Zatímco se liší stylem, jde „umírněný“ vůdce PA Mahmúd Abbás ve skutečnosti ve stopách svého předchůdce, posledního palestinského úhlavního teroristy Jásira Arafata.

Autor: Daniel Krygier

V září 2019 uplynulo 26 let od neúspěšných Dohod z Osla mezi Izraelem a PLO, které byly podepsané v roce 1993. A přece se s narůstajícím podněcováním proti Izraeli a Židům ze strany stárnoucího vůdce Palestinské samosprávy (PA) Mahmúda Abbáse zdá skutečný mír vzdálenější než kdy dříve.

Vůdce PA Mahmúd Abbás nedávno pronesl v „uprchlickém táboře“ Jalazone poblíž Ramally bojovnou řeč. „Vstoupíme do Jeruzaléme – milióny bojovníků… Naši mučedníci jsou tou nejposvátnější věcí, kterou máme,“ prohlásil.

Abbás také zopakoval oblíbené lži, že Jeruzalém patří Arabům a že místní Arabové jsou potomky vyhynulých Kananejců. O Židech Abbás znovu mluvil jako o „cizincích“ ve své po předcích zděděné židovské vlasti.

Důvodem, proč na tom záleží, je to, že izraelští a západní liberálové stále považují Abbáse za „umírněného“. Mnozí židovští a nežidovští „míroví aktivisté“ mají tendenci ignorovat Abbásovo antisemitské podněcování v arabštině jako „irelevantní“, které je zamýšleno pro interní arabskou spotřebu. Místo toho mluví raději o Abbásových „mírových“ prohlášeních v angličtině.

Zatímco se liší stylem, jde „umírněný“ vůdce PA Mahmúd Abbás ve skutečnosti ve stopách svého předchůdce, posledního palestinského úhlavního teroristy Jásira Arafata. Stejně jako Abbás dnes, podněcoval i Arafat proti Izraeli a Židům v arabštině, zatímco v angličtině mluvil o „míru“. Na čem však skutečně záleží je to, co vůdci říkají svým vlastním lidem ve svém vlastním jazyce, v tomto případě v arabštině.

Jsou to Abbásova falešná „mírová“ prohlášení v angličtině, která jsou irelevantní. Jsou oddělena od reality, zamýšlena pro spotřebu naivními Zápaďany a používána jako politická zbraň pro vyvinutí tlaku na Izrael. Západní a izraelští „míroví aktivisté“ dlouho tvrdí, že Abbás je nejlepším „mírovým partnerem“, kterého může Jeruzalém očekávat. Tvrdí, že kdokoliv Abbáse nahradí, bude méně ochotný uzavřít s Izraelem mír. Přesto, jak uzavřete mír s někým, kdo chce, abyste zemřel? Na to nemají západní levičáci odpověď. Ve skutečnosti je „umírněný“ Abbás více Hamásem v západním obleku než egyptský Sadat nebo indický Gandhi.

Přes slabý důkaz, že Abbás je proti skutečnému míru s Izraelem, je stále oslavován liberály jako „muž míru“. Izraelští a západní levičáci dále obviňují z chybějícího míru Izrael a předsedu vlády Benjamina Netanjahu. Pohodlně se ignoruje fakt, že Abbás a jeho předchůdce Arafat systematicky odmítali skutečný mír s Izraelem. Několik izraelských vlád opakovaně ukázalo flexibilitu ohledně hranic. Bývalý izraelský předseda vlády Ehud Barak a Ehud Olmert dokonce nabídli režimu v Ramalle arabské části Jeruzaléma. Jak Arafat, tak Abbás řekli ne.

Důvod je jednoduchý: Jsou proti existenci židovského národního státu v rámci jakýchkoliv hranic. Místo toho se snaží přeměnit Izrael na arabský stát tím, že požadují, aby byl židovský stát zaplaven milióny cizích arabských „uprchlíků“.

Dohady o hranice jsou tak staré jako lidská historie. Přesto, dokud arabští radikálové jako Abbás odmítají samotnou existenci Izraele v rámci jakýchkoliv hranic, vyhlídky na mír neexistují.

Pokud se o to zajímají západní liberálové, jde jako obvykle o obchod. Německá kancléřka Angela Merkel nedávno hostila Mahmúda Abbáse v Berlíně. Stejně jako většina evropských vůdců Merkel dál požaduje „dvoustátní řešení“ arabsko-izraelského konfliktu. Tím, že hostí antisemitského popírače holokaustu Abbáse, oddaluje Merkel a další evropští vůdci jakékoliv vyhlídky na skutečný mír do ještě vzdálenější budoucnosti.