Praha Jeruzalém

Zdá se, že izraelské politické a vojenské kruhy mají děsivě krátkou paměť. Ve skutečnosti jsme svědky nebezpečného vládního pokusu o oživení téže staré vražedné „koncepce“, která nám v ne tak vzdálené minulosti přinesla strašlivé pohromy.

Autor: Anna Slotzkin, jedna ze zakladatelek hnutí Uri Tzafon (Probuď se, severe!), překlad: Hillel Fendel, 12. srpna 2026

Nejnovější plán pro naši severní hranici, který je v současné době na stole a je znám pod zamaskovaným názvem „pilotní plán“ (jako by neměl být trvalý), navrhuje ten samý starý recept, který byl v minulosti vyzkoušen s tragickými výsledky: IDF se má stáhnout z oblastí, které dobyla v jižním Libanonu, na jejich místo nastoupí libanonská armáda a Američané budou „dohlížet“ z dálky, čímž nám všem dodají nebezpečně klamný pocit bezpečí.

V praxi se za slovem „pilotní“ skrývá velmi hořká realita: skutečný ústup izraelských sil a opuštění strategicky důležitých území, která naši nejlepší synové, stateční bojovníci IDF, dobyli svou krví a hrdinstvím v průběhu téměř tří let. (Během tohoto období bylo Hizballáhem zavražděno téměř 160 Izraelců, z toho asi 40 v roce 2026.) Dvě rozsáhlé oblasti již byly předány Libanoncům, kteří tento týden navrhli, aby do tohoto „pilotního projektu“ byly zahrnuty další dvě území. A to navzdory skutečnosti, že libanonská armáda nikdy neprokázala žádnou schopnost – ani ochotu! – účinně se postavit teroristům z Hizballáhu, kteří ovládají jejich zemi.

Ti, kdo se snaží vydávat libanonskou armádu za „řešení“, prostě házejí Izraelcům písek do očí, a to zejména těm, kteří žijí na severu. Realita v terénu je stále zřetelnější, a to, že libanonská armáda činnost Hizballáhu nejen ignoruje, ale ve skutečnosti s ním aktivně spolupracuje. Tato armáda není suverénní, nezávislou silou, která by dokázala prosazovat zákon a pořádek, ale spíše silou, která žije a dýchá pro teroristickou organizaci, s níž spolupracuje ruku v ruce.

Libanonská armáda se zdržuje jakýchkoli střetů s Hizballáhem. Místo toho mu poskytuje ochranný deštník a umožňuje mu zůstat skutečným pánem v jižním Libanonu. Očekávat, že se taková organizace najednou stane ochráncem izraelské Galileje, je něco mezi hloupostí a naprostou bezpečnostní katastrofou.

Tím jsme si už jednou prošli. Viděli jsme, k čemu byla mírová mise OSN UNIFIL po přijetí rezoluce OSN č. 1701 v roce 2006. Rezoluce stanovila stažení izraelských sil z Libanonu a zřízení nárazníkové zóny obsazené pouze libanonskou armádou (která spolupracovala s Hizballáhem) a jednotkami UNIFIL (které se staly živými štíty pro teroristy z Hizballáhu). Nesmíme dopustit, aby naše kontrola nad jižním Libanonem, získaná krví a slzami, byla nahrazena dalším experimentem typu „to už tu bylo“, a to na úkor desítek tisíc Izraelců, kteří jsou již více než rok vyhnáni ze svých domovů.

Hnutí Uri Tzafon se snaží co nejjasněji vyslovit to, co se mnozí bojí říci nahlas: Skutečná bezpečnost pro Galileu a celý Izrael nepřijde od libanonské armády spolupracující s Hizballáhem a rozhodně ne od UNIFILu maskovaného za mírové síly. Přijde pouze díky osídlení.

Celá sionistická historie nás učí tuto jednu jednoduchou lekci: Tam, kde projíždí židovský pluh, tam je hranice a tam je bezpečnost. Stažení vojsk a dohody nepřinesou mír. Jediným skutečným, etickým a bezpečným řešením je úplná vojenská kontrola nad oblastmi dříve okupovanými teroristy – a následně rozsáhlé židovské osídlení právě tam; ano, právě tam, v jižním Libanonu. Pouze země osídlená Židy může být skutečnou živou a dýchající bezpečnostní zónou, která zaručí, že proti obyvatelům severního Izraele již nikdy nevznikne žádná další hrozba.

Ve skutečnosti se již podnikají kroky tímto směrem. Rodiny ze severního Izraele občas překračují hranici, aby vytvořily určitá fakta, pokud ne přímo na místě, tak alespoň v našem povědomí. Ano, naše síly prorazily starý hraniční plot a nahradily ho zdí, ale ve skutečnosti není potřeba ani jedno z toho: Nejlepší by bylo, kdyby místo teroristů, kteří přecházejí do Izraele, zatímco my pasivně třeseme strachem, byli právě my, průkopničtí osadníci, kdo by přecházeli na sever, abychom dobyli dědictví našich předků.

Tyto průkopnické rodiny vyzývají naši vládu: Probuďte se! Místo investování milionů do výstavby zdí a plotů a nových koncepcí, které pouze poškozují naši bezpečnost a vytvářejí falešné iluze o bezpečnosti, ochraně a spolupráci s libanonskou armádou, pojďme se usadit severně od hranice a zajistit našemu státu skutečnou bezpečnost.

Nastal čas si uvědomit, že pouze osídlení jižního Libanonu přinese skutečnou bezpečnost!

14.08.2026 06:04 Daniel ŽingorZdroj: Bet El Friends

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho tedy se svými přáteli! Případně děkujeme za Vaši štědrost…
Další možnosti najdete na stránce podpořte nás.

