Poté, co izraelská armáda (IDF) dnes ráno oznámila dobytí hradu Beaufort, označil to premiér Benjamin Netanjahu za „dramatickou změnu“ v izraelské politice vůči Libanonu.
Autor: J. Micah Hancock 31. května 2026
„Včera v noci naši hrdinní bojovníci dobyli hrad Beaufort. Hrdě tam vztyčili vlajku Státu Izrael a vlajku brigády Golani,“ řekl Netanjahu izraelské veřejnosti.
„Připomínám vám, že před 44 lety bylo toto místo symbolem hrdinské bitvy našich bojovníků, ale také symbolem hlubokého rozkolu mezi námi,“ pokračoval Netanjahu s odkazem na dobytí pevnosti izraelskou armádou během izraelského vpádu do jižního Libanonu v roce 1982, který byl zahájen za účelem boje proti palestinským militantním skupinám operujícím z této oblasti.
„Dnes jsme se do Beaufortu vrátili jinak,“ řekl Netanjahu. „Vrátili jsme se sjednocení, odhodlaní a silnější než kdy jindy.“
Premiér uvedl, že od začátku války, která začala 7. října, Izrael „zlikvidoval 8 000 teroristů z Hizballáhu“. Řekl, že 3 000 z těchto členů Hizballáhu bylo zabito během operace Roaring Lion, přičemž 700 jich bylo zlikvidováno jen za poslední měsíc.
„To je více než všichni, které jsme zlikvidovali během druhé libanonské války,“ uvedl s odkazem na izraelský konflikt s Hizballáhem v roce 2006.
„Naše síly překročily řeku Litani. Získaly dominantní terén. Dobily hřeben Beaufort,“ uvedl premiér. „A nyní mám za úkol prohloubit a rozšířit naši kontrolu nad místy, která byla pod kontrolou Hizballáhu.“
„Dobytí Beaufortu je dramatickým mezníkem a dramatickou změnou v politice, kterou vedeme,“ pokračoval. „Prolomili jsme bariéru strachu. Přebíráme iniciativu, operujeme na všech frontách – v Sýrii, v Gaze, v Libanonu; zřídili jsme bezpečnostní zóny za našimi hranicemi, abychom ochránili naše komunity.“
Netanjahu také slíbil zajistit bezpečnost severním komunitám a řekl: „Bude to trvat, ale misi dokončíme.“
Ministr obrany Izrael Katz rovněž zmínil historii hradu Beaufort a vyzdvihl práci brigády Golani izraelské armády (IDF), která jej dobyla o 44 let později.
„Skláním se před bojovníky z Golani a všemi bojovníky IDF, kteří napsali další kapitolu izraelského hrdinství na místě, kde naši hrdinové padli za vlast,“ napsal Katz na svém účtu na sociálních médiích.
Znovudobytí této historické památky vyvolává otázku: Co dělá hrad Beaufort tak strategicky důležitým?
IDF poprvé obsadila pevnost 6. června 1982 poté, co ji obsadili palestinští militanti. Na počátku 80. let převzala kontrolu nad hradem Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a využívala jej k útokům na izraelské území v rámci své povstalecké kampaně. Když Izrael zahájil operaci „Mír pro Galileu“, která znamenala začátek první libanonské války, provedla IDF v rámci úvodních manévrů rozsáhlý útok s cílem obsadit pevnost a okolní vyvýšeniny.
Ačkoli byl útok nakonec úspěšný, vedl ke smrti šesti vojáků IDF, včetně důstojníků, kteří patřili k jednotkám Golani pověřeným dobytím pevnosti.
Pevnost, postavená ve stylu křižáckého hradu, disponuje přirozenými obrannými prvky a nachází se na vrcholu skalnatého hřebene Beaufort, což z ní činí ideální obrannou pozici.
Díky poloze ve výšce více než 700 metrů (2 300 stop) nad mořem poskytuje kontrola nad Beaufortem izraelským silám klíčový pozorovací bod nad většinu jižního Libanonu a severního Izraele. Hrad se nachází asi dva kilometry od města Arnon v jižním Libanonu a přímo shlíží na izraelskou obec Metula, vzdálenou méně než 4 kilometry (2,5 míle).
