy pod vedením samotného proroka Mohameda. „Shekan“ znamená „ničitel“ nebo „lámač“. Parafrázovat to lze jako „Ničitel židů“…

Rakety řady Ghadr. Je to mutace zastaralé rakety Šaháb-3. Je dvoustupňová, přičemž první stupeň je na kapalné raketové pohonné hmoty a druhý na tuhá paliva. Dolet je uváděn 1800 až 2 000 kilometrů, ale Írán tvrdí, že je 3 000 kilometrů. Střela byla kompletně vyrobena v Íránu v přísně tajném komplexu raketového průmyslu Hemmat.

Tato střela se vyrábí ve třech typech: Ghadr S s doletem 1 350 km, Ghadr H s doletem 1 650 km a Ghadr F s doletem 1 950 km. Potom existuje řada střel Ghadr-110 nesoucí hlavici o hmotnosti od 650 kg do 1 000 kg, kterou nese i Ghadr F. Má také délku 15,5 až 16,58 metrů s celkovou hmotností 15 až 17,48 tun, přičemž základní model je o dvě tuny těžší ve srovnání se Šahab-3.

Je to strašný mišmaš… Asi to dává smysl jako matení…

Raketa řady Ghadr při odpalu

Ke slovu přišly i střely řady Emad, která může nést 750 kg užitečného zatížení na vzdálenost 1 700 km s přesností zásahu cíle 10 m. Používá novou konstrukci koncového kužele, což ji odlišuje od předchůdce rakety Šahab-3.

Obrázek ukazuje skupinu odpalovacích zařízení raket Emad připravenou pro salvovou palbu.

Střelu představil 11. října 2015 velitel raketových sil Íránu. Raketa Emad je vybavena nově navrženým návratovým modulem s pokročilejším naváděcím a řídicím systémem, což z ní činí první íránskou raketu s přesným naváděním IRBM. Současně je vybavena prostředky pro manévrování při sestupné části dráhy letu.

Další identifikovaná raketa byla střela Fattah. Přiznám se, že se mi nepodařilo přesně zjistit jaká, Írán publikoval nemálo zpráv a objevil jsem označení Fatah a Fatah-2. Jak to je, ví jen nějaký ajatolláh. V roce 2023 ji představil Amir Ali Hajizadeh, velitel leteckých sil Íránských revolučních gard. Řekl, cituji: „Přesně naváděná hypersonická střela Fattah má dolet 1400 km a je schopna proniknout všemi obrannými štíty,…“

Íránská státní média zveřejnila fotografie rakety s názvem Fattah na ceremoniálu, kterého se zúčastnil prezident Ebrahim Raisi a velitelé elitních Íránských revolučních gard. Fattah (doslova „otvírák“) byl pojmenován samotným vůdcem islámské revoluce, ajatolláhem Sajjidem Alím Chameneím.

Na druhou stranu prokázal, že je trochu mimo, protože řekl, cituji: „Dokáže obejít nejmodernější protiraketové systémy Spojených států a sionistického režimu, včetně izraelského systému Iron Dome“.

Jelikož Iron Dome je určen proti hrozbám krátkého dosahu, a tedy taková střela není jeho cílem. Přesto prokazatelně jednu balistickou raketu Iron Dome zasáhl nebo aspoň to co zní zbylo po zásahu jinou antiraketou.

Írán tvrdí, že Fattah má rychlost 14 Mach a dolet 1400 kilometrů. Nic více jsem nezjistil, ale existují fotky obou možných variant.

Balistická raketa Fattah

A níže je balistická raketa Fattah-2.

Zde bych jen dodal, že pokud je to pravda, má Izrael do budoucnosti opravdu velký problém.

Írán dále oznámil, že použil i balistické střely na tuhá paliva řady Sejjil.

Raketa Sejjil 1 na mobilní odpalovací rampě

Tyto střely jsou vyvíjeny dlouhodobě a nahrazovaly postupně rakety Šaháb na tuhá paliva. Moc se o nich neví, a navíc Írán mlží a mlží.

