Izrael nyní čelí vyhlídce na nové a neznámé nebezpečí na své severní hranici: několik tun jaderného materiálu, které zůstaly v Sýrii, v držení vlády, jejíž prezident prohlásil, že hodlá pokračovat v jaderném programu, a na kterého ještě před necelým desetiletím vypsal samotný Washington odměnu ve výši deseti milionů dolarů.

Autor: VALERIE LOCKE 21. srpna 2026

Tento týden zveřejněná informace, že inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) objevili v Sýrii několik tun nehlášeného jaderného materiálu, a vyřešení měsíce trvajícího tajného patu mezi Izraelem, Spojenými státy a Damaškem ohledně druhé zásoby v lokalitě známé jako „Lokalita 99“ společně signalizují návrat přesně toho druhu nekonvenční hrozby, proti níž se Izrael téměř dvě desetiletí snažil zajistit, aby se na jeho hranicích již nikdy neusadila, tentokrát pod vedením vůdce, jehož kvalifikace pro řízení země, v níž se tento materiál nachází, zůstávají v nejlepším případě čerstvě „vyprané“.

Generální ředitel MAAE Rafael Grossi tento týden v Damašku novinářům sdělil, že inspektoři objevili „několik tun jaderného materiálu, který by mohl být zneužit“ na utajeném místě z doby Asadova režimu, o němž syrská přechodná vláda agentuře dobrovolně informovala 17. července.

Syrský ministr zahraničí Asaad al-Shaibani uvedl, že tento materiál – několik tun přírodního kovového uranu spolu s určitým množstvím grafitu – zůstane v syrské správě pod zárukami MAAE, místo aby byl vyvezen ze země, a zdůraznil „suverénní a zákonné právo“ Sýrie na rozvoj mírového jaderného programu. Al-Shaibani ve svém prohlášení ani v nejmenším nenaznačil možnost odvozu tohoto materiálu. Samostatně server Axios informoval, že Spojené státy, Izrael a Sýrie dosáhly tiché dohody o nakládání s jaderným materiálem, včetně žlutého koláče, který podle Izraele Asadův režim skladoval v „objektu 99“; úředníci tvrdí, že tento materiál nelze použít jako palivo pro jadernou zbraň, ale mohl by být využit v radiologickém rozptylovém zařízení, tzv. špinavé bombě. Izraelské síly údajně krátce po pádu Asada bombardovaly vchody do tohoto objektu, aby zablokovaly přístup k němu, a izraelští představitelé sdělili agentuře Axios, že pohrozili dalšími údery a začali se obávat, že Turecko pomáhá nové syrské vládě získat přístup k tomuto materiálu, než Washington zapojil MAAE, aby zprostředkovala řešení. Ani tento materiál nebyl podle amerických představitelů k tomuto týdnu ze země dosud odstraněn.

Pro Izrael tato odhalení znovu otevírají případ, který považoval za uzavřený silou před téměř dvěma desítkami let. Tajné jaderné ambice Sýrie se poprvé dostaly na veřejnost, když izraelské stíhačky 6. září 2007 zničily reaktor ve výstavbě v Al-Kibaru v provincii Deir ez-Zor, přičemž Izrael tento úder odmítal přiznat až do roku 2018.

MAAE od té doby dospěla k závěru, že se u tohoto zařízení s velkou pravděpodobností jednalo o jaderný reaktor postavený s pomocí Severní Koreje, který byl koncipován podle vzoru reaktoru v Jongbjonu v Pchjongjangu. Sýrie areál zbourala a nikdy plně neodpověděla na otázky agentury, které se k němu vztahovaly. Návštěva Grossiho tento týden v Deir ez-Zoru, kde uvedl, že „v současné době probíhají velmi rozsáhlé vykopávací a průzkumné práce“, je dosud nejjasnějším potvrzením správnosti hodnocení z roku 2007 a připomínkou toho, že materiál z tohoto programu zůstal až dosud pohřben a nezúčtován.

Historie Sýrie v oblasti chemických zbraní vysvětluje, proč Izrael k tomuto novému odhalení přistupuje spíše s opatrností než s úlevou. Vláda Bašára al-Asada po desetiletí udržovala jednu z největších zásob chemických zbraní na světě, původně vytvořenou jako odstrašující prostředek proti Izraeli.

