Ve stínu 7. tankové brigády zůstává a asi už zůstane 188. tanková brigáda – BARAK

188. Brigáda je aktivní obrněnou brigádou, podřízena je 36. divizi Severního velitelství IDF. Jde o jednu z nejstarších jednotek izraelské armády s bohatou historií.

Základ této brigády vznikl ještě před vznikem Státu Izrael. Po vypuknutí bojů za nezávislost došlo k formálnímu zřízení útvaru jako řádné pěší brigády známé jako „Brigáda Karmeli“, nesla tedy jméno svého velitele Mordechaie Karmeliho. Brigáda působila v severních oblastech zanikající mandátní Palestiny.

V bojích v letech 1948/49 se podílela na mnoha ozbrojených střetnutích, mimo jiné i v operacích.

„Chiram“, o té jsem psal v souvislosti s brigádou Golani. Tato akce se uskutečnila ve dnech 29. až 31. října 1948. Cílem tedy bylo vytlačit z horní Galileje syrské jednotky a bojovníky arabské osvobozovací armády Fawzí al-Kawudžího z oblasti horní Galileje. Na podpoře pozemních se podílelo už ve větším rozsahu i izraelské letectvo vyzbrojené v té době převážně letadly z československých dodávek. Nasazeny byli i létající pevnosti B-17, vyzbrojené a přepravené do Izraele taky z Československa.

Po uzavření příměří v roce 1948 došlo k reorganizaci a brigáda Karmeli byla reorganizována na 18. pěchotní brigádu. V roce 1956, když IDF bojovali na Sinajském poloostrově, brigáda přikryla hranici s Jordánskem tvořenou řekou Jordán – to kdyby se Jordánci rozhodli pomoci svému egyptskému spojenci.

V šedesátých letech došlo k další reorganizaci a brigáda byla převedena do obrněného sboru IDF. Stala se z ní 45. obrněná brigáda – BARAK, čili blesk. Její páteřní výzbroj byly důkladně modernizované tanky M-4 Sherman, amerického původu. Zde šlo o variantu M-51.
Byla tvořena – rok 1962:
 – jedním obrněným praporem
 – dvěma mechanizovanými prapory
 – minometný a dělostřelecký prapor
 – průzkumnou jednotkou

Jeden z izraelských tanků M-51, zde moje fotka z muzea Yad la-Shiryon v Latrunu.

V roce 1966 byl jmenován jejím velitelem pplk. Moše Bar Kochba „Brill“ a ten ji vedl i do bojů v Šestidenní válce.

Už 5. června, tedy den před preemptivním leteckým úderem IAF na egyptská letiště brigáda provedla nájezd na pozice jordánského dalekonosného dělostřelectva v Samarských horách. Byly totiž hrozbou pro leteckou základnu Ramat David. Musela přitom čelit odporu jordánských vojáků a poněkud překvapivě i oddílu egyptských Comandos.

6. června potom postupovala ve dvou bojových uskupeních. Postupně obsazovala území dnes zvané Západní břeh.

7. června vybojovala těžkou tankovou bitvu s jordánskou 43. tankovou brigádou v Dolanském údolí. Jordánci byli vyzbrojeni tanky amerického původu M-48 Patton. Bitva trvala celý den a nakonec tankisté a pěchota brigády Barak ovládli bojiště a donutili jordánské vojáky ustoupit. Večer IDF obsadily most Damia na řece Jordánu.

Poslední tři dny války brigáda bojovala pod velením Severního velitelství o Hamru, Nuhilu, Abasiyyu, Masadu a Tel Džit. V době uzavření příměří se nacházela na pozicích východně od města Kantara.

V dubnu 1969 došlo k další reorganizaci a byla přeměněna na 188. obrněnou brigádu a označení BARAK jí zůstalo. Své Hermany předala do skladů pro mobilizované tankové zálohy a sama byla přezbrojena britskými tanky Centurion, opět v Izraeli významně modernizované. Tyto tanky nesly označení SHOT, čili BIČ.

Centurion brigády Barak v boji – válka na Jom Kippur

Nejtvrdší boje tato brigáda – tedy za celou svoji historii – zažila v roce 1973 ve válce na Jom Kippur. Byla součástí 36. divize Severního velitelství. 6. června 1973 na ni dopadl zničující úder přesily v poměru 1:8 na směru postupu syrských tanků Hušnija – Nafeh.

Naštěstí byla na plných stavech, znala své bojiště a i když jejím vojákům a velitelům bylo jasné, že je čeká boj, jaký nikdo z nich nezažil, postavili se syrské přesile s rozhodností a odvahou, která i dnes, po mnoha letech bere dech. Její vojáci ničili desítky syrských tanků a obrněných transportérů, ale neskutečná přesila brigádu postupně ničila a nakonec donutila k ústupu.

Brigáda byla de-facto zničena. Padl její velitel, jeho náčelník štábu. Padli všichni velitelé praporů, velitelé rot a většina velitelů čet. Nakonec bojovala rozbitá na jednotlivé tanky a skupiny tanků. Její pěchota bez velitelů, poprvé v dějinách IDF, propadla panice a začala bez rozkazů utíkat z bojiště.

Existuje poznatek, že v době, kdy se na bojišti objevily tanky záložních divizí, byla brigáda redukována na posledních 5 bojeschopných tanků a asi 22 kusů, které bylo možno opravit a znovu poslat do boje. Těchto 5 tanků ale nekompromisně bojovalo dál.

