Historie

Staré Město bylo dobyto, jenže ještě bylo potřeba dokončit rozběhnuté bojové operace, protože Jordánci i když stahovali vše, co se dalo, na východní břeh Jordánu, mnoho jejich jednotek stále bojovalo...

Dne 6. června pozdě večer nařídil generál Moše Dajan svým jednotkám, aby nevstupovaly do Starého Města. Důvody byly stále stejné. Jenže když k němu pronikla oficiální informace, že se OSN rozhodlo...

Pravda je, že poté, co boje na Muničním vrchu skončily byli izraelští výsadkáři nuceni zůstat v zákopech kvůli palbě jordánských odstřelovačů z prostoru Givat Ha Mivtar, dokud odpoledne Muniční vrch neobsadila...

Jordánci proměnili Muniční vrch v kompaktní pevnost, posetou zákopy, minovými poli, drátěnými zátarasy a bunkry. Opevnění bylo vystavěno ve tvaru trojzubce obráceného směrem k jihu. 

„Když jsem v antických záznamech uviděl jméno kopce, kde se v Riu Tinto těžilo stříbro – Šalamounův kopec – byl jsem ohromen...“

Izraelský premiér Levi Eškol udělal poslední krok k míru. Poslal jordánskému králi zprávu přes norského generála Odd Bulla se slibem, že nezaútočí proti Jordánsku, pokud ukončí své bojové aktivity...

Minulý díl jsem ukončil tím, že skončená válka za nezávislost přinesla status quo, který platil až do 5. června 1967, kdy začala šestidenní válka, která z toho co zbylo nenechala pověstný kámen na kameni.

Když došlo ke kapitulaci vojáků Hagany, El Tell byl naprosto znechucen tím, co viděl, Moshe Rusnakovi dokonce řekl: „Kdybych věděl, že je vás tak málo, šli bychom na vás s holemi, ne se zbraněmi.“

Přeživší holocaustu, který byl unesen do Entebbe: „Slyšel jsem, jak únosci křičí německy - to mě okamžitě vrátilo zpět do Osvětimi.“

Moshe Rusnak pokračuje tím, že popisuje události ze dne 17. května 1948. Tehdy dle plánu mělo dojít a také došlo k útoku na Staré Město silami jednotek Palmach.Dle všeho měly zaútočit ze dvou směrů. tka nějak podle třetí fáze Mosheho plánu.