Z hradeb pevnosti mohou vojáci dohlížet do údolí Hula a na galilejské pláně v Izraeli, stejně jako na velkou část řeky Litani a koridor Nabatieh–Marjayoun v Libanonu, což z něj činí ideální místo pro sledování a průzkum.
Tato geografická poloha dává hradu již po staletí strategický význam, díky čemuž se stal středobodem opakovaných bitev a vojenských opevnění.
Kromě toho má pevnost, ležící jen pár kilometrů od města Nabatieh – které IDF popisuje jako baštu Hizballáhu v jižním Libanonu – symbolický význam, protože byla dříve po mnoho let obsazena a okupována izraelskými silami.
Poté, co Izrael zajistil odstranění většiny palestinských militantních skupin z Bejrútu, stáhl se do bezpečnostní zóny v jižním Libanonu, kterou udržoval až do roku 2000.
Izrael se nakonec stáhl z hradu Beaufort a z okolních opevnění, která vybudoval, v rámci svého stažení z jižního Libanonu v roce 2000. Toto stažení bylo Hizballáhem vnímáno jako vítězství a je uváděno jako důvod pro sebevědomí a postavení této skupiny, což povzbudilo další útoky na severní izraelské obce, které nakonec vedly k druhé libanonské válce v roce 2006.
Voľby v Izraeli… a tri omyly Západu
Anglikánská církev hlasovala ve prospěch palestinského prohlášení obviňujícího Izrael z genocidy, kolonialismu a apartheidu
Ministr zahraničí odhalil: Jak Hamás financuje pro-palestinské arabské flotily
Izraelský bezpečnostní zdroj: Mojtaba Chameneí není v Íránu
Írán nařídil Hizballáhu, aby se připravil na rozsáhlejší regionální válku, do níž by mohl být zapojen i Izrael
Rozkol mezi demokraty se prohlubuje, Sněmovna reprezentantů drtivou většinou zamítla návrh na zrušení pomoci Izraeli
Hamas usiluje o vojenskou oporu v Sýrii
Mohl jste být tím nejlepším prezidentem všech dob, ale selhal jste
Je čas: Organizace „Red Heifer“ vyzývá k celonárodnímu hnutí za obnovu Chrámu
Netanjahu odpověděl Trumpovi: „Co by udělala Amerika?“
Saúdská Arábie zaútočila na letiště v Saná ovládané Húti, aby zabránila přistání íránského letadla
Ministr obrany: „Připravte se na samostatný úder proti Íránu“
Drama na mistrovství světa: Trenér Egypta se po prohře vrhl na fanouška mávajícího izraelskou vlajkou
Denně je zavražděno 32 křesťanů, ale jediné, o co se Západ zajímá, je Gaza
Idan Amedi ostře kritizuje petici umělců za příměří: Jste k ničemu, máme vás plné zuby
Imploze Gazy: Izrael měl celou dobu pravdu
Papež Lev musí odsoudit Hamás, jinak riskuje, že bude následovat osud Pia XII
Syn Hamásu, Mosab Hassan Yousef, o tom, proč tak důrazně vystupuje na podporu Izraele
Hlad v Gaze nespôsobuje Izrael
První dvoustátní řešení: Zapomenuté rozdělení z roku 1922
Aby zaútočili na Židy, založili v Argentině Eichmannovi synové nacistickou teroristickou buňku
Kdy byli vynalezeni „Palestinci“?
Počet obyvatel Izraele přesáhl 9 milionů
Celosvětový vůdce katolické církve volá po dodržování šabatu
„Téměř vše je pro Třetí chrám připraveno,“ tvrdí izraelská televize v reportáži o červených jalovicích dovezených loni do Izraele
Signalizuje přílet pěti červených jalovic do Izraele třetí chrám nebo konec časů?
