Populární učitel hebrejské Bible, Tanachu, Netanel Elinson, který pravidelně jednou za týden vysílá své výklady, právě dospěl v 2. Knize královské k 17. kapitole.

Autor: Krista Gerloff, 17. září 2026

Líčí se tam smutné události v dějinách Izraele. Asyrský král přitáhl do země a po třech letech obléhání Samaří jej dobyl a odvedl obyvatele severního království do Asýrie. Do Samaří pak byli přivedeni lidé z různých pohanských národů, které Asýrie ovládala.

Bible nám přináší celý výčet důvodů, především různých typů modlářství, pro které se Hospodin na Izraele rozhněval a dopustil odvedení do exilu. Ovšem noví obyvatelé Samaří také sloužili svým různým bůžkům, a proto ani oni nezůstali bez trestu. „Hospodin na ně poslal lvi, kteří je dávili.“ Asyrský král hledal pro tuto situaci řešení a poslal jednoho z izraelských kněží zpátky, aby je vyučoval „řádu Boha té země.“

Z této směsi etnických skupin a náboženství vznikl lid, kterému se až dodnes říká Samařané nebo Samaritáni – hebrejsky „Šomronim“. Setkáváme se s nimi v Novém zákoně a setkáváme se s nimi dodnes i v Izraeli, kde obývají horu Garizím a bydlí i ve městě Cholon. Udržují zvláštní zvyky a mimo jiné, každoročně o svém svátku Pesach zabíjejí beránky a potírají čela jejich krví.

Elinson mluvil krátce před židovským novoročním svátkem Roš ha-šana  o tom, jak se těší na čtení z proroka Jeremjáše, 31. kapitoly, které na tento svátek připadá. Ačkoli se o severních izraelských kmenech mluví jako o „ztracených kmenech“, Hospodin tu dává zaslíbení právě Efrajimovi, tedy potomku Josefa, synu Jákoba skrze Rachel.

Izraelský učitel Bible mluvil o tom, jak je dojat Hospodinovými slovy o návratu Efrajima a božím vyznáním lásky, které budou Židé v synagogách společně o svátku číst. Když do prorokových slov nahlédneme, není těžké si představit, jak jsou povzbudivá pro věřícího Žida, který bere Tanach vážně. Tak vážně, že pojmenoval svou nejstarší dceru „Kerem Šomron“ – Samařská vinice:

„Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská. Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí. Znovu budeš vysazovat vinice na samařských horách. Budou vysazovat, a ti, kteří budou sázet, budou i sklízet. (Jeremjáš 31,3-5)

Právě jsme si připomněli osud Samaří v minulosti a čtenáři Nového zákona dobře vědí, že v Ježíšově době Židé v této oblasti nežili a nepěstovali tu žádné víno. Teprve v současnosti, v našich dnech se tato pradávná slova naplňují. Židé opět na samařských horách vysazují vinice a vyrábí chutné víno.

Krátce před novoročním svátkem, kterým Izrael vstoupil do roku 5787 od stvoření světa, se dal britský ministr zahraničí slyšet, že hodlá uvalit sankce na firmy, které působí na „Západním břehu“ tedy v Judsku a Samaří a bojkotovat produkty z izraelských osad, tedy z tamních vesnic a měst. O takové iniciativě uvažují a chtějí se k ní přidat nebo už se přidaly další země jako Francie, Holandsko, Dánsko, Finsko, Island, Irsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Kanada.

Zajímavé je, že se z obou stran ozývají hlasy, že nepůjde o nějaké velké materiální škody, co se týče produktů. Koneckonců jde hlavně o …o víno.