Když 7. října Hamás zahájil invazi a krvavé násilí v jižním Izraeli, izraelská armáda v terénu se snažila zastavit tisíce teroristů, kteří se valili přes hranici.

Autor: Hanan Lischinsky 13. července 2026

Ačkoli to v prvních dnech války zůstávalo hlavním vojenským úkolem, nejvyšší velení IDF bylo zároveň zaneprázdněno přesunem desítek tisíc vojáků opačným směrem – k severní hranici, kde hrozba ze strany Hizballáhu představovala pro izraelské vedení možná ještě větší obavy než probíhající útok Hamásu.

Strach z mohutné teroristické milice financované Íránem byl tak intenzivní, že vojenské a politické vedení údajně zvažovalo zahájení preventivního úderu v Libanonu, a to ještě před případnou pozemní ofenzívou proti Hamásu.

Tato druhá fronta však nikdy nebyla otevřena, protože se Hizballáh toho dne k Hamásu nepřipojil.

Z důvodů, které možná nikdy nebudou zcela objasněny, vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh nevydal rozkaz k útoku svým jednotkám v Radwanu, které se na tento scénář připravovaly celé roky a byly rozmístěny jen několik metrů od izraelské hranice, a místo toho zahájil vyčerpávací kampaň raketových a dronových útoků proti severnímu Izraeli.

Poslechněte si mluvčího IDF kontradmirála Daniela Hagariho, jak odhaluje plán Hizballáhu „dobýt Galileu“ a spáchat další masakr ve stylu 7. října: pic.twitter.com/4AdYsoJDLv

— Izraelské obranné síly (@IDF) 1. října 2024

Zpráva zveřejněná minulý týden izraelským Institutem pro výzkum terorismu a zpravodajských služeb Amit, obsahující interní dokumenty nalezené izraelskými jednotkami v pásmu Gazy, vrhla nové světlo na spolupráci mezi těmito dvěma teroristickými skupinami v letech před 7. říjnem a zdůraznila, jak blízko měl Izrael toho dne k mnohem větší katastrofě.

Navzdory společným cílům, zejména zničení Izraele, se nominální ideologie těchto dvou islamistických teroristických skupin stále výrazně liší.

Hamas vzešel ze sunnitského Muslimského bratrstva (MB) a vždy měl přirozenou spřízněnost s jinými sunnitskými teroristickými skupinami v regionu ovlivněnými MB. Hizballáh byl naopak vytvořen pod přímým vlivem íránského režimu mezi šíitským obyvatelstvem Libanonu. Považuje íránského nejvyššího vůdce za svého duchovního vůdce a je mu loajální.

V době syrské občanské války stály tyto dvě skupiny na opačných stranách. Hamás se přidal k sunnitským teroristickým skupinám bojujícím proti Asadovu režimu, který byl tehdy ústředním článkem íránské sítě v regionu a přežil pouze díky podpoře Hizballáhu.

V posledních 24 hodinách Hamás a Islámský džihád zahájily z Gazy nepřetržité útoky na Izrael.

Izraelské obranné síly (IDF) na tyto útoky reagují údery na teroristické cíle a bojovníky v Gaze.

Jedná se o operaci „Strážce zdí“. pic.twitter.com/sa9UwYfIcV

— Izraelské obranné síly (@IDF) 11. května 2021

Když se v roce 2017 dostal k moci Yahya Sinwar jako vůdce Hamásu v Gaze, postupně směřoval tuto organizaci k íránské ose; nikdy však nepřísahali věrnost Nejvyššímu vůdci, a proto si zachovali větší nezávislost než plnoprávní členové osy, jako jsou Húsíové nebo irácké šíitské milice.

„Sinwar považoval Hizballáh nejen za vzor v konfrontaci s Izraelem, ale také za prostředníka pro Írán a způsob, jak učinit Hamás nedílnou součástí regionální aliance,“ uvádí se ve zprávě. Proto „usiloval o navázání strategického partnerství s Hizballáhem, přičemž využíval [sjednocující] náboženský motiv obrany mešity al-Aksá.“

Operace Strážce hradeb v květnu 2021 byla klíčovým krokem při budování této aliance. Bylo to poprvé, co Hamás, Hizballáh a další palestinské teroristické skupiny, stejně jako izraelští Arabové, bojovali proti Izraeli současně, což vedlo Sinwara k přesvědčení, že díky této „jednotě front“ lze sen o zničení Izraele skutečně uskutečnit.

