„V okamžiku, kdy jsem viděl, jak se na mě zaměřil, věděl jsem, že mě to zabije,“ říká rabín Boaz Sluck, 55letý záložník, který byl v Libanonu vážně zraněn, a vysvětluje, proč se i přes svůj věk odmítá vzdát záložní služby.

Autor: Yoni Kempinski 9. června 2026, 13:57

Rabín Boaz Sluck, 55letý záložník, který byl vážně zraněn výbuchem dronu během operací v jižním Libanonu, hovořil s Arutz Sheva-Israel National News ze svého lůžka v Rambam Health Care Campus a popsal okamžiky, které ho podle jeho slov zázračně zachránily.

„Byl jsem zraněn na několika místech těla. Potřeboval jsem deset jednotek krve. Zachránila mě ochranná vesta, kterou pro nás velitel týmu zakoupil z darů a která zabránila střepinám proniknout do mých životně důležitých orgánů,“ řekl rabín Sluck.

Podle rabína Slucka se celý incident odehrál během několika vteřin. Popsal, jak zahlédl výbušný dron vstupující do oblasti, kde jeho jednotka operovala, a uvědomil si, že si ho vybral jako cíl.

„Všechno se odehrálo asi za 40 vteřin. V okamžiku, kdy jsem viděl, jak se dron na mě zamířil, pochopil jsem, že jde o zařízení, které se mě snaží zabít. Zamířil na mě a pohyboval se vzduchem jako kobra. Hledal jsem místo, kam bych mohl utéct, a uvědomil jsem si, že operátor chce, abych byl poblíž ostatních vojáků,“ vzpomíná.

Místo toho, aby utíkal k úkrytu, kde se nacházeli jeho spolubojovníci, se rabín Sluck rozhodl pokusit se dron sestřelit.

„Nabil jsem zbraň a vystřelil na něj. Mírně se odchýlil od kurzu a pak prostě spadl směrem ke mně. Pokusil jsem se trochu pohnout, abych zmírnil náraz, a podařilo se mi zachránit pravou stranu těla před vážnějšími zraněními.“

Rabín Sluck řekl, že čerpá sílu z neustálého proudu návštěvníků, kteří za ním během jeho zotavování přicházejí.

„Děkuji Bohu a lidu Izraele, kteří mě přijímají a dodávají mi sílu a povzbuzení. Není žádný národ jako tento, žádný lid jako ti kolem mě. Ani na okamžik nejsem sám.“

V 55 letech, ve věku, kdy mnozí z jeho vrstevníků již nemusí sloužit, rabi Sluck řekl, že nemůže zůstat stranou, zatímco je země ve válce.

„Je mi 55 let a jsem hrdý na to, že mě služba v armádě naplňuje. Mnoho lidí mi nerozumí, ale moje žena ano, a ona mi dovolila jít bojovat. Vojáka, který věří v to, co dělá, který miluje svůj lid, když vidí všechny ostatní na bojišti, zatímco on je doma, to sžírá.“

Jeho poselství Izraelcům se zaměřilo na jednotu: „Čím více se naučíme milovat jeden druhého, dávat si navzájem a jít osobním příkladem, tím lepší bude naše země a naše území. Zaměřme se na to dobré.“