Na cestě ke své první návštěvě Libanonu papež Leo XIV. zdůraznil, že pro vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu je nezbytné založení palestinského státu, a pochválil Turecko.

Od: Israel National News 30. listopadu 2025, 20:28

Papež Lev XIV. přicestoval v neděli do Bejrútu, kde zahájil návštěvu, kterou Vatikán označil za klíčový moment pro zemi potýkající se s hospodářskou krizí a sociálními napětími. Libanonský prezident Joseph Aoun přivítal papeže na mezinárodním letišti Rafic Hariri, kde se shromáždily davy lidí, zatímco se papež připravoval na řešení naléhavých regionálních problémů.

V projevu krátce po svém příletu papež vyzval libanonský lid, aby i přes nejistotu zůstal „mírotvůrcem“, a pochválil Libanon jako zemi, která je stále schopná obnovy a soužití. Jeho výzva odrážela poselství Vatikánu, že země si zachovává zásadní roli jako místo setkávání kultur a náboženství.

V rozhovoru s novináři na palubě papežského letadla z Turecka papež jasně uvedl, že klíčovou cestou k regionální stabilitě zůstává vytvoření palestinského státu. „Jediným řešením,“ řekl, „musí být palestinský stát. Všichni víme, že Izrael v tuto chvíli toto řešení stále nepřijímá, ale my ho považujeme za jediné možné.“ Dodal, že Vatikán se snaží působit jako zprostředkovatel, a poznamenal: „Jsme také přátelé Izraele a snažíme se být zprostředkovatelem mezi oběma stranami, který by jim mohl pomoci najít řešení spravedlivé pro všechny.“

Během krátkého rozhovoru na palubě letadla papež řekl, že během své návštěvy Turecka diskutoval s tureckým prezidentem Tayyipem Erdoganem o hlavních regionálních konfliktech a zdůraznil potenciál Ankary pomoci při prosazování mírových snah.

Po příletu do Bejrútu papež oslovil libanonské civilní a náboženské vůdce a podal rozsáhlou reflexi o poslání míru v zemi, která je poznamenána útrapami, ale vyznačuje se odolností. Libanon popsal jako národ, který „se nevzdává“, a vyzval jeho vůdce, aby upřednostnili snahu o mír před vším ostatním.

Zdůraznil schopnost Libanonců znovu povstat i přes opakované zkoušky a označil odolnost za nezbytnou ctnost pro ty, kteří se zavázali budovat mír. Papež povzbudil představitele, aby mluvili „jazykem naděje“, a připomněl jim, že rozmanitá libanonská společnost je již dlouho udržována pouty náklonnosti, vytrvalosti a ochoty začít znovu.

Papež zdůraznil smíření jako nezbytný krok k trvalému míru a poznamenal, že rány – osobní i národní – se nemohou zahojit bez upřímné snahy čelit vzpomínkám a společně hledat pravdu. Mír, řekl, znamená „vědět, jak žít společně, ve společenství“, a vyžaduje instituce, které staví společné dobro nad individuální zájmy.

Zdůraznil také potřebu podporovat mladé lidi a zabránit pokračujícímu exodu způsobenému nejistotou a těžkostmi, přičemž trval na tom, že ti, kteří si přejí zůstat ve své vlasti, by tak měli mít možnost učinit bezpečně a důstojně. Ženy, řekl, hrají jedinečnou roli při budování míru, posilování vazeb, které udržují společenský život a obnovu.

Papež se opřel o kulturní dědictví Libanonu a na závěr připomněl lásku tohoto národa k hudbě a popsal mír jako pohyb harmonie vedený božskou láskou. Vyjádřil naději, že tento duch bude i nadále utvářet způsob, jakým Libanonci žijí společně v zemi, „kterou Bůh hluboce miluje a nadále žehná“.