Přeživší holocaustu říkají, že záběry vyhladovělých rukojmích v Gaze jim připomněly strašlivé vzpomínky na jejich vlastní pobyt v nacistických táborech.

Od: JNS, 3. srpna 2025

Po zveřejnění nových záběrů izraelských rukojmích Evyatara Davida a Roma Breslavského v zajetí v Gaze Mezinárodní pochod živých opět vyzývá k okamžitému propuštění všech rukojmích.

Přeživší holocaustu, kteří se v dubnu zúčastnili pochodu March of the Living (MOTL) a kráčeli po boku osvobozených rukojmích a přeživších masakru ze 7. října 2023, pocítili nutnost sdílet svou úzkost a hlubokou solidaritu s těmi, kteří jsou stále drženi v zajetí.

Přeživší holocaustu Naftali Fürst řekl:

„S těžkým srdcem jsem sledoval bolestivé záběry našich zajatých synů, které byly zveřejněny v posledních dnech. Vyhublá tváře a křehká těla Roma a Evyatara, držené krutými teroristy Hamásu a Islámského džihádu v Gaze, mě vracejí o desítky let zpět. Přežil jsem Osvětim a Buchenwald. Znám hlad zblízka. V táborech jsme dostávali příděly chleba a vodové polévky. Byli jsme tak hladoví, že jsme jedli i trávu, když jsme ji našli. Pamatuji si to ponížení – úplné zbavení lidské důstojnosti. Znám strach, hrůzu.“

Fürst vzpomíná, jak se cítil, když sledoval propuštění rukojmího Eliho Sharabiho 8. února.

„Když byl Eli Sharabi propuštěn ze zajetí, byl jsem hluboce otřesen. Vybavilo se mi, jak jsem vypadal, když mě osvobodili z Buchenwaldu. Když jsem se s Elim setkal v Polsku během Pochodu živých v den památky holocaustu, nemohl jsem zadržet slzy. Objal jsem ho a řekl mu, že jsem byl osvobozen po 1033 dnech. Nemuseli jsme mluvit. Rozuměli jsme si.“

Fürst dodal:

„Když jsme hrdě stáli – 80 přeživších holocaustu v čele Pochodu živých, 80 let po osvobození z táborů – objali jsme přeživší zajatce a řekli jim: je tu útěcha, je tu naděje. My, přeživší holocaustu, jsme živým důkazem, že po pekle lze znovu vybudovat život, dokonce i šťastný život. Ale nemůžeme začít s tímto procesem obnovy, dokud se všichni nevrátí domů – živí rukojmí i padlí. Mlčení je morální skvrnou. Musíme křičet a udělat vše, co je v našich silách, abychom je rychle přivedli zpět.“

„Druhý holocaust“

Přeživší holocaustu Dvora Weinsteinová řekla:

„Pro mě byl 7. říjen druhým holocaustem. Když jsem viděla hořící domy v Be’eri, viděla jsem sama sebe – pětiletou holčičku – jak sleduji, jak hoří můj domov. Čtyři roky jsem hladověla. Když jsem viděla fotku Evyatara – kost a kůže – nemohla jsem dýchat; bolelo to tak, že jsem cítila tlak na hrudi.“

Dodala:

„Neměli jsme žádnou naději, že nás někdo přijde zachránit. Přežila jsem jen proto, že mi matka každý den říkala, že musím žít, abych se dostala do Izraele. Naši rukojmí mají naději – naději, že je přijde zachránit IDF, že je zachráníme my. Musíme je přivést domů, než bude příliš pozdě.“

Přeživší holocaustu Sarah Weinsteinová řekla:

„Nikdy nezapomenu na ten hlad. Tři a půl roku – malá holčička v lese, umírající hlady. Fotografie našich rukojmích, které byly zveřejněny, mě vracejí do toho lesa, k malé holčičce, kterou jsem kdysi byla. Přežila jsem to nejhorší; moje matka byla zavražděna před mýma očima a můj otec byl zabit krátce poté. Navzdory strašlivé zimě a neustálému hladu jsem přežila. Přežila jsem.“

Dodala:

„Mé srdce je s rukojmími a jejich rodinami a modlím se za jejich bezpečný návrat. Teprve až budou všichni doma, začneme se z toho, co se stalo, zotavovat. Já a moji spolupřeživší z holocaustu tam budeme, abychom rukojmí objali a podpořili je.“

Přeživší holocaustu Israel Shaked, který přežil holocaust v Maďarsku a byl deportován do brutálního tábora Mauthausen v Rakousku, odkud byl nakonec osvobozen, byl také otřesen těmito záběry.

„Byl jsem vystaven děsivým pohledům na rukojmí v Gaze. Jejich těla jsou bolestivě hubená – téměř jako Muselmänner – jejich oči jsou vyděšené a prázdné, jejich tváře poznamenané zoufalstvím a beznadějí,“ řekl.

„Tyto obrazy mě vracejí do těch temných dnů – do pekla, hladu a strachu.“

Revital Yakin Krakovsky, zástupce generálního ředitele Mezinárodního pochodu živých, řekla:

„Srdcervoucí obrazy našich rukojmích v Gaze jsou pro přeživší holocaustu velmi traumatizující a okamžitě je vracejí o 80 let zpět do jejich vzpomínek. Holocaust byl jedinečný – ale není pochyb o tom, že rukojmí v Gaze snášejí nesnesitelné podmínky, z nichž některé připomínají to, co zažili přeživší holocaustu. Hlad je hlad. Teror je teror. A antisemitismus, který stojí za zločiny nacistů a Hamásu, zůstává nezměněn.“

Závěr svého projevu uzavřela slovy:

„Na pochodu March of the Living v dubnu loňského roku šli přeživší holocaustu bok po boku s přeživšími zajetí. Vazba mezi nimi je hluboká – rozumějí si navzájem pohledem. Nemusí vysvětlovat utrpení ani ho definovat slovy – prostě ho cítí. Přeživší jako Naftali, Sarah, Dvora a Israel nás učí, že je možné se zotavit. Ale dokud se rukojmí nevrátí, nemůžeme zahájit dlouhý proces uzdravování, který nás čeká – jako jednotlivce i jako společnost.“