V srpnu 2012 prezident Barack Obama varoval, že jakékoli přesuny či použití chemických zbraní Asadovým režimem překročí „červenou linii“ a změní jeho úvahy ohledně amerického vojenského zásahu. Téměř přesně o rok později, 21. srpna 2013, zasáhly rakety nesoucí sarinový plyn předměstí Damašku Ghúta. Odhady počtu zabitých se obecně pohybují od 1 100 do více než 1 400 civilistů, v závislosti na organizaci, která údaje uvádí, což z něj činí nejsmrtelnější chemický útok na světě za poslední desetiletí.

Washington nakonec neprovedl údery, kterými vyhrožoval, a místo toho usiloval o dohodu zprostředkovanou Ruskem, na jejímž základě Sýrie souhlasila s odevzdáním svých deklarovaných zásob – tento výsledek byl široce kritizován jako „červená čára“, která byla sice vyhlášena, ale nebyla prosazena. Asadova vláda následně znovu použila chemické zbraně v Khan Šajchúnu v roce 2017 a v Dúmě v roce 2018, a to navzdory tomu, že formálně odevzdala svůj deklarovaný arzenál. Režim, který je schopen překročit tuto hranici i pod přímým mezinárodním dohledem, je tím samým režimem, jehož nedeklarované jaderné zbytky nyní Izrael sleduje, jak se s nimi nová vláda snaží vypořádat na svém vlastním území, aniž by zatím existoval plán na jejich odstranění.

Tuto novou vládu vede muž, jehož vlastní minulost Izraeli nepřináší přílišné uklidnění. Syrský prezident Ahmed al-Sharaa je po většinu svého dospělého života znám spíše pod jménem Abu Mohammad al-Jolani. Ještě v roce 2017 byla na al-Sharaovu hlavu vypsána americká odměna ve výši deseti milionů dolarů za vedení tehdy takzvané Fronty an-Nusra, kterou americké ministerstvo zahraničí obvinilo z řady teroristických útoků na území Sýrie. Jeho cesta k džihádu začala v Iráku po invazi v roce 2003, kde byl americkými silami uvězněn v táboře Camp Bucca a setkal se s budoucím vůdcem Islámského státu Abú Bakrem al-Bagdádím, který ho později povzbudil k založení pobočky al-Káidy v Sýrii.

Obnova jeho image postupovala pozoruhodnou rychlostí. Poté, co v roce 2016 přerušil formální vazby s al-Káidou a v prosinci 2024 vedl ofenzívu, která svrhla Asada, vyměnil al-Šará bojovou uniformu za oblek a v květnu 2025 se setkal s Trumpem v Rijádu, přičemž prezident zrušil americké sankce vůči Sýrii a popsal ho jako skutečného vůdce se silnou minulostí. V době, kdy al-Sharaa navštívil Bílý dům – a stal se tak prvním syrským prezidentem, který tak učinil od získání nezávislosti v roce 1946 –, se zavázal k připojení se k koalici vedené Spojenými státy proti Islámskému státu a k znovuotevření syrského velvyslanectví ve Washingtonu. V prosinci 2025 mu Trump poslal osobní ručně psaný vzkaz, v němž ho oslavoval jako budoucího velkého vůdce. Al-Sharaa nyní spojil tuto diplomatickou rehabilitaci s výslovným prohlášením, že Sýrie hodlá vyvinout vlastní jaderný program – prohlášení, které pronesl v tom samém okamžiku, kdy odhalil tuny dosud nehlášeného jaderného materiálu, který se stále nachází na území jeho země.

Izrael neprojevil al-Sharaovi stejné přijetí jako Washington. Zatímco Spojené státy směřují k úplné rehabilitaci, Jeruzalém nadále považuje severní Sýrii za aktivní bezpečnostní scénu, od pádu Asada útočí na podezřelé převody zbraní a vojenskou infrastrukturu v zemi a podle serveru Axios otevřeně vyjadřuje obavy, že Turecko by mohlo Damašku pomáhat v získávání neevidovaného jaderného materiálu.

Muž, kterého Spojené státy více než deset let pronásledovaly jako teroristu, nyní vládne zemi, která drží nehlášený jaderný materiál, aniž by byl dosud dokončen plán na jeho odstranění, a která má deklarovanou ambici vybudovat jaderný program – to vše ve státě s doloženou historií překračování všech hranic, které svět vytyčil kolem jeho chemického arzenálu. Pro Izrael není tato kombinace na jeho vlastní severní hranici, pod vedením vůdce, jehož proměna se měří spíše v měsících než v letech, diplomatickou kuriozitou. Je to nová fronta.