Samotný rozsah raketových útoků proti Izraeli ze sedmi front v posledních třech letech je šílený. pic.twitter.com/iyKJy2hEYZ

— Eylon Levy (@EylonALevy) 11. července 2026

Dokumenty Hamásu odhalily „podrobnosti o bilaterální koordinaci prostřednictvím společné operační místnosti, která fungovala po celou dobu bojů, včetně předávání zpravodajských informací v reálném čase a povolení Hizballáhu pro Hamás k odpalování raket z libanonského území.“

Během bojů „operační středisko poskytovalo Hamásu na jeho žádost zpravodajské informace o různých tématech, včetně rozmístění IDF, leteckých zpravodajských aktivit a operací izraelského letectva… každých 12 hodin byla vypracována zpráva a rozeslána Hassanovi Nasralláhovi, veliteli Revolučních gard, íránskému vůdci a všem příslušným vůdcům.“

Snad nejvýznamnějším výsledkem této spolupráce a nejpřekvapivějším faktem, který zpráva odhalila, je to, že Hizballáh prostřednictvím této operační místnosti varoval Hamás před izraelskou falešnou operací, jejímž cílem bylo zasadit Hamásu zdrcující ránu.

15. května izraelská armáda naznačila, že byla zahájena pozemní invaze, která měla přimět teroristy z Hamásu, aby obsadili všechny podzemní bojové stanoviště v tunelové síti zvané „Metro“ před plánovaným masivním bombardováním.

Hamas však zřejmě byl nějakým způsobem předem varován a ztráty byly mnohem menší, než izraelská armáda (IDF) plánovala. Nyní víme, že tip přišel od Hizballáhu, i když zůstává nejasné, jak tato teroristická skupina tyto informace získala.

V každém případě byla operace „Strážce zdí“ v očích vedení Hamásu obrovským úspěchem a zvýšila jeho chuť po dalších akcích.

„Již několik týdnů po skončení bojů si Hamás stanovil za cíl dosáhnout ‚velkého vítězství a odstranění rakoviny‘ a ‚likvidaci entity a jejího odstranění z naší země a našich svatých míst‘.“

Již v té době však vůdci Hamásu vyjádřili zklamání z nepřímé vojenské podpory ze strany Hizballáhu – což se mělo stát opakujícím se motivem.

Stejně tak Hamás přijal počáteční rozhodnutí zahájit válku odpálením raket na Jeruzalém – což v té době představovalo významné eskalování situace – bez jakékoli předchozí koordinace.

A tak, když pro Hamás nadešel čas zahájit osudný útok 7. října, vedení Hizballáhu podle zprávy opět vědělo o obecném záměru, ale nebylo o něm předem výslovně informováno.

„Vedle principiální podpory plánů Hamásu byli vysoce postavení představitelé Hizballáhu váhaví a zdrženliví,“ uvádí zpráva. „Jedna výhrada se týkala naléhavosti útoku, jak jej Hamás prezentoval. Další se týkala jeho cílů, a vysoce postavení představitelé Hamásu byli požádáni, aby je formulovali podrobněji.“

Z několika rozhovorů mezi vůdci Hamásu z roku 2022 vyplývá, že skupina si nebyla jistá, jak daleko bude spolupráce a podpora Hizballáhu sahat, a diskutovala o nutnosti přesvědčit jeho vedení o svých vlastních plánech na útok na Izrael.

🔴ZLIKVIDOVÁN: Saeed Izadi, jeden ze strůjců plánu íránského režimu na zničení Izraele, byl zlikvidován při precizním úderu izraelských obranných sil (IDF) v oblasti Qomu.

Izadi byl rovněž velitelem Palestinského sboru jednotek Quds, klíčovým koordinátorem mezi íránským režimem a hnutím Hamás, a… pic.twitter.com/ICPna4O4no

— Izraelské obranné síly (@IDF) 21. června 2025

V květnu 2022 se konalo setkání na vysoké úrovni, jehož se zúčastnili představitelé Hamásu Saleh al-Arouri a Khalil al-Hayya, vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh a velitel palestinské pobočky jednotek Quds Íránských revolučních gard (IRGC) Saeed Izadi, který byl klíčovou postavou při organizování íránské teroristické osy.

