Zatímco diplomacie selhává, vrací se Trumpova administrativa k možnostem změny režimu v Íránu.

Autor: World Israel News, 21. července 2026

Podle deníku Financial Times části Trumpovy administrativy opět zvažují způsoby, jak svrhnout íránskou vládu, poté co obnovené boje a neúspěšná diplomacie zanechaly Washington bez jasné cesty k ukončení konfliktu.

Tyto diskuse zřejmě nepředstavují oficiálně přijatou politiku USA a prezident Donald Trump dosud neoznámil rozhodnutí usilovat o změnu režimu. Představitelé nicméně zkoumají ekonomické, politické a tajné možnosti, jejichž cílem je oslabit Teherán zevnitř, zatímco administrativa zpochybňuje, zda vyjednávání mohou Írán trvale udržet na uzdě.

Obnovený zájem navazuje na krach dočasné dohody, jejímž cílem bylo zastavit boje, znovu otevřít Hormuzský průliv a oživit vyjednávání o íránském jaderném programu. Americké letecké údery se od té doby obnovily, zatímco Írán pokračuje v útocích na americké síly, regionální infrastrukturu a obchodní lodní dopravu.

Bezprostředními cíli Washingtonu zůstává obnovení bezproblémové plavby Hormuzským průlivem a uvalení omezení na íránské jaderné aktivity. Bývalý ministr obrany Mark Esper však varoval, že samotné letecké údery pravděpodobně nedonutí Teherán, aby se vzdal kontroly nad touto vodní cestou.

„Nejsem si jistý, že kdybychom obnovili bombardování tak, jak jsme to dělali před několika měsíci, a udrželi ho po určitou dobu, přineslo by to nějakou zásadní změnu,“ řekl Esper deníku Financial Times.

Esper uvedl, že Spojené státy by místo toho musely Írán ekonomicky „udusit“, aby změnily kalkulace íránské vlády. Argumentoval tím, že Teherán je i nadále odhodlán „udržet si kontrolu nad úžinou“, kterou obvykle prochází velká část světového obchodu s ropou a zkapalněným zemním plynem.

Administrativa již obnovila blokádu íránského vývozu ropy a rozšířila sankce proti přepravním sítím obviněným z toho, že pomáhají Teheránu obcházet omezení. Američtí představitelé se údajně domnívají, že zbavení Íránu většiny jeho příjmů z ropy by mohlo během několika měsíců vyvolat vážnou ekonomickou krizi.

Ministerstvo financí minulý týden uvalilo nové sankce na přepravní síť spojenou s Mohammadem Hosseinem Shamkhanim s tím, že pomáhala Íránu přepravovat ropu a další komodity prostřednictvím globální sítě společností a plavidel. Sankce se týkaly více než 200 osob, podniků a lodí.

Cílem této nátlakové kampaně je nejen omezit schopnost Íránu financovat rakety, drony a vojenské operace, ale také prohloubit vnitřní napětí, kterému vláda čelí.

Výhledy této strategie jsou nejisté. Rozhovory, které agentura Reuters vedla v jižním Íránu, odhalily všeobecný hněv nad ekonomickými těžkostmi, chátrající infrastrukturou a zanedbáváním ze strany vlády, avšak jen málo náznaků toho, že by americké útoky vyvolávaly organizované povstání. Několik obyvatel, kteří se stavěli proti klerikálnímu establishmentu, nicméně obviňovalo Spojené státy z výpadků elektřiny, nedostatku vody a rostoucí nejistoty.

Íránské úřady v minulosti reagovaly na období nepokojů hromadnými zatýkáním, popravami, omezením komunikace a nasazením bezpečnostních sil, zejména v kurdských a dalších menšinových regionech.

Američtí a izraelští představitelé údajně také hledají osobnosti uvnitř Íránu, které by mohly spolupracovat na snaze nahradit současné vedení.

Financial Times informoval, že Izrael se neúspěšně pokusil navázat kontakt s bývalým íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínedžádem, což je vzhledem k jeho dlouhé historii výhrůžek vůči Izraeli a popírání či bagatelizování holokaustu mimořádně nepravděpodobné.

Neexistují žádné náznaky, že by tyto snahy vedly k dohodě nebo že by Ahmadínedžád byl připraven podílet se na přechodu podporovaném USA či Izraelem.

Tento případ odráží širší problém, před nímž stojí Washington: Írán nemá jednotné opoziční hnutí s jasným vůdcem, podstatnou podporou po celé zemi a schopností převzít kontrolu v případě pádu stávající vlády.

Před začátkem války americké zpravodajské služby údajně dospěly k závěru, že odstranění íránského nejvyššího vůdce nemusí vést k vzniku umírněnější vlády. Analytici varovali, že by se moci mohla chopit Islámská revoluční garda nebo jiná frakce zastávající tvrdou linii, což by mohlo vést ke vzniku vedení ještě více militarizovaného než to, které nahradilo.

Trump nicméně v březnu prohlásil, že Spojené státy by měly hrát roli při určování budoucího vedení Íránu.

„Musíme mít slovo,“ řekl tehdy Trump agentuře Reuters s tím, že Washington by měl pomoci zajistit, aby příští íránský vládce byl přijatelný pro íránské obyvatelstvo a nepředstavoval hrozbu pro sousední země.

Administrativa může rovněž přehodnotit podporu íránským kurdským frakcím usazeným za hranicí v severním Iráku.

Několik kurdských organizací diskutovalo s americkými představiteli v úvodní fázi války o možné operaci proti íránským bezpečnostním silám. Tyto skupiny usilovaly o zbraně, zpravodajské informace a leteckou podporu, které by jim umožnily proniknout do západního Íránu a podnítit rozsáhlejší povstání.

Trump zpočátku označil vyhlídku na kurdský útok za „úžasnou“, ale o několik dní později uvedl, že administrativa tuto možnost vyloučila.

„Nepočítáme s tím, že by Kurdové zasáhli,“ řekl tehdy.

Izrael na tuto operaci tlačil mnohem důrazněji, neboť v kurdských silách viděl možnou pozemní složku schopnou využít škody způsobené americkými a izraelskými leteckými údery. Washington se tomu bránil kvůli obavám z vojenské síly těchto skupin, rizika etnického konfliktu a pravděpodobného odporu ze strany Turecka, Iráku a dalších regionálních vlád.

Podle deníku Financial Times se tato možnost nyní možná vrátí do úvahy, jelikož představitelé hledají alternativy k dlouhodobému bombardování nebo rozsáhlému nasazení amerických pozemních sil.