150 Kč
350 Kč
1500 Kč
Jiná částka

7 komentářů

  1. Milan Sedláček

    16. 8. 2026

    Odpovědět

    Naprosto souhlasím s p. Žingorem.

  2. Jaromír Vykoukal

    14. 8. 2026

    Odpovědět

    Nevěřím očím co čtou, nevěřím vlastní hlavě co to čtení v ní vyvolává. To jako někdo myslí vážně? To jako na základě vojenské akce bude obsazeno území jiného státu, byť nepřátelského a osídleno židovskými osadami? TO je zlý sen pro každého, kdo to s podporou Izraele myslí vážně, a setrvává v ní i přes to, že s mnoha situacemi a kroky Izraele nesouhlasí a tedy i pro mě. To nejde okecat biblí, to nejde okecat oprávněnými nároky a ani ničím jiným. Jestli na území Libanonu vyroste jediný osadnický židovský dům, stane se Izrael tím, o čem o dušu tvrdí že není - státem který se stal kolonizátorem a okupantem.

    • Daniel Žingor

      16. 8. 2026

      Odpovědět

      No tady budu reagovat v několika rovinách: - tento článek mimořádně nepochází z izraelského mainstreemu, ale, jak je vidět, byl napsán jako blog výrazně mimo něj - přesto jsem ho tady uvedl - v plném vědomí jeho kontroverznosti. Zejména, abych prezentoval tento úhel pohledu - no a teď pojďme k jádru toho, co autor tvrdí, že libanonská armáda není řešením, ale problémem samým - to je 100% pravda - a co teď s tím - klíčové je, že žijeme v roce 2026, nikoli tedy 1948, ani 1967, ani 1985, ani 2005, ani 2022, ale v roce 2026 a to, o čem jsem bytostně přesvědčený je, že Izrael nebude hledat, prezentovat a nabízet řešení ani z roku 1985, ani z roku 2005, ani z roku 2022, ani z žádných předchozích let, ale z roku 2026 - před žádné z výše uvedených dat (jestli tomu správně rozumím) se již nevrátíme - co si myslím já? Opravdu si myslím (a můžu se pochopitelně plést), že Izrael už svoje vojáky, ani z Gazy, ani z Libanonu, ani ze Sýrie nestáhne - byl by úplný blázen, kdyby to udělal. No a pak se můžeme bavit o tom, co bude dál...

      • Jaromír Vykoukal

        17. 8. 2026

        Odpovědět

        Jestli jsem to správně četl, tak autoři tvrdí, že jedině židovské osídlení zabraných libanonských území přinese mír severnímu Izraeli. TO je zásadní problém. Takže židé to vojenský obsadí, a začnou osidlovat. HIzballah a libanonská armáda s okupací a osidlováním nebudou souhlasit a zahájí útoky z dalšího pásma území LIbanonu. A to se bude opakovat? Zase obsadit a osídlit? Za jak dlouho potom IDF obsadí Bejrůt, vyžene odsud arabskou populaci a osídlí ho židovskými osadníky? Nerozporuji obsazení libanonského území IDF po dobu trvání konfliktu. Ani na dobu neurčitou než se - třeba, i když tomu nevěřím - podaří toto území obsadit libanonskou armádou a jednotkami UNIFIL, které ale musí projít kompletní přestavbou včetně mandátu. Dnes je to jen kolaborující entita. Sýrie - Golany jsou z velké části anektovaným území s židovským osídlení a já v tom nevidím problém. Ale zabírat další syrské území? Také s osídelním? Neřeším roky 48,49,67,73,. Ani výprask z první války s HIzballahem. Neřeším ani dvacet let působení IDF v LIbanonu skončeného útěkem a rozvratem celého Libanonu a vzniku HIzballahu jako významné vojenské síly. Zde je IZrael jednoznačný viník a poražený. Řeším že to přinese další radikalizaci a nakonec LIbanon, který je v těžkém sporu s Íránem ten Írán sám požádá o pomoc stejně jako to může udělat Sýrie. Myslím si, že je to cesta do diplomatického, vojenského a mezinárodně právního pekla. A doufám, že má někdo v IZraeli rozum, aby se toto nikdy nestalo.

        • Daniel Žingor

          17. 8. 2026

          Odpovědět

          Mno... v tomto ohledu ovšem nijak neřešíš to, na co se tam ptám, a kudy se ubírají moje (podle mě velmi reálné) úvahy... Tedy znovu: - považuji za velmi pravděpodobné (velmi eufemisticky řečeno), že v Gaze, ani na severu Izraeli nikdo nebude schopen garantovat jeho bezpečnost tak, aby to vůbec bylo nějaké garantování bezpečnosti - sám si v tomto opakovaně a (podle mě) naprosto správně uváděl, že myšlenka, že se Hamas nebo Hizballah nechá odzbrojit, je mimo jakoukoli realitu - Izrael tyto negarance nepřijme (proto ten předchozí výčet letopočtů) a nechá své vojáky tam, kde jsou - co bude potom?!

          • Jaromír Vykoukal

            18. 8. 2026

            Odpovědět

            Tomu rozumím. Ale rozhodně není řešením toho co bude potom tato trojkombinace: - návrat do Gazy - kolonizace jihu Libanonu a - trvalé zabrání dalšího syrského území. To je cesta do pekla.

          • Daniel Žingor

            18. 8. 2026

            Odpovědět

            Tato trojkombinace je v tento okamžik realita na místě - to není ani nic hypotetického, ani možné budoucí řešení.

Přidání komentáře

Váš email nebude zveřejněn.
Abychom zabránili spamu, musí být Váš první komentář schválen. Mějte prosím strpení.

O profilový obrázek se stará Gravatar.