Hamas slíbil osvobodit „Palestinu“. Místo toho zotročil Gazu. Jaké osvobozenecký hnutí obrátí své zbraně proti vlastním civilistům v okamžiku, kdy ustoupí vnější hrozba? Názor…

Autor: Amine Ayoub 15. října 2025, 15:39

Gaza se hroutí pod tíhou svých vlastních rozporů. Jen několik dní po stažení izraelských vojsk z klíčových oblastí vypukly zuřivé boje mezi silami Hamásu a klanem Dughmush, jednou z nejmocnějších ozbrojených rodin v Gaze. Ulice města Gaza se otřásaly střelbou, civilisté prchali a bojovníci Hamásu pronásledovali své rivaly dům od domu. Představitelé se snažili situaci bagatelizovat a označili ji za pouhý „incident z pomsty“. Není tomu tak. Je to začátek vnitřního rozpadu Gazy.

To, čeho je svět svědkem, není nová válka, ale pomalý rozpad neúspěšného politického projektu. Hamás vybudoval svou vládu na teroru a zastrašování, nikoli na správě věcí veřejných. Vytvořil společnost, kde moc pocházela ze zbraní, nikoli z volebních uren. Nyní se tytéž zbraně obrací dovnitř. Sedmnáct let Hamás sliboval osvobození „Palestiny“. Místo toho zotročil Gazu.

Současné násilí odhaluje pravdu, kterou mnozí na Západě stále odmítají přiznat. Hamás nikdy nebyl vládním hnutím. Byla to milice maskující se jako vládní hnutí. Vybíral daně a mučil, pašoval a vydíral. Stavěl tunely a rakety místo silnic a nemocnic. Udržoval si moc pomocí strachu a propagandy, přičemž využíval obyvatelstvo Gazy jako lidské štíty a vyjednávací prostředky.

Když se izraelské síly stáhly, křehká struktura kontroly Hamásu se začala rozpadat. Klan Dughmush, jehož ozbrojené sítě dlouho fungovaly jako jakási paralelní autorita, je pouze prvním, kdo režim napadl. Desítky lidí byly zabity v pouličních bojích. Rodiny byly opět vysídleny. A přesto mezinárodní společenství stále předstírá, že se jedná o dočasný výkyv, nešťastnou epizodu v „poválečné obnově“ Gazy.

Není tomu tak. Je to logický konec vlády Hamásu.

Diplomaté a komentátoři nás po léta ujišťovali, že pokud Izrael pouze uvolní blokádu a bude s Hamasem jednat jako s politickým partnerem, nastane umírněnost. To se nikdy nestalo. Hnutí se s mocí nezmírnilo, ale metastázovalo. Gaza pod vládou Hamasu se stala teokratickou pevností, kde je potlačován disent a odměňován fanatismus. Svět doufal, že odpovědnost zmírní ideologii. Nestalo se tak. Ideologie naopak pohltila odpovědnost.

Dnes, když si rivalské frakce vyměňují palbu, je západní narativ o Gaze v troskách. Ti, kdo tvrdili, že Hamas může přinést stabilitu, nyní čelí kruté realitě: společnost ovládaná strachem se nevyhnutelně sama pohltí, jakmile tento strach ztratí směr. Hamas nemůže řídit civilní správu, protože to nikdy nechtěl. Jeho posláním nebylo vládnout, ale bojovat – i kdyby to znamenalo bojovat proti vlastnímu lidu.

Scény z Gazy jsou důkazem, že varování Izraele nebyla paranoia, ale prozíravost. Izraelští představitelé opakovaně tvrdili, že jakákoli „nezávislá Gaza“ pod vládou Hamásu skončí chaosem. Málokdo je poslouchal. Mnozí v Evropě stále považovali Hamás za produkt okupace, za nepochopené hnutí, s nímž lze rozumně jednat. Ale jaké osvobozenecké hnutí obrátí své zbraně proti vlastním civilistům v okamžiku, kdy vnější hrozba ustoupí?

Nepříjemnou pravdou je, že problémem není přítomnost Izraele, ale existence Hamásu. Utrpení Gazy není vnuceno zvenčí, ale je vytvářeno zevnitř. Po léta západní pomoc pomáhala udržovat vliv Hamásu tím, že s režimem zacházela jako s prostředníkem humanitární pomoci. Výsledek je zřejmý: zakořeněná tyranie, která se živí stejnou mezinárodní sympatií, kterou sama využívá.

Pád Gazy do občanské války by měl ukončit iluzi, že je Hamás nepostradatelný. Není. Je nahraditelný a musí být nahrazen, má-li Gaza mít někdy budoucnost. Otázkou je, zda má svět odvahu to říci. Washington to již ví, i když to šeptá za zavřenými dveřmi. Hamás zůstává u moci jen proto, že nikdo dosud nenabídl alternativu. Ale „dočasná“ ujednání na Blízkém východě mají tendenci se stát trvalými katastrofami.

Kritici Izraele budou mít potíže vysvětlit tuto situaci. Trvali na tom, že problém spočívá v izraelské politice, v blokádě, v nedostatku jednání. Nyní však, bez přítomnosti izraelských vojsk, se Gaza rozpadá.

Nejde o okupaci, ale o sebedestrukci. A potvrzuje to, co Izrael tvrdil po celou dobu: že mír nemůže vyrůst na půdě fanatismu.

Amine Ayoub, člen Middle East Forum, je politický analytik a spisovatel působící v Maroku. Sledujte ho na X: @amineayoubx