Celkově v této řadě mají být tři typy:

Sejjil-1: dvoustupňová střela země-země na tuhé palivo vyrobená Íránem s údajným doletem 2 400 km. Úspěšný zkušební start se uskutečnil 13. listopadu 2008. Je-li to pravda, umožní jí dostřel zasáhnout cíle v Izraeli a jihovýchodní Evropě.

Sejjil-2: Podle organizace CSIS Missile Threat není jasné, zda existuje nezávislá varianta Sejjil-2, nebo zda je název pouze odkazem Íránu na testování původní rakety v roce 2009.

Sejjil-3: Podle CSIS Missile Threat nepotvrzené zprávy o vývoji rakety Sejjil-3 uvádějí, že by měla mít údajně tři stupně, maximální dolet 4 000 km a startovací hmotnost 38 000 kg.

Nosnost bývá uváděna v rozsahu 500 až 1500 kilogramů. Izrael potvrdil, že skutečně byla nasazena, identifikovali jeden kus, a byla zničena antiraketou. Její trosky potom po dopadu způsobily menší škody.

Zde je fotografie při odpalu z mobilní odpalovací rampy – raketa Khorramshahr.

Jako poslední byla údajně nasazena i střela na kapalné pohonné hmoty. Khorramšahr-4, pojmenovaná po městě Khorramšahr v Íránu. Je to balistická střela středního doletu, kterou Írán otestoval v lednu 2017. S doletem mezi 1 000 a 2 000 km může nést hlavici o hmotnosti 1 800 kg.

Celkově bylo postupně oznámeno pět variant postupně číslovaných. Uvedený dolet pokrývá cíle v Izraeli, Egyptě a Saúdské Arábii a členské státy NATO, Rumunsko, Bulharsko a Řecko, pokud by byly odpáleny ze západního Íránu. Na Turecko by asi Írán rakety neposlal.

Brigádní generál Amir Ali Hajizadeh, velitel vzdušných sil Islámských revolučních gard, uvedl, že Khorramshahr je raketa s možností použití více hlavic.

Raketa Khorramshahr-4 byla představena 25. května 2023. Nová varianta má údajně dolet 2 000 km s hlavicí o hmotnosti 1 500 kg. Má pokročilejší motor, který využívá hypergolické palivo, jež lze v nádržích skladovat po celé roky, což zkracuje dobu přípravy na start na 12 minut. Nové palivo vyžaduje menší nádrže, čímž se délka těla rakety zkrátila na přibližně 13 m, přičemž hlavice prodlužuje délku střely o přibližně 4 m. Má trup draku vyrobený z kompozitních materiálů a navigační systém ve střední fázi, který jí umožňuje korigovat kurz mimo atmosféru, takže není závislá na terminálním navádění, které může být narušeno systémy elektronického boje.

Takže, nyní máte přehled, co vše s raketovým pohonem Írán na Izrael poslal. Byla to pestrá směsice všeho možného a asi to byl slušný logisticko-operační oříšek. Ale Írán i přes těžký šok a zabití klíčových osobností ozbrojených sil vytrvale bojoval touto cestou do posledního dne.

A nyní to doplním o dnes moderní bojový prostředek – o drony.

I zde to byla pestrá směsice a posílaly je jak složky íránských ozbrojených sil, tak i různé proíránské milice.

Shaned-107

O tom, co vlastně tento dron umí, existují informace pouze z íránské strany a je dobré je brát s rezervou, ale některé charakteristiky odhadovat lze. Wikipedie uvádí, že jeho existence byla odhalena již v roce 2024, a dle zveřejněných zpráv by měl mít délku 2,5 metru a rozpětí křídel kolem 3 metrů, zatímco dosah má být 1 500 kilometrů, což stačí z Íránu do Izraele.

Známá není ani hmotnost hlavice, jakou dron unese. Některé zdroje uvádí, že vzhledem k dlouhému dosahu a tvaru nebude veliká, ale existuje i nejspíše značně přestřelený údaj 100 kilogramů. Je jasné, že bude mít Shahed-107 inerciální navádění, neboť je na něm i měřič rychlosti letu, a pravděpodobně využívá satelitní navádění. Některé zdroje také mluví o možnosti řízení operátorem a přenosu obrazu, což lze použít i k průzkumu.

