Americký prezident Donald Trump proti Íránu vyzkoušel bomby, blokády i diplomacii. Nyní přichází nová, potenciálně ničivá zbraň: ekonomický „D-Day“. Již se objevují náznaky, že by to mohlo fungovat. Více o tom dále…

Autor: David Brody 23. srpna 2026

Trump připravuje to, co jeho administrativa popisuje jako bezprecedentní ekonomický útok na Írán, jehož cílem není pouze potrestat Islámskou republiku, ale potenciálně srazit režim na kolena.

„Bude to ekonomická válka a izolace v bezprecedentním měřítku,“ prohlásil Trump a varoval země, které nadále pomáhají Teheránu, že by je mohly čekat „obrovské ekonomické důsledky“.

Ministr financí Scott Bessent byl ohledně tohoto cíle ještě výslovnější a uvedl, že administrativa připravuje „nejtvrdší sankce v historii“, které doplní stávající americkou blokádu. „Je to dvojitý úder,“ řekl Bessent ve čtvrtek. „Máme blokádu a chystáme se zavést nejtvrdší sankce v historii.“ Pak přišla klíčová věta: „V Íránu to zabere a my tento režim svrhneme.“

Reuters v pátek ráno informoval, že se ekonomická smyčka možná již stahuje. Čína odebírá více než 80 % íránské vyvážené ropy, což udržuje velkou část íránské vlády nad vodou. Reuters však uvádí, že dodávky íránské ropy do Číny dramaticky poklesly, a to z průměrných zhruba 1,4 milionu barelů denně v roce 2025 na přibližně 534 000 barelů denně v dosavadním průběhu srpna.

Americká blokáda rovněž vyčerpává obrovské íránské zásoby ropy. Podle Reuters klesly íránské plovoucí zásoby mimo blokádovou zónu z přibližně 105 milionů barelů na 80 milionů barelů.

Nabídka je nyní tak omezená, že agentura Reuters uvádí, že část íránské ropy se dokonce nabízí s přirážkou. Čínské rafinérie hledají náhradní surovinu jinde – mimo jiné v Brazílii a Iráku. Jinými slovy, Trumpův tlak přináší měřitelné výsledky. Otázkou je, zda se ekonomický tlak může proměnit v ekonomické uškrcení.

Kapitán námořnictva ve výslužbě Armen Kurdian, kandidát do Kongresu v Kalifornii, mi sdělil, že se domnívá, že v této fázi války jde o správnou strategii. „Vzhledem k úrovni války, kterou právě vedeme proti Íránu, je to správné rozhodnutí, protože nevěřím, že další vojenské údery proti Íránu budou mít zamýšlený dopad… vedeme spíše geopolitickou, strategickou a informační válku o vliv. V současné době se vede spíše nekinetický typ války.“

Kurdian však vidí jednu zásadní slabinu: Trump musí vytrvat. „Moje jediná obava je, že Trump měl letos tendenci často měnit názor ohledně této války. Musí tento druh tlaku udržovat. Musí to pokračovat a jít dál… Takováto omezení musí být tvrdá, přísná a musí být alespoň z dlouhodobého hlediska trvale platná, protože to na tu zemi má dopad“

To je zásadní, protože Islámská republika přežívá sankce už desítky let a daří se jí to především díky Číně a Rusku. Expert na národní bezpečnost Casey Fleming, generální ředitel společnosti BLACKOPS Partners Corporation, říká, že Čína a Rusko Teherán jen tak neopustí.

„Čína a Rusko jsou strategickými partnery Íránu, a proto se s těmito sankcemi vyrovnávají, podporují Írán a zásobují ho,“ říká mi Fleming. „Budou v tom pokračovat. V Číně se ostatně říká, že voda si najde cestu dolů z kopce, ať už je v cestě strom, kámen nebo cokoli jiného. Budou tedy Írán zásobovat a podporovat ho všemi možnými způsoby, jak bude třeba. „

Je tu ještě jedna zásadní otázka. I kdyby se Trumpovi podařilo zničit íránskou ekonomiku, vede ekonomický kolaps automaticky k pádu režimu? Nikoli nutně…

Ekonomická bída může vyvolat demonstrace. Může podkopat důvěru ve vládu. Může podnítit přeběhnutí a potenciálně vytvořit podmínky pro revoluci. Ale někdo nakonec ten režim musí svrhnout. A tady vstupuje do hry Islámská revoluční garda (IRGC).

Plukovník americké armády ve výslužbě Wesley Martin, který působil jako první vedoucí protiteroristický důstojník pro všechny koaliční síly v Iráku a spolupracuje s odporovými organizacemi mimo Írán, se domnívá, že rozhodující bitva se nakonec musí odehrát zevnitř.

„Musíte zneškodnit IRGC a to lze provést pouze zevnitř,“ říká mi Martin. „Spolupracuji s odporovými organizacemi. Nacházejí se mimo Írán, ale mají kontakty a lidi uvnitř Íránu, a právě na to se zaměřuji. Odporová hnutí mimo Írán s kontakty uvnitř Íránu. Mají sice 30 aktivních buněk, ale zatím nejsou organizovány. Na konci příštího měsíce zahájíme další kroky, projdeme všechny otázky a detaily. Bude to plán do budoucna. Je třeba podniknout vážné útoky na IRGC a v Íránu je dost lidí, kteří to dokážou, a vědí, kdo jsou členové IRGC. Mohou po nich jít. Musí se ale zorganizovat.“

Na otázku, zda je nakonec nutné, aby vzniklo hnutí přímo uvnitř samotné IRGC, které by pomohlo svrhnout režim, byla Martinova odpověď jednoduchá: „Musí.“

To může být ten chybějící článek v Trumpově strategii.

Administrativa může tlačit na íránskou ekonomiku. Může omezit vývoz ropy. Může vyhrožovat zemím, které obchodují s Teheránem. Může potenciálně zbavit režim peněz nezbytných k udržení jeho obrovského bezpečnostního aparátu. Ale sankce nemohou zaútočit na vládní budovy. To dělají lidé. V určitém okamžiku budou muset Íránci zevnitř zaútočit na pevnost. Proto se Trumpova strategie čím dál více jeví jako pomalé vykrvácení.