Křesťané z korejské neziskové organizace Love 153 navštěvují místa a komunity v Izraeli zasažené válkou, která začala 7. října 2023, a to pod vlivem výzvy „Potěšujte můj lid“ z Izaiáše 40.

Autor: Jo Elizabeth 29. července 2026

Nedávno podnikli cestu do drúzské vesnice na severu, která před dvěma lety při raketovém útoku přišla o 12 dětí.

Byl to jeden z nejsmutnějších příběhů z války, která v posledních třech letech zuří v okolí Izraele: Dvanáct dětí ve věku od 10 do 20 let z Majdal Shams poblíž izraelské hranice s Libanonem zahynulo 27. července 2024, když raketa Hizballáhu zasáhla fotbalové hřiště, na kterém hrály. Desítky dalších byly zraněny.

Rabia Abu Saleh, otec Amira, který při útoku zahynul, řekl: „Od toho dne neuplyne ani jeden den, kdy bychom neslyšeli hlas našeho dítěte. Rozhodli jsme se však neupadnout do zoufalství, ale dál žít a milovat. Bolest přesahuje jakékoli náboženství, pohlaví či jazyk. Ve vzpomínce na naše děti jsme všichni spolu.“

Zkáza zasáhla tvrdě; objevují se zprávy, že se koná méně svateb, méně radostných událostí a dokonce že kojícím matkám z žalu vyschlo mléko.

Izraelská nezisková organizace již čtyřikrát vyslala delegace, aby navštívily pozůstalé rodiny v komunitním centru, přinesly dárky a slova útěchy a zazpívaly písně na povzbuzení.

„Byl to prostě velmi, velmi smutný příběh,“ řekla Joyce Jungová, která návštěvy koordinovala. „Většina rodičů ale opravdu chtěla mluvit. Chtěli se o ten příběh podělit. Chtěli, aby příběh jejich dětí zůstal živý.“

V nečekaném zvratu událostí, který nikdo nemohl předvídat, vyšlo najevo, že jedno z dětí mělo velkou vášeň pro Koreu, což návštěvě dodalo ještě větší význam.

„Všechny jsou tak krásné, a ta jedna holčička vypadala jako nádherná princezna a náhodou tak moc milovala Koreu. 
Jedním z jejích snů bylo jet do Koreje,“ vyprávěla Jungová. „Takže to, že jsme tam jako Korejci přijeli, naši matku nějak velmi utěšilo.“

Jungová také sdělila ALL ISRAEL NEWS, že jeden z otců, kteří přišli o děti, měl dva syny, kteří si toho osudného dne hráli na hřišti.

„Byl to záchranář,“ řekla Jungová. „Když zazněla siréna, hned věděl, o co jde. Šel na fotbalové hřiště a zjistil, že přišel o jednoho ze svých synů. Bylo to prostě strašné. Pak musel pomáhat druhému synovi, a to bylo opravdu velmi, velmi těžké. 
Je to srdcervoucí příběh, ale všichni byli velmi silní.“

Tato drúzská vesnice utrpěla ve válce s Íránem a jeho spojenci více než svůj podíl zkázy. Pohled na 12 bílých rakví odvážených k hrobům spolu s nedávnou smrtí nadrotmistra Mahera Khatara, který letos na jaře položil život ve službě v izraelské armádě (IDF), otřásl celou komunitou.

„Životy našich drahých a svatých dětí nikdy nebudou zapomenuty,“ slíbil předseda rady Majdal Shams Dolan Abu Saleh. „Bolest neustupuje, ale z ní se rodí odpovědnost, čin a odolnost komunity.“ “

Galya Hall a Venera Orozalieva z organizace Christian Friends of Israel (CFI) rovněž navštívily Majdal Shams po loňském masakru drúzů v Suwaydě v jižní Sýrii. Svou návštěvu popsaly jako záměrný akt křesťanské solidarity.

„I když svět mlčí, zatímco jejich lidé jsou brutálně masakrováni a zabíjeni, my to vidíme, záleží nám na tom a ozýváme se proti tomu,“ řekla Hall.

„Jde o to, že jsme je navštěvovaly v hotelech, když byli rok a půl vysídleni. Ano, zajišťovaly jsme jim praktické potřeby, ale také jsme s nimi prostě jen seděly, pily spolu kávu, aniž bychom mluvily, jen jsme naslouchaly, prostě jsme tam pro ně byly, byly jsme jim přáteli.“

Rodiny si stále uchovávají dětské oblečení a fotografie svých dětí jako svědectví o ztrátě, kterou komunita utrpěla, a také o utrpení ostatních drúzských komunit, které jsou napadány na druhé straně hranice.

„Nyní pociťují dvojnásobnou bolest kvůli situaci v Sýrii a Suwaydě,“ řekla Hallová.

„Pro drúzy se nekonají žádné protesty,“ poznamenala. „Neexistují žádné protesty za křesťany v Nigérii… neexistují žádné protesty proti skutečnému hladovění a hladomoru, který probíhá a stále probíhá v Jemenu. Nikdo o tom nemluví. Proč? Proč se selektivní pobouření vždy zaměřuje proti Izraeli?“

Zatímco drúzští obyvatelé byli svědky projevů lásky a podpory ze strany Izraelců, mlčení ze zahraničí bylo překvapivé. Tato tragédie zdůraznila významné místo, které drúzové zaujímají v izraelské společnosti, ale také nezájem, který svět projevuje vůči příběhu arabských Izraelců postižených konfliktem.

Titulek BBC oznámil: „Jedenáct mrtvých při raketovém útoku na Izraelem okupované Golanské výšiny,“ čímž zamlžil identitu jak těch, kdo rakety odpálili, tak těch, kteří jimi byli zabiti. Náhodný čtenář by mohl snadno předpokládat, že izraelská raketa zabila libanonské nebo syrské Araby, místo aby pochopil, že teroristé z Hizballáhu zabili izraelské drúzy.

Zatímco mezinárodní společenství zůstalo nápadně mlčenlivé, organizace Love 153, CFI a další křesťanské organizace, jako je Passages Israel, se rozhodly vyjádřit solidaritu s obyvateli Majdal Shams.

Skupina, která se shromáždila, aby přivítala delegaci z Love 153, pohostila hosty v duchu drúzské pohostinnosti a těšila se na jejich návrat.

„Byli tak šťastní, že jsme přijeli,“ řekl Jung. „Bylo to nádherné.“