Shahed-136,

velmi sofistikovaný dron dlouhého doletu. Nosnost je 50 kilogramů, dolet uváděn až 2500 kilometrů při cestovní rychlosti 185km/hod. Naváděn multifunkčně údajně i pomocí umělé inteligence. Je široce využívám Ruskou federací proti Ukrajině.

Zde toho fešáka máte v letu. Je to vyzkoušený a velmi nebezpečný prostředek.

Shahed 238

Bývá nazýván zabiják radarů. Je dost podobný předchozímu prostředku, ale proudový pohon a hlavice mimo váhu 50 kilogramů má senzory, které jej navedou přímo na radar, pokud je tento v provozu. To by mohlo ochromit fungování protivzdušné obrany nepřítele, protože jsou takové radary drahé a nedají se snadno nahradit.

Má mít mít dosah kolem 1 000 kilometrů, ale nejde o oficiálně potvrzené informace, přičemž nejsou známé ani další parametry. Vyskytlo se i podezření, že dron pohání motor z Česka, ale podle všeho se jedná o kopii, kterou již v minulosti Íránci použili.

Dron má přitom i několik nevýhod. Je výrazně dražší než vrtulové varianty, takže ho nejspíše nelze vyrábět tak masově, případně by to bylo drahé.

I když je rychlejší, minimálně pro některé zbraně by mohl být snazším cílem než dron vrtulový – jedná se hlavně o protiletadlové střely s tepelným naváděním. Proudový motor totiž produkuje mnohem více tepla, na něž se tyto střely mohou snadno zaměřit.

Myslím si, že je to, když už nic, velmi elegantní bojový prostředek.

Protiizraelský dron Arash-2

Írán tvrdí, že jde o dron konstruovaný přímo proti Státu Izrael. Přímo se uvádí, že je určen pro útoky na Tel Aviv a Haifu. Má dolet 2 000 km a unese 150 kilogramů výzbroje. Jako vždy je tu zmatek, existuje prý verze s proudovým motorem označená jako Kian a ta má unést až 240 kilo zbraní. Jsou to Íránci – mlží.

Zde je velmi hezká fotografie v letu, asi právě odstartoval. Odpaluje se z pozemních mobilních zařízeních, ty jich uvezou a odpálí 5 kusů. Všimněte si pomocného raketového motoru, co jej vystřelí z výmetného zařízení.

Jde-li o proíránské milice, byl identifikován opakovaný pokus použít drony Shahed-101 vypouštěné z Íráku.

Jde o starší výrobek, použitý Ázerbájdžánem proti Arménii, používá ho Hizballáh a používá ho Ruská federace. Mají ho Hútíové i proíránské milice v Iráku.

Více se mu věnovat nebudu, vše ukazuje výše umístěný obrázek.

Co závěrem k tomu, co použil v rámci odvety Írán?

Drony – celkově jich bylo vypuštěno více než 1050 kusů. 609 kusů jich vyvolalo poplach v izraelském vzdušném prostoru. Jen 11 jich nebylo sestřeleno. Škody, které způsobily, Izrael nespecifikoval – ztratily se ve škodách způsobených raketami, často byly oboje zbraně používány na stejný cíl.

Rakety – celkově jich bylo v 38 salvách vypáleno na Izrael 591, ale našel jsem i údaj, že jich bylo 631. Nejvíce jich bylo vypáleno 16.6. až 128 kusů a nejméně 22.6. až 5 kusů. Díky nepřekvapivě efektivní protiraketové obraně Izraele a jeho spojenců jich do Izraele dopadlo 35 kusů do civilních oblastí civilní kritické infrastruktury a 15 do vojenských prostorů. U armády větší škody nevznikly, ale v civilním sektoru zabily rakety a trosky sestřelených raket 29 lidí, zničily asi 75 budov na demolici. Asi 2000 budov bylo v různém rozsahu poškozeno a 3 500 lidí v různé míře zraněno.

Jelikož mi to pod rukama bobtná, v další části se podíváme na to, čím se Izrael a jeho spojenci bránili. Až potom se vrátím k válce den po dni.