Po projednání dokumentů od palestinských křesťanů, včetně kontroverzního prohlášení „Kairos Palestine II“, hlasoval včera Generální synod Anglikánské církve ve prospěch textu, který popisuje Izrael jako „koloniální projekt založený na rasismu“.

Autor: Jo Elizabeth 15. července 2026

Ačkoli hlasování dopadlo s výraznou převahou ve prospěch návrhu GS 2451A, který vyzýval církev, aby dokumenty „přijala“ a zabývala se jimi na všech úrovních, debata před hlasováním rozlišovala mezi „vyslechnutím“ textu a jeho „přijetím“, což umožňovalo existenci odlišných názorů.

Jak však ve svém projevu proti návrhu uvedl biskup Philip North, tento jemný rozdíl nebude mít na dopad návrhu žádný vliv. Anglikáni, kteří milují Izrael, vyjádřili ohledně hlasování znepokojení a zármutek.

„Jako vikář v Anglikánské církvi je mi upřímně líto, že byl tento návrh vůbec předložen, natož aby byl přijat s takovou podporou,“ řekl ALL ISRAEL NEWS reverend Ian Fletcher z farnosti Eastleigh.

„V době, jako je tato, kdy Izrael čelí četným nepřátelům a kdy Židé v naší vlastní zemi pravidelně zažívají rostoucí antisemitismus, bych doufal, že náš Generální synod najde způsob, jak vyjádřit touhu po míru, aniž by podpořil zprávu, která se zdá být plná problematických – ba dokonce nenávistných – formulací,“ uvedl.

Členové Generální synody, která je národním shromážděním a zákonodárným orgánem Anglikánské církve, byli v návrhu vyzváni, aby „v modlitbě, teologicky i prakticky reagovali na pokračující trauma v Izraeli a Palestině a aby se solidárně postavili za palestinské křesťany a všechny, kdo usilují o spravedlivý a trvalý mír“.

Generální synod, zřízený v roce 1970 jako náhrada za Církevní shromáždění, je odpovědný za utváření doktríny, schvalování rozpočtů a projednávání záležitostí národního a mezinárodního významu. Je to jediný orgán kromě parlamentu, který má pravomoc schvalovat národní zákony pro Anglii.

Mezi dokumenty, o nichž se v rámci návrhu předloženého carlisleskou diecézí diskutovalo, patřila Deklarace Kairos Palestina (2009), Výkřik naděje (2020), Výzva k pokání (2023) a nejkontroverznější z nich, Kairos Palestina II (2025), která nese název „Okamžik pravdy: Víra v době genocidy“.

Deklarace Kairos Palestine II (KPII) obvinila Izrael ze zlovolných motivů ve válce vedené proti Hamásu a popsala ji jako „genocidní“:

„Sionisté nechtějí, abychom zůstali na naší zemi. Jejich plán pro nás je vysídlení, smrt nebo podrobení. Genocidní válka proti Gaze je pokračováním sionistického projektu na zabrání celé Palestiny, zbavené palestinského obyvatelstva.“

Tento dokument bagatelizoval hrůzy ze 7. října 2023 a obhajoval motivy teroristické skupiny Hamás slovy: „Útok Hamásu toho dne sám o sobě vzešel z desetiletí nespravedlnosti, útlaku a vysídlování od nakby v roce 1948 a z více než 16 let nemorální, dusivé blokády Gazy.“

Dokument, v němž se uvádí, že „kolonialismus osadníků a systém apartheidu“ byly vybudovány na „židovské nadvládě“, ostře odsoudil všechny formy sionismu jako „nesprávné“ již od Balfourovy deklarace a vzestupu hnutí na konci devatenáctého století a tvrdil, že tento systém by měl být „odstraněn“.

Stejně jako lednové prohlášení patriarchů a hlav církví v Jeruzalémě i KPII sionismus odmítá s tím, že je „plodem teologie rasismu, kolonialismu a etnické nadřazenosti“.

Tento dokument je natolik extrémní, že kdokoli by jeho obsah nahlas přečetl na synodu, byl by vyloučen z jednání za použití antisemitského jazyka, podle reverenda Dr. Iana Paula, který se proti tomuto návrhu důrazně vyslovil. Text byl nicméně projednán a přijat.

„Dává vám to smysl?“ zeptal se Ian Paul. „Mně ne.“

Návrh přednesl ctihodný Stewart Fyfe jménem diecéze Carlisle, který uvedl, že dokument hovoří jménem palestinských křesťanů.