Izraelská léčba COVID-19 – 100 % přežití – předběžná data
Jaromír Vykoukal
1. 6. 2026
K poslednímu odstavci. Bylo to vítězství HIzballahu. HIzballah se stal tím čím je pouze a jen díky Izraelské nekonečné přítomnosti izraelské armády v Jižním Libanonu a několika kampaním nelítostného bombardování šiítských vesnic. O tom co Hizballah bude dělata jak, ukázala jedna bojová kace IDF proti této organizaci. Odehrála se 2. května 1988 a operace dostala název „Právo a pořádek“. Trvala 72 hodin a byl to zásadní mezník – poprvé se v boji utkaly IDF a ke všemu odhodlané jednotky Hizballáhu. A byla to srážka, jakou dlouho IDF nezažily. Operace měl za cíl obnovit působení jediného odstrašujícího faktoru v jižním Libanonu. Tedy: - zničit zjištěné a při operaci nalezení základny protivníka - zadržet co nejvíce těch co se podíleli na útocích na Izrael a jejich pomahačů Začalo to skoro komorně. Úkolové uskupení několika set vojáků IDF obklíčilo čtyři malé vesničky. Ty měly být a také asi byli útočištěm palestinských bojůvek. Jednotky JLA je prohledali a zabavili něco málo zbraní. Zatčen nebyl nikdo, ti o které šlo, stačili včas zmizet. Později odpoledne ale došlo k boji. Jmenované uskupení zahájilo útok na vesnici Majdůn, která patřila Hizballáhu. Obyvatelé ji nedávno opustili a po obsazení Hizballáhem se stala hrozbou. A to zcela reálnou. Do této doby až na několik šarvátek se IDF a Hizballáh neutkaly v přímém pozemním boji. Vše, co chtěl Izrael Hizballáhu sdělit, do tohoto dne zařizovala jeho letadla. Po mohutné dělostřelecké přípravě několik set výsadkářů podporovaných tanky a bitevními vrtulníky vyrazilo na zteč. Asi pro ně byl šok, když o tuto malou vesnici bojovali více než 10 hodin. A za cenu obrovského nasazení, spotřebované munice, tří padlých a 17 raněných se jim podařilo zabít něco málo přes 40 protivníků. Malou omluvou může být, že protivník se velmi dobře opevnil, disponoval minomety, několika děly a hlavně spoustou pancéřovek. Navíc bojoval tak, jak doposud Izraelci nezažili. S odhodláním, které snese ta nejvyšší měřítka, velmi statečně a s vědomím, že klidně padne za svoji věc. Tento boj vedl k tomu, že Izraelská přítomnost v jižním Libanonu byla navýšena na 3 000 vojáků a tito vojáci se opět zamotali do nekonečné války. A z té nakonec velmi neslavně zmizeli domů, nechali své spojence v LIbanonu na holičkách a trauma co si z války odnesli je doprovází doposud.
Daniel Žingor
2. 6. 2026
Mno... je to přece prezentace - naprosto zjevně - podle tvého výkladu by bylo pro Izrael lepší na bašty Hizbaláhu nezaútočit?? Kde bereš názor, že by to bylo "větší vítězství"? Jasně, když hrábneš do něčeho takového jako je Hizbaláh nebo Írán tak je přece jasné, že to bude mít svou odezvu. Ex post (po bitvě) samozřejmě můžeme asi vidět, co by bylo lepší udělat jinak, ale ten základní předpoklad přece snad musí být - "ano - bylo to nebezpečí a oni do toho šli". Tím neříkám, že IDF udělala (v tomto případě i v jiných) vše vzorově a především opuštění spojenců v Libanonu se Izraeli pěkně obrací na hlavu, ale není přece možné zaměňovat příčinu za následek a příčina byla obsazení libanonských vesnic teroristy a následek jejich likvidace ze strany IDF i přes její ztráty. A toto je vítězství Hizbaláhu???
Jaromír Vykoukal
2. 6. 2026
na teroristy je potřeba útočit. A je potřeba je likvidovat. Já jsem přece nic takového že NE nenapsal. Já jen napsal, že odchodIDF z jižního Izraele a obsazení tohoto území Hizballahem bylo pro Hizballah vítězstvím. A jestli Izrael mohl v roce 2000 slavit vítězství? Dle mého určitě nemohl. Jestli ho bude slavit nyní, je otázka.
