Standard, který platí pouze pro židovský stát, nikdy standardem nebyl. Byl to jen záminka maskovaná jako standard.

Autor: Linda Sadacka, 17. září 2026

Druhé funkční období Antónia Guterrese ve funkci generálního tajemníka OSN končí letos v prosinci.

Již nyní probíhá výběr nástupce a do ledna bude mít svět nového muže či ženu, kteří obsadí nejvýznamnější nevolený úřad na světě.

V každém profilu každého kandidáta se budou objevovat stejné předvídatelné otázky: povaha, diplomatické zkušenosti, regionální blok, zda je konečně řada na ženě.

Téměř nikdo se však nezeptá na jedinou otázku, na které skutečně záleží. Bude tato osoba uplatňovat jedno měřítko, nebo dvě?

Vlastní bilance OSN odpovídá na to, co dosud dělala.

Od roku 2015 přijalo Valné shromáždění 173 rezolucí odsuzujících Izrael a 80 rezolucí odsuzujících všechny ostatní země na světě dohromady, uvádí organizace UN Watch, která sleduje každé hlasování.

Od roku 2006 přijala Rada pro lidská práva 112 rezolucí namířených výhradně proti Izraeli, zatímco proti Sýrii jich bylo 45, proti Íránu 16, proti Rusku 11 a proti Venezuele 4.

Izrael je také jedinou zemí na světě, která má v Radě pro lidská práva vlastní stálý bod programu – stálé místo vyhrazené pro jeden stát, zatímco situace ostatních zemí se projednává v rámci obecné debaty.

Izraelští představitelé odhadují, že OSN utratí zhruba 100 milionů dolarů ročně na údržbu infrastruktury vybudované za účelem jejího podrobného sledování.

Nejedná se o těsné výsledky a nelze je vysvětlit tím, že by chování Izraele bylo horší než občanská válka v Sýrii, popravy v Íránu, ruská invaze do sousední země nebo proměna Venezuely v policejní stát. Lze je vysvětlit pouze jedním faktem: pravidla se mění v závislosti na tom, kdo je obětí.

Organizace, která odsuzuje židovský stát více než režimy, které zplynovají vlastní občany, nechávají hladovět vlastní děti a vězní vlastní novináře, se nezabývá lidskými právy. Projevuje selektivní pobouření a nazývá to zásadovostí.

To je zkouška, kterou by měl podstoupit každý, kdo usedne do Guterresova křesla. Ne to, co říkají o míru – což nic nestojí –, ale zda věta, kterou použijí k odsouzení masakru, obstojí i v případě jakéhokoli jiného masakru, a zda rezoluci, kterou jsou ochotni podpořit proti jedné zemi, by podpořili i proti spojenci.

Standard, který platí pouze pro židovský stát, nikdy standardem nebyl.

Byl to jen záminka převlečená za standard a každý nový generální tajemník má šanci, přesně na jeden okamžik, rozhodnout se, zda ho hodlá i nadále používat.

Neměli bychom čekat až po jeho jmenování, abychom se ho na to zeptali. Měli bychom se ptát už teď, veřejně, nahlas a jménem, protože instituce se málokdy samy reformují až dodatečně.

Reformují se, pokud se vůbec reformují, dokud je někdo sleduje a dokud má co ztratit tím, že se na záznamu objeví nesprávná odpověď.

Pravidla by se neměla měnit v závislosti na tom, kdo je obětí. Řekněte to o Izraeli. Řekněte to o Sýrii. Řekněte to o Ukrajině. Pokud tato věta platí jen pro některé z nich, nikdy to od začátku nebyl žádný princip.