Edan Alexander, který přežil zajetí, promluvil na zahajovacím ceremoniálu Makabiády 2026: „Tento národ mě přivedl zpět a já zasvětím svůj život tomu, abych se mu odvděčil.“

Autor: Orli Harari 2. července 2026, 2:23

Edan Alexander, který přežil zajetí, promluvil ve středu večer na zahajovacím ceremoniálu Makabiády 2026. Vysvětlil, proč se krátce po návratu ze zajetí rozhodl nechat trauma za sebou, obléknout uniformu a vrátit se do aktivní vojenské služby v IDF.

„V tomto životě neexistuje větší výsada než bránit svůj domov, svou zemi,“ zahájil Alexander svůj působivý projev. „7. října jsem bojoval ze všech sil proti teroristům, ale nakonec jsem byl unesen do pásma Gazy. Tam, v tunelech a sklepech, jsem den za dnem žil v strašném hladu, žízni, neustálém strachu ze smrti a zoufalé, ochromující touze po normálním životě, jaký jsem vedl dříve.“

Alexander popsal jediný paprsek světla, který ho udržoval naživu ve chvílích, kdy ho hrozilo přemoci zoufalství, a své přežití připsal vzájemné odpovědnosti a neúnavnému boji, který vedla jeho rodina i izraelská veřejnost.

„V těch nejtěžších chvílích, které jsem tam prožil, v tom nejhlubším a nejděsivějším tichu zajetí, jsem vás slyšel,“ svěřil se se slzami v očích. „Slyšel jsem úžasnou rodinu, která to se mnou ani na okamžik nevzdala, a lidi na ulicích, kteří mě nikdy ani nepotkali, a přesto bojovali, pochodovali a volali, jako bych byl jejich vlastní dítě. Ten pocit sounáležitosti prorazil přímo skrz betonové zdi.“

„Hned krátce poté, co jsem se v rámci dohody vrátil domů, jsem okamžitě věděl, že se vrátím sloužit do armády,“ hrdě prohlásil. „Protože tohle je naše země a tohle jsou naši lidé. Lidé, na které jsem tak hluboce a upřímně hrdý, že jsem jejich neoddělitelnou součástí. Je to jedinečný národ, který si pamatuje a uctívá všechny hrdiny, kteří na této cestě padli, a každý den bojuje, aby hrdě pokračoval v jejich stopách a odkazu. Tohle je národ, který mě přivedl domů, a já mu zasvětím celý svůj život, abych mu to oplatil.“