7 komentářů

1. 

   Jaromír Vykoukal

   2. 3. 2026

   Odpovědět

   Myslím si, že Írán si udrží jak své politické zřízení tak i ambice v oblasti jaderného a raketového vyzbrojování. Jen leteckými údery se země s více než 90 miliony lidí nedá donutit k vysloveně zásadní změně. Navíc si myslím, že náhradníci co by mohli zemi vést jsou ještě horší než ti co jsou mrtví. A rád bych aby se vzalo potaz, kde se vůbec silou za posleních 30 let podařilo něco změnit - Sýrie, Lybie, Afganistan. Mě osobně třeba Saudové připadají stejně fundamentální jako ajatolláhové, jen se tváří, že západ a Izrael jsou ochotni tolerovat. Takže upřímně - nic moc si toho od probíhající války neslibuji.

• 

  Daniel Žingor

  2. 3. 2026

  Odpovědět

  To jsou myslím klíčové otázky... Saudové, Katar, Sýrie, Turecko, jako mírotvůrci a garanti míru... ještě k tomu připojíme Rusko a bude ten obrázek kompeltní... Jak daleko se dostanou k Izraeli? Co bude po Trumpovi? Co, nebo kdo, vyplní ten prostor v Íránu? Jedna věc je asi jasná - bezprostřední ohrožení Izraele/Blízkého východu/světa íránskou teroristickou osou bude výrazně oslabeno, když ne eliminováno. Na jak dlouho? Myslím, že to asi ani nemůže být tou otázkou na dnes - jedná se o bezprostřední hrozbu, kterou bylo nutné odvrátit teď hned a nefilozofovat moc dál. Že to bude mít dopady a konsekvence je jasné...

• 

  Andrija Buličič

  3. 3. 2026

  Odpovědět

  I po posledním bombardování jaderných zařízení bylo řečeno že hrozba byla eliminována, Trump dokonce navzdory odborníkům tvrdil, že iránský jaderný program byl zcela zničen. A po pár měsících je najednou zcela zničený jaderný program existenční hrozbou. Myslím že šance na dobrý konec tohoto jsou mizivé, bombardování samotné lidem trpícím v iránských vězeních nepomůže, jak psal Jaromír režim to nijak výrazně změnit nemusí a pokud skutečně padne, tak vzhledem k rozdělené společnosti v Iránu je pravděpodobnější Irácká cesta, což by eliminaci světového terorismu neznamenalo, spíše naopak.

• 

  Daniel Žingor

  3. 3. 2026

  Odpovědět

  No s tím já bych s části snad i souhlasil a v té druhé půlce mám otazníky... Nevíme přesně, jak to bude pokračovat a kudy se to bude ubírat - souhlas. Zničení jaderného programu a jeho potenciálu do budoucna - asi nesouhlas - souhlas v tom, co Trump tvrdil, nesouhlas v tom, že íránský jaderný/raketový/teroristický program byl dlouhodobé i přímé akutní nebezpečí pro Izrael a Netanjahu a Trump usoudili, že toto nebezpečí přesahuje riziko toho, kam se to může ubírat po jejich zásahu. Nejsem v jejich pantoflích, nemám jejich informace, ale s tím, co vím, bych s nimi souhlasil. Asi bych si zapolemizoval i trpícím lidem Íránu - to je jen jedna půlka pravdy - ta druhá je, že každý národ má vládu (nese si za ni zodpovědnost), jakou si zaslouží - to se týká stejně tak Íránu, jako nás, Ruska, USA či Izraele - tedy myšlenka "osvobození nevinných" XYZ (dosaď si kohokoli) je vždycky velmi ošajtlich, pokud se ten národ nechce osvobodit sám. No a nakonec to nejzásadnější - není možné dojít k trvalému míru kdekoli, pokud není jednáno s nenávistnou ideologií, která daný teroristický/diktátorský režim živí (bylo to tak s nacismem, komunismem...). No a tady je to to, na čem jsme se v některé s diskusí shodli s Jaromírem - je Saudská Arábie lepší? Je Katar lepší? Bude snad Turecko tím mírotvorcem? Velmi pravděpodobně ne. Jen nejsou tak přímou a bezprostřední hrozbou, jako právě v tento okamžik Írán.

• 

  Andrija Buličič

  3. 3. 2026

  Odpovědět

  Otazníky máme samozřejmě všichni, nejsme vševědoucí, jen těch precedensů kam akce tohoto typu vedou už je celkem dost. S tím utrpením je to celkem cynické tvrzení, v demokracii snad, ale v takovýchto režimech si lidé za své utrpení vážně mohou sami? Jinak s myšlenkou "osvobození nevinných" v komentáři právě polemizuji, jelikož bývá častým argumentem nejen křesťanů k ospravedlnění útoku.

• 

  Daniel Žingor

  4. 3. 2026

  Odpovědět

  Ano - precedentů je dost - proč by to rovna teď mělo být jinak - souhlas... Pro Izrael to ovšem není otázka precedentů válek jiných států, ale otázka jejich existence a v tomto ohledu se pramálo zajímá o to, kdo, kdy a jaké precedenty vytvořil, a proč by to právě je a právě v tomto klíčovém okamžiku, mělo nějak řídit a zrovna oni a teď by měli "platit" za předchozí blbosti někoho jiného. To následné tvrzení nemá s cynismem vůbec co dělat. Je to o tom, že ať se to v minulosti týkalo jakéhokoli, jakkoli zvráceného režimu a tento režim měl své krvavé oběti, odpovědnost za to neleží nikde jinde, než na státu/národu, kde tento zvrácený režim vznikl: Německo a nikdo jiný bylo zodpovědné za národní socialismus, který se tam dostal k moci. Nebylo to tak, že za to, že jsme my u nás implementovali reálný socialismus mohlo či může Rusko/SSSR - nikoli je to naše vlastní selhání a naše vlastní odpovědnost. Totéž platí o Rusku, "Palestině", Íránu... Naopak to, co může velmi nepravdivě a velmi nebezpečně někdy vyplývat z nevyřčeného obrazu, že tyranské státy jsou plné nevinných obětí (a ony reálně jsou), které čekají na vysvobození (což tak vůbec být nemusí) a jen jakmile padne ten zlý režim, tak ony samy zajistí nápravu a obrat k dobrému. Pokud tam není hluboké vědomí a poznání zodpovědnosti a spoluzodpovědnosti za to konané zlo, které se jejich jménem v jejich národě dělo, potom k žádné nápravě a obratu k dobrému nedojde. Naopak. A jsme toho svědky všude po světě.

2. 

   Petr Moravec

   1. 3. 2026

   Odpovědět

   To je ten rozdíl mezi americkou a izraelskou rozvědkou...USA pózuje loděmi, 90% práce odvádí Izrael, jak zpravodajsky, tak vzdušnými údery. Ale i tak díkybohu za to. Za Kamaly by k přistoupení k útoku nikdy nedošlo, naopak by USA házelo Izraeli klacky pod nohy a vyzrazovalo tajné plány, jak se to dělo za Bidena.