Když jsem jako dítě chodil do nedělní školy, naše učitelka nakreslila mapu Izraele, rozdělila ji na tři vodorovné pruhy a napsala na ně jejich názvy.

Autor: Tuvia Pollack 19. září 2026

Na severu byla Galilea, uprostřed Samaří a na jihu Judea. Vysvětlila nám, že Ježíš žil v Galileji a na židovské svátky chodil do Jeruzaléma v Judeji, a že většina Židů se Samaří raději vyhýbala a šla podél pobřeží nebo Jordánským údolím, protože v Samaří žili jejich nepřátelé – Samaritáni. Někdy však Ježíš touto cestou šel, například když potkal samaritánskou ženu u studny.

Skutečnost byla o něco složitější než tyto jednoduché přímky. Je třeba brát v úvahu hory, pláně a údolí. Obecně se o Judeji a Samaří často uvažovalo jako o hornaté oblasti uprostřed Izraelské země, s Údolím Jordánu na východě a pobřežní plání na západě. I tato poslední část byla příliš zjednodušená – galilejští poutníci často cestovali přes Samaří, navzdory napjatým vztahům.

Judea byla jižní oblastí obklopující Hebron a Jeruzalém, zhruba odpovídající území starověkého Judského království a předtím územím spojeným s kmeny Juda, Simeon a Benjamín.

Samařsko byla oblast ležící dále na severu, zhruba odpovídající jádru severního Izraelského království, jehož hlavním městem od krále Omriho dále bylo Samaří. Herodes Veliký později město přestavěl a přejmenoval ho na Sebaste na počest Augusta, ale region si zachoval název Samaří.

Musím však dodat: Judea a Samařsko jsou latinizované verze původních hebrejských názvů, Yehudah a Shomron. Odkud pochází název Samaří, neboli Šomron? 1. Královská 16:24 nám říká, že král Omri (Achabův otec) koupil tuto zemi od muže jménem Šemer, a proto město pojmenoval Šomron.

Ve Skutcích apoštolů 1:8 Ježíš říká svým učedníkům: „Budete mými svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až na konec země.“

„Judea a Samaří“ tedy není nový politický termín vymyšlený izraelskými osadníky. Křesťané čtou tato jména míst ve svých Nových zákonech již dva tisíce let. A zůstala historickými a geografickými názvy těchto oblastí po celou dobu pozdní antiky až do moderních geografických spisů. Měla tato území přesně stejné hranice jako dnešní Západní břeh? Ne. Geografické názvy mívají poněkud nejasné hranice, stejně jako nikdo přesně nezná hranice středozápadu USA.

Termín „Západní břeh“ se začal používat v roce 1949, kdy byly tyto hranice vytyčeny. Do té doby zůstávaly „Judea a Samaří“ běžnou geografickou terminologií – dokonce i v Organizaci spojených národů. Rezoluce č. 181 z roku 1947 při popisu navrhovaného arabského státu hovoří o „hornaté oblasti Samaří a Judeje“.

V roce 1948 disponovalo Transjordánsko nejlépe organizovanou a nejúčinnější arabskou armádou v této válce, kterou z velké části veleli britští důstojníci. Obsadilo Východní Jeruzalém včetně Starého města a úspěšně udrželo strategickou oblast Latrun. V roce 1949 se Transjordánsko oficiálně přejmenovalo na Jordánsko a území, které dobylo západně od řeky, se stalo známým jako „Západní břeh“ – název odvozený z pohledu Ammánu. Příměří z roku 1949 vytvořilo novou demarkační linii, která předtím neexistovala, a území kontrolované Jordánskem západně od řeky získalo nový název.

V roce 1967 Jordánsko toto území ztratilo a v roce 1988 se oficiálně vzdalo svých nároků na něj. Navzdory tomu se v mezinárodní terminologii nadále používal název „Západní břeh“. V Izraeli však o této záležitosti probíhala debata. První vojenské rozkazy jej označovaly jako „haGada haMa’aravit“, tedy Západní břeh, ale jelikož tento termín ospravedlňoval jordánský pohled, Izrael se nakonec rozhodl nazývat toto území „Judea a Samaria“, čímž oživil starobylý původní název historických geografických regionů, které tvořily většinu tohoto území.

Jelikož Izrael Západní břeh neanektoval – ačkoli na něj rozšířil izraelské právo a správu včetně východního Jeruzaléma –, zůstalo toto území pod samostatnou vojenskou správou. Staré hranice z roku 1949 stále platily, jelikož se toto území i nadále právně a správně odlišovalo od samotného Izraele, a proto vyžadovalo oficiální správní název.

Dnes není ani jeden z těchto termínů neutrální. V mezinárodních kruzích výraz „Judea a Samaria“ signalizuje, že člověk uznává židovský, biblický nárok na tuto zemi, zatímco „Západní břeh“ je obecně považován buď za pro-palestinský, nebo za neutrální, i když se jedná o jordánský termín.

V Izraeli je „Jehuda v’Šomron“, neboli Judea a Samaří, poměrně běžný termín používaný hlavně osadníky a izraelskou pravicí, ale vyvinul se také v poměrně neutrální název pro tento region, alespoň pokud jde o izraelské osadníky, kteří tam žijí.

Mnoho Izraelců, kteří si uvědomují, že pro tuto oblast neexistuje neutrální termín, ji raději nazývá „haShtachim“ nebo „území“. V zpravodajských reportážích o Palestincích mohou novináři hovořit o Palestincích z Gazy v protikladu k těm z „haGada“, což znamená „Západní břeh“, zatímco o izraelských osadnících se zmiňují jako o lidech žijících v Yehuda v’Shomron.

Izraelci tedy tuto oblast nenazývají Judea a Samaří, protože moderní sionisté vymysleli biblicky znějící názvy pro sporné území. Jedná se o starodávné geografické názvy, které se na mezinárodní úrovni používaly již před rokem 1948. Termín „Západní břeh“ se objevil až později, během jordánské správy v letech 1948 až 1967. Dnes volba mezi těmito názvy odráží nejen geografii, ale také to, kterou kapitolu historie této země považuje mluvčí za nejdůležitější.