Zbytky brigády byly vyvedeny z boje a zahájily reorganizaci. Velení převzal bývalý velitel brigády pplk. Jossi ben Hanan. Poté, co bojiště brigády, která vykrvácela při obraně sítě pevnůstek a v rozhořčených bojích se syrskou tankovou lavinou převzaly záložní jednotky, pplk. Jossi organizoval opravy a nakonec v čele 13 tanků, všeho co zbylo z brigády, vyrazil na sever podpořit 7. tankovou brigádu. Ta už byla s posledními 7 tanky na pokraji kolapsu. Jossi a jeho 13 tanků zahájili nelítostný útok na syrské tanky, v počátečním náporu jich 32 kusů zničili. Následně se těch sedm tanků 7. tankové po doplnění munice k útoku připojilo a dokázali syrský útok rozvrátit a vytlačit Syřany za Purpurovou linii.

V bojích na hoře Hermon byl těžce zraněn pplk. Jossi. Po válce a po uzavření příměří byla brigáda pod velením podplukovníka Jonatana Netanjahua znovu postavena a vyzbrojena.

Tento hezký usmívající se chlapík je izraelský národní hrdina Jonatan „Joni“ Netanjahu

Ve věku pouhých 27 let znovu postavil zničenou brigádu Barak a potom se vrátil ke svým speciálům. 4. července 1976 velel legendárnímu vzdušnému útoku na letiště v Entebe. Tehdy byla osvobozena izraelská rukojmí unesená palestinskými teroristy a jejich evropskými pomahači. Byl jedinou obětí na straně izraelských vojáků, když tak, jak bylo jeho zvykem vedl útok svých mužů v jejich čele.

V roce 1978 byla přezbrojena na tanky Centurion s reaktivními pancíři a po atentátu na pobřežní silnici v roce 1978 se účastnila operace Litani, která měla potřít palestinské teroristické struktury v jižním Libanonu, tato operace měla slušný průběh i výsledky.

V roce 1982 byla znovu nasazena do operace na libanonském území a to v operaci s názvem Mír pro Galileu. Zde svedla velké množství náročných bojových operací jak proti palestinským komandům, tak proti syrským tankoborníkům. Nakonec v  Libanonu zamrzla až do roku 2000. Byla jednou z posledních formací IDF, která jižní Libanon opustila.

Do dnešní doby byla opakovaně použita při protiteroristických operacích v oblasti Judei, Samaří a Libanonu.

Znak brigády Barak a fotografie jejího velitele, muže jménem Yitzhak ben Shoham, který v boji v roce 1973 padl

V současnosti je 188. obrněná brigáda vyzbrojena moderními izraelskými tanky Merkava Mk.3 a jeho midifikacemi, obrázek ukazuje tyto tanky Merkava Mk.3 brigády na přesunu.

Organizační struktura:
 – 53. obrněný prapor „Sufa“
 – 71. obrněný prapor „Rašef“
 – 74. obrněný prapor „Sa’ar“
 – 605. obrněný ženijní prapor „ha-Mahatz“
 – průzkumná jednotka 188. (Sayeret)
 – Rota protitankových raket

Proti komu se mělo bojovat a také nakonec bojovalo?

Na syrské straně bylo nasazeno do boje celkově 60 000 vojáků, 1400 tanků, asi 850 obrněných vozidel, 600 děl a těžkých minometů, 350 letadel a 21 těžkých vrtulníků.

Irák v dalších bojích dodal neuvěřitelných 60 000 mužů, 700 tanků, 500 obrněných vozidel, 200 děl, 73 letadel.
Dále se účastnila:
 – brigáda vojáků marocké armády
 – 40. tanková brigáda poslaná jordánským králem
 – saúdskoarabský kontingent
 – dvě brigády Speciálních sil Palestinské osvobozenecké armády

Izraelci měli k okamžiku útoku na Golanách k dispozici asi 170 tanků a 60 děl.

Když na Golanách začala válka, Izraelci okamžitě pochopili, že je zle… a to tak zle, jak asi nikdy nebylo. Přesto nezaváhali a zahájili boj. Boj, o kterém předpokládali, že jej nemohou přežít a mnoha z nich se tento předpoklad naplnil.

Obě přítomné brigády ale vybojovaly bitvu, která vstoupila do dějin vojenství a ukázala mimořádnou kvalitu jak izraelských obranných sil, tak i izraelského národa. Jak to na tomto bojišti muselo vypadat, snad objasní fakt, že na Golanách bylo po skončení bojů nalezeno 867 zničených a opuštěných syrských tanků. Celkové ztráty na tancích syrské armády činily asi 1150, dalších asi 170 tanků ztratili Iráčané a 50 Jordánci.

Tato válka stála Izraelské obranné síly hodně. Ztráty byly tyto:
 2 656 padlých
 7 250 zraněných
 65 zajatých, včetně sestřelených pilotů
 400 zničených tanků
 600 poškozených a opětovaně opravených tanků
 102 letadel, z toho 58 v prvních třech dnech války

Jeden z několika památníků 7. tankové brigády

Památník 188. tankové brigády Barak na Golanách

Ztráty protivníka, tedy arabské koalice, byly zdatně vyšší:
 8 528 (západní odhad) – 15 000 (izraelský odhad) mrtvých
 19 540 (západní odhad) – 35 000 (izraelský odhad) zraněných
 2 250 zničených nebo ukořistněných tanků
 432 letadel, někdy se uvádí údaj 514 letadel, z toho údajně 58 bylo sestřeleno vlastními vojsky.

Zničená syrská technika na Golanách v úseku 77. tankového praporu od 7. tankové brigády, tedy v Údolí slz

Mimořádný vojenský skutek zde dovršil dnes izraelský národní hrdina Cvika „Cvi“ Greengold, o něm příště.