Vůdci Hamásu vysvětlili, že se naskytla jedinečná příležitost zaútočit na Izrael z několika front a že toto načasování podporuje několik faktorů, včetně „slabosti Palestinské samosprávy a vzestupu ‚odporu‘ i uvnitř Izraele, ‚křehké‘ vnitřní situace Izraele, ústředního významu ‚boje‘ o Jeruzalém… a soustředění pozornosti na válku mezi Ruskem a Ukrajinou.“

Nasralláh tuto myšlenku v zásadě uvítal, ale nadále měl výhrady. Podle dokumentů Hamásu kladl vůdce Hizballáhu podrobné, věcné otázky ohledně přesných cílů války. Hamás poté předložil Hizballáhu tříúrovňový plán rozsáhlé strategické války proti Izraeli, čímž dal najevo svou ohromující sebejistotu a ambice.

První scénář počítal s tím, že se všechny skupiny osy, s výjimkou samotného íránského režimu, zapojí do „kampaně Wad al-Akhira“, pojmenované apokalypticky podle verše z Koránu. Cílem této kampaně by bylo „zcela změnit tvář regionu, jeho systémy a politickou realitu a zároveň dosáhnout uskutečnění velké islámské revoluce.“

„Symbolem kampaně musí být mešita al-Aksá a Jeruzalém, protože mohou vyvolat jaderný výbuch v celém regionu,“ poznamenali plánovači Hamásu a dodali, že nejvhodnějším načasováním by byl útok během jednoho z židovských svátků, nejlépe během Pesachu.

V „středním“ scénáři by Hizballáh poskytl Hamásu pouze částečnou podporu. Cílem by bylo „osvobodit“ Západní břeh a palestinské vězně, což by vedlo k emigraci mnoha Izraelců a položilo by to základ pro konečné zničení Izraele.

Třetí, nejméně drastický scénář by hlavní břemeno ponechal na Hamásu bez přímé podpory Hizballáhu, i když by pomohly některé síly z íránské osy.

Politický vůdce Hamásu Haníja později v dopise informoval Sinwara o výsledcích schůzek a sdělil mu, že Nasralláh a Izádí vyjádřili podporu první variantě, i když se opět nezavázali a požádali o další zvážení. Nasralláh uvedl, že o těchto plánech informuje nejvyššího vůdce Íránu.

Ačkoli ze strany Hizballáhu a íránské osy nepadl žádný konkrétní závazek, na konci roku 2022 se vojenská rada Hamásu dohodla, že Nasralláhovi sdělí, že pokud by došlo k útoku na Írán a Hizballáh, Hamás by byl připraven zapojit se do bojů v plné síle – s očekáváním, že v případě otevřené konfrontace mezi Hamásem a Izraelem ohledně mešity al-Aksá by íránská osa zasáhla.

V této chvíli bylo vedení Hamásu zjevně přesvědčeno, že má Hizballáh na své straně.

V projevu necelé dva měsíce před invazí Sinwar uvedl, že při získávání podpory osy bylo dosaženo „významného pokroku“, a slíbil, že v případě války se proti Izraeli otevře „mnoho front“.

Ráno 7. října, když hordy Hamásu masakrovaly a plenily města na jihu Izraele, byli Hizballáh, širší íránská osa a dokonce i někteří vysoce postavení představitelé Hamásu překvapeni.

Mluvčí izraelských obranných sil (IDF) oznámil dokončení likvidace vrcholného vedení íránské teroristické osy na Blízkém východě.

Likvidace Alího Chameneího představuje vyvrcholení dlouhodobého úsilí o likvidaci vrcholného vedení íránské teroristické osy… pic.twitter.com/xOoCH7KJJ7

— Joe Truzman (@JoeTruzman) 1. března 2026

Hned poté, co teroristé překročili hranici, však Sinwar a jeho vojenští velitelé Muhammad Deif a Marwan Issa zaslali dopis Nasralláhovi a Izadímu, v němž je naléhavě vyzývali, aby aktivovali síly osy a vyslali je do boje.

Prosili: „Všechny ostatní síly Osy odporu (různé skupiny) by měly spolupracovat na všech frontách a nasadit svou maximální sílu. Očekává se, že pokračující soustředěné a intenzivní bombardování a útoky dronů po dobu dvou či tří dnů povedou k dosažení cíle, dá-li Bůh.“

Cíl však nebyl dosažen.

Nasralláh se z dosud neznámých důvodů nikdy plně nezavázal k pomoci Hamásu a ani obávaná pozemní invaze dalších jednotek Osy přes Sýrii či Jordánsko se nikdy neuskutečnila.

Izrael přežil svůj nejnebezpečnější den od Jomkipurské války; a v následujících letech izraelská armáda systematicky likvidovala a zabila Sinwara, Deifa, Issu, Haníjeho, Nasralláha, Izadiho a nejvyššího vůdce Íránu Alího Chameneího.