„Kairos nepopisuje jen jejich utrpení. Popisuje jejich bezprostřední vyhlazení ze země Spasitele, země, kde vytrvale vydávají svědectví od dne Letnic,“ uvedl Fyfe. „Pokud je jazyk provokativní, je to proto, že vychází z hlubokého traumatu. “

Texty byly předloženy 467 členům synodu z Komory biskupů, Komory duchovenstva a Komory laiků. Přítomen byl také otec Fadi Diab, vikář v Ramalláhu a Birzeitu a spoluautor dokumentu.

Po vystoupeních arcibiskupů z Canterbury a Gloucesteru mohl nakonec reverend Ian Paul přednést opačný názor a vyzval k vyváženějšímu přístupu.

Pohled mesiánských věřících v Izraeli nebyl v diskusích vůbec zastoupen, a když jedna z laiků poukázala na pocit odcizení, který kvůli tomuto návrhu pociťovala izraelská členka její církve, byla předsedajícím přerušena za to, že se odchýlila od tématu pozměňovacího návrhu.

Biskupové hlasovali 25:0 ve prospěch návrhu, přičemž se pět zdrželo hlasování; duchovní hlasovali 115 pro, 20 proti a 30 se zdrželo hlasování; a laici hlasovali 113 pro, 27 proti a 35 se zdrželo hlasování.

Hlasování navázalo na nedávnou pětidenní návštěvu arcibiskupky Sarah Mullallyové, k níž došlo minulý měsíc na pozvání anglikánského arcibiskupa v Jeruzalémě, Jeho Excelence Hosama Naouma.

V společném dopise od iniciativy „Love Never Fails“, zastupující 25 organizací, byla zpochybněna zaujatost arcibiskupky ve prospěch palestinských křesťanů na úkor věřících v Izraeli, jelikož do její cesty nebyl zahrnut kostel Christ Church, anglikánský kostel, v němž se bohoslužby konají v hebrejštině, arabštině a angličtině. Autoři dopisu sice uznali, že návštěva palestinských křesťanů na pozvání reverenda Naouma měla prioritu, avšak napsali:

„Podle příkladu otce v podobenství našeho Pána o marnotratném synovi by jistě měli mít místo ve vaší náklonnosti jak mladší, tak starší syn?“

Dopis přinesl několik oprav a doplnil důležitý historický kontext, včetně skutečnosti, že muslimové pronásledují palestinské křesťany.

K jazyku dokumentu KPII a jeho odmítnutí Abrahamových dohod se vyjádřil také vrchní rabín Spojeného království Ephraim Mirvis slovy:

„Ačkoli je důležité uznat utrpení palestinských křesťanů, tento dokument tak činí způsobem, který může věci míru pouze uškodit.“

„Je skutečně šokující, že dokument, který předstírá, že hovoří jménem pravdy, obsahuje tolik lží,“ dodal s tím, že dokument používá „extrémní rétoriku, aby zpochybnil samotný koncept židovského státu a postavil se proti stávajícím mírovým dohodám v regionu.“

Canterburský arcibiskup se snažil uklidnit kritiky, když řekl:

„Vyslechnout si upřímné vyjádření prožitých zkušeností palestinských křesťanů neznamená, že souhlasíme se vším, co je v těchto dokumentech uvedeno.“

Vyjádřila však obavu, že „palestinský stát“, který britská vláda loni uznala, „mizí“.

Rabín Mirvis označil výsledek pondělního hlasování za „hanebný“ a ostře kritizoval KPII jako „závažnou překážku porozumění“.

„Zredukovat jeden z nejsložitějších konfliktů světa na jediný, zkreslený příběh, který může jen uškodit věci míru. Je to smutný den pro židovsko-křesťanské vztahy,“ řekl.

Rovněž reverend Fletcher vyjádřil své obavy ohledně dopadu na židovskou komunitu ve Velké Británii:

„Považuji za hluboce znepokojivé, že naše Generální synoda schválila zprávu, která obsahuje falešná obvinění Izraele z genocidy, etnických čistek a apartheidu,“ řekl. „Izrael byl vždy obětí zkresleného zpravodajství a nikdy to nebylo pravdivější než od strašlivých útoků ze 7. října.“

„Je tak smutné, že řídící orgán naší národní církve nebyl schopen odložit stranou četné do očí bijící nepravdy a promluvit láskyplně a pravdivě k této zoufale smutné a složité situaci,“ dodal.

V reakci na to vydala v úterý koalice křesťanských vůdců, teologů, pastorů a laických zástupců „prohlášení proti Kairos II“, v němž vyzývá křesťany, aby se připojili k tomuto prohlášení odsuzujícímu KPII a vyjádřili svou podporu Izraeli.