Daniel Žingor
2. 6. 2026
Jo... s tím by se asi dalo tak nějak plus mínus souhlasit :)
Refael Chvatal
2. 6. 2026
"A z té nakonec velmi neslavně zmizeli domů, nechali své spojence v LIbanonu na holičkách" Dovolím si nesouhlasit s tímto tvrzením : Byla to křesťanská Falanga, která se nejdříve rozpadla pod útoky Hizballáhu poté, co začala bez vědomí a souhlasu IDF pozice této teror.organizace ostřelovat. Hizballáh poté zaútočil na pozice této křesťanské milice v jižním Libanonu a začala se rozpadat před očima IDF v pozadí, kdy začali tito milicionáři houfně zdrhat k izr.hranicím. Byl tam doslova chaos a aby naše IDF nepřišla ve velkém do přímého styku s Hizballáhem, tehdejší premiér E. Barak nařídil evakuaci IDF z celého jižního Libanonu. Libanonské křesťanské milice dělali většinou potíže naší IDF, kdy bez souhlasu IDF i politiků v Izraeli ostřelovali Hizballáh a od nic přišla jako odveta rakety na sever Izraele, kdy izr.zázemí nebylo předem informovováno o možné odvetě pomocí raket, když IDF neměla ponětí, že tato křesťanská milice zaútočí. Během odvety Hizballáhu se tito milicionáři šli úkryt na izr.pozice místo, aby bránili pozice své.
Jaromír Vykoukal
2. 6. 2026
Děkuji za reakci, je otázka jestli věci vidíme stejně a jak hodnotíme tehdejší realitu. Hizballah by se nikdy nestal silou jakou byl ještě nedávno, kdyby Izrael nezamrzl v Libanonu na 18 let, kdy se vytrvale angažoval v dění v celé zemi. A když už vznikl a stal se tvrdým nepřítelem Izraele, kterým je a vždy bude, tím že mu Izrael nakonec přenechal celý jižní Libanon způsobil, že nabral dech a začal růst. Po vytlačení palestinské OOP ji Hizballah plnohodnotně nahradil, takže z vojenského hlediska to byl ve své podstatě neúspěch. Už v roce 1983, když se Izrael stáhl do jižního Libanonu to vedlo k jedné z nejkrvavějších fází libanonské války, kdy křesťanské milice byly ponechány samotné proti koalici jednotek Drúzú, OOP, syrské armády, libanonských komunistů a syrské Sociálně-národní strany. Pokud IDF nedokázala své rádoby spojence udržet na uzdě, byla to její chyba. A bylo by dobré si připomenout, že celá ta válka doprovázená manipulacemi s informacemi - třeba právě kolem dobití toho hradu- padlo šest speciálů v četně jejich velitele a vláda to ve spolupráci s tiskem utajila, vedla k velkým demosntacím proti válce. Vzpomněl jsem si i na hnutí Four Mothers z 90. let. Založily jej v roce 1997 čtyři matky vojáků po tragické nehodě izraelských vrtulníků. Požadovaly ukončení izraelské vojenské přítomnosti v jižním Libanonu, což se stalo realitou po stažení izraelských sil v květnu 2000. Takže je otázkou, co bylo skutečným důvodem odchodu IDF z Libanonu - vojenské důvody nebo vnitropolitické? Prostě IZrael je stát, který dokáže vyniknout, ale i vyrobit průšvih. Není to o tom, že bych IDF nerespektoval. Jen pro mě nejsou zlatou krávou, které se nesmím dotknout.
Refael Chvatal
2. 6. 2026
V té době se dělali chyby hlavně na izr.politické scéně, armáda jen plní rozkazy po politických rozhodnutích hlavně premiérů. A politická vedení může reagovat pouze na situace v Libanonu. Popravdě by mě zajímalo, z jaké přesně události se liban.Šíité, kteří předtím vítali rýží naší IDF při vstupu do Libanonu, pak se otočili a ukázali se mnohem větší hrozbou než byla OOP.
Daniel Žingor
2. 6. 2026
Díky za doplnění.