Dr. Uzi Haddad z Jeruzalémské technické univerzity v rozhovoru pro Arutz Sheva varuje, že skutečným nebezpečím umělé inteligence nemusí být to, že se stroje obrátí proti lidstvu, ale že se lidé stanou na nich natolik závislí, že ztratí schopnost samostatného uvažování.

Autor: Yoni Kempinski 15. září 2026, 16:44

„Umělá inteligence lidstvo nezničí – ale mohla by nás navždy změnit,“ říká Dr. Uzi Haddad z Jeruzalémské technické vysoké školy a vyzývá k opatrnosti vůči apokalyptickým předpovědím ohledně umělé inteligence. Varuje, že větším nebezpečím může být to, že se lidé stanou příliš závislými na strojích – zatímco debatu o budoucnosti této technologie ovlivňují mocné ekonomické zájmy.

Umělá inteligence je často vykreslována jako existenční hrozba: Stroje by se mohly vymknout lidské kontrole, mohly by zmizet miliony pracovních míst a nakonec by mohlo být ohroženo samotné lidstvo.

Dr. Uzi Haddad, vedoucí programu umělé inteligence na Jeruzalémské technologické vysoké škole, však říká, že veřejnost by k takovým předpovědím měla přistupovat s opatrností – a podrobněji se zabývat jak samotnou technologií, tak i mocnými ekonomickými zájmy, které ji obklopují.

„V celé této záležitosti se objevuje spousta velmi podivných otázek,“ říká Haddad v rozhovoru s odkazem na stále katastrofičtější varování ze strany výzkumníků a představitelů průmyslu.

Poukazuje zejména na široce šířený příspěvek jednoho výzkumníka, který dříve pracoval ve společnostech OpenAI a Anthropic a varoval před extrémními nebezpečími spojenými s umělou inteligencí. Ačkoli tento příspěvek vzbudil obrovskou pozornost, Haddad tvrdí, že samotná intenzita reakcí by měla vyvolat otázky.

Zároveň poznamenává, že technologický průmysl opakovaně přicházel s dramatickými předpověďmi o blížícím se zániku celých profesí – předpověďmi, které se ne vždy naplnily.

Podle Haddada nelze debatu o bezpečnosti umělé inteligence oddělit od velkého ekonomického boje o kontrolu nad trhem, jehož hodnota dosahuje obrovských částek.

Na jedné straně stojí velké společnosti vyvíjející proprietární, uzavřené modely umělé inteligence. Na druhé straně je rychle se rozšiřující ekosystém open source, který firmám umožňuje provozovat a vyvíjet vlastní modely za výrazně nižší náklady.

Haddad uvádí příklad velké izraelské společnosti, která dříve platila obrovské částky za přístup ke komerčním modelům umělé inteligence. Po přechodu na open-source řešení, říká, se společnosti podařilo snížit náklady přibližně o 90 % a zároveň technologii lépe přizpůsobit svým potřebám.

„Tyto velké společnosti jsou najednou pod tlakem,“ říká.

Tuto dynamiku, tvrdí Haddad, je třeba zohlednit i při posuzování sílících požadavků na regulaci umělé inteligence.

Regulace může být podle něj nezbytná k ochraně veřejnosti, ale mohla by mít také nezamýšlený účinek v podobě posílení pozice stávajících technologických gigantů a ztížení vstupu na trh pro menší společnosti a konkurenty z řad open-source.

Haddad nezavrhuje obavy ohledně umělé inteligence. Jedním z nejnaléhavějších problémů je podle něj ochrana soukromí.

Uživatelé musí rozumět tomu, jaké informace poskytují systémům umělé inteligence a jak mohou být tyto informace využity. Zároveň však poznamenává, že shromažďování osobních údajů není zdaleka jevem, který by začal teprve s ChatGPT.

Chytré telefony, sociální sítě a online služby shromažďují obrovské množství osobních údajů již řadu let.

Pro Haddada je klíčem k bezpečnému využívání umělé inteligence schopnost rozpoznat, kdy je člověk stále schopen vyhodnotit její výstup.

„Pokud se umělé inteligence ptáte tak, že s ní zacházíte jako s nějakým věštcem, který vám dá odpověď, a tu pak okamžitě přijmete, můžete se dostat do potíží,“ vysvětluje.

Pokud však uživatelé rozumí dané oblasti a jsou schopni zkontrolovat odpověď vygenerovanou umělou inteligencí a odhalit chyby, může se tato technologie stát mocným nástrojem – pomáhá rozvíjet nápady, psát a upravovat texty, kontrolovat kód a ušetřit značné množství času.

