Evropský komisař pro zdraví a ochranu zvířat Olivér Várhelyi tento týden v Bruselu před shromážděnými rabíny prohlásil, že Evropa nemůže tvrdit, že vítá židovské komunity, a zároveň jim znemožňovat praktikování židovského způsobu života.

Autor: Tamar Stein 8. září 2026

Ve svém projevu na shromáždění u příležitosti svátku Roš ha-šana, které uspořádala Konference evropských rabínů (CER), adresoval maďarský komisař své vlastní instituci bezprostřední vzkaz: „Evropa nemůže tvrdit, že sem židovský život patří, a zároveň zde plnohodnotný židovský život stále více ztěžovat, ne-li přímo znemožňovat.“ Jeho slova zazněla uprostřed právní krize, v jejímž důsledku se rituál brit milah, obřízka, poprvé v historii Evropské unie ocitl před soudem v jednom z členských států.

Obřízka má své kořeny v první smlouvě z Bible. Bůh přikázal Abrahamovi: „A obřežete maso své předkožky; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi“ (Genesis 17:11). Brit milah není kulturní zvyk, který by Židé mohli pod právním tlakem modernizovat a postupně opustit. Je to fyzické znamení smlouvy mezi Bohem a Abrahamovými potomky, prováděné již čtyři tisíce let osmého dne života chlapce, a to i přes exily, vyhnání a genocidu. Bible přikazuje, aby tato smlouva byla vyznačena na těle právě proto, aby nemohla být zapomenuta, skryta nebo legislativně zrušena. Belgie nyní tuto tezi přímo prověřuje.

Belgičtí státní zástupci v Antverpách letos obvinili tři muže z údajného porušení zákona, který vyžaduje, aby chirurgické zákroky prováděli pouze oprávnění lékaři. Tito muži jsou mohalim, rituální obřezávači, kteří prošli dlouholetým výcvikem v židovském právu a praktických technikách, nikoli chirurgové. Belgická policie již v roce 2025 provedla razie v domech těchto mohalimů. Izraelský ministr zahraničí Gideon Sa’ar označil toto stíhání za „šarlatové písmeno na belgické společnosti“ a zařadil Belgii po boku Irska na to, co popsal jako hanebný seznam národů kriminalizujících židovské náboženské praktiky. Americký velvyslanec v Belgii Bill White zašel ještě dál a varoval, že Belgie „bude nyní světem vnímána jako antisemitská“, dokud nebude případ vyřešen. Belgický ministr zahraničí Maxime Prévot obhajoval trestní stíhání a tvrdil, že ho zástupci židovské komunity podporují, což židovské organizace popírají.

Tento případ je součástí znepokojivého trendu legislativy zaměřené proti židovským rituálům. Dva ze tří belgických regionů, Valonsko a Flandry, již zakázaly šchitu, košer porážku zvířat, což je omezení, které sdílí i několik dalších států EU. Precedens, že se jedná o protižidovskou legislativu, byl vytvořen, když nacistické Německo zakázalo šchitu v roce 1933, několik týdnů po Hitlerově nástupu k moci, a začlenilo tento zákaz do norimberských zákonů z roku 1935. Kritici současného belgického stíhání na tuto historii záměrně poukazují: stát, který začíná regulovat, jak Židé porážejí zvířata a obřezávají své syny, byl v historii státem směřujícím k regulaci toho, zda Židé mohou vůbec zůstat.

Je ironií, že belgický spor není výlučně židovským problémem. Muslimské komunity také provádějí obřízku svých synů, obvykle ve věku od sedmi dnů do sedmi let, a belgická omezení týkající se halal porážky se na muslimy vztahují přesně stejně jako na Židy. Belgická muslimská rada uvedla, že její komunita není tímto sporem o obřízku nijak zvlášť dotčena, protože belgické mešity tuto praxi obecně svěřují spíše nemocničním lékařům než náboženským představitelům. Širší právní princip, podle něhož lze prastarou praxi náboženské menšiny předefinovat jako lékařský trestný čin, však ohrožuje obě komunity stejně, a vrchní rabín CER Pinchas Goldschmidt formuloval reakci své organizace na náboženský extremismus jako společný projekt s muslimskými vůdci, nikoli jako výhradně židovskou stížnost.

Dvě židovské organizace reagovaly tento týden na belgický právní tlak nikoli žalobou, ale certifikací. Evropská židovská asociace (EJA) a Rabínské centrum Evropy (RCE) založily Centrum excelence pro náboženskou mužskou obřízku (CERM), certifikační program se sídlem v Bruselu, který mohalimům poskytne pokročilé lékařské školení v oblasti posuzování novorozenců, kontroly infekcí a reakce na nouzové situace pod dohledem mezinárodní rady urologů a pediatrů.

„Brit Milah je již tisíce let jádrem židovského života,“ uvedl předseda EJA a RCE rabín Menachem Margolin. „Vytváříme nejvyšší možný profesionální rámec na její podporu.“ Várhelyi ocenil program jako „konstruktivní a důvěryhodný model“ a podporu vyjádřili také koordinátorka EU pro antisemitismus Katharina von Schnurbeinová i komisař pro vnitřní záležitosti Magnus Brunner. Belgický poslanec Michael Freilich, jediný ortodoxní židovský zákonodárce v zemi, tvrdí, že skutečným problémem je spíše právní nejednoznačnost než nepřátelství: Belgie obřízku nikdy výslovně nezakázala, pouze nedefinovala, kdo ji smí zákonně provádět.

Belgie by nebyla první mocností, která by se pokusila zákonem vymýtit brit milah z židovského života. V roce 167 př. n. l. seléukovský král Antiochus IV. Epifanes zakázal obřízku mezi Židy v Judeji jako součást kampaně za úplné vymýcení židovského náboženství, spolu se zákazy dodržování šabatu a studia Tóry. Židovské matky, které své novorozence obřezaly navzdory tomuto nařízení, byly popraveny. Toto pronásledování vedlo k makabejskému povstání a nakonec k svátku Chanuka. Římský císař Hadrián uvalil ve 2. století n. l. v Judeji podobný zákaz obřízky; starověké prameny tento dekret spojují s vypuknutím Bar-Kochbova povstání v roce 132 n. l., ačkoli historici se nadále přou o to, zda Hadriánův zákaz předcházel povstání, nebo byl uvalen jako kolektivní trest až po něm. Ať tak či onak, vzorec se opakoval: jakmile Řím potlačil povstání, obnovil a rozšířil svůj zákaz obřízky jako součást širší kampaně proti studiu Tóry, dodržování šabatu a židovským soudům – pronásledování, které vedlo k mučednické smrti rabína Akivy a dalších mudrců, na které se později vzpomíná jako na Deset mučedníků.

Každá říše, která se od té doby pokusila zákonem zrušit Abrahamovu smlouvu, zmizela z mapy. Antiochovo království se zhroutilo. Hadriánův Řím padl. Norimberské zákony shořely spolu s Říší, která je vydala. Smlouva, kterou Bůh dal Abrahamovi v knize Genesis, přežila všechny z nich; je vyryta osmého dne do těla každého židovského syna jako znamení, které nemůže zrušit ani parlament v Bruselu, ani státní zástupce v Antverpách. Belgičtí soudci si možná myslí, že rozhodují o úzké otázce lékařských licencí. Historie však naznačuje, že si vybírají, na které straně starého a nevyhratelného sporu chtějí stát.