Obrátí se umělá inteligence proti svým tvůrcům? A co noční můra, v níž se stroje nakonec obrátí proti lidstvu?

Haddad se domnívá, že velká část obav veřejnosti je ovlivněna populární kulturou a desítkami let sci-fi příběhů.

„Apokalyptické“ scénáře přirozeně přitahují pozornost, říká, což z nich činí mocný nástroj nejen pro zábavu, ale i pro získávání publicity.

Z technologického hlediska je podle něj důležité pochopit, co jazykový model vlastně je.

Jazykový model se v podstatě snaží předpovědět další slovo na základě obrovského množství informací, na kterých byl vycvičen. Jeho stále sofistikovanější schopnosti vycházejí ze systémů, které model propojují s dalšími nástroji a umožňují mu provádět stále složitější úkoly.

Hlavním nebezpečím tedy není nutně to, že by se umělá inteligence najednou stala vědomou a rozhodla se zničit lidstvo.

Haddad tvrdí, že větší obavy vyvolává spíše to, jak se lidé rozhodnou s touto stále výkonnější technologií naložit.

„Jako u každé technologie existuje nebezpečí, že ji lidé zneužijí,“ říká.

Pracovní místa se změní – ale nemusí zmizet

Haddad rovněž odmítá zjednodušené předpovědi o masové nezaměstnanosti.

Umělá inteligence již mění profese, říká, ale transformace nemusí nutně znamenat zánik.

Například ve vývoji softwaru programátoři stále častěji využívají umělou inteligenci k generování kódu. Jejich role se proto posouvá směrem ke kontrole, opravám a řízení systémů.

K podobnému procesu by mohlo dojít v právnictví, účetnictví a dalších profesích. Umělá inteligence může vykonávat stále větší objem technické práce, zatímco lidé zůstanou zodpovědní za odborné posuzování a nesení odpovědnosti.

Tato transformace však s sebou nese vlastní nebezpečí; nebezpečí, kterého bychom se měli skutečně obávat.

Haddad se domnívá, že společnost by se měla mnohem více obávat toho, co se stane, když se lidé stanou závislými na umělé inteligenci při úkolech, které dříve vykonávali sami.

Pokud si lidé zvyknou nechat stroje číst za ně, psát za ně, myslet za ně a řešit za ně každý problém, mohli by postupně ztratit právě ty dovednosti, které z nich dělají schopné profesionály a nezávislé myslitele.

Cituje informatika Cala Newporta, který varoval, že zatímco sociální sítě poškodily schopnost lidí číst a soustředit se, umělá inteligence by mohla potenciálně poškodit jejich schopnost psát.

Haddad uvádí, že mu tento jev již popsali zkušení softwaroví vývojáři. Jejich práce se stala rychlejší a snazší, ale někdy také intelektuálně méně náročnou.

Místo toho, aby trávili hodiny zápasením s problémem, hledáním řešení a hlubokým přemýšlením o dané záležitosti, velkou část tohoto procesu stále častěji vykonává stroj.

Pro Haddada je to skutečné varovné znamení – udržet lidi v obraze.

Největší výzvou éry umělé inteligence proto podle něj není přijít na to, jak se stroji vyhnout, ale zajistit, aby lidé zůstali schopni dělat to, co stroje nemohou nahradit: kriticky uvažovat, zpochybňovat odpovědi, tvořit a převzít odpovědnost.

Tato výzva se týká i vzdělávání. Školy a univerzity, tvrdí Haddad, musí studenty naučit, jak nové nástroje používat, a zároveň zajistit, aby po absolvování neměli v rukávu jen schopnost napsat efektivní zadání.

Na Jeruzalémské technologické vysoké škole, říká, se nové nástroje a infrastruktura umělé inteligence již začleňují do akademického studia. Zároveň tato instituce snižuje důraz kladený na domácí úkoly a přechází k většímu počtu zkoušek a osobních prezentací.

Cílem je zajistit, aby za produktem, který dokáže vygenerovat systém umělé inteligence, stál student, který mu skutečně rozumí.

Cílem, jak říká Haddad, je, aby absolventi vstupující do technologického průmyslu disponovali hlubokými, fundamentálními znalostmi – a nebyli jen někým, kdo „si jen tak pohrával s nějakým nástrojem“.

V konečném důsledku je Haddadův výhled podstatně optimističtější než apokalyptické předpovědi, které dominují některým debatám o umělé inteligenci.

Umělá inteligence možná lidem nevezme práci a on nevěří, že by byla na pokraji zničení lidstva.

Lidstvu však představuje novou výzvu.

Jak budou stroje schopny zvládat stále více úkolů, lidé budou muset dokázat, že stále umí myslet sami za sebe.